Zajímavosti z natáčení


O scénáři

Scénář k filmu Děti noci napsala jeho autorka Irena Hejdová jako svůj diplomový scénář na FAMU, nedlouho na to byl v roce 2006 oceněn v rámci Českého lva Cenou Sazky. Scenáristka se nechala při psaní scénáře inspirovat výjevy z nočních ulic Prahy, také si sama vyzkoušela práci v nočním baru – odtud se vzalo také hlavní téma filmu „děti noci“. Děj příběhu pak umístila do snad nejrychleji se rozvíjející pražské čtvrti současnosti - Karlína. „Když jsem psala scénář, byly v Karlíně zrovna povodně. Šla jsem se po nich tou čtvrtí projít – horečně se tam opravovalo i bouralo, na nábřeží vyrůstaly ty hypermoderní stavby, stále se tam něco měnilo a při každé mé návštěvě to tam vypadalo úplně jinak,“ říká Irena Hejdová a dodává: „Proměnlivost a živelnost Karlína mě fascinovala.“

Poté co producenti z Negativu našli pro realizaci scénáře režisérku Michaelu Pavlátovou, začala s ní Irena Hejdová intenzivně spolupracovat na úpravách scénáře pro film. „Musela jsem si scénář „prožít“, musela jsem si ho celý rozebrat a pak jsem ho zase navracela k původní podobě. Vytvořily jsme další verze, Irena přípomínkovala, dramaturg Kristián Suda připomínkoval, producenti nám naše nové verze zase vraceli atd., až jsme se dobraly k výsledné podobě scénáře,“ říká režisérka Michaela Pavlátová.


Ukázka z obrazového scénáře

(typ: PDF; velikost: 701,75 kB; datum: 31. 8. 2017)

O natáčení…

Film Děti noci se natáčel od 30. října do 12. prosince 2007, a to zejména v pražských čtvrtích Karlín, Holešovice a Florenc. „Byla nám zima, byli jsme unavení neustálými nočkami (nočními směnami) a náročným natáčecím plánem, plakali jsme hlady – ne, neplakali, naopak, tloustli jsme, vařili nám skvěle,“ vzpomíná režisérka Michaela Pavlátová na natáčení a dodává: „Pro mě bylo celé natáčení ohromně zajímavé, vzrušující, smutně jsem odpočítávala dny do konce, nechtělo se mi vracet se do normálního života.“ Jediné minus bylo, že štáb neměl příliš času nakoupit dárky na Vánoce, protože poslední klapka padla nedlouho před nimi. Ale možná to bylo také plus…

Zajímavé určitě je, že filmový byt rodiny Ofky, je ve skutečnosti bytem, ve kterém donedávna žila rodina režisérky Michaely Pavlátové.


O skládání básní…

Hlavní hrdinka filmu Ofka si podle scénáře ráda kreslí, čmáře, píše… je takovou tvůrčí bytostí. Režisérka a animátorka Michaela Pavlátová tedy musela pro film vymyslet styl malování Ofky, nejrůznějšími kresbami nechala vyzdobit také Ofky pokoj nebo její blok, do kterého si Ofka v průběhu filmu kreslí. Na tyhle chvíle režisérka ráda vzpomíná: „Přípravou kreseb jsem se moc bavila, stejně jako Ofčinými srdceryvnými básněmi, které jsem psala rovnou načisto, ve stylu:

Utápím se v tvých černých očích,
proč ryba lká tak chmurně,
když mé ruce jsou prázdné?
Chlad hrobu mě ovanul a já křičím,
NEODCHÁZEJ!


O hudbě…

„Se střihačkou Toničkou Jankovou jsme se snažily najít nějakou archívní hudbu, odpovídající našemu dost přesnému pocitu. Ale film se naprosto bránil jakékoliv hudbě, nic tam nesedělo,“ popisuje Michaela Pavlátová. „Pak jsem jednou zase prohrabovala cédéčka v jednom obchodě (v Radosti na Bělehradské v Praze) a majitel, poté co jsem mu popsala, co hledám, řekl: Jasně – Karlín, tak nějaký cikány. Mám pocit, že za celou dobu natáčení jsem tam nepotkala jediného,“ dodává Pavlátová. Skupina z Vídně režisérku zaujala natolik, že se rozjela za Stani Vanou producentem a zakladatelem!Deladab, jejichž hudba nakonec ve filmu zní. Ve filmu jsou také použity skladby Jana Čechtického a Ohm Square, se kterými počítala režisérka od samého počátku. „Zpěvačka Charlie One z Ohm Square nám ve filmu hraje v malé roli, ne ošem zpěvačku, ale malířku. Jejího kluka, malíře, hraje další hudebník, beatbox artist Jaro Cossiga,“ dodává Pavlátová.