Rozhovor s Jiřím Mádlem, představitelem Ubra
Film Děti noci bude asi překvapením pro mnoho vašich fanoušků, kteří vás doposud znají hlavně z teenagrovských komedií, kde jste byl vždy trendy oblečený, usměvavý, takový „ideální“ kluk. Jak jste se vlastně dostal k roli Ubra a váhal jste ji vzít?
Lidi, co se o filmy nezajímají a znají se mnou jen Rafťáky a Snowboarďáky, poté co uvidí Děti noci budou asi překvapeni. Kdo ale zná i jiné filmy, kde jsem hrál, snad překvapený nebude. Cesta k Ubrovi byla dlouhá, ani trošku jsem v tom nechtěl hrát a už mi docházely výmluvy, proč do toho nepůjdu. No a teď jsem tak moc rád, že jsem to vzal.
Jak byste vy osobně charakterizoval postavu Ubra? Má tenhle Ubr něco společného s Jirkou Mádlem?
Ubr je takový ten nedovychovaný, nedosocializovaný a nekultivovaný kluk, který „to“ má ale v hlavě a hlavně srdci víceméně srovnané. Má svůj svět a hodlá do něj pustit jen Ofku. A co máme společného? Asi nic. Já do svého světa rád pustím těch Ofek víc, ale v srdci to tedy srovnané moc nemám. Jó beďary jako Ubr: to jo, to já mám…
Ubr nosí mastné vlasy, kostkovanou košili, má uhrovitou pleť a občas vytáhne něco z popelnice. Režisérka Michaela Pavlátová říká, že jste si pro Ubra vymyslel dokonce takovou zvláštní houpavou chůzi. Jak moc vám všechny tyhle skutečnosti komplikovaly život při natáčení?
Vůbec nekomplikovaly, ale usnadňovaly. Já měl Ubra ztvořeného v hlavě už tak měsíc před natáčením. Jen jsem se bál, aby mi ho dovolili v „plné kráse“. Řekl jsem, že znám člověka přesně jako je Ubr, před všema jsem mu říkal „pracovně“ Venda. A jakmile všichni měli pocit, že budu někoho kopírovat, a ne jen zhmotněnou vytvořenou postavu, začali mi důvěřovat a já „zUbroval“ až na kost (smích).
Ve filmu poměrně profesionálně vystřihnete „taneček“ se svou filmovou mámou, prošel jste v tomto nějakou průpravou nebo prostě vládnete tancem?
Měli jsme takový minikurz před natáčením a snad to mám i lehce v sobě. Možná po mamce…
Znal jste před natáčením herečku Marthu Issovou, jak se vám s ní hrálo?
Marthu jsem znal lehce z vyprávění od herečky Petry Nesvačilové a i jiných kamarádů jsem se trošku pozeptal, jaká je. A měli pravdu, je malinká, milounká a je s ní fakt prča (smích).
Nebylo na vás během natáčení trochu moc ženských – herečka Martha Issová, režisérka Michaela Pavlátová, producentka Kateřina Černá…?
No jasně! Vždycky jsem se běžel schovat pod perutě k Honzovi Dolanskému, ale stejně mě to femininum poznamenalo. Ještě měsíc po natáčení jsem si lakoval nehty, chodil na manikúru a do solárka. Teď už mě to pouští. Navíc jsem v Elle četl, že solárko je špatné na pleť.
Co je pro vás nejdůležitější na spolupráci s režisérem, jak jste kooperovali s Michaelou Pavlátovou?
Já potřebuju vědět, že je rejža přesvědčený, že jsem nejlepší, koho mohl sehnat. Zní to hrozně, ale je to tak. U Michaely jsem si ze začátku jistý nebyl, ale pak jsem jistotu našel. A navíc si myslím, že by málokterý režisér nebo režisérka mohl takovýhle scénář zrežírovat. Je zkrátka velmi specifický stejně jako Michaela Pavlátová. Myslím tedy, že důvěra, respekt a platonická láska byly nakonec na obou stranách (smích).
Jak vzpomínáte na natáčení Dětí noci?
Nádhera, byla to jedna z mých nejpříjemnějších rolí, kterou jsem si fakt užil, skvělé natáčení, málem jsem legálně utopil Marthu Issovou, párkrát hezky popil s lidmi z filmu a navíc mě teď mají všichni za umělce. Kaskáda radosti!!! (smích)
Co říkáte na výslednou podobu filmu?
Jsem spokojený. Mám pokaždé radost, když realizovaný film ještě povýší svůj kvalitní scénář.