Vzpomínky režiséra, jehož proměnlivá filmová kariéra trvala téměř šedesát let a který svými osobitými pedagogickými metodami umožnil nástup fenoménu československé nové vlny (2009). Připravili J. Lukeš a M. Šulík

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Otakar Vávra je režisérskou legendou s neuvěřitelně proměnlivou tvorbou, která v sobě odráží vzlety a pády československých moderních dějin. Byl jedním z nejvynalézavějších filmových tvůrců meziválečné avantgardy a levicového filmu, následně se stal tím, kdo díky adaptacím kvalitní literatury pozvedl českou kinematografii na evropskou úroveň (vzpomeňme na jeho samostatnou prvotinu Filosofská historie, pikantní veselohru Cech pannen kutnohorských či působivé psychologické drama Kouzelný dům). Během protektorátu zdárně odolával tomu, stát se prominentním režisérem na Němci zabraném Barrandově, a i když točil spíše únikové filmy, pomáhal v klasických žánrových filmech prosazovat svěží civilismus. Zároveň však neskrýval slabost pro vizuálně působivé kostýmní velkofilmy, čímž se započala linie jeho tvorby, které zůstal věrný až do konce své režisérské činnosti v roce 1989.

Po druhé světové válce se Vávra nakrátko vrátil k formálnímu hledání, např. filmem Krakatit, ale záhy upevnil své postavení jako tvůrce monumentálních děl estetiky socialistického realismu a pro mladou generaci se stal tím, vůči jehož tvorbě bylo nutné se vymezit. K překvapení všech se ovšem díky promyšlenému způsoby výuky filmové režie stal nestorem budoucích představitelů nové vlny a byl ochoten se jimi nechat inspirovat. Důsledkem bylo nevídané tvůrčí vzepjetí již poněkud přehlíženého tvůrce v šedesátých letech, o čemž svědčí historiky velmi ceněné počiny jako Zlatá reneta (1965), Romance pro křídlovku (1967) a Kladivo na čarodějnice (1969). V období normalizace se ovšem vrátil ke svému oblíbenému žánru historické rekonstrukce, které se ovšem neobešly bez ideologicky žádoucího převyprávění událostí dávné i nedávné minulosti. Mezi českými režiséry není kontroverznějšího tvůrce, který zároveň natočil tolik stěžejních snímků české kinematografie a který jako náročný a zároveň tolerantní pedagog vychoval tolik režisérů světového renomé.

V pořadu byly použity ukázky z těchto filmů:

Světlo proniká tmou (Otakar Vávra, 1931)
Žijeme v Praze (Otakar Vávra, 1934)
Jededáncté přikázání (Otakar Vávra, 1935)
Filosofská historie (Otakar Vávra, 1937)
Panenství (Otakar Vávra, 1937)
Přijdu hned (Otakar Vávra, 1942)
Šťastnou cestu (Otakar Vávra, 1943)
Jan Žižka (Otakar Vávra, 1955)
Zlatá reneta (Otakar Vávra, 1965)
Romance pro křídlovku (Otakar Vávra, 1966)
Kladivo na čarodějnice (Otakar Vávra, 1969)

Otakar Vávra
režisér

Otakar Vávra

* 28. 2. 1911

† 15. 9. 2011


Stopáž57 minut
Rok výroby 2009
 ST 4:3
ŽánrDokument