Úvod » Téma » Záznam jako tvorba – TransISTor

Záznam jako tvorba – TransISTor

Přidat do mého PORTu

8. 9. 2010

Záznam jako tvorba – TransISTor

S vývojem záznamových technologií přichází také otázka: Jak je uchovat? Na společné akci CIANT a FAMU s názvem TransISTor se v Praze setkalo několik umělců z celého světa, jejichž společným tématem bylo zachování audiovizuálních archivů. Součástí programu byla i prezentace prací jednotlivých lektorů, účastníci se mohli ponořit do moderní akusmatické hudby, nebo se naučit zpracovávat strukturu twitterových zpráv, a objevit tak mechanismy, které nyní využívá výtvarné umění, stejně jako věda.

O své minulosti se lidstvo dozvídá z dochovaných dat, ať už jde o DNA z kostí nebo o jeskynní malby. Taková média přetrvají tisíciletí. Ale jak je to s kazetou, cédéčkem nebo hard diskem? Moderní nosiče nepřežijí ani několik desítek let. Máme ale opravdu všechno uchovávat? Jakou hodnotu má individuální paměť v dnešní informacemi zahlcené době? Nad podobnými otázkami se zamýšleli účastníci workshopu Transistor, pořádaného Mezinárodním centrem pro umění a nové technologie a Centrem audiovizuálních studií FAMU.

Eric Rosenzveig, vedoucí Centra audiovizuálních studií: Pro mě je na práci v Centru audiovizuálních studií důležitý kontakt s co možná nejširším spektrem lidí, kteří pracují s médii. Jerry říká, že důležité je hlavně to, jak se ptáme. Dřív jsme měli přístup jen k několika informacím, teď se zdá množství informací nekonečné. Ale protože je nekonečné, je k ničemu.

Jer Thorp k práci používá veřejné databáze a volně přístupný počítačový program zvaný Processing, vyvinutý na MIT. V poslední době ho zaujaly možnosti využití twitterových zpráv. Projekt „Právě jsem přistál“ zachycuje na základě Twitterů pohyb lidí na planetě během 36 hodin.

Jer Thorp, konceptuální umělec, Kanada: Debatoval jsem o tom s přítelkyní, která je epidemioložka. Jedním z problémů epidemiologů je najít modely cestování lidí, aby zjistili, jak se nemoci šíří. Pracují s informacemi z různých zdrojů – například mají metodu „Kde je George“, která sleduje pohyb dolarových bankovek, a podle toho usuzují, jak se šíří choroby. Takže jsem si řekl, že by se daly využít informace, které sdílíme na Twitteru.

Na Twitteru je založen i projekt „Dobré ráno“, který ukazuje, jak se lidé na celém světě ráno zdraví. Bylo použito asi 11000 twitterových zpráv zaslaných během 24 hodin, které Jer zanesl do mapy světa. Zelené bloky ukazují časnou hodinu, oranžové devět ráno, červené pozdní dopoledne, a černé neobvyklé hodiny.

Jer Thorp, konceptuální umělec, Kanada: Spíš než vizuální podoba mé práce mě zajímá základní myšlenka, její užitečnost. Chci poukázat na to, co všechno spolu sdílíme, když používáme Twitter nebo Facebook. Lidé si neuvědomují, jakou stopu za sebou zanechávají, a že s novými technologiemi je možné zjistit o každém hodně. Chtěl jsem na to lidi upozornit.

V dalších projektech Jer Thorp analyzuje způsob, jakým média ovlivňují veřejné mínění. Pomocí zpracování volně dostupných dat se pokouší poukázat na stereotypy vnímání.

Jer Thorp, konceptuální umělec, Kanada: V tomto projektu jsem vycházel z toho, že si lidé většinou myslí, že sto miliónů dolarů je hodně peněz. Zaznamenal jsem státy, které poslaly peníze na pomoc Haiti po zemětřesení, a dal do určitého kontextu. Vytvořil jsem model, kolik minut filmu by se z těch peněz vyrobilo pro každého občana daného státu. Myslíme si, že sto miliónů dolarů je hodně peněz, ale když to srovnáme s částkami, které se investují do komerčních filmů, je to málo.

Pro tvůrčí zpracování informací je důležitá především jejich dostupnost. Aby Jer a jemu podobní mohli pracovat s daty, které je možné si zdarma stáhnout z internetu, musí je nejdřív někdo na web umístit. Kanadský umělec Kenneth Goldsmith vytvořil webovou stránku, na kterou zavěšuje jinde nedostupné materiály, a umožňuje tak jejich bezplatné stahování.

Kenneth Goldsmith, editor ubuweb: Představa, že někde nad námi je oblak dat, která pořád proudí, je fikce. Znáte situaci, kdy se chcete připojit k wi-fi a všechno je zamčené. A když něco nemůžete stáhnout do svého počítače, jako by to neexistovalo.

Kenneth se rozhodl pro anarchistický přístup – zavěšuje na ubuweb pozoruhodné umělecké záznamy bez ohledu na to, že k nim nevlastní práva.

Eric Rosenzveig, vedoucí Centra audiovizuálních studií: Kenneth filmy věší na web a přidává tam věci každý den – kdyby si autor stěžoval, práce by se z webu vymazala. Vychází z předpokladu, že pokud to neudělá, ty práce se ztratí.

Prakticky ilegální ubuweb je jakýmsi distribučním centrem avantgardního umění. V poslední době se stal hlavní učební pomůckou většiny světových uměleckých škol.

Kenneth Goldsmith, konceptuální umělec, editor ubuweb: Lidé tam nemůžou dávat svoje filmy, není to jako YouTube, tady to jde jen jedním směrem. Ale výsledek je opravdu kvalitní.

Archivací dat se zabývá také hudebník Daniel Teruggi, který ve své tvorbě využívá záznamy reálných zvuků.

Daniel Teruggi, ředitel GRM: Dnes pustím dvě věci, jedna se jmenuje Spaces of Mind, druhá Transmutace, to je – dám vám příklad, hudba začíná známým zvukem… to je moře, to hned poznáte, vlny přicházejí a odcházejí… a zvolna se mění, transformuje se do něčeho nového. A pak se stane jakoby vzpomínkou na moře, už to není moře.

Daniel pro své koncerty většinou používá až osmdesát reproduktorů, tady v malém prostoru jejich počet museli omezit na osm. Daniel je ředitelem národního francouzského institutu Musical Research Group, který od padesátých let soustřeďuje umělce experimentující se zvukem. Jelikož v minulosti většina projektů pracovala s médii, jako jsou pásky nebo desky, institut neustále řeší problém jejich uchovávání, digitalizace a archivování.

Daniel Teruggi, ředitel GRM: Lidé si myslí, že vše se dá uchovat. Technicky vzato je to pravda, ale nestačí jen uchovávat, je nutné záznamy organizovat, aby se daly vyhledat. Často říkám, představte si, že mám pět tisíc fotografií, a nasypu je do krabice. A když hledám fotku své matky, vím, že tam je, ale nemůžu ji najít, nebo ji hledám dlouho. Nebo třeba můžu mít štěstí a nahmátnout ji.Takže hledáme nástroje, jak roztřídit informace, abychom je měli snadno k dispozici.

Osobitý způsob archivování představil Woody Vašulka, legendární průkopník videoartu, působící od 70. let v New Yorku, kde od té doby nashromáždil velkou sbírku videoartových prací. K otázce jejich uchování se postavil tím nejmodernějším způsobem.

Woody Vašulka, zakladatel videoartu: Tohleto je o programu, který je součástí evoluce videa, třetí dimenze na plátně, která se jmenuje Druhý život, Second life.

V tomto virtuálním světě se staví domy, obchoduje se, promítají filmy, ženy si tu mohou kupovat šaty na svá virtuální těla a stává se, že se lidé rozvádějí se svými reálnými partnery kvůli nevěře jejich Second lifových identit. Tento paralelní svět však lze také obývat tvůrčím způsobem. Woody Vašulka se rozhodl postavit v Second Lifu galerii své sbírky videoartu.

Woody Vašulka, zakladatel videoartu: Naučit se v tom pracovat – v tom open simulator – je takový skok z té normální práce s obrazy, člověk se musí naučit novou kategorii určitých procesů, stavění od architektury po drama, protože teď člověk může vzít archiv, a aby nebyl tradiční, převést ho do dramatického formátu, což ta třetí dimenze poskytuje.

Lidé protestují proti vzrůstajícímu množství informací shromažďovaných státem, ale jak je vidět na popularitě sítí jako je Facebook, možnost výměny dat na sociální bázi neodolatelně přitahuje. Osobní informace nabízené na demokratickém principu mohou mít na společnost osvobozující vliv, a to právě proto, že se vymykají kontrole. A kromě toho – ze shromážděných dat lze také vytvářet něco nového – umění – nový pohled na svět. Další vítězství lidské hravosti nad materiálnem …

Bára Kopecká

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější