Kudy z jeskyní |
Spojit napětí, snad i dobrodružství, trochu sportovního výkonu, vmíchat do všeho ještě špetku koření v podobě humoru populárních kuchařů zábavy... No a už se tak trochu rýsuje televizní chuťovka s originálním názvem Vzhůru dolů. Na první pohled název nového pořadu brněnského studia ČT je tak trochu slovním nesmyslem, ale právě tak zněl pokřik aktérů, když se vzájemně vyzývali k akci. Vzhůru dolů“ byl častý slogan členů štábu i populárních průvodců Arnošta Goldflama a Josefa Poláška. Opásáni lany, světly a dalším materiálem, lezli do tajemných moravských i českých jeskynních hlubin. Kdo by čekal nějaké originální Goldflamovo a Poláškovo hobby, které ještě veřejnost nezaznamenala, je vedle. Obě populární osobnosti plnily vlastně herecké zadání. A to znělo, že vševědoucí a činorodý tatínek bere svého mírně zhýčkaného a zlenivělého kluka na originální výlety. Kdo je kdo, tedy onen tatínek a jeho syn, není třeba dokládat. Sedmkrát po sobě v sedmnáctiminutových stopážích pozve brněnské televizní studio diváky do temných zákoutí známých i neznámých jeskyní. Točili jsme v nejzajímavějších jeskyních v Česku,“ vysvětluje režisér Pavel Jirásek. A nebylo to zdaleka natáčení obyčejného dokumentárního seriálu. Spíš každodenní malá dobrodružství v jedněch z nejkrásnějších míst u nás. A také legrace – díky humoru, který na plac vnesli oba průvodci. Arnošt Goldflam a Pepa Polášek dokázali dohrávat situace načrtnuté scénářem do naprosto absurdních konců. Často se stávalo, že záběr nevyšel. Zejména, když se členové štábu neudrželi a smáli se nahlas do roztočené klapky.“ Například při natáčení v jeskyni Na Turoldu měl podle scénáře Arnošt Goldflam uvíznout v úzké skulině. Situaci zahrál věrohodně. Po natáčení se ukázalo, že ve skulině na chvíli uvízl doopravdy a jeho herecká kreace ani moc hraná nebyla. Stejným způsobem se herec vrhnul do plazivky při natáčení závěru dílu o Chýnovské jeskyni. Režisér potřeboval, aby se Goldflam praštil o strop do hlavy a přišel o svůj oblíbený klobouk. Záběr byl reálný, nijak kašírovaný, a přesto byl herec ochoten přes boule na hlavě scénu několikrát zopakovat. Jeskyně jsou místa, kde se i dospělým mohou vyplnit jejich klukovské sny plné touhy po objevech nových světů,“ přidává pár informací dramaturg Ivo Cicvárek. Mám malou epizodu z natáčení ve Zbrašovských aragonitových jeskyních, které jsou unikátní svým klimatem. Těsně pod úrovní chodníku začíná polštář jedovatého oxidu uhličitého pocházejícího z činných vývěrů kyselky. Pro účely natáčení jsme sem umístili varovnou ceduli s lebkou a zkříženými hnáty. Herci si samozřejmě mysleli, že jde o nadsázku kvůli kameře, ale ukázalo se, že jedovatý plyn tam skutečně je.“ |
Jubileum |
Text: Jiří Moc, foto: TS Brno Převzato z časopisu ČT+ |