Zbožňovaná princeznička

Život a kariéra Ivety Bartošové (1966) se dá přirovnat k horské dráze. Jednou je nahoře, jednou dole. A nepřízní osudu bylo v jejím případě mnoho. Scenáristkou a režisérkou této epizody je Šárka Šedivá, která je zároveň autorkou námětu celého cyklu Po stopách hvězd.

Klikněte pro větší obrázek Při výběru jmen z plánovaného přehledu osobností je pro mne důležitý osobní pocit. Volím ty slavné, u kterých mám pocit, že by si zasloužili některé své životní etapy lidsky vysvětlit. Iveta Bartošová byla tedy předem jistá. Její život a kariéra jsou na jednu stranu komplikované, ale mohou být také jednoduché a pochopitelné. Vždyť co je špatného na tom, že se jí dějí podobné věci, jaké se mohou přihodit každému z nás,“ prozrazuje Šárka Šedivá a dodává: „S Ivetou to pro mne bylo jednodušší v tom, že se s ní osobně znám. Na určité okolnosti jejího života se dnes už trochu zapomíná, ale když je spojíte harmonicky dohromady, spousta věcí už nepotřebuje vysvětlení. Pak stačí vybrat ze seznamu několika stovek pořadů výmluvné ukázky, pozvat Ivetiny kolegy a kamarády.“

Pavel Vaculík o svém prvním setkání s Ivetou prozrazuje: „Její hlas zvonil. To byla čistá ocel! Zjevila se jako půvab. Čistá, intonovala, prostá. Bylo to něco jiného, než na co byl člověk zvyklý. A pochopitelně došlo ke spojení s Petrem, protože se k sobě nesmírně hodili jak vizáží, tak i barvou hlasu.“ Miloš Skalka Ivetiny začátky hodnotí: „Byla docela zčeřením poklidné hladiny a myslím si, že v mnoha lidech, kteří si pamatovali začátek šedesátých let, evokovala mladičkou Helenu Vondráčkovou. Také proto byl její start tak rychlý a strmý, přinesla na scénu něco nového, nevinné mládí. Navíc na rozdíl od mnoha jiných začínajících opravdu uměla zpívat.“

Petr Sepéši však 29. července 1985 zahynul při autonehodě. Iveta se stáhla do ústraní. S těžkou osudovou zkouškou se nakonec částečně vyrovnala a rozhodla se zpívat dál. „Nezbývalo jí nic jiného, než si začít budovat sólovou kariéru. Petra nemohl nikdo nahradit,“ vzpomíná Vaculík. Zatímco jako pěvecké duo byli s Petrem ojedinělí, sólových zpěvaček a zpěváků bylo dost. „Iveta měla obrovské charizma. Byla fenoménem krásné milé holčičky, o které se navíc tradovalo, že pochází ze skromných poměrů. Od samého počátku měla i obrovské zázemí publika, které princezničku zbožňovalo,“ říká František Janeček.

Na jaře roku 1987 zakotvila jako čerstvá Zlatá slavice z roku 1986 v Orchestru Ladislava Štaidla. „Iveta mu imponovala nejen jako zpěvačka, ale líbila se mu i jako žena. Myslím si, že období, kdy byli spolu a kdy se jim narodil syn, bylo také jedním z Ivetiných nejšťastnějších, ve
kterém nedocházelo k žádným excesům. Navíc Iveta v té době udělala spoustu hudebních věcí, za kterými stál Ladislav Štaidl jako skladatel i producent,“ tvrdí Miloš Skalka. „Myslím si, že byl osudovým mužem jejího života,“ dodává Petr Malásek.

Stejně jako mnoho jiných zpěvaček, tak i Iveta si zahrála ve filmu. Po účinkování v televizní pohádce Plaváček (1986) ztvárnila hraběnku Olívii ve filmu Svatba upírů (1993).

Její slabší stránkou byl pohyb. Proto se rozhodla na této své slabině zapracovat. „Iveta je jednou ze zpěvaček, které si uvědomují, že televize je audiovizuální prostředek a že nejen samotný hudební snímek, ale také obrazová kompozice je smysluplná a má pro diváka velký význam,“ prozrazuje Jiří Adamec.

Muzikály se staly příležitostí a startem pro spoustu zpěváků. Ivetinou první muzikálovou rolí byla v roce 1997 dvojrole Ariadny/Sandry v Draculovi. Největší výzvou pro ni byla Johanka z Arku. Odehrála však pouhých jedenáct představení a muzikál skončil. „Když jsem se dozvěděl, že Iveta byla jako alternace Lucie Bílé obsazena do mého muzikálu, nedovedl jsem si představit, že toto milé a pěkné děvčátko má ztvárnit postavu, která jde za svým cílem a dokonce umírá na hranici. Jakmile jsem ji však v roli uviděl, byl jsem příjemně překvapen. Její oči byly vroucné. Uvěřil jsem jí, že je schopna toho citu i velké oběti jako Johanka,“ vzpomíná Jozef Bednárik.

Rok 2007 byl snad tou největší životní zkouškou. Ve spojení se jménem Iveta Bartošová se psalo o depresích, alkoholu a psychických problémech. Ať už to bylo cokoliv, důležité zůstává, že se Iveta rozhodla znovu z plných sil pustit do práce a vrátit se do showbyznysu.

Text Jarka Marešová
Převzato z týdeníku ČT+, r. 2008