Průzračné vody kolem ostrovů nabízejí návštěvníkům barvitý svět rostlin a živočichů. Španělská dokumentární trilogie

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Maledivské souostroví je pro podmořské potápění pojmem. Jeho členitý povrch je tvořen více než dvanácti sty korálových ostrůvků. Kolem korálových útesů se kdekoli na světě vyskytuje množství druhů ryb. Na samotných Maledivách jich žije přes devět set. Mnoho turistů přichází na Maledivy proto, aby si odpočinuli od ruchu civilizace. Zdejší křišťálové vody a rozmanitost podmořské fauny je lákají, aby objevovali nekonečný svět pod hladinou. Ten je osídlen hustěji než kterékoli velkoměsto – a tak, ač potápěč chtěl původně uniknout rušnému světu, stává se tady součástí pestrého reje.

Maledivy

Maledivy nabízejí potápěčům i turistům skutečný a nádherný ráj. Spojení mezi Indickým oceánem a Maledivami je tak těsné, že člověk snadno zapomíná, kde končí pobřeží a kde začíná moře. Jen 200 ostrovů z celkových 1196 je trvale obydleno, 65 z nich je vyhrazeno výlučně pro cestovní ruch. S průměrnou nadmořskou výškou 1 metru patří Maledivské souostroví k nejníže položeným částem pevniny na naší planetě.

Klikněte pro větší obrázek Díky přítomnosti vraků lodí na mořském dně se tady vedle sportovního a turistického potápění či rybolovu rozvíjí podmořská archeologie. Lodě byly po celá staletí hlavním dopravním prostředkem pro přepravu zboží všeho druhu. Díky vrakům může podmořská archeologie vysledovat obchodní transakce, objevovat život dávných námořníků, pohyb zboží i poměry ve firmách, které lodě provozovaly. Mnoho z nich převáželo i zlato, z jehož hledání se také stal výnosný obchod. UNESCO se v roce 2001 rozhodlo zasáhnout do neustálých sporů a konfliktů mezi archeology, hledači pokladů a státy, a iniciovalo přijetí Konvence o ochraně podmořského kulturního dědictví lidstva, která zakázala komerční vykopávky v mořích a nelegální držení podmořských pokladů. Dosud ji však podepsalo jen málo zemí.

K našim naléhavým povinnostem vůči přírodě patří naučit se využívat ji bez toho, že bychom ji ničili. Rozvoj cestovního ruchu umožnil Maledivám rozvinout ekonomiku, avšak jejich obyvatelé dál trpí nedostatkem. Tím, že se staly oblíbeným místem odpočinku a mají exotické pláže, se rozšiřuje i lov ryb na jejich útesech a do vod kolem nich se každoročně potápějí tisíce potápěčů. Stejně jako nadměrný rybolov může navždy poškodit život moří, i masové podmořské potápění může být tak zhoubné, že budoucí potápěči se budou možná nořit do sice fascinujícího světa, avšak stále víc zejícího prázdnotou.

Kdo zde také žije

Chobotnice

Klikněte pro větší obrázek Zvědavost potápěčů nepřitahuje ani tak jejich osm chapadel těchto hlavonožců se třemi srdci, jako spíš jejich jednoduché tělo a obdivuhodná schopnost měnit barvu. Chobotnice jsou tak málo společenské, že utíkají nejen před přítomností možných nepřátel, ale cítí se ohroženy i přítomností jedinců svého druhu. S okolím splývá, aby unikla svým nepřátelům, avšak barvu mění i podle svého rozpoložení: když se rozruší, je modrá, když má strach, je bledá, a když se rozzuří, je načervenalá.

Chobotnice jsou draví lovci. Díky své velké inteligenci vyčkávají na svou kořist v záloze, zahánějí ji mezi korály a přepadají ji v noci ve spánku. Samy jsou pak oblíbenou kořistí murén a mořských úhořů. Úžasná je pružnost a elastičnost chobotnic. Při hledání potravy mohou zasunout svá chapadla i do těch nejužších štěrbin: nejtvrdším orgánem hlavonožců je jejich oko; kudy se protáhne, tudy doslova projde i celé její tělo. Jejich nejúžasnější předností je však jejich inteligence. Umějí nejen rozlišovat barvy a tvary, ale i spojovat je s jejich významy, a ta spojení si po celá léta pamatovat.

Paryby

Klikněte pro větší obrázek Žralok šedý: Žraloci žili na zemi dřív, než se na ní objevili dinosauři. Většina druhů se živí výhradně měkkýši a malými rybkami, a přesto při pouhém pohledu na ně nás zamrazí hrůzou v zádech. I když žraloci šedí vypadají mírumilovně, z hlediska potápěčů patří k jednomu z nebezpečných druhů. Obvykle kousnou pro výstrahu, většinou však smrtelně. Bez ohledu na to je ale tento druh žraloka – stejně jako většina ostatních – spíše obětí a kořistí člověka, než hrozbou pro něj. Každým rokem se jich na celém světě uloví přes 100 milionů, a některým jejich druhům hrozí nebezpečí vyhubení. Turisty žádaným suvenýrem jsou žraločí čelisti, avšak nejžádanějším obchodním artiklem jsou jejich ploutve. Polévka z nich je luxusní pochoutkou při hostinách příslušníků bohatých vrstev v asijských zemích. Žraloci jsou přitom strážci ekologické rovnováhy v mořích a leckde i rozhodujícím činitelem, který brání, aby se někteří mořští živočichové přemnožili.

Klikněte pro větší obrázek Rejnok manta: Vzduch a voda mají jeden společný rys: vyznačují se vlastním pohybem, prouděním, a proto se jak ryby, tak i ptáci při putování z místa na místo nemusí pohybovat sami, nýbrž jim stačí nechat se unášet okolním prostředím: až 8 m dlouhý a 1400 kg vážící rejnok vlní pouze ploutevním lemem, a tím se efektivně pohybuje vpřed. Na konci ocasu mají trnuchy kostěný bodec se silným jedem, který může být pro člověka smrtelný. První písemná zmínka o rejnocích pochází z roku 1798 a od té doby zůstávají záhadným živočichem. Například ještě před 100 lety se nevědělo, že jsou příbuzní žraloků. Odhaduje se, že se dožívají více než 50 let, ale jejich reprodukční cyklus dosud halí tajemství. Víme, že mívají jedno či dvě mláďata, ale nevíme, za jak dlouho se z vajíček líhnou, kde a kdy se to děje. Naše velká neznalost těchto úžasných živočichů je částečně způsobena tím, že se nedají chovat v zajetí. Není totiž snadné vybudovat pro ně v akváriích dostatečně velké nádrže, a i když jsou k dispozici, manty v zajetí odmítají potravu, a po několika dnech hynou.

Ryby

Klikněte pro větší obrázek Pyskoun obrovský: Mezi korály klidně a majestátně plave pyskoun obrovský. Ví totiž, že na jeho 200kg váhy a 2 metry délky si může troufnout jen málo predátorů. Pyskouni obrovští jsou samotářské ryby, obávané mezi ostatními tvory korálového útesu, kteří se jim klidí z cesty, ovšem na místech, kde se často setkávají s potápěči, se nechávají dokonce krmit z ruky. Pyskouni obrovští jsou na Maledivách tradiční součástí místní kuchyně, a to i přesto, že požití jejich masa může vyvolat otravu. Drobné býložravé rybky totiž s potravou přijímají rostlinné toxiny, které nestravují, a tak se jim hromadí v těle. Když pak větší ryba pozře takovou malou rybku, pozře s ní i pro ni ne nebezpečný toxin. Když se ale masem takových velkých ryb živí člověk, může mu koncentrovaný jed způsobit smrt.

Ploskozubec hrbohlavý: Postupem evolucí vznikly v rámci jednoho druhu různé varianty ploskozubců. Jedněm změnil tlamu, aby mohli snáze získávat potravu, jiným zas ploutve, aby se lépe pohybovali. Ploskozubci hrbohlaví mají na hrbaté hlavě ještě i tvrdý útvar, který mohou použít jako beranidlo, jímž drtí na kousky korály, jimiž se živí.

Klikněte pro větší obrázek Muréna síťkovaná: Murény síťkované v rozporu s rozšířenými pověstmi neútočí na člověka, pokud je nevyprovokuje. Když však k tomu dojde, jejich kousnutí působí trvalé rány. Některé druhy mají tak silné čelisti, že pro uvolnění z jejich sevření je zapotřebí páčidla. Většina druhů tráví světlou část dne v úkrytech. S nástupem noci se vydávají na lov, a tak se z houštin korálů vynořují jejich velká těla, která u největších druhů mohou dosahovat délky až 3 metrů.

Ostenec běloskvrnný: Tento druh je tak vzácný, že jeho spatření je něčím výjimečným. Za jeho půvabným vzhledem se skrývá jeden z nejvzácnějších obranných systémů podmořského světa. Mají dvě hřbetní ploutve: v té, která je blíž k hlavě, jsou dva tvrdé ostny, které zůstávají přiložené k hřbetu, dokud je nevztyčí - pak z nich je pár kopí.

Klikněte pro větší obrázek Klipka hrotcová: Existují desítky druhů korálových ryb, které se navzájem značně liší, ale všechny jsou stejně nádherné. Z této velké skupiny se svou vlajkovitou hřbetní ploutví odlišují klipky hrotcové. Nikdy netáhnou na velké vzdálenosti, živí se a zdržují na konkrétním místě korálového útesu.

Rostliny

Chaluhy: Některé rostliny si vyvinuly transportní systém, který jim při hledání potravy umožňuje pohybovat se po korálových útesech. Když potápěči poprvé vidí chaluhy, váhají, zda se jedná o rostlinu podobnou živočichům, či o živočicha, který se pokouší oklamat své nepřátele tím, že jako chaluha vypadá. Až do první třetiny 19. století byly za chaluhy považovány i mořské houby, avšak jejich pečlivým zkoumáním bylo zjištěno, že se jedná o živočichy, jen neschopné pohybu.

Originální názevBlue Secrets
Stopáž52 minut
Rok výroby 2006
 ST 4:3
ŽánrDokument