Úvod » Impact – ze zahraničí » Hantavirus – zákeřná nákaza

Hantavirus – zákeřná nákaza

Přidat do mého PORTu

21. 2. 2009

Hantavirus – zákeřná nákaza

Horečka, bolesti hlavy a zad, silná únava. Příznaky onemocnění se podobají chřipce, ale chřipka to není. Tuto nemoc způsobuje hantavirus – vir objevený teprve nedávno. Podařilo se ho identifikovat až v roce 1976 v Koreji, kdy jej Ho Wang Lee izoloval z myšice temnopásé, odchycené u řeky Hantaan (odtud také název viru). Vir způsobuje nemoc, která se nazývá hemoragická horečka s ledvinovým syndromem. Ročně jí onemocní na dvě stě tisíc lidí a až dvacet tisíc lidí na ni umírá – hlavně na Dálném východě. Další viry téhož rodu však byly nalezeny i v Evropě. Například v Belgii je přenáší norník rudý – a biologové předpokládají, že v parcích samotného Bruselu pobíhá na 25 tisíc těchto nakažených hlodavců, kteří infikují na čtyři sta lidí za rok. Existuje způsob, jak se této nemoci bránit?

Hedvika miluje zvířata a zejména kočky. Tato náklonnost jí však přinesla nesnáze. Před několika měsíci začala pociťovat podivné závratě a silné svalové bolesti. Za pár dnů už byla upoutána na lůžko.

Hedvika, pacientka: Začala jsem mít bolesti břicha a horečku s třesavkou v končetinách, byla jsem úplně vyřízená. Všechny příznaky byly takové neurčité, mlhavé. Ani v nemocnici si lékaři nevěděli rady.

Nakonec jeden specialista zjistil diagnózu – hantavirus. Hantavirus byl objeven v padesátých letech. Jde o vir přenášený některými hlodavci. V případě Hedviky byl viníkem malý zrzavý hraboš norník rudý. Nejdříve se od tohoto hraboše pravděpodobně nakazila Hedvičina kočka, možná prostě vdechla jeho výkaly. Potom kočka nakazila svou paní. Pro toto onemocnění není nutné přijít do přímého styku s infikovaným hrabošem. Stačí jenom vdechnout prach z míst, kde pobýval.

Lidé se pak nakazí při úklidu garáží nebo přístřešků a kůlen. Virus je mimořádně odolný, a tak může venku přežívat i několik týdnů. První příznaky onemocnění se objeví po sedmi dnech až jednom měsíci.

Alexandre Dobly, biolog, ULB/CERVA, Belgie: Virus Puumala, kterým se zabýváme, žije v norníku rudém. Po nákaze bývá vir dosti rychle zničen imunitním systémem člověka – ten ale musí být velmi účinný. Pokud není, virus začne působit a vyvolá chřipkový syndrom se silnou horečkou a někdy i zrakové potíže. Problémy se zaostřováním zraku, svalové bolesti a kašel – to se skutečně podobá chřipce.

Posláním Alexandra Doblyho je pronásledovat hraboše v městské zeleni a studovat způsob přenosu hantaviru. Nejdříve je však nutné hraboše polapit.

Alexandre Dobly, biolog, ULB/CERVA, Belgie: Tady je vhodné místo, máme tu pařez, jako návnadu použijeme jablko a burský oříšek, který zavoní na velkou vzdálenost. A vždy přiložíme vatu, aby si hraboš mohl udělat hnízdo a neztrácel teplotu v době, kdy už je odchycen. To ho dobře ochrání. Abychom past zítra snadno našli, označíme místo modře.

Alexandre se vrací o den později. Past se osvědčila. Nyní se hraboši odebere kapka krve, aby se zjistilo, zda je nositelem viru. Po třiceti vteřinách se na biologickém analyzátoru objevuje malá červená linka. Je to dobré znamení. Tento živočich je zdravý, bude tedy hned puštěn na svobodu. V určitých ročních obdobích bývá nositelem hantaviru až polovina hrabošů. V parcích hlavního města Belgie pak pobíhá zhruba 25 tisíc nakažených norníků.

Alexandre Dobly, biolog, ULB/CERVA, Belgie: Zjistili jsme virus na mnoha různých místech, lidé se mohou nakazit i v Bruselu. Ve Valoňsku se o viru dost vědělo, ale Flandrech je málo známý, protože tamní krajina je jen málo zalesněná.

Ve městě Uccla se nachází laboratoř Federálního veterinárního vzdělávacího a výzkumného střediska. Vědci tu studují hantavirus ze všech hledisek. Analýzy se provádějí v laboratoři s velmi přísnými bezpečnostními opatřeními.

Pierre Kerkhofs, virolog, CERVA, Belgie: Hantavirus vstupuje do lidské buňky, uvolňuje svůj genetický kód do buňky. Genetický kód se replikuje. Virus se tak v buňce rozmnoží. Buňka nakonec praskne a nové viry se uvolní do celého těla.

Lidský imunitní systém totiž zpočátku přítomnost hantaviru vůbec nezaznamená. Naopak hraboši žijí mezi hantaviry už dlouho, a tak mezi oběma organizmy vznikla jakási rovnováha. Jediným řešením, jak se vyhnout nákaze, je zapudit hraboše z našich obydlí. Vědci proto k odstrašení zkoušejí pachy predátorů – nepřátel hrabošů. Tak by bylo možné je odradit od našich obydlí.

V tomto labyrintu jsou dva zdroje potravy. Jeden z nich je napuštěn pachem kočky. Jak bude hraboš reagovat? Hraboš je puštěn do labyrintu. Přibližuje se nejprve k prvnímu zdroji obživy, vpravo. Ten pro něj nepředstavuje žádné nebezpečí, a tak klidně žere. Druhý pokus. Hraboš se velmi obezřetně přibližuje k potravě napuštěné pachem kočky. Nejprve se obrací zpátky, ale pak si uvědomí, že nebezpečí nehrozí. Tak se vrací.

Alexandre Dobly, biolog, ULB/CERVA, Belgie: Závěry z tohoto pokusu jsou nejasné. Bude asi dost nesnadné omezovat místa výskytu hrabošů, protože jsou mimořádně dobře přizpůsobeni k životu ve světě zaplněném pachem predátorů. V tuto chvíli neznáme řešení. Hubení hrabošů jedy je vyloučeno, neboť je neekologické.

K odehnání hrabošů od obydlí už byly vyzkoušeny desítky přípravků, ale nedá se nic dělat, hraboši se rychle přizpůsobí. Nakonec se přibližují ke zdroji potravy, i když vydává pach predátora. Proto také bylo za poslední rok v Belgii infikováno na čtyři sta osob.

V České republice nebyla podobná těžká onemocnění zatím zaznamenána. Nicméně Evropská unie financuje výzkum případné vakcíny. Jediný dosud známý způsob, jak se vyhnout nákaze hantavirem, je důkladně čistit okolí domů a utěsňovat všechny drobné otvory, kterými by hraboši mohli proklouznout.

Pokud vás po úklidu sklepa nebo půdy postihnou divné potíže, jako jsou bolesti hlavy, horečka, bolesti v zádech nebo krev v moči – pak je možné, že jste se stali obětí hantaviru.

Vstoupit do diskuse

komentářů: 2

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější