Splachování věčnosti
Záchod jako místo setkání se světem i se sebou samotným
Galerie, místo meditace, hry na kytaru, odpočinku a setkávání anebo okamžiků poetického, duchovního či intimního charakteru. Tím vším, například, může být prostor, který často ani nevnímáme anebo který je pro nás většinou pouze prostředím, kam se prostě musí. Autoři situační úvahy Splachování věčnosti se naopak pokusili přistoupit k záchodům nejen jako k fenoménu zániku, ale také zrodu. A to třeba výstav s vernisáží, přemítání, písničky, přátelství, obědu či osobních zápisů a zpovědí. O tom, že svět může vypadat jinak, jestliže ho jsme schopni jinak vnímat, se můžeme přesvědčit prostřednictvím záchodových setkání s výtvarníky, čajovnicí, sociologem, toaletářkou a její kamarádkou, antropoložkou, technologem, manažerem nebo kandidátem věd...
