Úvod » Téma » Člověk a stroj

Člověk a stroj

Přidat do mého PORTu

14. 2. 2009

Člověk a stroj

Bez komunikace s nejrůznějšími přístroji se v dnešní době neobejde prakticky žádná lidská činnost. Jenže jsou situace, kdy dorozumívání se s jedním přístrojem může odvádět pozornost od jiné činnosti – třeba při řízení automobilu. A nejde jen o známé ovládání mobilního telefonu. Vědci z Dopravní fakulty ČVUT například na speciálních trenažerech zkoumají, jak obsluha GPS ovlivňuje schopnost řidiče věnovat se řízení a jak by tento navigační přístroj měl správně vypadat, aby řidiči co nejvíc pomohl. Takzvané uživatelské rozhraní, neboli human machine interface, má totiž vliv na chování člověka v nejrůznějších situacích. Tak zrovna při řízení automobilu a ovládání navigačního systému se střetávají dvě uživatelská rozhraní, která se dělí o pozornost řidiče – výsledkem může být i tragická dopravní nehoda.

Prakticky žádná činnost se dnes neobejde bez moderních technologií – ovládání počítače, mobilního telefonu, řízení automobilu, obsluhy rádia nebo televize. Přístroje se na nás hrnou ze všech stran – a ne všichni jsme s nimi zrovna v přátelském vztahu. Lidem dokonce mohou působit i velký stres. Záleží hlavně na podobě takzvaného uživatelského rozhraní, neboli human-machine interface.

O to, aby přístroje byly co nejpřátelštější, stojí nejen výrobci, ale i zákonodárci. Jsou totiž situace, kdy může jít o život. Právě za volantem moderního automobilu se takových uživatelských rozhraní setkává hned několik. O pozornost řidiče soupeří s vozovkou ukazatele rychlosti, otáček, palubní kontrolky ale třeba i klimatizace, navigace nebo autorádio. I s všudypřítomným mobilem je to úkolů až až.

Komunikaci řidiče s nejrůznějšími přístroji studují i vědci z Dopravní fakulty pražské ČVUT. Snaží se zjistit, kdy přístroje přestávají pomáhat a začínají spíš škodit. Cílem je najít takovou podobu rozhraní, která by byla co nejméně rušivá.

Ing. Petr Bouchner, Ph.D., Dopravní fakulta ČVUT, Ústav řídící techniky a telematiky: Jedním z takových stěžejních experimentů, které se na našich pracovištích provádějí, jsou právě měření interakce s různými asistenčními přístroji, komfortním vybavením automobilu. Víme, že jedním z nejsložitějších úkolů pro řidiče je zadávání cílů do navigace, pak zpětná interakce, čili pro nás je zajímavé zjistit, jaká optimální by taková navigace nebo takové to asistenční přístroje měli být, jejich umístění, jejich ovládání, způsob zpětné vazby a tak dále.

Testovaný řidič nasedá do dopravního simulátoru. Podle pokynu experimentátora se rozjíždí a sleduje silnici před sebou. Během jízdy musí dodržovat rychlost, kterou předepisují dopravní značky. Kromě toho musí zadat do navigace cíl své cesty. Počítač při tom zaznamenává, jak se auto chová na silnici a nakolik ho má řidič pod kontrolou.

Ing. Petr Bouchner, Ph.D., Dopravní fakulta ČVUT, Ústav řídící techniky a telematiky: Ve chvíli, kdy ten přístroj toho řidiče zaměstnává kontinuální pozorností, nebo pokud ta manipulace je náročná, špatně se jí naučil, tak ta pozornost vlastně k těm primárním úkolům tak klesá, že se řidič vůbec nevěnuje řízení a ty následky pak mohou být katastrofální.

Kromě chování automobilu sledují vědci i fyziologické projevy řidiče. Například srdeční nebo mozkovou aktivitu. Ty by totiž měly odrážet míru stresu, kterou řidič zažívá během plnění úkolů. Rušivým podnětem ale nemusí být jenom mobil nebo GPSka. Pojďme se teď podívat na experiment, ve kterém se hledá ideální uspořádání zpětných zrcátek.

Ing. Roman Piekník, Ph.D., Dopravní fakulta ČVUT, Ústav řídící techniky a telematiky: Já vám to zavřu, nastavím tam nějaké parametry, za chviličku se vám ozvu pomocí mikrofonu a reproduktoru, abyste vyjel.

V levém, středním nebo pravém zrcátku se během jízdy objevuje červený semafor. Pokud ho řidič uvidí, stiskne světelnou houkačku. Vědci přitom měří jeho reakční dobu a zjišťují, jestli zpětná zrcátka vůbec sleduje. Ze současných poznatků vyplývá, že by někdy v budoucnu bylo ideální nahradit zrcátka venkovními kamerami. Výstup z nich by řidič sledoval pohodlně na palubní desce vedle volantu.

Ing. Roman Piekník, Ph.D., Dopravní fakulta ČVUT, Ústav řídící techniky a telematiky: Toto zkoumáme z toho důvodu, protože řidiči přece jenom obecně moc nekoukají do pravého zrcátka, takže se snažíme najít nějakou vhodnou polohu zrcátek, ať už by byly umístěny ve vozidle, nebo by byly umístěny někde na okraji vozidla, aby řidiči mohli lépe pozorovat kolem jedoucí vozy a to, co se děje kolem toho vozidla.

Řidič má během zkoušky na hlavě helmu s infračervenou kamerou, která sleduje pohyb oka a monitoruje tak jeho pohled. Ten se zobrazuje na monitoru počítače červeným kolečkem. Pokud řidič vyjede ze silnice nebo dokonce nabourá, mohou vědci přesně zjistit, jestli se v dané chvíli soustředil na řízení, na zrcátka nebo na přístroje.

Pokud se řidič za jízdy věnuje jiným přístrojům, přesouvá se dění na vozovce do periferního zorného pole. Reakce na podněty v této oblasti je pak pomalejší, a to hlavně u začátečníků nebo starších lidí. Podobné experimenty proto zajímají i lékaře a psychology.

Mgr. Dana Černochová, psycholožka, Ústřední vojenská nemocnice Střešovice: Jestliže se nebezpečný objekt vynoří v oblasti periferního zorného pole řidiče, překračuje čas reakce na tento podnět dobu jedné vteřiny. Pokud je pozornost řidiče současně zatížena i jiným zrakovým vnímáním, tento čas se ještě prodlužuje.

Za jednu vteřinu ujedete při rychlosti 80 kilometrů v hodině 22 metrů. Od první reakce na vzniklou situaci k dobrždění to bude dalších 35 metrů. Celkem to bude téměř 60 metrů. A v krizových situacích může rozhodovat každý metr a tedy i každá desetina reakční doby navíc. Psychologové z Ústřední vojenské nemocnice proto na speciálním počítači vyšetřují pozornost řidičů a jejich schopnost reagovat na podněty v periferním zorném poli. Testovaný člověk má za úkol sledovat kuličku na monitoru. V bočních panelech přitom mezi rušivými signály občas problikne svislá čára, na kterou má řidič zareagovat stisknutím pedálu. Počítač zaznamenává rychlost reakce i množství chyb.

Testovaná osoba: Pět. … Osm.

V novém experimentu chtějí psychologové navíc prokázat, že reakce na dění v zorném poli zpomalují i podněty přijímané sluchem.

Dana Černochová, psycholožka, Ústřední vojenská nemocnice Střešovice: Zatím máme v souboru osoby mezi devatenácti až devadesáti lety věku a výsledky ukazují, že toto rozdělení pozornosti mezi sluchovou a zrakovou pozornost zužují zorné pole, zvyšují počet chyb na periferní podněty a prodlužují délku reakce na periferní podněty.

Ukazuje se tedy, že negativní vliv na řízení nemá jen fyzická manipulace s mobilním telefonem, ale i samotný rozhovor třeba přes hands-free sadu nebo vysílačku. Psychologové by chtěli tyto výsledky brzy ověřit na simulátorech na Dopravní fakultě. Ty totiž umožňují navodit situaci podobnou skutečnému provozu. Zatím mohou řidičům jenom doporučit, aby se přístrojům, které jim mají pomáhat, za jízdy věnovali pokud možno s rozvahou.

Tereza Pultarová

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější