Opera nás baví

Hodnocení pořadu:
1 2 3 4 5 Počet hlasů: 7  
Sdílet
| Poslat odkaz

Příhody lišky Bystroušky

Zhudebněné humorné vyprávění spisovatele Rudolfa Těsnohlídka. Operní libreto si podle Těsnohlídkových dialogů napsal Leoš Janáček sám. Premiéra opery „ze zvířecího světa“ se uskutečnila 6. listopadu 1924 v Národním divadle v Brně.

Hlavní osoby: revírník (baryton), paní revírníková (alt), liška Bystrouška (soprán), lišák (soprán), pes Lapák (mezzosoprán) a další zvířátka

První jednání – mezi stromy v lese a na dvorku hájovny.

Je horké léto. V rozpáleném vzduchu nad lesními houštinami poletují vážky, motýli, cvrček i kobylka. Místní revírník, unavený obchůzkou lesa, usedá do stínu stromů. A zatímco odpočívá, kolem něj se to jen rojí. Malá zvědavá lištička Bystrouška všechno sleduje, chce si také hrát. Vybere si žabáka skokánka. Přiběhne k němu, ale ten se jí velkým skokem vyhne a nechtěně přistane revírníkovi na nose. Tím jej okamžitě probudí. Revírník popadne liščí mláděte za kožich a vesele je odnáší domů. Bystrouška marně volá svoji maminku.

Život na dvorku hájovny nepřinese Bystroušce nic dobrého, navíc se jí začne stýskat. Vzpomíná na svůj svobodný život v lese, ve volné přírodě, kde mohla běhat, jak se jí zachtělo. Jednoho kamaráda na dvoře přece jen najde – psa Lapáka. Svěřují se jeden druhému, pes Lapák vypráví o svém osamělém životě, Bystrouška zase o tom, co slýchala v lese.

Stýskání ale nebylo to nejhorší, co ji v myslivně potkalo. Ještě horší jsou revírníkův vnuk Pepík a jeho kamarád Frantík. Pořád kolem ní pobíhají, lechtají ji a různě popichují proutkem. Bystrouška už toho má dost, a když ji jednou šlehnou po hřbetě, rozzlobí se a kousne Pepíka do nohy.

To se paní revírníková rozčilí a chce Bystroušku ze dvora vyhodit, ale revírník má jiný nápad: „Tož ji uvážeme.“

A přiváže ji za provaz k psí boudě.

Bystrouška pláče: „Au, au.“

Pes Lapák jí radí: „Mělas´ dělat podlivá mě! Mělas´ neutíkat!“

Ráno se jí ještě ke všemu začnou posmívat slepice a kohout se vychloubačně naparuje: „Honilas´ nás slečna liška a včil neví kudy kam? To proto, že nesnáší vajíčka, že v hnízdě nesedá! My pracujem, snášíme…“

Ne nadarmo se lištička jmenuje Bystrouška. Vymyslí na slepice i na kohouta lest. Vyhrabe před psí boudou jámu a lehne si do ní, jako že se zaživa pohřbí. Zvědavé slepice pošlou kohouta, aby zjistil, jestli je už liška mrtvá. V okamžiku, kdy se k jámě přiblíží kohout, zakousne se mu Bystrouška do krku a potom se pustí do slepic, zahubí jednu po druhé.

Z myslivny vyběhne rozčílená revírníková a revírník začne Bystroušku bít holí. Liška se zakousne do provazu, jímž byla připoutána k boudě, pořádně stiskne a provaz povolí. Bystrouška vyskočí a obloukem přes revírníka zmizí za plotem. Naštěstí už jen zdálky slyší revírníkovou: „Starej, zastřel ju!“

Druhé jednání – v lese.

V lese je Bystroušce kupodivu úzko. Nemá, kam hlavu složit. Myslí na suchou a pohodlnou Lapákovu boudu, ale pak objeví krásné jezevčí doupě. A protože se za tu krátkou dobu mezi lidmi ledacos naučila, tedy i jak získat něco pohodlně bez práce, vypudí starého jezevce a sama se usídlí v jeho útulném „bytečku“.

Jednou se za dusné letní noci Bystrouška toulá temným lesem a je jí divně teskno. V křoví u palouku nedaleko jejího doupěte se blýská pár žlutých očí. Bystrouška spatří urostlého lišáka Zlatohřbítka a rázem se do něho zamiluje. I lišák je Bystrouškou okouzlen. A hned nato se koná velká lesní svatba. Pozvána jsou zvířata z celého lesa, ptactvo obstarává hudbu, a je tady i spousta diváků.

Třetí jednání – v lese.

Přejde léto, podzim a v lese už pobíhají malé lištičky-dětičky: „Běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru, běž, zajíčku, běž za ní, pober jí to koření. Ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá.“

Zlatohřbítek se zamilovaně tulí k Bystroušce a přemítá: „Kolik jsme už měli dětí, stará, nevíš?“
Bystrouška vrtí hlavou: „Nevím kolik.“

Do jejich zamilovaného zpěvu se vplíží pytlák Harašta. Rozhodl se, že dopadne Bystroušku, aby měl pro svou nevěstu pěkný nový štucel. Bystrouška ho trochu vodí za nos, a tak ho vleče po krkolomném kopci. Harašta se za ní honí, snaží se mířit nebo jí nadbíhá. Najednou zakopne a upadne. Vyletí rána namířená do skupinky malých lištiček. Stane se něco nečekaného – lištičky se rozutečou a Bystrouška zůstává ležet. Zasáhla ji Haraštova ledabylá rána.

Po čase se pan revírník v hospodě dozvídá, že Terinka – Haraštova nevěsta – dostala nový štucel. Tak proto našel liščí doupě prázdné! rozjasní se mu. Je mu po zlobivé Bystroušce smutno. Stoupá do stráně a vzpomíná na své mládí.
K revírníkovi přiběhne malinká lištička: „Hle, tu je – maličká rozmazlená, ušklíbená, jak by mámě z oka vypadla! Tebe si drapnu jako tvoji mámu, ale lépe si tě vychovám, aby lidé o mně a o tobě nepsali v novinách.“

na obsah dílu

Stopáž: 20 minut – Rok výroby: 2009 – ST
Žánr: Pro děti a mládež | Vzdělávání
Vysílání pořadu

Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:

Nastavit připomenutí

Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.

Ilustrace © Jiří Votruba

Související pořady