Manu Katché & spol.

Pařížský rodák afrického prapůvodu; není to sólista, ale muzikant s úžasným citem pro zvuk velké skupiny, v jeho stylu jsou propojeny africká rytmičnost a francouzská kultivovanost. Při pražském vystoupení v roce 2004 první polovina koncertu měla až zádumčivě meditativní charakter. Role byly rozděleny komplementárně, a přestože autorem většiny skladeb byl Katché, měli ostatní hudebníci dostatek prostoru. Velmi působivá byla Katchého skladba věnovaná zesnulému klavírnímu virtuosu Michelu Petruccianimu, která nepostrádala jeho typické harmonie a lehkost. Přestože byl celý koncert prostoupen až překvapivě klidnou náladou, vše bylo odehráno s nadhledem, přesvědčivě, a přesto naplno. Katchého groovy výborně doplňovaly basovou linku i předtočené smyčky, které dovolovaly vnést do repertoáru trochu "tanečna" i trochu "Afriky", aniž by byla narušena identita kapely a celistvost repertoáru.

Je často označován za zapomenutého "hrdinu" baterie bicích nástrojů. Na obálkách Modern Drummeru ho moc neuvidíte, ani v letácích firem, s nimiž má sepsanou smlouvu. Přitom je oblíbený mezi širokým spektrem amerických, evropských i afrických hudebníků, kteří dokáží rozeznat jeho talent: zkombinovat hudební styly celého světa, a to s obrovskou muzikálností a stylem. Není to vyloženě virtuos jako Dennis Chambers nebo Gary Novak, nicméně jeho schopnost nasadit sugestivní groove a vyšperkovat ho krátkými údery na tomy nebo činely je ojedinělá, a i proto je téměř nenapodobitelný. Tento "ornamentální groove" je přesně to, podle čeho bezpečně po pár taktech poznáte, že tam hraje právě on. Můžete sami posoudit z nahrávek se Stingem, Peterem Gabrielem, Jeffem Beckem, Janem Garbarkem nebo Alem Di Meolou.