Z natáčení

Klikněte pro větší obrázekSkřítci a víly, kteří obývají opuštěný hrádek Kozlov, zažívají opravdu nepříjemné dny. Nevycválaný hraběcí syn Robert utekl z domova a s přáteli obsadil jejich domov. Navíc se do Roberta k velikému zděšení kouzelných bytostí zakoukala divoženka Zafra. Je přece tak nepravděpodobné, že by tenhle výtržník dokázal její lásku ocenit a opětovat! Zvlášť, když nemá ani potuchy o tom, že nějaká Zafra vůbec existuje. Zatímco víly a skřítkové spřádají plány, jak nevítané spolubydlící z hrádku vypudit, a Robert si se svými hlučnými společníky v okolí Kozlova hraje na zbojníky, na panském zámku netrpělivě očekávají příjezd princezny Bianky, která je zaslíbena Robertovu staršímu bratru Maxovi… Tak začíná romantická pohádka, kterou právě natáčí režisér Milan Cieslar. Od počátku letošního června obývá televizní štáb hrady Zvířetice, Gutštejn a Kost – tato tři prostředí potřebovali filmaři k tomu, aby vytvořili scenérie pohádkového hrádku Kozlov. Zámecké interiéry představují prostory krásného barokního zámečku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, exteriéry se točí v Českém ráji. Bohatá výprava, známé herecké tváře – to vše je zárukou toho, že se právě rodí pohádka, která zaujme každého, kdo má rád romantické příběhy s dobrým koncem.

Ireny Pavlové, autorky scénáře, která se právě přijela podívat na natáčení, se ptám: Jak jste přišla na námět této pohádky?

„Dlouho jsem chtěla napsat pohádku o přírodních bytostech, ve které bych trochu poopravila zažitou představu, jakou známe třeba z Rusalky: že lidé a víly spolu nemůžou vyjít a že láska prince a rusalky musí vždycky dopadnout špatně. V mé pohádce samozřejmě všechno dobře skončí.“

Co by podle vás měla mít správná pohádka, aby se dětem líbila?

Určitě trochu romantiky a trochu humoru. Dnešní děti jsou mnohem rafinovanější, než byly dřív, a s tím je třeba počítat. Přesto si myslím, že si pohádky užívají stejně jako kdysi my, když jsme byli malí. Jen jsou schopné vnímat určité věci a rozumět jim v nižším věku než dřív. Ale jsem přesvědčená, že se nic nezměnilo na tom, že se děti potřebují spolehnout na to, že ve světě panuje jistý řád, díky němuž to nakonec s pohádkovými hrdiny musí dopadnout dobře. Moderní sci-fi příběhy jsou často plné katastrof, je v nich hodně násilí, krutosti, smrti, negativních věcí. Ale v pohádce musí vždy převážit dobro nad zlem.“

Jaké pocity má autor, když je při natáčení vlastního scénáře?

Dnes jsem přijela poprvé, a tak mám trochu strach. To víte, člověk si něco vymyslí, ale ve výsledku to může dopadnout úplně jinak… Ale myslím, že pokud režisér pochopí, o co nám šlo, a je ochoten přistoupit na naše představy, musí pak dostat volnou ruku a prostor svobodně tvořit.

Klikněte pro větší obrázekRežisér Milan Cieslar si právě chystá záběr. Ještě je třeba lépe přisvítit a přidat trochu kouře… Klapka. Vladislav Beneš v roli pletichářského strýce vystoupí v důmyslném přestrojení, popotáhne si falešný plnovous a libuje si: „Takhle mě nepoznala ani vlastní sestra!“ Režisér je spokojený: „Stop, v pořádku, bereme.“ Využijme chviličky času, kdy má pan režisér volno, na pár otázek.

Co vás na scénáři zaujalo natolik, že jste si řekl, že tuhle pohádku chcete režírovat?

„Byl jsem rád, že mohu natočit pro děti romantickou pohádku plnou kouzel. To je vždycky příjemná práce. Líbil se mi dějový motiv, kdy se divoženka začne vydávat za princeznu a bojuje o lásku prince. To je nosné téma.“

Nosíte v hlavě nějaké téma napříč žánry či věkovými skupinami diváků, které byste chtěl natočit?

„Příští rok budu ve spolupráci s producentským centrem Kateřiny Krejčí a Magdaleny Sedlákové točit velkou filmovou pohádku, která je určena do kin. V ní jsme se snažili přinést nový příběh inspirovaný globálním oteplováním a změnou klimatu. Ta pohádka se jmenuje Dešťová víla a bude o tom, že jsou lidé natolik zlí a tak špatně se k sobě chovají, až se bohové rozhodnou je potrestat. Odejmou jim déšť…“

Klikněte pro větší obrázekPauza končí. Herci v kostýmech, které navrhla Evženie Rážová, jsou prostě okouzlující. Takzvaně „na plac“ se chystají rodiče nezvedeného Roberta: Nela Boudová a Jiří Štěpnička. Ovšem jejich pohádkový syn, herec Roman Vojtek, teprve přijíždí ke chlumeckému zámku. Před necelou hodinou a půl skončil představení v pražském Divadle Kalich a teď má jen chviličku času, aby se připravil na svůj výstup. V prostorách cateringu ho na chvíli vyruším od jídla.

Jaký byl váš první dojem, když jste dostal nabídku zahrát si v této pohádce?

Nejdřív jsem nechtěl uvěřit, že mi nabízejí roli prince. Ptal jsem se paní produkční, jestli ví, kolik mi je let. Říkala, že ví. Pak jsem otevřel scénář a přečetl jsem si, že Robert, což je moje postava, má mít pětadvacet let. To jsem se zděsil podruhé. Ale zajásal jsem, když jsem zjistil, že celé natáčení strávíme v reálném prostředí a budeme hodně jezdit na koních. Mám velmi rád pohádky, které se točí venku a ne v takových těch mnohdy podivných studiových kulisách. Proto jsem neváhal. A také mě lákalo pracovat s panem režisérem Cieslarem, protože jsem o něm hodně slyšel, ale nikdy jsem se s ním nesetkal při práci.

Jak se s panem režisérem spolupracuje?

Natáčení této pohádky je rozhodně nejpreciznější práce, s jakou jsem se v tomto oboru kdy setkal. Pan režisér si s přípravou každého záběru dlouze hraje do všech detailů a myslím, že to bude na výsledku vidět. Přemýšlím, co bych mu mohl vytknout, abych pořád jenom nechválil, ale nic mě nenapadá.

Jaké pohádky jste měl rád, když jste byl malý?

Líbily se mi klasické pohádky, všechny ty Popelky a Mrazíkové, na kterých jsme vyrůstali. A pak jsem taky měl rád vlnu veselých studiových pohádek s písničkami, která přišla v osmdesátých letech. Třeba O princezně, která ráčkovala.

Co vás čeká, až dotočíte tuto pohádku?

Klikněte pro větší obrázekUž se moc těším na prázdniny, konečně se budu věnovat něčemu jinému než práci. Po prázdninách začínám zkoušet v Plzni muzikál Chicago. Je to pro mě zajímavá nabídka, protože plzeňské divadlo inscenuje hodně muzikálů na velmi slušné úrovni. Dostal jsem roli mazaného právníka Billyho Flynna, kterou ve filmu hrál Richard Gere. A samozřejmě budu dál hrát v Jacku Rozparovačovi, v Producentech, v Miluji tě, ale, což je muzikálová komedie, kterou hrajeme v Divadle Radka Brzobohatého. Pak mě čeká ještě televizní práce, ale jaká, to nesmím prozradit.
text: Jitka Škápíková
foto: Zuzana Páchová
převzato z časopisu ČT+