24. května 2008

Bohužel náš pořad netrvá ani půl hodiny, a tak nelze jít vždy příliš do hloubky. To ale neplatí o příběhu koně Matternhorna. Je to příběh s až dojemně šťastným koncem, v němž ona komunikace vystupuje jako vnitřní porozumění koně a člověka beze slov. V neposlední řadě doufám v přínos sdělení těm, kteří dosud neslyšeli o hipoterapii a kterým by případně mohla pomoci; rozšířit povědomí o formě léčby je však vedlejší záměr. Především mne upoutalo ono zvíře, které se po nepříjemném životním zlomu projevilo jako velmi charakterní tvor se smyslem pro odpovědnost.

Druhým psem, kterého stojí za to poznat, je tančící boarderkolie. S její majitelkou a cvičitelkou jsme mluvili o zajímavostech tohoto plemene, které je známé svojí vysokou inteligencí. Díky ní se boarderkolie nadšeně učí tak neuvěřitelné kousky, jaké uvidíte. Ale je zde i odvrácená strana: chytrá hlava se snadno začne nudit a zkouší, co všechno se dá rozkousat. Proto kdyby vás reportáž inspirovala k pořízení tohoto pejska, včas zvažte, jestli jej dokážete zabavit!

Letní atmosféru vody a exotiky přinese povídání o delfínech. Delfín je údajně symbolem svobody, přátelství a štěstí, především je to fascinující tvor s jistou náklonností k našemu pokolení. Doprovází lodě, zachraňují tonoucí nadnášením na hladinu, projevují sympatie dětem a na mnoha místech světa jsou využíváni i k terapii podobně, jako jsme viděli u koňů. Přes své komunikační schopnosti, vypovídající o vysoce rozvinutém savčím myšlení, si ho ale někteří stále pletou s rybou, které se však podobá jen na první pohled.

Pokud jde o komunikaci, nemohla jsem vynechat psy. Máme je doma a myslíme si, že je známe od hlavy až k patě, ale vždy nás dokáží znovu a znovu překvapit, ačkoli někdy dělají, že „neumí do pěti počítat“. Pes je neobyčejně zábavný společník, pokud akceptujeme, že právě komunikace je v životě s ním snad to nejdůležitější. Do našeho dílu jsem pozvala cvičitele filmových zvířat, aby představil svého rotvajlera-herce. Tenhle pes se nakonec předvedl jako profesionál s tvůrčí iniciativou a v herecké scénce u rybníka, kde plní běžné povely stylu „aport“, „polož“, „podej“, nás všechny překvapil; místo aby na zavolání cvičitele náhle odběhl a nechal housle ve vodě a nešťastného muzikanta na břehu, pro aport si doplaval a utekl i s ním, raduje se, že má klacík.

Ale abychom změnili náladu: jistě jste někdy slyšeli mluvit papoušky. Jsou mistři v napodobování zvuků, „papouškování“. Jelikož znám případ šimpanze, který se od lidí naučil znakovou řeč a jejím prostřednictvím utvářel poměrně složité výpovědi, ale mluvit jako lidé přesto nedokázal, zajímalo mne, proč to někteří ptáci dokážou. Kos se naučí „zvonit“ jako mobil, sojky mňoukají jako kočky. Otázka je, co při tom mají na mysli? Co si myslí žako říkající „tak co vidíš“, když si jej skrz klec prohlížíte? Jak uvidíte, není to vůbec jednoduché.