Dokumentární příběh o životě třináctileté cizinky v českém prostředí. Režie A. Kukal

Káťa pochází z ruského Kursku a prožila tam prvních skoro třináct let života. Pak se náhle ocitla v Praze, za sebou nechala školu, kamarády, domácí prostředí. Jak se jí v pubertě taková změna zamlouvá? Příběh adaptace se šťastným koncem vypráví v cyklu Tak to vidím já režisér Adrian Kukal.

Káťa je spontánní čtrnáctiletá slečna a svůj příběh nám otevřeně vylíčí na obrazovce. Není ovšem sama, komu se v posledním roce změnil život. Její maminka si v Čechách napřed hledala práci, vyřizovala pobyt a nakonec tu našla také nového manžela. Vova je už „starousedlík“, do Prahy přišel před třinácti lety. Má tu sice domov, ale manželku si do něj vybral z rodné země. Spolu s ní vpadla do jeho života i slečna na prahu puberty. Že by právě nelehké podmínky podpořily kvalitu vztahů v tomto manželství? Kdo ví, v každém případě Vova sympaticky mluví o Kátě jako hrdý otec.

„Pro Káťu to bylo mimo jiné i stěhování za novým tatínkem, takže prožila opravdu velké změny. To víte, že to nebylo vždycky růžové, ale musím říct, že ona je ohromná holka a zvládá to výborně. Každý člověk je originál, jinak vstupuje do společnosti, jinak vnímá svět kolem sebe. Káťa má výhodu v tom, že je zvědavá, komunikativní. To jí určitě nejvíc pomohlo najít nové kamarády, zapadnout do školního kolektivu,“ líčí Vova Kátin příchod do školy. „Já jsem se za ty roky, co žiji v Praze, česky naučil mluvit, ale gramatiku v psaném projevu tak docela nezvládám. Manželka neumí česky ani příliš mluvit. Kátě nejvíce pomáhají právě kamarádi, je stále obklopena českou společností. Někdy si říkám, že by jí to šlo ještě lépe, kdyby doma nekoukala na ruskou televizi a internet. Podle mého ji to trochu brzdí.“ Poslední věta dokazuje, že Vova je náročný, jen tak Kátě v ničem nesleví. „Ona je nadaná kreslířka, chodí na hodiny do základní umělecké školy a připravuje se na přijímačky na Střední umělecko průmyslovou školu. Je to krásný, ale náročný koníček, vyžaduje hodně času.“

Vova a Káťa měli štěstí, mají dnes harmonickou rodinu. Určitě to ale nebylo samozřejmé. Jak vidí problém příchodu dětí z ciziny do českého prostředí režisér Adrian Kukal?
„Otázka adaptace cizinců je složité téma a obsahuje široké spektrum důležitých specifik a rozvětvené problematiky, takže vyjádřit se k němu v několika málo větách a negeneralizovat je téměř nemožné. Myslím však, že na stavu a situaci integrace dětí z jiných kultur do naší společnosti je rozhodně co zlepšovat a to nejen na poli politicko-společenském, ale rozhodně také v osobním přístupu každého občana této republiky. Na příběhu Káti jsem chtěl tak trochu demonstrovat to, že když se chce, tak to jde a zapůsobit na dětského diváka pozitivním příkladem.“

Text: Gabriela Koulová
Převzato z časopisu ČT+

Stopáž14 minut
Rok výroby 2008
 ST