00:00:42 Dobrý večer, vážení a milí televizní diváci.

00:00:45 Nepochybuji o tom, že jste už v životě potkali lidi, kteří na sebe

00:00:49 svou existencí nijak výrazně neupozorňují, ale naopak

00:00:53 jako ta panenka skromně sedávají v koutě, a teprve když

00:00:57 na dobro odejdou, zjistíme, jak moc a všude nám chybějí.

00:01:01 Takovým člověkem byl i Josef Vobruba, jenž se už 20 let

00:01:05 pohybuje v úplně jiném nebi, než je to malé české nebíčko

00:01:09 populární hudby.

00:01:11 Z našich obrazovek už nejen zmizely pořady jako Ring volný, Kabinet,

00:01:16 Vysílá studio A, Píseň pro Rudolfa III., ale i tvář dirigenta,

00:01:21 který společně s Karlem Krautgartnerem stával

00:01:25 před Tanečním orchestrem Čs. rozhlasu.

00:01:30 Nedávno jsem si pouštěl jeho pořady z televizního archivu a žasl jsem,

00:01:34 kolik dobré muziky pro nás natočil.

00:01:37 Zkonzumoval jsem přitom takovou porci vobrubovských záznamů,

00:01:41 až se mi zdálo, že nešťastný pohled jeho obrýlených očí

00:01:44 na mě zírá i z ledničky.

00:01:47 Ale snad vám v příštích 50 minutách bude ve společnosti Josefa Vobruby

00:01:51 stejně dobře jako nám, když jsme pro vás dnešní Lístky připravovali.

00:01:57 Znám kout, tam je louka

00:01:59 a říčka a háj

00:02:01 a písek jak mouka a rybářskej ráj

00:02:05 a sůva tam houká a hedvábnou tmou

00:02:09 ta louka si brouká tu mou.

00:02:13 V hrstích mám koltů pár, ze tmy smrt na mne zuby cení,

00:02:18 banditi nocí jdou krást.

00:02:21 Taky snad račte znát tyhle příběhy, vážení,

00:02:25 i vám jednou bylo sedmnáct.

00:02:29 I vám jednou bylo sedmnáct.

00:02:34 I vám jednou bylo sedmnáct.

00:02:44 Pepík byl velice čestnej člověk v tom,

00:02:48 že jako šéf si zakázal komponovat.

00:02:52 Rezignoval na svoji autorskou skladatelskou práci,

00:02:57 což je do jistý míry myslím škoda.

00:03:01 -A co "Hříbě"?
-"Hříbě", to byla vlastně

00:03:04 jediná opravdu hitovka,

00:03:06 kterou pro nás s Honzou Schneidrem, pro mě a pro Helenu, napsali.

00:03:11 Dirigent musí někdy lízt na nervy.

00:03:16 Určitě byly situace, kdy... a to vyplývalo možná z naší

00:03:20 částečné nezodpovědnosti v té době

00:03:24 a naopak z jeho zodpovědnosti,

00:03:27 takže tam docházelo k různým třenicí.

00:03:30 -Myslíš jako střet zájmů?
-Ano, takový střet zájmů.

00:03:33 Na můj vkus byl, když to řeknu normálně, takovej pragmatickej,

00:03:41 ale jako v dobrým slova smyslu,

00:03:43 pro to dílo.

00:03:45 Protože my jsme tenkrát byli mladí, hrdí a zarputilí,

00:03:51 a on tohle rovnal do normálu.

00:03:55 Co bylo taky příznačný pro Vobrubu a vůbec i Darka a toho Bunzla,

00:04:00 to byl manažer z jejich party, oni byli šílení mystifikátoři.

00:04:04 A já tohle neumím, já jsem vždycky na všechno naletěl,

00:04:08 takže jsem se nechal někam pro něco poslat

00:04:10 nebo vypracoval jsem něco dokonce,

00:04:13 co si vymysleli jako jenom pro srandu, jestli to sežeru.

00:04:16 On byl hvězdou společnosti, byl vynikající bavič a vypravěč,

00:04:21 takže poté, když zhasla červená a sbalily se kamery,

00:04:27 tak místo toho, aby se šlo lehnout, tak se pokračovalo v družné zábavě.

00:04:32 A ne zřídka Pepík Vobruba

00:04:34 tomu vlastně dodával tón.

00:04:37 On měl vždycky ten metronom

00:04:39 v těch hodinkách a on měl takovej pohyb.

00:04:42 Vždycky si takhle narazil brejle a udělal:

00:04:45 To je přesný.

00:04:49 Dlouhán Johny, ten se jenom směje. Těm svejm koním, těm von rozumí.

00:04:57 Neví ale, co se ve mně děje. Z vočí mi to přečíst neumí.

00:05:04 Jako by se někdy bála koní, její hříbě jmenuje se Johny.

00:05:12 Hříbat, těch se holky nebojí. Jó, zkuste žít mezi kovboji.

00:05:19 Když si představím, co si třeba Josef Vobruba musel vytrpět,

00:05:23 když jsem zpívala já...

00:05:25 -No to muselo bejt strašný.
-To muselo bejt na ten

00:05:29 absolutní sluch pohroma.

00:05:30 -My všechno neslyšíme, co slyšel on
-No zaplať pánbůh.

00:05:34 Kdy já jsem potkala prvně Josefa Vobrubu, to já si pamatuju přesně,

00:05:39 protože on býval hudebním redaktorem ještě v Čs. rozhlase,

00:05:43 a poněvadž přes svůj absolutní sluch si mě vybral,

00:05:47 že bych mohla nazpívat jednu písničku, kterou napsal,

00:05:51 to ještě nebyl vůbec takhle známej a neměl kolem sebe

00:05:54 tu kohortu zpěváků, který se k němu přímo modlili a usilovali o to,

00:05:59 aby s nima něco natočil. Tak to bylo trošku opačně.

00:06:02 On si mě pozval do rozhlasu a tam na pianino v redakci

00:06:05 mi hrál nějakou písničku o červenejch střevíčkách.

00:06:09 To jsem byla čerstvě semaforská,

00:06:11 a tak jsem měla takový to semaforský sebevědomí,

00:06:14 myslela jsem si, že jsem hvězda - to už dávno vím, jak to s tím je -

00:06:19 ale to jsem si tak ještě připadala, a on mi nabídl tu písničku,

00:06:23 ale pak mi ji vzal, když mě slyšel...

00:06:26 Pro mě měl zase takovou hezkou pobídku.

00:06:28 Já si pamatuju, jak jednou jsem přišel točit nějakou písničku

00:06:33 a teď - já vždycky říkám: mně je to jedno, já stejně hlas nemám,

00:06:37 tak mě dejte prvního po ránu,

00:06:39 -než se rozezpívaj ti zpěváci...
-To já taky miluju.

00:06:42 A teď já jsem to zkoušel, jednou mi to přehrál,

00:06:46 jednou jsem to zazpíval, podruhý a moc to neladilo.

00:06:50 A on povídal: "No tak to zkusíme ještě jednou,

00:06:53 o patro níž točí něco Walda,

00:06:56 tak to nazpívá on."

00:06:58 Tak to byla taková hezká pobídka, abych se pochlapil.

00:07:02 Koukněte se, zachytil jste kotvou za klandr.

00:07:10 Dejte pozor, ať vám nenatrhnu skafandr.

00:07:18 Nechte si ty vaše vtipy.

00:07:21 Vraťte se na Mississippi.

00:07:25 K lodi patří voda, která vod rána až do večera

00:07:29 cáká a cáká.

00:07:33 Pamatuju si... protože Pepíček Vobruba dělal

00:07:38 takovýho hudebního dramaturga tomu televiznímu pořadu Vysílá studio A,

00:07:43 kde se vlastně představovali

00:07:45 ti nově příchozí do Prahy.

00:07:49 A já jsem tam měla ten "Loudá se půlměsíc"

00:07:51 a po chvilce zpívání mi najednou Pepíček Vobruba říká: "Ty..."

00:07:57 Nebo vy? Já nevím, jestli jsme si vykali, nebo tykali, ale pak

00:08:01 jsme si teda léta tykali, tak mi říkal: "Zkuste to zpívat

00:08:05 s úsměvem, jako když se smějete celou dobu."

00:08:07 Já jsem napřed zpívala asi smutně: "Loudá se půlměsíc..."

00:08:11 A když řekl s úsměvem, tak jsem zazpívala: "Laudás se..."

00:08:16 Dodneška tam to "laudás"

00:08:18 prostě slyším.

00:08:19 -Takže latinsky.
-Ano.

00:08:22 Já mám na Pepíčka strašně moc vzpomínek, protože si myslím,

00:08:29 že byl takovej můj pražskej hudební táta.

00:08:40 A já jsem přijel stopem do Prahy

00:08:42 začátkem května 1965

00:08:45 a natočil jsem svoji první zkušební písničku "Ze soboty na neděli"

00:08:53 Mojmíra Smékala a Ivo Fischera, kterou ovšem lidi znaj

00:08:57 pod tím sloganem "I vám jednou bylo sedmnáct".

00:09:03 Pak jsem se dověděl, že původně ji měl zpívat Walda, ale nějak ho

00:09:08 nesehnali, takže tím pádem se narodil vlastně novej zpěvák,

00:09:12 díky prozřetelnosti dramaturgů TOČRu

00:09:17 Pepíka Vobruby a Dalibora Baslera.

00:09:21 -A jaké máte plány?
-Tak na příští sezonu

00:09:24 jsem podepsala smlouvu s pražským divadlem Rokoko.

00:09:27 -A jaké máte další plány?
-No tak to zatím stačí.

00:09:31 Já myslím, že Marta by nám teď mohla zazpívat písničku

00:09:35 -George Gershwina...
-S českým textem Jiřího Aplta.

00:09:38 Písnička se jmenuje "Navěky".

00:09:41 Láskou, která jako píseň znít bude v nás.

00:09:55 Láskou, které neublíží náhodný mráz.

00:10:10 Navěky, navěky zůstaň se mnou.

00:10:25 A mraky na srdci hned se zvednou.

00:10:40 Tys moje modré nebe, duha štěstí po dnech deštivých,

00:10:55 jediné přání snů mých.

00:11:03 Ten příchod Marty Kubišové z plzeňské Alfy do Prahy

00:11:07 je spojen se jménem Pepíka Vobruby, protože si pamatuju, že tehdy

00:11:11 navštívili s Darkem Vostřelem Jazzové dostaveníčko v Plzni,

00:11:15 kde se Marta prezentovala ještě coby džezová zpěvačka

00:11:19 s divadelní kapelou, kterou vedl Boban Ondráček.

00:11:22 Ale než se sezona se sezonou sešla, tak už byla v Praze v Rokoku.

00:11:27 Jak se stal z režiséra Vobruby

00:11:29 dirigent a později šéfdirigent TOČRu?

00:11:32 No protože měl ty vlastnosti, které měl, a ty kvality,

00:11:38 tak Karel Krautgartner si více méně prosadil, že se stal po jistou dobu

00:11:43 téměř výlučným hudebním režisérem nahrávek

00:11:47 Tanečního orchestru Čs. rozhlasu.

00:11:50 A posléze mu Karel Krautgartner, myslím že i rád,

00:11:55 předal část té produkce,

00:11:57 která se zabývala právě tou populární muzikou.

00:12:01 Vlastně v tomhle smyslu byl trošku Pepík Vobruba takové kukaččí vejce,

00:12:06 které se tam vylíhlo v té původně džezové kapele - nebo alespoň

00:12:10 jak si Krautec představoval, že to bude výrazně džezová kapela -

00:12:15 a stále více tam nabýval na převaze ten trend populární muziky,

00:12:22 který měl právě na starosti Pepík Vobruba.

00:12:25 POTLESK

00:12:31 Dobře si ho laskavě prohlédněte, Josefa Vobrubu.

00:12:35 Celkem se liší dost markantně od Karla Krautgartnera,

00:12:39 takže myslím, že už vám nemusím během večera říkat,

00:12:42 kterej je kterej.

00:12:43 Když ráno frézu roztočil, svou druhou krasavici,

00:12:50 šťastně se na ni zazubil a měl jí hned, co říci.

00:12:58 -Víš, to je nějak tím.
-Víš, to nějak tím.

00:13:03 -Že si už vůbec neumím.
-Že si vůbec neumím.

00:13:06 -Představit život bez vás obou.
-Vás obou, vás obou.

00:13:11 -Představit život bez vás obou.
-Bez vás obou.

00:13:17 A vida ho, udělat aranžmá, už se tehdy pokoušel,

00:13:20 dával jakýsi takovej taneční se smyčcem a orchestrem,

00:13:24 už měl takovou zakázku do rozhlasu.

00:13:27 -Původně zvukovej režisér, že jo.
-To tam ještě nebyl.

00:13:32 -To tam ještě nebyl?
-On totiž studoval dirigenství

00:13:35 se Zdeňkem Maratem, to byli taková dvojice.

00:13:40 A tehdy, to se psal rok 1952, 1953 nebo 1954... no prostě do rozhlasu,

00:13:45 tam začal něco točit.

00:13:46 V roce 1960, když byl založenej TOČR, který založil Krautgartner,

00:13:53 tak já jsem byl přitom,

00:13:55 já jsem tam byl a Pepík tam právě dělal hudebního režiséra.

00:14:01 A po několika letech se potom přišel i se mnou radit,

00:14:04 co má dělat, protože dostal nabídku někam do AUSu

00:14:08 nebo jako druhej dirigent do TOČRu.

00:14:11 A potom víme, jak to bylo: že Krautgartner odešel, emigroval.

00:14:16 Někdo si zase tak zpívá, jen jako když si ráno zpívá v koupelně.

00:14:21 Ovšem každopádně jsme vybrali těch osm nejlepších a pozveme je

00:14:25 po Novém roce k nám do studia, že.

00:14:27 Tam budou mít příležitost si zazpívat za lepších

00:14:30 technických podmínek, než je tomu u vás doma.

00:14:33 Abyste si nemysleli, že jsme na vás zapomněli.

00:14:36 Nebo chceme levně přijít k magnetofonovým páskám.

00:14:42 HUDBA

00:15:01 To bylo takový geniální spojení, že měl vedle sebe takovýho velikána.

00:15:07 Krautec, Karel Krautgartner, to byl normálně americkej muzikant.

00:15:13 A vedle něj ten Pepík, to byl takovej trošku jako malinko suchar.

00:15:19 Ale ten Krautec měl ten muzikantskej rozmach,

00:15:22 to byla obrovská muzikantská postava,

00:15:27 a vedle něj ten Pepík, ten z něj nasával.

00:15:29 Jako jeho asistent opravdu do sebe nasál ty nejlepší

00:15:34 kapelnické vlastnosti, jaké by měl každý kapelník mít.

00:15:39 To znamená, že tam byla i dávka tolerance a současně tam byl i

00:15:44 požadavek na velkou profesionalitu.

00:15:47 Já myslím, že to měl dobře vyvážené, měl velmi dobrý uši.

00:15:51 Dobře se s ním pracovalo.

00:15:54 Helenko, neměla byste pomalu na scénu?

00:15:56 Já už půjdu, tak mně držte palce. Já přijdu.

00:15:59 -Ahoj.
-Přijďte potom.

00:16:01 Z AMPLIÓNU: Vondráčková na scénu!

00:16:03 To víte, ona je přece jenom hodně mladá a celkem chápete,

00:16:07 že mám o ni obavy.

00:16:08 Jak se to říká: co se v mládí naučíš...

00:16:11 Toho se bojím.

00:16:13 La lala lá, lala lá lá, la lala lá, lala lá.

00:16:24 Byl kdysi swing a džez, ale dnes je dnes.

00:16:27 Voda pryč co vzala, to vzala. S ní zmizel ten starý song.

00:16:36 Tak zpívej, ať slunce dál pořád sálá,

00:16:44 ten pevný bod, zlatý gong!

00:16:49 Až jednou budeš chtít, slyšet mou dnešní píseň znít,

00:16:53 řeknu: lala lalá, voda vzala, tak jako ten starý song.

00:17:01 Tak to máme za sebou.

00:17:03 Stejně si myslím, pane Vondráček,

00:17:05 že Helenka je v dobrejch rukou.

00:17:06 Já myslím, že můžete být skutečně úplně klidnej.

00:17:09 To jsme si sedli opravdu do takovýho muzikantskýho olympu,

00:17:13 protože tam bylo všecko.

00:17:15 Já jsem si to ani nijak zvlášť nepřipouštěla.

00:17:18 V dnešní době ty mladý talenty, ty na to prostě musí čekat

00:17:23 strašný léta nebo si to musí

00:17:25 za drahý sponzorský peníze koupit, tyhlety možnosti,

00:17:28 který my jsme měli prostě jen tak.

00:17:31 My jsme měli štěstí, protože já jsem přišel do angažmá do Rokoka

00:17:37 rok po Martě, nastupoval jsem

00:17:41 s čerstvou maturantkou Helenou Vondráčkovou

00:17:44 a tím pádem jsme se pak dostali díky Honzovi Schneidrovi

00:17:50 společně na jeviště,

00:17:52 protože pro nás napsal "Čekání na slávu".

00:17:57 A tam jsme se vlastně poprvé sešli všichni tři.

00:18:00 A vůbec Darek Vostřel měl taky takovou tužbu, aby to bylo

00:18:04 napůl hudební a napůl činoherní divadlo.

00:18:08 Myslím, že právě hudebně dramaturgická práce Pepíka Vobruby

00:18:14 nás dala dohromady.

00:18:17 Co mi zbejvá, dám ti pusu. Pusu dávám pouze v klusu a pak čau!

00:18:28 Dámo, čau!

00:18:33 Už mě žádná nepoleje, správnejm klukům šanci dám,

00:18:39 nýbrž vyhlásím jen mimořádnej den žen.

00:18:47 Co je možná zajímavý a co vlastně nikdo kromě těch pamětníků neví,

00:18:52 že se jim říkalo Trojité V,

00:18:55 a to byl režisér Jaromír Vašta, Darek Vostřel a Pepík Vobruba.

00:19:02 To byl na tehdejší dobu nesporně skvěle fungující podnik,

00:19:07 kdy tady vlastně všechno ostatní drhlo, ale tady,

00:19:11 jako bylo třeba Vysílá studio A,

00:19:14 kdy jsme do toho posledního vlastně přišli,

00:19:17 to měl Eda "Boty proti lásce" s Přenosilovou a já jsem měl

00:19:20 s Vondráčkovou "Mám ráda cestu lesní", což se oboje hraje dodnes.

00:19:24 Zas mi říkal, že má něco pro mě. A to něco, to prý láska je.

00:19:35 Já však nechci žádnou lásku v domě, jé.

00:19:41 Přináší jen žal a výdaje.

00:19:46 Mám proti lásce boty, ty chrání paní svou.

00:19:52 Ty boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou.

00:19:57 A pak byly ty Písně pro Rudolfa III.

00:19:59 -Tam už jste se uplatnili víc, ne?
-Velmi.

00:20:02 A v sobotu to šlo v televizoru a v pondělí už byly k dostání ty desky.

00:20:10 Přitom ti zpěváci pracovali v Rokoku a zároveň vlastně

00:20:14 natáčeli s tím TOČRem.

00:20:16 Nikdy klid neztrácím a dluhy nevracím, to se mi vyplácí, fakt.

00:20:25 Pa-pa-pánové, vždyť jsem černej, nemám prachy,

00:20:32 vždyť jsem dutej, nemám prachy.

00:20:36 Jé, říkal jste v pátek.

00:20:40 Pátek, pánové? Kdepak v pátek, všecko jsem propil,

00:20:43 měl jsem svátek. To jsem vám neřek?

00:20:46 -Ne!
-Tak vám to říkám teď.

00:20:50 Pomáhal třeba v Rokoku těm zpěvákům, pomáhal nám vybírat

00:20:55 písničky nebo tak to korigoval, když člověk se zhlídnul v něčem,

00:21:00 co by bejval chtěl zpívat...

00:21:03 -Tak on mu to rozmluvil...
-Tak ten Pepík mi to rozmluvil,

00:21:07 že to není zrovna třeba pro mě.

00:21:09 Když jsme dělali živě

00:21:12 jedno Studio A,

00:21:14 tak to zrovna dirigoval Pepík Vobruba,

00:21:16 a tam my jsme dělali to propojení rozhlasu s televizí,

00:21:21 kdy bylo stereo.

00:21:23 A já se pamatuju přesně jako dneska, jak jsme tam prostě přišli

00:21:28 a teď jsem se dostal k tomu místu,

00:21:31 kdy jsem vysvětloval divákům, že do jednoho rohu rádio

00:21:37 a dva a půl metru od toho televizor.

00:21:41 "A teď vám to předvedu, protože já jsem vystudoval železniční vysokou,

00:21:46 jsem železniční inženýr. Takhle ten vláček jede..."

00:21:49 A v tom vypnuli proud.

00:21:50 A já pak snad za hodinu,

00:21:52 kdy ten proud zapnuli a dávali mezi tím různý pořady,

00:21:56 tak já povídám Mirkovi Vaštovi: "Prosím tě, odkud to mám vzít?"

00:22:02 A Pepík Vobruba povídá: "Ať to vezme od toho inženýra."

00:22:06 Já to vzal od toho inženýra.

00:22:08 Co já jsem dostal dopisů: "abych šel do háje, že se vytahuju"

00:22:12 a "to my známe, takovýhle páni inženýři, který vystudovali

00:22:15 za dělnický peníze a teď to nedělaj" a tak.

00:22:19 Takže to má taky na svědomí ten Pepík.

00:22:22 To je pravda, já si na to vzpomínám, jak to kikslo,

00:22:25 ten první stereo přenos.

00:22:28 HUDBA

00:22:45 "L" dvě ruce značí - mou a tvou. "A" je stan a střecha nad hlavou.

00:22:57 "S" - to v sobě tají hada, co byl v ráji.

00:23:03 "K" je kytka v květu a to slovo náhle je tu.

00:23:08 V Cannes na tom československým galavečeru Pepík oddirigoval

00:23:14 velkou část nebo možná celej ten galakoncert a díky tomu vlastně

00:23:21 my jsme s Martou a s Helenkou dostali angažmá v pařížský Olympii,

00:23:27 podívali jsme se do Paříže.

00:23:30 To byla hrozná škoda, že ty dvířka

00:23:32 do evropskýho šoubyznysu, který byly pootevřený v tom roce 1968-69,

00:23:40 tak se pak prostě v roce 1970 zabouchly.

00:23:45 Marta díky tomu přestala zpívat.

00:23:52 Já si zase vzpomínám s tím Pepíčkem Vobrubou, jak jsme vždycky si u něj

00:23:56 dělali, vybírali... Pamatuješ, jak jsme přišli?

00:24:00 Dana tam byla, malý děti měl...

00:24:02 A my jsme si tam vždycky hráli muziku.

00:24:04 A tak jsme přemýšleli, k čemu by se nám ta ona muzika hodila

00:24:09 a kdo by měl kterou věc zpívat.

00:24:11 To byly prostě nezapomenutelný... bez nějaký pompy,

00:24:16 jako že to bude pracovní schůze nebo něco.

00:24:21 -To dítě má...
-To dítě má...

00:24:24 -Hlas jako hrom.
-Hlas jako zvon.

00:24:26 Tak co ti potom na tom záleží, zda ona, nebo on.

00:24:32 -Tak se mi zdá...
-Tak se mi zdá...

00:24:34 -To bude chlap!
-To bude chlap.

00:24:37 No vidíš, teď jsi přece jenom rád, že byl to právě čáp.

00:24:42 Zatracenej čáp.

00:24:46 Samozřejmě že byla i legrace, to jistě.

00:24:50 Mně totiž ten Pepík Vobruba připadal, že je neustále smutnej.

00:24:55 -Ne, nebyl, vůbec.
-My jsme mu říkali "Happy Pepi".

00:24:59 On měl svůj specifickej humor, měl velikej smysl pro humor.

00:25:05 Samozřejmě oni vždycky museli si tam hlídat to profesní,

00:25:09 aby to bylo všechno v pořádku,

00:25:11 takže ona to někdy není moc velká legrace.

00:25:15 NAPODOBUJÍ SLEPIČÍ KVOKÁNÍ

00:26:01 Zásluhou Semaforu a Ferdinanda Havlíka nebo kapelníků,

00:26:04 jako Karel Vlach, Karel Krautgartner, Josef Vobruba

00:26:07 a dalších, se dařilo zmírňovat bolest způsobenou naší izolací

00:26:12 od světové hudební scény.

00:26:14 Tito muzikanti se s vytříbeným vkusem snažili o to,

00:26:17 aby se na deskách nebo v rozhlasovém a televizním vysílání

00:26:21 objevovalo to nejlepší z původní české tvorby

00:26:24 a aby se také světové hity dostaly k našim posluchačům

00:26:28 alespoň v podání českých kapel a zpěváků.

00:26:32 Mladší generace se tomu možná usmívá, ale kdo to zažil, ví,

00:26:36 o čem mluvím.

00:26:43 Půlnoc. Do skel bubnují kapky.

00:26:51 Kdesi vedle brnkají klapky.

00:26:59 Černé, černé a bílé klapky.

00:27:06 To je rána, to je ale rána, to je ale rána,

00:27:14 sousedem mít takového pána, takového pána,

00:27:22 co si v noci tluče do piana, tluče do piana.

00:27:29 Pepík Vobruba dokázal tzv. hasit požáry.

00:27:32 Kromě této atmosféry ještě zvenčí doléhaly ty ideologické vlivy,

00:27:37 ten dozor, aby to bylo všechno v pořádku, protože jak jsme říkali:

00:27:42 Socialismus je křehká květinka a i třebas plátěnky na noze interpreta

00:27:47 by ho mohly výrazně narušit nebo celou Varšavskou smlouvu.

00:27:52 A Pepík to bral s humorem

00:27:54 a nadhledem a dokázal tuto atmosféru přenést na ty ostatní.

00:27:59 Čas je lék a rána jdou s novou krásnou náladou, to znám.

00:28:09 Přijdeš s tváří jásavou a odtud dlouhou záplavou, to znám.

00:28:20 Jen se hádej,

00:28:24 jen se klidně hádej,

00:28:27 jen mě zase žádej, ať jdu radši sám.

00:28:35 Jako dirigent byl strašně fajn, byl hodnej, že jo, až někdy moc.

00:28:39 Takže došlo taky ke kuriózní situaci, že se dělal koncert

00:28:43 v Lucerně, noty byly psány dva tituly na jednom listu,

00:28:48 kapela připravená, že jo. On přišel a říká: "Tak Judita."

00:28:52 A spustil ruce

00:28:53 a půlka začala tuhle skladbu, půlka tuhle z Judity,

00:28:56 začal narůstat pot, říkal: "To se nám nepovedlo, otočte."

00:29:00 Tak všichni otočili

00:29:01 a bylo to v tmavěmodrém repete.

00:29:04 Takže ne second service, ale third service, až na třetí pokus.

00:29:08 -Ale byl respektovaný.
-Byl respektovaný.

00:29:11 On báječně slyšel, měl představu, že jo, a všechno.

00:29:14 Alespoň já jsem ho nezažil nikdy řvát.

00:29:17 A že byly takový stresový situace, kdy ten muzikant přišel třeba

00:29:22 opilej na frekvenci.

00:29:26 A on doved bejt strašně sarkastickej.

00:29:32 On to uměl tak, že to ty lidi mrzelo daleko víc,

00:29:38 než kdyby je byl seřval.

00:29:41 Dnešní noc je román s názvem Ty a já.

00:29:48 Tak rád mě měj, ať nám je hej.

00:29:57 Máš psáno v očích, že jsi muž,

00:30:00 tak na svých mužných plecích už mě hřej. Hej, hej.

00:30:08 Pojď a vyprázdníme spolu další číš.

00:30:13 Marná sláva, jsi můj divoch, co je vášeň, dobře víš.

00:30:19 Tak proč, proč zas už spíš? Proč zas už spíš?

00:30:30 A to je denně.

00:30:31 Já připomenu ještě jednu věc: jak uměl jednat s lidma.

00:30:37 Jednou takhle, to bylo ještě za doby Golden Kids,

00:30:40 byl někde koncert.

00:30:44 Ota Petřina druhý den ráno měl

00:30:46 do dejvického studia něco přinést.

00:30:49 "Stihneš to, Oto?"

00:30:51 "Já to nemám ještě hotový, ale spolehněte se, ráno jsem tam,

00:30:55 všecko i s rozpisem to přinesu."

00:30:57 Kapela se ráno sešla,

00:30:59 Petřina samozřejmě nikde.

00:31:02 "Jeďte pro něj." Tak ho přivezli za půlhodiny.

00:31:05 "Oto, co je s tebou? Máš to, nemáš? Tak je to jednoduchý:

00:31:11 pánům tady všem zaplatíš honoráře a zaplatíš studio za dnešní den.

00:31:16 -Souhlasíš?"
-"Souhlasím, co můžu dělat."

00:31:20 Takhle sklapnul. Taková výuka, jak se má chovat profesionál.

00:31:27 Vobruba byl velmi zdvořilý a přátelský člověk.

00:31:31 Nicméně nebyl to ten typ, který by chodil s muzikanty na pivo,

00:31:39 ale zároveň ta jeho odtažitost vůči tomu hráčskému kádru

00:31:44 zase nebyla tak velká jako u toho Krautgartnera.

00:31:47 On byl takovou tou ideální spojnicí těchto postojů mezi.

00:31:53 Hlavně si dovedl najít ty lidi a těm dát ty správný úkoly

00:31:57 a žádat to po nich, i když to bylo vždycky formou humoru.

00:32:00 Třeba když člověk přines text, tak řekl:

00:32:04 "Milostivej pane, je to takový nějaký...

00:32:06 Milostivá pani, umcaca umcaca."

00:32:08 Tak se člověk sebral a šel to dělat znova. To uměl teda říct.

00:32:12 A stupnice toho nejhoršího bylo asi, když už pak řekl:

00:32:16 "To snad nemyslíš vážně?"

00:32:18 Já si myslím, že jsme za ten rok udělali dost práce, ne?

00:32:22 Já myslím, že taky, a myslím, že bude dobrý, když se podíváme

00:32:25 na nějaké písničky z třetího Kabinetu.

00:32:28 Počkejte, to máme první Kabinet, to je druhej Kabinet

00:32:31 a to je třetí... Ježíš, hele. První písnička...

00:32:43 To je hezkej text, co? Dobře se to zpívá.

00:32:46 GOTT ZPÍVÁ: Na sny málo dám...

00:32:50 Je tam hodně "a", víš?

00:32:52 GOTT ZPÍVÁ: Ale přec i já chtěl se vznést...

00:33:02 Bude sbor, Milane.

00:33:04 GOTT ZPÍVÁ: ...jako motýl v dál, tam v dál.

00:33:08 Bych trošku přidal tu rytmiku.

00:33:12 Dá se říct, že by neměl rád džez, nebo naopak?

00:33:15 -Ne, určitě ne, měl rád džez.
-Měl rád džez, ale...

00:33:19 Bavila ho víc taneční muzika,

00:33:21 zpěváci atd. Tenkrát se objevovali noví zpěváci,

00:33:24 pak přišel ten Semafor a ty malý divadla malých forem,

00:33:30 kde začali přicházet Matuška a tyhlety zpěváci od Suchýho,

00:33:36 a od tý doby se vlastně rozšiřoval ten repertoár i tý taneční muziky.

00:33:42 On vlastně ten Pepík Vobruba,

00:33:44 já jsem s ním chodil na tu konzervatoř,

00:33:47 on byl vyučenej skladbě a taky tomu dirigování.

00:33:52 Lá lala lá.

00:33:59 Mý srdce dávno máš, tak co ti brání,

00:34:05 jít tím ránem dál.

00:34:11 Ráno je slyšet zvon, co v přístavu zvoní.

00:34:19 Z trávy už slunce dávno zahnalo chlad.

00:34:26 Tak jenom se mnou pojď a projdi se po ní

00:34:34 a věř, až řeknu "mám tě rád".

00:34:40 Vobrubův vztah k ženám.

00:34:44 No, já myslím, že se mu líbily.

00:34:49 -Byl kladný.
-Samozřejmě.

00:34:53 Ale dělal to taky s takovou trochu tajnosnubností rostlin.

00:34:58 Vždycky se někdo někde objevil a pak zase zmizel, ale rozhodně

00:35:03 se nedá říct, že by je třeba nechtěl ukázat,

00:35:08 ale rozhodně to jako nezveřejňoval.

00:35:11 Nekompromitoval.

00:35:12 Nebyl jako Vostřel,

00:35:13 ten žil jeden čas v bigamii až trigamii, takže ten Vobruba,

00:35:17 to bylo takový trošku tajemno.

00:35:19 To jsem se od něj taky naučil.

00:35:22 To musím říct, že to, jak si Pepík Vobruba hlídal soukromí,

00:35:27 o něm doopravdy moc nikdo nevěděl.

00:35:31 Já vím, že velkou jeho kamarádkou byla Hana Zagorová,

00:35:35 protože já jsem jeden z lidí, který na to věří,

00:35:39 oni měli stejný datum narození.

00:35:42 Samozřejmě to ví málokdo,

00:35:44 samozřejmě jiný rok, ale stejný datum narození.

00:35:47 A oni měli k sobě velmi dobrej vztah, protože já si myslím,

00:35:51 že jsem Hanky nejlepší kamarád, ale když byl na světě Pepík Vobruba,

00:35:57 tak jsem jako cejtil, že jsem nikdy na něj neměl.

00:36:01 -Byl jsi druhej.
-Veřejně přiznávám:

00:36:04 byl jsem druhej.

00:36:05 Páni, dejte pozor na vrátka, když jdou dvě žlutá kuřátka,

00:36:11 co si dnes vyšla do světa ve stylu Louise Benetta.

00:36:17 Věnujem úsměv jediný, tak bezbranný a nevinný,

00:36:23 těm, co nám čistí střevíce. Jsme prostě stálice.

00:36:41 Hej, my jsme vaše idoly z bezesných nocí, ze školy,

00:36:46 to umíme už nazpaměť, než začneme se smát.

00:36:52 Jednou s Mirkem Vaštou byli u nás na svíčkový a to mu moc chutnalo.

00:36:57 To soukromě mu moc chutnalo.

00:37:00 Mám takový dojem, že on vyzařoval ze sebe to, že mu chutná.

00:37:06 Ano. A on vůbec měl rád dobrý jídlo, hezký auta.

00:37:11 Tím si dost poškodil; v době, kdy působil,

00:37:14 se moc tyhle záliby nenosily.

00:37:17 Ale vždycky jezdil v dobrým autě a vždycky ho měl čistý,

00:37:20 to si pamatuju.

00:37:22 V rychtárovej studni bystrá voda šumí.

00:37:28 Spadla do ní jiskra, bystrá voda vyschla.

00:37:35 Spadla do ní jiskra, bystrá voda vyschla.

00:37:41 La la lá, lá la lá. La la lá, lá la lá.

00:37:55 Josef Vobruba vždycky věnoval velkou pozornost tomu,

00:37:59 co si vybírá, a zejména potom taky, co se k tomu pilo.

00:38:04 Bílé víno on měl hrozně rád.

00:38:06 Labužník.

00:38:07 Byl labužník a byla radost s ním posedět u stolu.

00:38:10 Tohle s tím labužnictvím můžu potvrdit, protože znal kdejakou

00:38:17 zájezdní hospodu nebo prostě restauraci,

00:38:21 i tu nóbl, kde měli pstruhy nebo křepelky, což bylo tenkrát

00:38:25 takový unikátní. To všechno vlastně objel.

00:38:28 -Čínu.
-Čínu. Když jsme jezdili

00:38:31 do Německa, tak jsme se zastavili v Teplicích v "číně" nebo zpátky,

00:38:35 podle toho, jak byl čas.

00:38:37 Když mu bylo špatně v Lipsku v roce 1982,

00:38:43 říkal: "Člověče, už ani jídlo mi nechutná. Co se to se mnou děje?"

00:39:04 A truc byl to spíš, že já jsem stovku za taktovku,

00:39:08 té hůlce dík - je ze mě kapelník.

00:39:13 Jsem jedním z mála šohajů, co zůstal nad věcí.

00:39:17 Já první housle nehraju a přeci jsem šéf.

00:39:24 Jenže, vážený, to pořád máme písničky, zpěváky atd.

00:39:27 A kde je tvůrce? Kde je dirigent, kde máte kapelníka?

00:39:31 No diriguje.

00:39:32 Je nejvyšší čas ukázat taky jeho tvář.

00:39:35 Já ho tady někdy mám... malý okamžik...

00:39:37 Tady teď někde tady byl... teď jsem ho tady někde zahlídl...

00:39:41 Ne, to je Stokovský, myslím. Taky dirigent, ale jiné kapely.

00:39:47 Tohle máme...

00:39:48 To je Karajan,

00:39:50 -to je Herbert von.
-Tam dejte ještě Kmocha taky...

00:39:53 Ale Vobruba tady někdy byl... Tady je. Ale ne, pardon, to je

00:39:58 -sestřenice z maminčiny strany.
-Ale celej on.

00:40:01 To nic. Tohle je vobruba! Tohle je vobruba, ovšem

00:40:05 od něčeho jinýho. Tak to taky ne.

00:40:09 Tohle je zas něco jinýho, ale bez vobruby.

00:40:13 A tady máme Pepíčka Vobrubu.

00:40:19 Každý ráno na dálku poslouchám za tratí,

00:40:25 a když slyším lokálku, trhnu jen opratí.

00:40:31 Patou jemně bodnu koně a on sám už dobře ví,

00:40:37 že se tady objeví Isabella.

00:40:44 Po roce 1968 došlo ze známých důvodů k rozvodu Marty Kubišové

00:40:49 -s hudbou od stolu a lože.
-Přesně 3. února 1970.

00:40:56 V 70. až, já jsem celou tu dobu ještě zpívala.

00:41:00 Rozešla jste se potom s Josefem Vobrubou?

00:41:03 Vůbec ne, ale neměli jsme společný chodníčky.

00:41:06 Já jsem se sebrala

00:41:07 se všema zvířatama a s manželem jsem vypadla na Slapy

00:41:11 a tam jsem tvrdě vzdorovala režimu.

00:41:15 Ale potom jsem se zase vdala znova.

00:41:20 A to už jsem se odstěhovala pro jistotu trošku dál

00:41:24 a Pepíčka jsem vlastně už nepotkala.

00:41:27 A držela jste mu alespoň palce na dálku?

00:41:30 Držela.

00:41:31 Nemůže o něm říct vůbec nic špatnýho.

00:41:33 Nikdy neintrikoval.

00:41:34 Jedině nás zarmoutil tím, že umřel těsně předtím,

00:41:37 než jsme chtěli oslavit jeho padesátiny.

00:41:41 Poslechni si, hele, jestli to poznáš.

00:41:44 -Je to jasný. Čarostřelec.
-Výborně!

00:41:47 Heleď, já bych si, ale já nechci hrát sám,

00:41:50 já bych si rád zahrál s tebou.

00:41:52 Ty máš velkej buben, já mám velkej buben.

00:41:55 Co kdybysme si nějakou dali dohromady?

00:41:57 Tak navrhni. Kterou ty máš rád?

00:41:59 Já se přiznám, já mám rád štrausáky, valčíky.

00:42:02 Ježíšmarjá, taneční hudba, to je naše!

00:42:05 Výborně! A teď, kterej vybrat?

00:42:07 Všecky jsou krásný. Co když si dáme ten,

00:42:09 jestli dovolíš, kterej mám já nejraději.

00:42:12 Dobře, já se podřídím.

00:42:13 -Ze života umělců.
-Ze života umělců, výborně!

00:42:17 Chtěl bys mít kapelu ze samých pozounů,

00:42:21 ty bys s tou kapelou přišel k nám před dům.

00:42:25 Tam by ta kapela

00:42:27 vší silou zadula,

00:42:29 abych prý věděla,

00:42:31 že už je sedm.

00:42:34 Jakpak se zachová správec a správcová,

00:42:37 až ti ta kapela zahraje tradá?

00:42:43 Nebude jináče,

00:42:45 dají se do pláče,

00:42:47 vždyť i ta správcová

00:42:49 bývala mladá.

00:42:51 Přátelé, když teď na toho Josefa Vobrubu tady vzpomínáme,

00:42:56 možná, že nejsme sami, kteří vzpomínají, a možná,

00:43:01 že i ti, kteří by rádi zavzpomínali, nevědí o tom,

00:43:04 kde by mohli vzpomínat.

00:43:07 Můžu takový doporučení?

00:43:09 Sem s ním.

00:43:10 Já totiž, jak ta léta běží, já se ráda procházím po hřbitovech

00:43:15 a já ráda obejdu ty, kteří mi chybí, a tak se tam zastavím -

00:43:21 a nemusej to bejt svátky, nemusej to bejt extra příležitosti

00:43:25 a kulatá výročí - prostě tam tak

00:43:28 nechám znamínko v podobě svíčičky.

00:43:31 Já samozřejmě pravidelně docházím k panu Werichovi, Voskovcovi

00:43:35 a vůbec celé té rodině a tam takhle vpravo, kdyby někdy někdo zašel,

00:43:41 tak vpravo je krásnej žulovej balvan, na něm je jednoduchej

00:43:48 podpis "Josef Vobruba" a je tam takový pěkný místečko na svíčičku.

00:43:54 Já bych to mohla jenom doporučit. Měl by radost, určitě.

00:43:59 To místo na těch Olšanech znám,

00:44:01 protože tam je blízko i Jaroslav Ježek.

00:44:04 -Přesně, máme je tam pohromadě.
-Pan Vlach.

00:44:08 Pan Vlach je přes cestu.

00:44:09 Pusu ti dám, já půjdu tam a ty tam.

00:44:13 Bye, bye, štěstí, bye, bye,

00:44:18 jsem tvůj apríl, ne máj.

00:44:21 Buď si co se má stát, lepší je se pousmát.

00:44:25 Nevyčítám, já půjdu tam a ty tam.

00:44:29 Tak čau, štěstí, hej, hej.

00:44:34 Neplač, radši se směj.

00:44:37 O tvůj úsměv, já bloud, toužím navždy zbohatnout.

00:44:41 Často se přistihnu, že vůbec nevím, jak vznikla ta nebo ona písnička,

00:44:46 knížka, obraz nebo anekdota.

00:44:49 Prostě najednou je tu a člověk ji zaregistruje

00:44:53 nebo z ní má dokonce radost.

00:44:54 To se stává, když u vzniku hezkých věcí stojí talentovaní,

00:44:58 ale nenápadní a skromní lidé,

00:45:00 kteří neusilují v první řadě o svou slávu nebo zviditelnění,

00:45:05 jak se dneska říká.

00:45:06 Josef Vobruba se na svém šéfovském kapelnickém postu nijak nenaparoval

00:45:12 a nečepejřil a světla reflektorů nechával raději namířit

00:45:16 na své kolegy a kolegyně.

00:45:19 V hašteřivém prostředí šoubyznysu pomohl vykročit na uměleckou dráhu

00:45:23 mnoha zpěvákům a hudebníkům

00:45:27 a přivedl na svět spoustu krásných písniček.

00:45:31 Dnes a denně se můžeme v rozhlasovém a někdy

00:45:34 i v televizním vysílání přesvědčit o tom,

00:45:37 že kumštýřskou poctivostí zajistil svým nahrávkám dlouhověkost,

00:45:42 takže někdy mám pocit, jako by tady Josef Vobruba s námi byl.

00:45:47 Přesto se s ním i s vámi pro dnešek musím rozloučit

00:45:51 a těšit na případná setkání s dalšími osobnostmi

00:45:55 džezové a populární hudby.

00:45:57 Na shledanou a doufám, že přijdete, až budeme zase

00:46:02 trhat lístky z džezového památníku.

00:46:53 Skryté titulky Miroslav Hanzlíček