Úvod » Téma » Není voda jako voda

Není voda jako voda

Přidat do mého PORTu

24. 6. 2011

Není voda jako voda

Naše voda z vodovodu patří k nejchutnějším a nejkvalitnějším v Evropě. Pitné vody však ubývá, přitom se zvyšuje její spotřeba a snižují se zásoby spodních vod. Zároveň dochází i k jejich kontaminaci na mnoha místech průmyslovým, zemědělským a sídlištním odpadem. Nový český přístroj však dokáže z odpadní a závadné vody odstranit viry, bakterie, těžké kovy, organické i neorganické chemikálie. Jeho 3D nanomembrána propustí jen molekuly vody. Tento regenerátor vody čistí vodu s velmi nízkými náklady bez energetického zatížení. Je velkým příslibem pro rozvojové země, pro odsolování vody i třeba pro armádu na misích.

Za starých časů stačilo nabrat vodu z potoka nebo vyhloubit studnu a měli jste vodu na pití, k vaření, i na praní … Ve středověkých městech už to však tolik nešlo. Pražské vodárenské věže, jaká je třeba u Mánesa, jsou toho svědkem. Voda se čerpala z řeky do nádrží na věži a pak se rozváděla dřevěným potrubím do kašen na náměstích. Takový rozvod byl však častým zdrojem epidemií, například cholery nebo úplavice. Města se rozrůstala a naši předci se před více než sto lety rozhodli velmi moderně.

Ing. Ladislav Herčík, manažer provozu úpravny vody, Veolia: Tady se nacházíme u studny číslo 149, která je na dolnosojovickém jímacím řadu. Je to jedna ze sto padesáti studní, která patří k čerpací stanici Sojovice a která je na břehové infiltraci. Výkon této stanice je až dvě stě litrů za sekundu a je to jedna z hlavních čerpacích stanic v Pojizeří. Voda z Jizery vlastně prosakuje břehem a dnem štěrkopískovými náplavy a ve vzdálenosti, kde se nacházíme, to je asi dvě stě metrů od Jizery, je jímána už jako kvalitní podzemní voda.

Nepropustné jílové podloží a dvacetimetrová vrstva písku, tvoří přírodní filtr, který čistí říční vodu. Naši předci před půldruhým stoletím našli toto místo u Káraného dobře. Tady ve studnách začíná pouť kvalitní vody do Prahy. Jsme v srdci systému v Káraném. Přefiltrovaná voda zbavená mechanických nečistot se svádí sem.

RNDr. Josef Fuksa, Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka: Ta voda se musí někde získat z nějakých zdrojů a musí se upravit a jako produkt vyrobit a jako produkt přivést ke spotřebiteli. To není zboží, které někde koupíte a přivezete, tady máte zdroje vody, úpravny vody, rozvody vody, a to všechno musí vodu přivést ke spotřebiteli. Jen malou část toho vypijeme, zbytek použijeme na hygienu, na praní, na mytí, a to se v podstatě stále racionalizuje.

Poctivé dílo našich předků dnes doplnila moderní elektronika a čidla. Systém je do velké míry automatizován a vodu místo páry čerpají elektromotory. Z velínu můžeme sledovat cestu vody z každé studně až do pražských vodojemů. V šedesátých letech ale potřebovala Praha vody víc, než stačila káranská filtrace dodat. A tak se kromě nádrže Švihov na Želivce postavila v Káraném ještě jedna řeka – umělá. Sem do betonových žlabů s pískovým dnem se napouští voda z Jizery, ta opět unikátním pískovým podložím prosakuje, filtruje se a asi dvě stě metrů odtud se jímá. Dovoluje to zvýšit kapacitu systému a dodávat hlavnímu městu kvalitní vodu po celý rok.

Získanou vodu je nutné ještě upravit. Železnatých příměsí se zbavujeme silným čeřením vzduchem. Poté se železo usazuje a vyčištěná voda může pokračovat ve své cestě k našim vodovodním kohoutkům.

Ing. Ladislav Herčík, manažer provozu úpravny vody, Veolia: My se nacházíme na velínu v Káraném, kde tady na tom mozaikovém schématu jsou vidět jednotlivé části technologie. Na úplném okraji jsou jednotlivé zdroje břehové infiltrace.

Dále se přimíchává voda z umělé infiltrace a výsledkem je produkt srovnatelný s pramenitou vodou. Kvalita je tu neustále pod dozorem. Na vodu máme přísné normy a naše voda z kohoutku patří k nejlepším na světě. Dobrým čidlem výborné kvality místní vody je i sádka pstruhů, kteří dokáží rychle reagovat na jakoukoli změnu složení protékající vody.

Pak nastupují silná čerpadla a před vlastním transportem na Prahu se voda nachlóruje. Je to hygienické zabezpečení pitné vody, protože voda odtud může potrubím putovat do Prahy i několik týdnů. Nakonec se pitná voda skladuje ve velkých vodojemech města. Ten starší je na Floře na Vinohradech, druhý – novější – na úbočí kopce Ládví nad Ďáblicemi.

Jsou ale země, které vodu sice mají, ale znečištěnou a zdraví nebezpečnou. Například ve Vietnamu se ve válce používaly chemické defolianty typu Agent Orange. Krajina i voda jsou proto zamořené látkami, které způsobují vážné choroby. Klasické vodárenské postupy tu není možné uplatnit. Ale lidé nemají jinou volbu – musí tu žít a vodu potřebují.

Díky unikátnímu zařízení, které vzniklo u nás, možná i těmto zemím svitla naděje. Na začátku byla rašeliništní voda v Krásnu u Karlových Varů, která díky mnohaletému působení nedaleké elektrárny obsahuje snad celou Mendělejevovu tabulku prvků.

Ludmila Jílková, podnikatelka, TORF: Protože mám jednoho strašně letitého kamaráda a ten věděl, že se s tou vodou trápím a trápím a trápím, a on se o panu inženýrovi dozvěděl, poznali se, tak mi říkal, hele děvče, najdi si tohohle chlapce, ten to vyčistí a budeš vidět, že to bude dobře.

Paní Jílková se rozhodla investovat do výzkumu. Vznikl tento prototyp, jeden ze strojů, kterým začíná nová éra filtrace vody. Kontaminovaná voda se přivádí sem, na soustavu filtrů, 3D membrán a silných elektromagnetů. Vše sleduje a řídí originální softvér. Na konci je zcela čistá pitná voda.

Ing. Petr Carvan, ředitel, Výzkumný ústav nanotechnologií – Aquaholding: Snažíme se z naprosto kontaminované vody lidskou blbostí, když to tak mohu říct, dostat opět tu čistou vodu. Kdybych to přirovnal k nějakému nanokartáčku, že si vezmeme molekulu vody, vezmeme nějaký nanokartáček a očistíme tu molekulu, aby ty balasty, které jsou tam na tom, ať už chemie, nebo minerály, nebo plynné složky, cokoliv, co to znečišťuje, tak my jsme to sundali. Děláme z toho nádhernou čistou vodu, která se dá přirovnat k vodě z ledovce, i barvou i chutí, vůní, a tu jsme remineralizovali a tu jsme sterilizovali.

Na začátku je rašeliništní tůň a břečka s kyselostí okolo dvou pH. Voda – vlastně spíše kyselina – nasycená bakteriemi a chemikáliemi. Na konci procesu, který není nijak energeticky náročný, je kvalitní modravá pitná voda. Ochutnali jsme a na jazyku pováleli jako povedené víno. Tento stroj v Africe nebo ve Vietnamu určitě ocení.

Ing. Petr Carvan, ředitel, Výzkumný ústav nanotechnologií – Aquaholding: To, co na tom stroji je unikátní, je několik věcí. První věc je, že používáme takzvanou sklopískovou předfiltraci.

Tady se promývá sklopískový filtr. Dokáže zničit stotisíckrát víc biopatogenů, než filtry pískové.

Ing. Petr Carvan, ředitel, Výzkumný ústav nanotechnologií – Aquaholding: Potom, ta voda, která už je mechanicky poměrně slušně upravená, tak ji proháníme přes sadu nebo kaskádu mechanických předfiltrů. Začínáme na sto mikronech polypropylénového filtru a končíme na půl mikronu.

Tato voda ale stále ještě obsahuje velké množství chemikálií. Do hry vstupuje další komponent.

Ing. Petr Carvan, ředitel, Výzkumný ústav nanotechnologií – Aquaholding: Je to prostorová membrána, která de facto má několik vrstev v základu. To znamená, že se nám podařilo při velice nízkém tlaku docílit vysokého průtoku. Což není úplně normální, protože pokud chcete průtok, musíte zvyšovat tlak. U běžných membrán, například u reverzní osmózy, která vypadá aspoň designově stejně, nám se podařilo na stejné ploše zvednout průtočnou část víc jak devětkrát.

Ale i tahle membrána by se časem zanesla a ucpala. A tak nastupuje, jak říkají – magnetická rezonance.

Ing. Petr Carvan, ředitel, Výzkumný ústav nanotechnologií – Aquaholding: Je to název, pod kterým se skrývá v podstatě sejmutí hodnot koncentrace částic ve vodě, vyhodnocení a posunutí částic magnetickým polem do odpadu. Tím jsme docílili, že v podstatě ta membrána má nekonečnou životnost.

Karlovy Vary založily svou slávu na vodě. Přináší lidem zdraví a léčí. Nedaleko odtud, na rašeliništi v Krásně, možná začíná nové období. Dostatek levné čisté vody bez chlóru ve všech vodovodech světa. To by už mohl být docela splnitelný sen.

Před úpravou je však třeba vědět, kterými látkami je voda znečištěná a k jakému účelu ji pak chceme použít – zda v potravinářství, zdravotnictví, nebo v nějakém technologickém procesu.

Pak je možné navrhnout způsob úpravy vody na míru a dodat do ní vhodné minerály, jako je jód, fluor, hořčík nebo vápník. Filtry, membrány, magnetické cívky – nic nového pod sluncem. Spojeno chytrým programem a špičkovou elektronikou. A pitná voda se může vytvořit doslova z jakéhokoli humusu.

Václav Dvořák

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější