Luk

Nedozírné moře a uprostřed něho stará rybářská bárka. Pro sedmnáctiletou dívku, kterou její opatrovník nikdy nevzal na břeh, se stala celým světem. Loď, moře a stařec, jemuž neunikla ani její krása ani to, že se stává ženou. Starý muž má jen ji, svou touhu a starý luk. Dokáže s ním mistrně zacházet nejen jako se zbraní, ale i jako s hudebním nástrojem a dokonce jako se zvláštním nástrojem věštby. Loď pronajímá rybářům, kteří si na ní dopřávají potěšení lovu na širém moři. Nesnese však, aby na jeho chráněnku kdokoliv necudně sáhl. Idyla tichého života dvou izolovaných bytostí uprostřed moře se však nezadržitelně blíží ke konfrontaci se skutečným světem.

Dvanáctý film korejského filmového básníka Ki-duka Kima se tentokrát podobně jako ve filmech Ostrov (2000), či Jaro, léto, podzim, zima... a jaro (2003) vrací k motivu vody, jež tvoří jakousi ochrannou bariéru mezi hrdiny příběhu a okolním světem lidí. Doslova mezi nimi a společností. Osamělé bytosti jsou ponechány svému vnitřnímu vesmíru, svým nejvlastnějším touhám, strachům i běsům. Tichý svět, v němž žijí, jim umožňuje poznat sama sebe, chrání je před nástrahami okolního světa, zároveň jim však ztěžuje komunikaci s ním a tím je zbavuje možnosti jej poznat a vyrovnat se s ním.

Stejně jako u většiny svých filmů je i v tomto případě Ki-duk Kim autorem scénáře, režisérem, střihačem i spoluproducentem filmu.