Tento kulturní dokument je založen na reflexích z deníků básníka a překladatele Jana Zábrany v konfrontaci s dobovými filmovými materiály z doby reálného socialismu v Československu (2007). Scénář a režie A. Kisil
00:00:07Naděje pro naši generaci není žádná.
00:00:10Dvě porážky a po nich vždy desetiletí bezmoci umlčení,
00:00:13to je víc než dost, to by nepřežila, z toho by se
00:00:17nevzpamatovala žádná generace.
00:00:21Jen jedno ještě zůstává v naší moci, postarat se,
00:00:25aby tentokrát dějiny svědectví o této době nepsali vítězové.
00:00:29Toto někdejší privilegium je v naší moci jim vyrvat.
00:00:32V starověké Číně odcházeli literáti na venkov a do horských klášterů.
00:00:37Tady to chce pořídit si psa a psací stůl.
00:00:45Cena 1200 dolarů, pochlubil se mi kvalitou aparátu fotograf Hucek,
00:00:49který mě přišel vyfotografovat, poněvadž cenu za překlad Jesenina,
00:00:53aniž jsem pro to hnul prstem, mi dali.
00:00:56A moji nejbližší, nejdražší přátelé jsou v emigraci
00:01:00a jiní hlídají parkoviště.
00:01:02V policejním státě se odmítnutí ceny rovná okamžité represi.
00:01:07A tak přijmu udělenou cenu v zájmu osobní bezpečnosti.
00:01:11Pocit zoufalství.
00:01:15Byl to významný básník.
00:01:17A jak už to bývá u těchto lidí, protože byl na okraji,
00:01:23tak je škoda, že je znám především svými překlady
00:01:30a není znám svým básnickým dílem.
00:01:37Stal se známým svými deníky. Oprávněně.
00:02:07Setrvávám na místě v čase vraždy.
00:02:11Tam, kde nás masakrovali, kde L., kterou jsem miloval,
00:02:14poslali vytírat podlahy v ostravských kantýnách,
00:02:18kde Pulinku, kterou jsem miloval zjara a v létě 1959,
00:02:22švihal ve věznici dozorce prutem přes ústa, kde ji jiný bachař
00:02:26přeříz k večeru po práci na poli.
00:02:28Setrvávám tam, kde mou matku mlátili při výslechu v roce 1950
00:02:32přes hlavu mokrým ručníkem a pak ji za trest, že nevypovídala,
00:02:37tak jak chtěli, nechali do rána nahou stát v korekci
00:02:40metr krát metr.
00:02:42Tohle byl živý čas, jediný živě prožitý čas mého života.
00:02:47Proto nikdy, do smrti žádný pardon, žádné smíření, žádné spojenectví
00:02:52s lidmi, kteří v těch letech dělali kariéry.
00:02:56Předstírali, že nic nevědí a nevidí, ale věděli a viděli,
00:03:00jenomže si mysleli, že je to v pořádku, že my jsme ta rasa
00:03:04nekomunistických podlidí správně dějinami určená k likvidaci.
00:03:07Jenomže k tomu se později nikdy nepřiznali.
00:03:11Myslím si, že to je jedna z nejvážnějších knih tohoto druhu,
00:03:16které vyšly.
00:03:18Je to psáno bezprostředně, je to psáno s takovou ochotou
00:03:23mluvit otevřeně.
00:03:28Tam máte větu: "Sebevrazi, moji bratři.
00:03:35To je přece...
00:03:38Tato jediná věta je za celou knihu nebo kapitolu.
00:03:44Co všechno musíš naučit své dítě.
00:03:46Měnit drobné, vyrábět sodovku v sifonové lahvi, splachovat
00:03:51na záchodě, šněrovat si botky, číst, psát, čistit si zuby,
00:03:55přecházet ulici, neříkat co si myslí.
00:03:58Takže na charakter už nezbude čas.
00:04:03V zámku na Dobříši se konal ustavující sjezd
00:04:06Svazu českých spisovatelů.
00:04:09Byla to významná kulturně politická událost, během níž spisovatelé
00:04:13kriticky zhodnotili uplynulé období a vytýčili nové cíle svého svazu,
00:04:18které vycházejí z generální linie XIV. sjezdu Komunistické
00:04:21strany Československa.
00:04:24Pořád se mě někdo vyptává, proč se nesnažím publikovat.
00:04:27"Čas běží, už uteklo zas 6 let. Tak dlouho trvala celá válka.
00:04:31Nač čekáš? Lepší to nebude.
00:04:34Ne. Nikdy jsem nehodlal žrát z jednoho koryta se sviněmi.
00:04:38Ani kdybych věděl, že do roka a do dne umřu.
00:04:41Budu psát třeba jen útržky, ale nebudu psát ani jediné slovo
00:04:45předem kastrované tak, aby prošlo cenzurou.
00:04:48Ostatně jste naivní, generace svazových byrokratů jsou věčné.
00:04:52Nemají nic jiného na práci, než ucloumávat velké talenty,
00:04:56talentíčky, všechny.
00:04:58Jestli nejste blázni, studujte prosím historii
00:05:01sovětské literatury. Zjistíte, že zničili všechny.
00:05:04Ty, které donutili psát něco jiného, než psát chtěli,
00:05:08ty, které ověsili medailemi, prachama a vilama,
00:05:11i ty, co raději zmlkli a nechali psaní vůbec,
00:05:15jen aby se nedostali do konfliktu.
00:05:17Za to, že nepíše, je spisovatel v Sovětském svazu
00:05:20placen ze všeho nejlíp.
00:05:22Viz už zaživa nabalzamované mrtvoly: Šolochov, Leonov, Fedin.
00:05:26Svou duši zachránili jen ti, kteří jim plivli do ksichtu.
00:05:30Andrej Platonov, umírající v promrzlém bytě na oboustrannou
00:05:34plicní tuberkulózu, dělající před smrtí domovníka a zametající
00:05:38dvůr ve Svazu spisovatelů, který nikdy nevyhověl požadavkům.
00:05:42Pasternak, kterého štvali čtvrt století, ale který jim
00:05:46v románu řekl, co jsou zač, a řekl jim do očí, že zničili generaci.
00:05:50O Mandelštamovi, kterého zabili, není ani třeba mluvit,
00:05:53o Babelovi a Pilňakovi, které zastřelili.
00:05:57Ale kati mají i smysl pro humor.
00:05:59Ti, kterým nikdy ani na vteřinu nevadilo, že kilometry hoven,
00:06:03vydávaných za oficiální sovětskou literaturu, jsou vesměs napsány
00:06:07kopytem, usoudili, že Pasternakův román není dobře napsán.
00:06:11Těmhle lidem se mám snažit vyhovět?
00:06:14Mám se ucházet o přízeň vrahů nebo těch, kteří dodnes
00:06:18vraždění vrahů zamlčují, případně vysvětlují a omlouvají?
00:06:22Za koho mě máte?
00:06:28Jako by mi něco tajemného a napřed vědoucího, tuším 12. ledna 1948,
00:06:33řeklo, začni si psát deník.
00:06:38A za měsíc po tomto rozhodnutí se začaly dít věci.
00:06:44Hned ráno 26. února 1948 dostavil se k nám do bytu inspektor Lonský
00:06:50a oznámil nám, že nemáme právo vstoupit do školní budovy
00:06:55a že z rozhodnutí akčního výboru jsme zbaveni učitelství.
00:07:00Vše bylo dávno připraveno, denně nám docházelo vyloučení
00:07:04z nějakého spolku, ze Sokola, od hasičů, z Československého
00:07:08červeného kříže.
00:07:13Komunisté v Humpolci mají seznam lidí, kteří mají být zatčeni.
00:07:17Na prvním místě je Opat Želivský, na druhém já
00:07:21a na třetím můj manžel.
00:07:23To jsem se dozvěděla ze dvou anonymních dopisů.
00:07:26V jednom bylo uvedeno, že jsem hlídána, a ve druhém,
00:07:29abych se těšila, že se mnou zatočí.
00:07:35Krásná, viď!
00:07:39A představ si na konci druhé, třetí pětiletky!
00:07:43Boj se těch, kteří prožili první lásku na stavbách mládeže,
00:07:47kdy vše kolem je jásavé jiskřivé mládí.
00:07:50Ti jsou ochotni zamhouřit oko nad sem tam nějakou vraždou.
00:07:55Komunismus je jako sněť.
00:07:58I ti rozčarovaní jej vidí v aureole jakéhosi odvěkého šťastného
00:08:02velkého zítřka, jejž chtěli.
00:08:05I vraždy jsou ochotni vidět ve vonném oparu švestkových květů.
00:08:11K mému zatčení došlo 8. listopadu 1949 o půl páté ráno.
00:08:18Byl to zátah na národní socialisty po celé zemi.
00:08:22Později se mluvilo o tom, že toho dne bylo naráz
00:08:26zatčeno přes 800 lidí.
00:08:31Nerozsvítím, když se v noci vzbudím.
00:08:34Sedím u stolu, kouřím, dívám se na bezútěšné noční sídliště.
00:08:38Pocit jediného bdícího v nekropoli zvané Praha.
00:08:43Týden za týdnem ubíhá, práce, pořád práce, neskutečno.
00:08:48Ve vzpomínce ustavičně přátelé, které neuvidím do konce života.
00:08:52Minulý týden jsme seděli u Jungwirtha v bytě.
00:08:56V 55 letech se konečně poprvé v životě zmohl na cimru
00:09:00s příslušenstvím.
00:09:02Řeč je jako vždycky, panychida nad sebou, les generačních mrtvých
00:09:06houstne - znechucení, lhostejnost. Noc, tma, sídliště, hukot teplárny.
00:09:18Ta strašlivá věta z příběhu "Inženýra lidských duší,
00:09:22z telefonního hovoru, ve kterém mu jakási turistka či novopečená
00:09:27emigrantka podává zprávu o tom, jak se vede komusi doma:
00:09:30"Už zas mají peníze, už je zas všechno v pořádku.
00:09:35Ta věta "už zas mají peníze má intenzitu tisíce nejmagičtějších
00:09:40veršů a je tak hrůzná ve všech těch svých českých souvislostech,
00:09:44že se otřesu a naskočí mi husí kůže, kdykoliv si na ni vzpomenu.
00:09:48Taková prostá česká věta: "Už zas mají peníze.
00:09:58V 50. roce jsem doprovázel v malém městě na nádraží dívku,
00:10:02kterou jsem si chtěl vzít.
00:10:05Jela k přijímací zkoušce na vysokou školu.
00:10:08Cestou jsem ji zkoušel ze Stalinových statí o jazykovědě.
00:10:12Byla to tehdy jedna z nejpravděpodobnějších otázek,
00:10:15které jí mohli dát. Přitom jsme se smáli a vtipkovali.
00:10:19Věděli jsme oba, že jsou to nesmysly a lži, ale ve snu jsme se
00:10:23nenadáli, že by tak směšné lži mohly ovlivnit tak mladé,
00:10:26tak nadějné životy.
00:10:28Spletla to a neudělala tehdy tu zkoušku.
00:10:31Zůstala v jiném městě a našla si tam práci.
00:10:35Já taky zůstal v jiném městě.
00:10:37Ty lži, o které tehdy klopýtla, byly dávno zapomenuty,
00:10:40dávno vysmáty, dávno odvolány.
00:10:43Ale na zničené životy je těžko zapomenout, nelze se jim vysmát,
00:10:47nelze je odvolat.
00:10:58A víte, na co jsem si, soudruzi, při tom vzpomněl?
00:11:02Na jednu báseň, kterou napsal Stanislav Kostka Neuman.
00:11:07Ten už za první republiky volal:
00:11:10"Revoluce není výlet, soudružky, učme se střílet.
00:11:18Bachař zařval: "Svlíknout!
00:11:21Sundala jsem kabát, šátek, boty a zůstala jsem stát.
00:11:25Vrazil mi ránu a zařval: "Všechno svlíknout!
00:11:28Neslyšíš? Všechno! Všechno svlíknout!
00:11:32Otevřeli dveře do temnice.
00:11:34Vrazili mě tam tak jemně, že jsem dolítla až k protější zdi.
00:11:38Podlaha betonová, stěny vlhké, plesnivé a vzadu otvor, odkud šel
00:11:43takový zápach, že jsem pochopila, že to je náhrada klozetu.
00:11:47Uprostřed železná pryčna, ale prkna na ní nebyla,
00:11:50jen železné příčky.
00:11:52Než jsem to všechno vzala na vědomí, už kopali do dveří:
00:11:56"Do pozoru a hlásit!
00:11:58Čili tak nahá jsem si měla stoupnout a odříkat:
00:12:02vyšetřovaná Jiřina Zábranová, cela číslo 27, jedna žena.
00:12:06K ránu mi byla děsivá zima.
00:12:08Odtáhla jsem si proto pryčnu k jiné zdi, která se mi zdála
00:12:12od nějakého topení trochu zahřátá, a stála jsem na pryčně celou noc
00:12:16nahá, přitisknutá k té zdi.
00:12:18- ZPĚV -
00:12:20V krajích, o nichž jsi neslyšel a nikdy nebyl v nich,
00:12:25tam zní a stoupá do výše náš komsomolský smích.
00:12:34Soudruh Stalin stál nám po boku a ze stalinských škol
00:12:41první v práci, první v útoku jde smělý komsomol.
00:12:49Muži shazují popel z nákladního auta na skládku.
00:12:53Vyrušené kavky vzlétají ze závějí.
00:12:56Nesměle, nejdřív jedna, pak druhá a třetí. Blíží se stařeny.
00:13:01Neodháněny začínají vybírat kousky koksů, plechovku se zbytkem barvy,
00:13:05měděný drát ze strženého vedení.
00:13:09Potrhané nitěné rukavice jsou spojitými nádobkami mrazu.
00:13:14Šestá zima socialismu, má zima 1954.
00:13:22Maturita, květen 1950.
00:13:25Pak brigáda na dole Hlubina v Ostravě, fáral na sedmé patro.
00:13:29Čtyři semestry teologie v Praze, 1950 - 52, vyloučen na základě
00:13:34přípisu od státního soudu.
00:13:37Od srpna 1952 v Tatrovce Smíchov, od června 53 v družstvu Smalt.
00:13:44Od 27. října 1954 na volné noze jako překladatel.
00:13:50On pracoval někde tady jako dělník ve smaltovně, byl udřený,
00:13:55byl dost - prostě v obtížné životní situaci.
00:14:01Myslím, že taky neměl dost peněz.
00:14:05Ale zato měl dost a měl mnoho zájmů o literaturu a byl znalý.
00:14:13On znal, on skutečně mnoho četl.
00:14:17No a tak jsme začali dokonce spolupracovat.
00:14:20A to bylo taky důležité, aby se jeho jméno objevilo,
00:14:24protože na tom potom záleželo, aby mohl být přijat do nějaké
00:14:29oficiální organizace, např. do Kruhu překladatelů.
00:14:37On musel mít razítko v občanském průkazu, že je členem
00:14:42Kruhu překladatelů.
00:14:45Každý člověk, který by byl žil jako literát, a to se týkalo i lidí,
00:14:51kteří měli často už za sebou několik knih,
00:14:55pokud nebyli členy této organizace nebo Svazu spisovatelů,
00:15:00byli pokládání za příživníka.
00:15:05Když se mne pořád někdo ptá, a jak jste se dostal k překládání,
00:15:10proč jste začal překládat, jediná pravdivá odpověď,
00:15:14kterou bych na to mohl dát, je krátká:
00:15:17A co jsem měl mezi těmi troglodyty v 50. letech dělat?
00:15:20Tihle lidé, kteří takové otázky dávají, se tváří, že nevědí -
00:15:25nebo už skutečně nevědí, jakou poezii tehdy všechny
00:15:28noviny a časopisy výhradně tiskly, co se od básníků vynucovalo.
00:15:34Tam byly dokonce udavačské dopisy, že někdo upozorňoval, jak to,
00:15:40že přijímáme mezi členy
00:15:44Kruhu překladatelů člověka,
00:15:49jehož rodiče, oba rodiče jsou ve vězení
00:15:53za protistátní činnost.
00:15:59No a ta osoba, která to
00:16:03psala, je patrně
00:16:07osoba, která je pořád živa.
00:16:11Stala se potom profesorkou na Sorbonně, díky jisté statečnosti
00:16:18tehdejšího tajemníka Kruhu překladatelů Jiřího Valdi.
00:16:27Ten dopis prostě zůstal v šuplíku a nešel dál.
00:16:33Lidi, prosím vás, věřte mi!
00:16:36Tomu chcete věřit? To vám ještě neřek, kdo je.
00:16:39Co neřekl?
00:16:41Například to, že byl funkcionářem národně socialistické mládeže.
00:16:47Já opravdu byl. Ruda říkal, že mě proto vyhodíte.
00:16:50Já to stejně věděl.
00:16:52Tak to jsi věděl špatně. Za to by tě nikdo nevyhodil.
00:16:56Jednou s náma stejně půjdou všichni poctiví lidi.
00:16:59Jestli tě potrestáme, tak za tohle rozhodně ne.
00:17:04Můj obhájce ex offo dr. Vorel, zasloužilý zakládající člen KSČ,
00:17:08řekl na mou obhajobu:
00:17:11"Má klientka je natolik inteligentní, že plně chápe dobu,
00:17:15je plně zodpovědná za své činy, které vytrvale popírá.
00:17:19Žádám tudíž v zájmu státu pro ni zákonný trest.
00:17:23Byla jsem odsouzena na 18 let.
00:17:27- ZPĚV -
00:17:29Kvetoucí zemí jede vlak, v slunci se leskne střecha
00:17:33a píseň letí do oblak a s ním i do daleka,
00:17:41do ulic velkých cizích měst, kde všichni mladí lidé
00:17:47začnou ji zpívat na počest života, který přijde.
00:17:55Zítra se bude tančit všude, až naše vítězné vlajky rudé...
00:18:07Totální ne komunismu, v jakékoli podobě.
00:18:11Ne, protože ne! Bez dalšího vysvětlování.
00:18:15Maďaři při vší hrůze a krvi, v níž to tam skončilo,
00:18:18demonstrovali fanatickou hrdost, výzvu s okrytým hledím,
00:18:22idealismus spoléhající na zázrak.
00:18:26Vzpomínám na den, kdy už v Budapešti byly znova ruské tanky,
00:18:30jeden z posledních dní rozdrcené revoluce.
00:18:33Byli jsme se Škvoreckým na zimním stadionu, nevím už na čem,
00:18:37snad to bylo to Mistrovství Evropy v boxu.
00:18:40Šli jsme po mostě směrem Na Poříčí, foukal vítr, mžilo.
00:18:44Před kavárnou Opera jsme si koupili noviny, kde byl titulek o tom,
00:18:49že rozprášení kontrarevolucionáři z Budapešti prchají
00:18:52k Rakouským hranicím.
00:18:54"Na ten útěk k hranicím mají ti rozprášení kontrarevolucionáři
00:18:58sakra blbý počasí, řekl jsem cynicky, abych se nerozbrečel.
00:19:03"To jo, to maj, zatraceně blbý počasí, řekl Škvorecký
00:19:07a v očích mu stály slzy.
00:19:14Oni se poučili, samozřejmě ve svůj prospěch.
00:19:18Jestliže v roce 1950 věšeli ženské, bylo to něco, nač se nikdy
00:19:23nedá zapomenout, co nemohli jen tak mávnutím ruky prohlásit
00:19:27za podřadný promlčený omyl.
00:19:30Dnes likvidují lidi administrativně,
00:19:33tím že je vženou do chronických materiálních starostí,
00:19:36že je byrokraticky postupně vyhánějí z řady míst,
00:19:40která si likvidovaní našli.
00:19:42To člověka za pár let ucloumá, utluče, oddělá nadobro.
00:19:46Přitom se mu vlastně nic nestalo.
00:19:48Kdyby za 20 let někdo přišel a neměl proti nim nic než to,
00:19:53že ho protiprávně vyhodili z místa, bude směšný.
00:19:56- HUDBA ZE SERIÁLU "MAJOR ZEMAN -
00:19:59Celý národ útulně sdružený pod střechou televizní blbosti.
00:20:03Bezmyšlenkovitě konzumující Matky, Chalupáře, Majory Zemany,
00:20:07den ze dne. Koupili si přece přístroj - televizor.
00:20:10Už proto nutně považují to, co k nim tímto přístrojem proudí,
00:20:14za rozumné.
00:20:15Nad takovým drahým složitým přístrojem jaksi člověku dnes
00:20:19a denně nedochází, jak lacinou, primitivní a starou cenzurou je ten
00:20:23přístroj dnes a denně manipulován.
00:20:26A davy každý den zaujatě, iniciativně a donekonečna diskutují
00:20:30a debatují o tom, co jim slouhové cenzury minulý večer
00:20:33předložili ke shlédnutí.
00:20:43Když jsem v roce 1952 chodil do party kolem Jarmily,
00:20:47zvané Madam Lupescu, vysedávali jsme u ní v bytě na kobercích.
00:20:51Nábytek byl prodaný a všechno ostatní ve frcu.
00:20:55Bydlela v tom kvartýře taky jedna moc krásná kurva,
00:20:59jmenovala se Martina. Vracela se do kvartýru kolem půlnoci.
00:21:03My seděli nebo polehávali na koberci potmě,
00:21:07elektrika i telefon byly pro neplacení vypnuté.
00:21:10Začala si odkládat.
00:21:12Striptýz bylo tehdy, aspoň pro nás, neznámé slovo.
00:21:16Ale pamatuji na jeden nebo dva večery, kdy zvenčí svítil měsíc
00:21:20a já z koberce na podlaze pozoroval její dlouhé štíhlé nohy, klín,
00:21:24podprsenku, než si to všecko obřadně poodkládala.
00:21:30Bylo to na pozdim, a když kolem půlnoci do bytu vpadla,
00:21:35vždycky se celá klepala zimou a hned v chodbě zopakovala
00:21:38obligátní vtip: "Teda, panstvo, já jsem promrdaná až na kost.
00:21:44Měla mě ráda tak, jak mívají kurvy v lásce mladý kluky.
00:21:48Párkrát mi dala pětku, jednou mě vzala na oběd,
00:21:52vždycky se vyptávala na návštěvy v base u otce nebo u matky.
00:21:56Spal jsem s ní jen dvakrát.
00:21:58Dneska v noci jsem se probudil a v uších slyšel ten její
00:22:02půlnoční prokřehlý hlas.
00:22:05Teda, panstvo, já jsem promrdaná až na kost.
00:22:19Nikdy jsem nepřísahal na masového vraha Stalina, jako tolik
00:22:23mých vrstevníků z generace.
00:22:25Pro mne byl Stalin v roce 1950 masový vrah, a ne praporečník
00:22:29lidstva jako pro ně.
00:22:32A proto nemohu slyšet, když někdo říkal: "Naše generace se v mládí
00:22:36dopouštěla chyb a omylů. To je lež!
00:22:39Někteří lidé z této generace se dopouštěli chyb a omylů tím,
00:22:44že přísahali věrnost režimu vedenému masovým vrahem.
00:22:47Jiní se jich nedopouštěli.
00:22:50Proto ať nikdo laskavě neříká "naše generace, ať si tyto
00:22:53nesmyslné generalizace odpustí a mluví jen sám za sebe.
00:22:57Protože by si tito naši generační vrstevníci měli uvědomit,
00:23:01že jestliže podporovali režim masových vražd, jsou dnes
00:23:05morálně ve stejné situaci jako mladí členové NSDAP, SA a SS.
00:23:09Ti by podle této zvrhlé logiky mohli také klidně prohlásit:
00:23:13"V mládí jsme se dopouštěli chyb a omylů, ale teď už jsme
00:23:17zmoudřeli, už to neděláme.
00:23:19Jenomže po vraždění zůstávají mrtví.
00:23:22A na to má stačit věta "dopouštěli jsme se chyb?
00:23:26Že o tom všem nevěděli?
00:23:30Dechovka na prvomájových průvodech je každý rok stejná,
00:23:34ale jen ta, brambory jsou rok od roku horší, z mléka lidi
00:23:38dostávají vyrážky, vodu z vodovodu mají kojenci zakázánu dostávat.
00:23:43Lži a podvádění lidí je taky rok od roku horší, sprostší
00:23:47a mechaničtější.
00:23:49A tak se za řevu dechovky pochoduje do prdele, do otroctví, k smrti.
00:23:54Všichni už říkají jen to, o čem vědí, že se od nich chce slyšet.
00:23:59Aby je nevyhodili ze zaměstnání, aby jim nezkrátili důchod,
00:24:03aby jim nevyhodili děti ze školy, aby jim nepřestávali dávat
00:24:07výjezdní doložky do Jugoslávie.
00:24:15Pražskou výstavu k 50. výročí založení Komunistické strany
00:24:19Československa navštívil také Jan Slabý, nadstrážmistr
00:24:23Veřejné bezpečnosti z Prahy.
00:24:2527. května v 11.30 se stal půlmiliontým návštěvníkem výstavy.
00:24:35Podnikový ředitel AZNP Mladá Boleslav mu předal klíčky
00:24:38k nové osobní škodovce.
00:24:49Vzpomínám si, jak jsem v roce 1956, v době pořád tak zoufale černobílé,
00:24:55doslova poskočil štěstím, když jsem v Babelově "Konar misji,
00:24:59kterou jsem tehdy překládal, narazil na větu:
00:25:03"Zrádci bojovali statečně.
00:25:05Tak nádherně, třemi slovy, knokautující všechny vštěpované
00:25:09a žádané teorie o morální výchovné funkci literatury.
00:25:21Máma odseděla 10 let, 6 měsíců, 10 dní.
00:25:26Táta odseděl 8 let, 8 měsíců, 2 dny.
00:25:29Celková bilance naší rodiny po prvních 12 letech socialismu
00:25:33v Československu: 19 let, 2 měsíce, 12 dnů kriminálu.
00:25:41Nevěřila jsem v propuštění.
00:25:43Teprve 10. května 1960, když už nás odváželi na nádraží,
00:25:47řekl mi náčelník: "Vy nejedete do Humpolce, ministerstvo vnitra
00:25:52na náš návrh určilo, že budete bydlet tam, kde váš syn.
00:25:56"Jak to? Můj syn bydlí v podnájmu, byt nemá.
00:26:00"Bylo to rozhodnuto, protože si nepřejeme,
00:26:03abyste se v Humpolci ukázala.
00:26:05My víme, že byste si vzala konvičku a šla přes město pro mléko
00:26:09a jen pohledem byste nám zkazila všecko, co jsme dokázali školením.
00:26:13Ne, budete se hlásit na Praze 15, tam mají nařízeno zajistit vám
00:26:18bydlení. Pamatujte si, že kdo jednou zradil, zradí vždycky.
00:26:26Vzpomínky na matku.
00:26:29Jak se v květnu 1960 vrátila z kriminálu v kabátě,
00:26:32do něhož byl zažraný prach 11letého skladování.
00:26:37Na první nešikovný odvyklý polibek na rty sladké koňským masem,
00:26:41kterým ji živili léta.
00:26:43Na to, jak za mnou přijela do Závorkovic chaty ve Všenorech
00:26:47v povypůjčovaných šatech a svetrech.
00:26:49Nemohla na sebe normálně v obchodě dostat, co potřebovala.
00:26:53Klohnila mi tam jakousi zadělávanou mrkev v kastrůlku
00:26:56na lihovém vařiči.
00:26:58Libovala si, jaké je to přepychové vaření, když vzpomínala,
00:27:01že holky v base si vařívaly čaj v plecháčcích na ohníčku
00:27:05z použitých dámských vložek.
00:27:07Na to, jak ji 8 let nechali mrznout v půdní komoře,
00:27:11kde nebyl komín a která se nedala vytopit petrolejovými kamínky,
00:27:14která tam věčně smrděla.
00:27:16Na to, jak samozřejmě šla, chtěla jít, dělat služku.
00:27:20Nechtěla si od táty ani ode mne nic vzít, chtěla mít vlastní peníze.
00:27:24Za to, že byla 11 let zavřená, jí upřeli právo na jakýkoli důchod,
00:27:29na který si jako učitelka celý život platila.
00:27:32Věčně mi vykládala o svém pocitu viny, že mi s tátou zkazili život
00:27:37tím, že se dali zavřít.
00:27:44Vím přesně nejen na den, ale dokonce i na hodinu,
00:27:47kdy skončilo mé mládí.
00:27:50Bylo to 23. listopadu 1963, ráno ve tři čtvrtě na osm,
00:27:54když jsem v bytě na Počernické sešel z prvního patra do přízemí.
00:27:59Vzal si ze schránky noviny, vrátil se do kuchyně,
00:28:02sedl si ke kávě, kterou už jsem měl uvařenou, noviny otevřel a dočetl
00:28:07že, že Oswald zastřelil Kennedyho.
00:28:11Když čtu Ginsberga, nemyslím na Ameriku, ale na to,
00:28:15jak jsme korektní, rozumní, ryzí, jak nás předělali na nás.
00:28:19Na to, že každý život má své teď a tady, a že to, co nás ve dvaceti
00:28:23obešlo, nemá ve třiceti smysl, neboť i nenaplněno se už proměnilo
00:28:28v tehdy a tam.
00:28:30Když čtu Ginsberga, nemyslím na Ameriku, ale na to,
00:28:33jak pro nic za nic zničili generaci, kterou i válka ušetřila.
00:28:37I ta!
00:28:39Myslím na dlažbu poplivanou zprava i zleva, na tu promenádu
00:28:43parfémovaných pávů, umělých jak horské slunce.
00:28:50Večer jsem šel na návštěvu k překladateli,
00:28:53bydlí na okraji města vedle hřbitova, kde je pohřben Kafka.
00:28:57Ohromné domy o samotě proti šedivému nebi, kolem stavební
00:29:01stroje, vše pokryto sněhem. Dlouhý rozhovor až do dvou do rána.
00:29:05Všude se šeptá.
00:29:07Jan se vždy podvědomě rozhlíží kolem v restauraci, kdo sedí poblíž
00:29:12a zda naslouchá či nenaslouchá.
00:29:32Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím,
00:29:36hystericky obnažené a o hladu, vlekoucí se za svítání
00:29:40černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy.
00:29:43Hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském
00:29:47kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci,
00:29:51kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima a podnapilí
00:29:55vysedávali a kouřili v nadpřirozené temnotě bytů se studenou vodou.
00:29:59Vnášeli se přitom nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o jazzu.
00:30:04Kteří odhalili mozky nebesům pod nadzemní dráhou
00:30:07a spatřili mohamedánské anděly, jak se potácejí prozřelí
00:30:11po střechách činžáků.
00:30:13Kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma očima.
00:30:18Jsme generace, která se obrací ke hvězdám a na Zemi střeží oheň
00:30:23revoluce, náš krok je společný a v jedné řadě jdem
00:30:26s leninským komsomolem.
00:30:32"Vy věříte víc svým očím než mně, madam?
00:30:35Divil se kdysi v jednom filmu Groucho Marx.
00:30:38"Vy byste chtěli věřit víc svým očím než mně?
00:30:42Ptá se dnes zrovna tak strana celého národa.
00:30:45"Vy byste chtěli, abychom publikovali tu jejich Chartu?
00:30:49Vám nestačí, co vám o ní řekneme my?
00:30:51Strana, zdá se, si už dávno ty Marxe popletla.
00:30:55Působí dojmem, že vychází spíš z učení Groucho Marxe
00:30:58než z učení Karla Marxe.
00:31:03V novinách se začínají objevovat fanfáry k 30. výročí února 48.
00:31:0830 let - víc než polovina života, léta života jako štvané zvíře,
00:31:13kdy mě odevšad hnali, ze škol, ze zaměstnání.
00:31:17Vyhazování, kádrování, objíždění kriminálů.
00:31:21Byl jsem mladý, zdálo se, že v životě je dost času
00:31:24na všechno, že ani starověké diktatury netrvaly déle
00:31:28než jeden lidský život.
00:31:30Ale pak - pocit, že jsem v životě selhal, pocit, že všechno,
00:31:33co mělo v životě jakýkoli smysl, už nenávratně bylo.
00:31:36Už nebude nic než práce, ale život už ne.
00:31:41Únava, marnost, pocit stárnutí.
00:31:44V těchto dnech jsem se konečně dostal k práci
00:31:46na překladu Buninova "Života Alexeje Arseňjeva.
00:31:50Čtyři roky jsem s vytrvalostí, kterou bych nevynaložil
00:31:54na nic jiného, prosazoval tu knihu k českému vydání.
00:31:57Kolik osobních intervencí, ponižování, přesvědčování
00:32:01a dodávání argumentů lidem, kteří o té knize nic nevědí,
00:32:05kteří mají popravdě jen jediný zájem, aby z toho nebyl průser,
00:32:09bylo potřeba, než to loni schválili a podepsali.
00:32:14Pro žádnou jinou knihu na světě bych tohle tažení nepodnikl.
00:32:18Na to už nemám dost energie, když se mezitím musím živit
00:32:22překládáním nekonečných archů detektivek.
00:32:25Ještě pořád se ale nesmím vzdát.
00:32:29Je to de facto můj jediný možný závazek k 30. výročí Února,
00:32:33k 30. výročí tohohle ztroskotaného, ale dosud pokračujícího života.
00:32:40Protože Buninův stesk je i můj stesk.
00:32:43Vydal hodně knih, on byl velice pilný člověk.
00:32:47Právě to byla myslím i jeho taková hrdost,
00:32:51že chtěl ukázat, že...
00:32:58A já to chápu. Víte, vzdor je velmi velká síla.
00:33:05Vzdor je lepší než pohrdání nebo závist.
00:33:09Když s něčím nesouhlasíte, ale nemáte možnost mluvit otevřeně,
00:33:15tak můžete vzdorovat jiným způsobem, a to on dělal.
00:33:20A to mi bylo velice sympatické, tomu jsem rozuměl.
00:33:26Milan měl ten večer první rande s Tou, bylo mu osmnáct.
00:33:31Liščí oči jak Dean, chodil s manekýnou.
00:33:34I stromy na Václaváku se za nimi otáčely.
00:33:37Fotografoval ji pořád a pořád, do utejrání, až brečela nudou,
00:33:41a potom znova se slzami na tvářích.
00:33:44Doma měl krabice fotek s místy a daty, ale věrný jí nebyl.
00:33:48Ten první večer měl rande s Tou, byl u ní v bytě.
00:33:51Zhasínali, rozsvěceli, zhasínali, umlouval ji.
00:33:54Rozpínal, svlékal, hladil ji, hladil ji, hladil, miloval, líbal,
00:33:58bral do úst.
00:34:01Už se slyšel, jak se zas bude honit a chvástat.
00:34:06Drahý Honzo, dočetl jsem včera Lynč.
00:34:09Pak jsem vyšel na ulici, mírně jsem se z toho potácel.
00:34:15Ještě je poezie schopna způsobit otřes.
00:34:17Panychidou za zničený život a nikoli Lynčem nazval bych
00:34:21tvé svědectví, ten úhrn muže, který ví, vidí a čeká.
00:34:25Neboť ten Lynč do té mrti je i životem mým i životem
00:34:29Jedličkovým i životem Škvoreckého i životem Emana Frinty
00:34:33a životem Žiliny z Odeonu.
00:34:35Je životem mužů prostojivších dvě třetiny života po bolševických
00:34:39frontách, po záchodcích, souložících se ženami tak,
00:34:42že počítají léta prken na pelesti, konajících své zádumčivé stereotypy
00:34:47po hajzlech, kde jedině jsou sami.
00:34:49Nejsou-li ovšem náhodou voyeurováni sukem ve stěně.
00:34:53Jsou to opilství, v nichž se čítají sprosté nápisy po zdech.
00:34:57A pak, když už je vše znovu ztraceno, dokonce se neví,
00:35:01je-li to stmívání navečer anebo šírání z jitra, kdy vše odchází.
00:35:05A vůbec, vše v tvé knize odchází, abychom to víckrát nespatřili.
00:35:09Marno mluvit. Je to přesmutná kniha.
00:35:13A žel, pravím, žel pohříchu, budu se k ní vracet.
00:35:20Když bylo mému otci 40, zastřelili mu za heydrichiády
00:35:24nejlepšího přítele.
00:35:26Pak dvakrát seděl v base, prvně zjara 1945, tři měsíce.
00:35:30A podruhé devět let, od října 1951.
00:35:33Mně ještě nebylo 40 a šel jsem na hromadný pohřeb svých přátel,
00:35:37najednou byli všichni pryč.
00:35:40A zůstal jsem vězet mezi rozloženými zkorumpovanými krysami,
00:35:44o 10 let staršími, a skleníkovými floutky, o 10 let mladšími,
00:35:48kteří nepřežili šok z roku 68 a stali se z nich předčasní
00:35:52mentální starci, s kterými jsem si vlastně nikdy nerozuměl.
00:35:56Přátelé odjeli v autech, ve vlacích, na velkých lodích,
00:36:00ve velkých letadlech. Asi se nikdy nevrátí.
00:36:03Jsou živi oni a mrtvý já, jsem živý já a mrtvi jsou oni?
00:36:09Jirka Holík, Nedomanský! Gól!!!
00:36:11Milý Honzo, zajisté jsi prožíval ve čtvrtek dramatické okamžiky.
00:36:16Tady byl ucpán Václavák, dole uzavřen kordony policajtů
00:36:21s připravenými vodními děly. Ulicí se neslo: "Šajbu, šajbu!
00:36:26Nejkrásněji, po hrabalovsku, to probíhalo u Lubomíra v hospodě.
00:36:29Od samého poledne do pozdních večerních hodin tam byla
00:36:33nějaká svatba, při přenosu už v povzneseném stavu.
00:36:36A když Holeček chytil jednu z těch ožehavých branek,
00:36:39čí jí zabránil, správně řečeno, svědek z radosti políbil obrazovku.
00:36:43Obrazovka praskla, svědek stále v radostném opojení zaplatil 2000.
00:36:47A ženich podle sázky se svlékl do trenýrek
00:36:50a chystal se obíhat Riegrák.
00:36:52Do toho přišel příslušník s rozbitou hubou, prý mu to nandali
00:36:55na ulici, že se dal k tamtěm.
00:36:57Ale nijak se nečílil, jen chtěl, aby mu to ošetřili.
00:37:00Lubomír v panice prchl domů, zdála se mu tam horká půda.
00:37:04Ale políbený Holeček stál za to.
00:37:08Když jí bylo 6 let, šli jsme ve Vršovicích podél hlavní silnice.
00:37:13Dvě nákladní auta vezla klece natřásaných kvičících selátek.
00:37:17Spráskla rukama a začala volat: "Tati, kam je vezou? Tati!
00:37:20"Vezou je, Evo.. vezou... A zarazil jsem se.
00:37:24Spráskla rukama: "Já už vím, to jsou cvičený prasátka a vezou je
00:37:28do zoologický zahrady, tam budou dovádět, blbnout a hrát si
00:37:32a bavit se. Ty se maj! A chytla mě za ruku.
00:37:35"No jo, řekl jsem.
00:37:37"Jsou to cvičený prasátka, vezou je do zoologický zahrady.
00:37:41A ve chvíli, kdy už obě auta byla z dohledu, chytil jsem se jí
00:37:45za ruku a myslel si: Dcero, ó, moje dcero, och, dcero, och, moje dcero!
00:37:54- SIRÉNA -
00:37:56Titulek v dnešní Večerní Praze:
00:37:59JE NÁS 368 MILIONŮ, ČTVRT STOLETÍ RADY VZÁJEMNÉ HOSPODÁŘSKÉ POMOCI.
00:38:05Na to se dá jedině napsat redakci: Se mnou v žádném případě
00:38:08nepočítejte a z celkového počtu mě laskavě odečtěte.
00:38:15Ivan Skála napsal báseň "Položili legitimaci.
00:38:18Už z toho názvu čiší závažná hrůza nad tak strašlivým činem.
00:38:22Položili legitimaci. To je něco jako "ukřižovali nám Ježíška.
00:38:34Od rána smutno při vzpomínkách na V., na to jaro v Podolí,
00:38:38kdy jsem se probudil ráno v podolském podnájmu
00:38:42a dívka, kterou jsem nikdy předtím neviděl, stála u mého gauče.
00:38:46A pak - nejkrásnější, nejsladší, nejmilovanější léta, léta, léta.
00:38:53Dneska od rána mě po ní přepadl takový stesk, že se ve mně všechno
00:38:57svírá, jako bych padal do propasti. Stesk, že bych se zabil.
00:39:01Jak asi stárne, má vrásky kolem očí?
00:39:04Co její pihaté prsy, žlutobílé břicho?
00:39:07Co zadek, který mě doháněl k nepříčetnosti?
00:39:10Její bláznivá lačná milovaná smyslnost při souložích...
00:39:14Vzpomene si na mě někdy v tom Švýcarsku?
00:39:18Ostrý pocit těch let, tamtěch let, kdy život nebyl jen k práci.
00:39:23A stesk, že bych se zabil.
00:39:42(slovensky) Na zámku v Dobříši s sešli čeští spisovatelé
00:39:46na dvoudenní zasedání.
00:39:48Co si myslí ta banda parchantů, která využila okupační konjunktury
00:39:52a začala si uprostřed hnoje budovat své literární reputace?
00:39:57Co čekají ti Honcové, Peterkové a Skarlanti,
00:40:00kteří bez hnutí brvou mlčky přihlíželi, jak jsou umlčováni,
00:40:03rdoušeni, vymetáni z veřejného života,
00:40:06připravováni o sebemenší publikační možnost, vyhazováni ze zaměstnání
00:40:11a občansky likvidováni spisovatelé tří generací.
00:40:16A aniž to sebemíň otřáslo jejich svědomím, začali si hned nato
00:40:20ustavovat jaké svazy na výsluní vlídné přízně velení
00:40:24střední skupiny sovětských vojsk v Milovicích.
00:40:28Úkolů je teď mnoho a je pro sochaře velmi plodná doba, bych řekl.
00:40:33Tihle lidé, tahle banda kariéristů, konjukturalistů, narcisů
00:40:38a zbabělců, věru předvedli jako málokdo v českých dějinách,
00:40:42že jsou velice ochotni jít doslova přes mrtvoly.
00:40:48Sám nevím, co se mi tak líbí na téhle historce o Freudovi
00:40:51a proč si na ni tak často vzpomenu.
00:40:54Když mu po anšlusu umožnili odjet z Vídně do Anglie, gestapo si
00:40:58od něj před odcestováním nechalo podepsat prohlášení, že se k němu
00:41:02chovalo naprosto korektně.
00:41:05Podepsal a připsal: "Mohu gestapo každému vřele doporučit.
00:41:09Sigismund Freud.
00:41:13Vím, že před sebou nemám víc než 10 let života, spíš jen 6 - 7.
00:41:18A ještě líp vím, že mě v nich nečeká nic než hořkost,
00:41:22jedna hořkost za druhou.
00:41:27"V rohu tmavé chodby, v zašlém zrcadle, uviděl se takový,
00:41:31jaký by se byl chtěl uvidět.
00:41:34Triumfující, hrdý, svobodný a mladý jak bůh.
00:41:37Ten obraz ale vzápětí zmizel v poplakávání vodovodu a srdce
00:41:41v jeho prsou se utrhlo a spadlo.
00:41:44A zrcadlo se skoro neznatelně otřásalo od aut ženoucích se kolem.
00:41:48Zrcadlo už odráželo něco jiného a zvolna, zvolna se z hloubi
00:41:52vynořovalo něco jako pes s nahrbeným hřbetem, pes,
00:41:56který vyje v nevýslovném stesku na dvoře za vysokou zdí.
00:42:02A v očích ten pes má slzy.
00:42:08Píšu si s hrobníkem, s poděbradským hrobníkem panem Černým.
00:42:13Konečně korespondence, která k něčemu je, která má perspektivu.
00:42:18Vždyť je to pacholek, gauner, buzerant nebo impotent!
00:42:22Do hajzlu s ním!
00:42:24Za dělnický peníze si válí zadek v přepychu!
00:42:27Svatá pravda.
00:42:31Lidé zas div nepřevrhli pulty v knihkupectvích, když se pokoušeli
00:42:36koupit Hrabalovy "Postřižiny, které tenhle týden konečně vydali.
00:42:40Vzpomínal jsem na ty chvíle s ním, tenkrát když ještě dělal
00:42:43ve Sběrných surovinách a nesl jsem mu první výtisk
00:42:46prvního vydání Babela v roce 1958.
00:42:49Pak jsme seděli v hospodě, pili v té horké letní noci grog
00:42:53a vyprávěl mi fabuli příběhu o diamantech
00:42:57zaštrikovaných do svetru.
00:42:59Potom jsme jeli v noci taxíkem do Libně.
00:43:03Ráno jsem se probudil na kanapi s kocourem Miťánkem na prsou.
00:43:07Za okny rozpršené dopoledne a šli jsme po libeňských řeznictvích
00:43:11shánět maso na hovězí polívku, aby z nás po ní vyprchala kocovina.
00:43:15Svatá pravda.
00:43:24Jak krásné jsou letos na podzim stromy, zlatozelené
00:43:29jako v těch dávných ztracených jeseních doma na Vysočině.
00:43:33Opadávají a žloutnou pomalu.
00:43:35Koruny jsou plné větru, který je roztřásá.
00:43:38Modré nebe, prudký vítr, prudké slunce.
00:43:41Sevřela mě tesknota, taková tesknota!
00:43:44Marnost života, ve kterém není nic než práce.
00:43:47Teď už jsou všichni, které jsem v mládí miloval,
00:43:51kteří pro můj život znamenali pocit normálnosti, mrtví.
00:43:54Tři čtyři další nejbližší přátelé, Škvorecký, Jedlička, Holík, Viola,
00:43:59poztrácení po světě. A tak už mi zbývá jen Majka.
00:44:02Asi bláznivá, poněvadž jinak by se mnou nevydržela žít.
00:44:06A Eva, kterou miluju nejen tak, jak otec miluje dceru,
00:44:10ale víc, jako život.
00:44:12Tak jak může být do života na smrt zamilovaný jenom ten,
00:44:16koho od mládí stále zabíjeli.
00:44:18A ještě snad Buninova próza - ať se to zdá jak chce směšné,
00:44:23bez několika jeho odstavců bych snad nemohl žít.
00:44:29Zlepšovací návrh: každý by si měl odposlouchávání
00:44:33svého telefonu sám platit.
00:44:35Prostě by se mu to připočetlo na účet za telefon.
00:44:40Milý Honzo, můžeš psát taky na adresu do Buffala.
00:44:44Jezdím do Ameriky pro poštu tak jednou za 14 dní,
00:44:47což je vždycky příjemný výlet do země, kterou miluju tím víc,
00:44:51čím víc ji poznávám.
00:44:53Ne že by tam nebyla spousta blbců, tahle internacionála je všude,
00:44:58ale je to něco skutečně nehmotného, co je v ovzduší a co není v Kanadě.
00:45:02Stačí, když jedu po té William street, což je typická
00:45:05černošská ulice s malými bary, spoustou smetí všude, s chlapy
00:45:10v zimě vycpanými papírem. Přesně jak je to v Amisovi.
00:45:13S domky na spadnutí v těsném sousedství s novostavbami,
00:45:17s velice pěknými černými kurvami a s hejsky v barevných ohozech,
00:45:20kteří se klidně k člověku přitočí a zašeptají: "Pane, měl byste zájem
00:45:25koupit briliantový prsten?
00:45:27Ten briliantový prsten zcela zaručeně buď pochází z loupeže
00:45:31nebo je falešný.
00:45:34Jako kluk jsem v poválečných letech četl Steinbecka.
00:45:38V "Hroznech hněvu nebo v "Bitvě je scéna, kdy hrdina po všech
00:45:41štvanicích, honičkách a rvačkách odchází z vládního tábora
00:45:45a strážní se ho pokoušejí zadržet.
00:45:47Když nereaguje na jejich volání, střelí po něm.
00:45:50Ale on jde unaveně dál, ani se neotočí, už mu to nestojí za to,
00:45:55už je mu jedno, jestli po něm střílejí nebo ne.
00:45:58Ani se neotočí, jde dál.
00:46:00Na tuhle epizodu jsem si v posledních týdnech
00:46:04několikrát vzpomněl.
00:46:06Pro tu lhostejnost smrtelné únavy, lhostejnost rezignace, lhostejnost
00:46:10nezájmu o všechno, kterou tak přesně vyjadřují a zachycují
00:46:14a které dnes, teprve dnes, tak dobře rozumím.
00:46:19Jiří Weil mně v jedné knize napsal, že to je příběh
00:46:26o vymyšleném životě.
00:46:29Totiž o životě, který pro nás jistí lidé vymysleli
00:46:35a my ho měli žít.
00:46:39Zábrana taky žil vymyšlený život.
00:46:44To pro něj vymysleli ti, kteří odsoudili jeho rodiče,
00:46:48kteří mu nedovolili studovat na univerzitě.
00:46:51Všechno se musel naučit sám.
00:46:54Byl autodidaktem v podstatě, i v té poezii, i v těch jazycích,
00:46:59které se naučil.
00:47:01Neměl na to školy, nemohl jet do ciziny, kdykoli si vzpomněl.
00:47:05No a přesto to dokázal.
00:47:10Po návratu z kontroly od doktora.
00:47:13Samozřejmě, nemoc se zhoršila, smrt s odkladem.
00:47:16Všechno myšlení na to a kolem toho je zbytečné.
00:47:19Po návratu domů jsem si hned sedl k práci.
00:47:23Zprávy oznámily, že v Polsku pořádkové síly zastřelily
00:47:27v Katovicích 7 lidí, že v Gdaňsku byly stovky raněných.
00:47:31Načež začali hrát břesknou dechovku.
00:47:34A Vladimír Michna, šéfredaktor časopisu "Sovětská literatura,
00:47:38promlouval do rozhlasu o dobrotivosti, ušlechtilosti
00:47:41a mimořádném spisovatelském talentu Leonida Brežněva.
00:47:44Kdyby, kdyby nebylo paměti, člověk by nerozeznal
00:47:49věc obyčejnou, prostou.
00:47:53Údery hodin na zdi od ozvěn století.
00:47:59Taufr, jeden z těch, kteří Biebla dohnali k sebevraždě, včera mluvil
00:48:03při odhalení pamětní desky v domě, z jehož okna Biebl vyskočil.
00:48:08Vrah pronášející projev k uctění památky své oběti,
00:48:12to je jeden z typických rysů socialistické morálky.
00:48:16Vím od Viléma Závady všechno, co mu o příčinách a okolnostech
00:48:20Bieblovy sebevraždy řekl Nezval.
00:48:27Už jenom šedá noc k černému ránu. Nikde nikdo.
00:48:31Ulice 28. října po všech těch letech víc stejná než jiná.
00:48:35A na Národní třídě jehličí vítr žene v prachu
00:48:39a s prachem nějaké papíry.
00:48:42Jeden zvednu - kopie Vladislavových překladů Eliota.
00:48:45No ano, strojopisné kopie Vladislavových překladů
00:48:49T. S. Eliota.
00:48:51Na Národní třídě k ránu prach, poletující papíry a jehličí.
00:48:55Proč ty rukopisy vypovězeného básníka někdo nezničí?
00:49:08Při tom všem jsem se snažil aspoň o jedno, zdánlivě jen zkorigovat,
00:49:13ale de facto rozmetat zavedenou představu o ruské literatuře.
00:49:18Přeložit autory, jímž oni ve své zaslepenosti a oblbenosti sovětskou
00:49:23oficiální propagandou upřeli svou pozornost - Babela, Platonova,
00:49:27Cvetájevovou, Mandelštama, Bunina.
00:49:31Ale i ukázat ve zcela jiném světle ty, které k nám uváděli
00:49:35ve zparchantělé podobě ze sovětského zorného úhlu,
00:49:38jako třeba Jesenina a Pasternaka.
00:49:41Kontury zcela přemalovaného obrazu vyvstávají teprve teď,
00:49:45skoro po 30 letech práce.
00:49:47Chtě nechtě jsou nuceni tyhle autory brát.
00:49:50Jsou jimi obklopeni, zatímco jejich idoly se proměnily
00:49:54v papírové draky, vybledlé, nikoho nezajímající.
00:49:58Kdo čte ty jejich Majakovské, Fadějevy, Glatkovy a Ostrovské?
00:50:02Čím dál víc se ukazuje, kolik toho stačila poddolovat
00:50:06práce jednoho člověka.
00:50:08Vydání "Živaga, "Čevenguru, Solženicynovy "Rakoviny
00:50:12a "Prvního kruhu, vydání Nabokova dokázaly mocensky
00:50:16znemožnit dodneška, ale ještě není všem dnům konec.
00:50:19Je třeba pracovat - vedle, zespoda, ze strany, až se jednoho dne
00:50:23ta podminovaná vizáž "Byzance zhroutí docela.
00:50:30Dantovi, žijícímu v exilu, napsal florentský přítel,
00:50:34aby se přichystal, neboť se mu brzo naskytne příležitost
00:50:38k návratu do vlasti.
00:50:40Že ovšem samozřejmě bude muset splnit jisté podmínky.
00:50:43Na to Dante odpověděl:
00:50:46"Tohle tedy má být milostivý způsob, jakým se Dante Alighieri
00:50:50povolává zpátky do vlasti, když skoro 15 let snášel vyhnanství?
00:50:54Tohle tedy si zasloužila nevinnost zjevná celému světu?
00:50:57To je odměna za jeho pot a jeho neúnavná a nepřetržitá studia?
00:51:02Hlasatel spravedlnosti se nikdy nesníží tak, aby poté,
00:51:05co snesl křivdu, skládal poctu těm, kdo mu ukřivdili,
00:51:09jako by mu byli prokázali dobro. Ne, tohle není cesta k návratu.
00:51:13Nevchází-li se do Florencie jinak než touto cestou,
00:51:17nevstoupím už do Florencie nikdy.
00:51:21Takhle, jen takhle má mluvit básník.
00:51:26Skryté titulky: Alena Kardová, Česká televize 2007
Jan Zábrana pečlivě po několik desetiletí zapisoval své zážitky, dojmy, každodennosti. Stal se nesmiřitelným soudcem marasmu českého reálného socialismu. Měl k tomu svůj důvod – mládí strávené na cestách mezi kriminály, kam mu zavřeli na mnoho let oba rodiče, jen kvůli stranické příslušnosti – národní socialisté. Později vedl svůj nekonečný boj s větrnými mlýny, když se živil jako překladatel z ruštiny a angličtiny.
Jeho nesmiřitelné, nepřikrášlené a sentimentem nezastřené vidění let, na které jsme zapomněli, nebo zapomínáme, je zajímavou konfrontací s filmovými materiály právě těch dob. Na tomto kontrastu je dokument postaven – oficiální dobové filmové a televizní materiály v rozporu s citáty z deníku.
Básník a překladatel Jan Zábrana zemřel 3. září 1984.
