PORT

Záznam chatu ze středy 11. února 2009

Petr,MX: „Pane profesore, v cem se muze clovek od hmyzu poucit? Muze prohloubeni nasich znalosti hmyzu prispet k pochopeni nas samotnych a potazmo treba i biosfery jako celku?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Dobré odpoledne Petrovi i všem dalším chatujícím (nebo četujícím?) Je toho hodně, Petře, nás, co s ním pracujeme denně poučuje hmyz o tom, jak rozmanitá a "moudrá" je příroda kolem nás, o čemž nakonec svědčil i odvysílaný příspěvek. Studium hmyzu také přináší spoustu výsledků aplikovaných i v humanních oborech, třeba v medicíně, neboť genom třeba takové octomilky se zase tak neliší od genomu lidského, aby se na tomto hmyzu nedaly studovaat různé problémy, které mají tuto dva druhy společné. Poslední době se např. na octomilkách studuje i problém dlouhověkosti. Ale to by bylo na delší diskuzi. I obecné otázky čichového vnímání se lépe studují na tykadlech hmyzu než na čichovám aparátu třeba člověka nebo psa. Pro ekology je zase hmyz výhodným nástrojem studia naší biosféry a jejích proměn a jejich výsledky jsou tedy neocenitelné.“

Marie: „Dobrý den. V příspěvku se popisuje výzkum v německé Jeně. Probíhá podobné zkoumání hmyzího čichu i u nás?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Ano, na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR je výzkumný tým zabývající se touto problematikou a má dlouho tradici bádání v tomto směru. Většina metodik předvedených v příspěvku je rovněž na tomto pracovišti zavedena, např. olfaktometrie nebo sludium čichu na izolovaných tykadlech hmyzu (antenografie). Šestinohým objekty (a oběti) výzkumu zde jsou především termiti a čmeláci, ale pracovalo se tu i s mnoha dalšími hmyzy, např. motýli nebo mouchami. I chemické analytické přístroje jsou na srovnatelné, tj. špičkové úrovni, s pracovištěm v Jeně, kde v současnosti pracují i dva bývalí badatelé z ÚOCHBu.“

J ze Středokluk: „Dobrý den, nevim, jestli jsem to nepřeslechla při vaření, ale je Ca imaging metoda schopna rozlišit, jestli je stimul třeba sexuální feromon, příjemná nebo aversivní látka? Stimuluje se stejná dráha s jinými koncovými neurony nebo je celá dráha hned od receptorů "jiná". Děkuji.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Na to bohužel nedovedu odpovědět, v příspěvku to ostatně ani tak podrobně probíráno nebylo. Základní poučení z toho, co jsme viděli v příspěvku je to, že jsme dnes schopni dynamicky sledovat aktivitu jednotlivých neuronů v procesu zpracování smyslové (čichové) informace olfaktorickými "laloky" mozku (tady se jim říká olfaktorické glomeruly), tedy nahlížíme už i tam, čemu jsme dříve říkali (aspoň u hmyzu) černá skříňka (black box). Ale k Vaší otázce. Stimuly, které se touto metodou "zviditelní" jsou takové, které konkrétnímu druhu hmyzu "něco říkají" a jeho mozek teprve vyhodnotí, jak na ně reagovat (letět na námluvy, za potravou, utéci před nepřítelem, odpovědět vyloučením vlastního signálu atd.) První diskriminace na adekvátní a neadekvátní signály probíhá přímo na tykadle, nerelevantní molekuly většinou nemají své čichové sensily a tak je hmyz nevnímá. Např. samci některých motýlů (třeba martináčů) mají prakticky jen sensily naladěné na "vůni lásky" samičky a nic jiného je nezajímá. Naproti tomu druhů sensil všežravého švába nebo včely je na tykadle mnoho a každá reaguje na jinou sloučeninu. Ale to je velmi zjednodušeně vysvětleno.“

Lumír,Hulín: „Který hmyz žije nejdéle?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Existují brouci, např. někteří potemníci nebo tropičtí herkulesové, kteří se dožívají i několika let. Některé cikády se jako v půdě žijící nymfy dožívají 17 let, ale dospělá cikáda za pár neděl po vylíhnutí, spáření a vykladení vajíček hyne. Druhové jméno je podle toho cikáda sedmnáctiletá (žije v S. Americe a je hojná). Zajímavé je, že se dospělci po 17 letech všichni líhnou naráz, tj. během jedné nebo několika málo nocí. Rekord v dlouhověkosti však nepochybně drží reprodukující samičky ("královny") termitů a mravenců, které se údajně mohou dožívat až 30 let. Snad je to pravda.“

Luptáková: „Pane profesore, co můžete bližšího říci o nočním motýlu šalmajovi ? Budou na webu nějaké další informace o hmyzu k vyhledání ? Děkuji.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Paní Luptáková, DOSTALA JSTE MNE. O Šalmajovi nic neví, ale rád se s Vámi na webu poučím, najdeme-li přes Googla něco. Jinak je na webu o hmyzu spousta informací, ale přejímat je musíte kriticky a věřte jen osvědčeným stránkám. Lépe je koupit is nějakou dobrou knížku, která prošla odbornou recenzí.“

Šafanda: „Který kontinent je z hledsiak hmyzu nejzajímavější? Děkuji Vám.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „To se neodvažuji odpovědět. Obecně platí, že tropické oblasti jsou druhově nejbohatší, ale sám jsem byl např. ve východní Africe zklamán, že je tam co do počtu jedinců (nikoli druhů) hmyzu stejně nebo snad i méně. Naproti tomu ten, kdo v létě navštívil severskou tundru mi dá zapravdu, že takové mraky komárů a jiných "breberek" v životě neviděl. To je také jeden z důvodů. proč tam létá hnízdit tolik hmyzožravých ptáků, např. bahňáků. Počet druhů hmyzu tam je ale velmi malý. I Antarktida může být pro hmyzího fyziologa nebo ekologa zajímavá. Žije tam třeba jen jediný druh pakomára, ale je tak originálně přizpůsoben prostředí, že dokonalou studii jeho biologie vám vezmou i v nejprestižnějším časopise. Co se týče bílých míst, tropy stále vedou (a ještě dlouho budou).“

Kamila: „Jsou nějaké nově objevené hmyzí druhy ? Ať už u nás nebo ve světě?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Dá se s trochou nadsázky říct, že se téměř denně v literatuře objevuje nějaké nové jméno hmyzu. Úmyslně říkám jméno a ne druh, protože se často ukáže, že popsaný jedinec už existuje pod jiným jménem a tak mají systematičtí zoologové/entomologové pořád co revidovat. Popsáno už bylo údajně okolo jednoho milionu hmyzích druhů, ale kolik jich skutečně existuje, to nikdo přesně neví. Odhady jsou od dvou do 30 milionů. Nové druhy se nacházejí i v naší přírodě, ale není to tak časté jako v exotických zemích.“

Žďárek: „Co bylo výsledkem Vašich výzkumů mouchy tse-tse ?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Získali jsme řadu teoretických poznatků o vývoji a rozmnožovaní této zajímavé mouchy (klade jako savci jednu živou dorostlou larvu jednou za 10 dnů) a ty jsme publikovali nejméně v tuctu vědeckých článků v odborných časopisech. Jeden výsledek za všechny, objevili jsme hormon, který řídí porod larvy a stále se snažíme nějak tento výsledek využít při hledání nových strategií kontroly této mouchy. Jiným praktickým výsledkem bylo vypracování jednoduché metody sexování (oddělování samic od samců) ve velkochovech této mouchy pro účely vypouštění sterilních samců do mouchou sužovaných dobytkářských oblastí v Africe. Předtím se mouchy sexovali manuálně v chladicích boxech (kvůli znehybnění hmyzu) a řada pracovníků trpěla revmatickými potížemi rukou.“

P. Vondra: „Co byste mohl říci o pavoucích, kteří byli objeveni na Moravě. A vůbec o migraci hmyzu a souvislostech se změnami klimatu? Díky.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Důvodem, proč bylo na Moravě objeveno několik druhů pavouků asi spočívá především v tom, že v Brně působili dva význační arachnologové (prf. Miller a prof. Kratochvíl), kteří se tomuto regionu věnovali už od 40. let min.st. Na Moravě je také řada zoogeograficky zajímavých teplých lokalit, neboť tam ještě zasahuje vliv Panonské nížiny a tam žije i několik druhů nových mravenců. Miller take studoval rašeliniště na Rejvízu, což je také slibná neobvyklá lokalita. Ale i v Čechách mají arachnologové co zkoumat. Jako příklad takové "zapomenuté" lokality: hluboké průrvy mezi skalami ve skalním městě u Teplice nad Metují.“

pavel ze stredokluk: „pane profesoreproc srsne jsou neprateli vcel a proc srsne utoci na svetlo“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „To je zajímavá otázka, Pavle. Sršně jsou dravé a jednou z jejich oblíbenou kořistí jsou i včely medonosné. Dostane-li se sršeň do úlu, nabere tam i med. U nas to není vážný problém a není proto důvod, sršně kvůli tomu likvidovat. Jinak je tomu v Japonsku. Tam je jiný druh (větší) sršně, a ten skutečně dělá včelařům vrásky. Některé včely se však dovedou sršním rafinovaně bránit. Obalí útočníka chomáčem těl a vibrací křídelních svalů vyrábějí metabolické teplo, která zvedne teplotu uvnitř chomáče na hodnoty přes 40°C), které sršeň nepřežije a mezi včelami se doslova "uvaří". To ale naše včely nedovedou. Ke světlu létají nejen sršně, ale i jiný hmyz, např motýli. Je to proto, že se podle světla orientují. Jeli takovým světelným majákem třeba nekonečně vzdálený měsíc, udržují k němu stále stejný úhel, a letí proto přímo. S objevením se člověka však vzniklo mnoho umělých blízkých bodových zdrojů, které hmyz dokonale klamou. Snaží-li se podle vrozených instinktů letící hmyz udržovat ke světlu stále stejný úhel, letí prakticky ve spirále, která musí končit u světelného zdroje. Je-li jím plamen svíčky, končí i život hmyzu. Ale sebervražda to není, jak se tomu obcas říká, jen slepá poslušnost vrozených instinktů.“

Dobiášová: „Píšete teď nějakou knihu? Máte také nějaké přednášky pro laiky - a kde? Děkuji a zdravím.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Shromažďuji materál, ale je předčasné vymýšlet název. Občas přednáším, nejraději pro školy, protože to je jako když sejete semínka do úrodné půdy. Mám radost, že hmyz tolik lidí zajímá. Čeká mne ještě hodně otázek, omlouvám se, že to nestihám, ale vydržte, odpovím všem.“

Palatová Jitka: „Známí byli v Kostarice a viděli tam velkého modrého motýla, který vzhledem k rozpětí a velikosti plul jako pták. Můžete mi, prosím, řícijméno motýla a něco bližšího. Je možné jej vidět v Evropě? Děkuji a přeji hodně úspěchů v práci.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „V Kostarice a vůbec ve Střední a Jižní Americe žije spousta nádherných velkých motýlů, kteří z úsporných důvodů a kvůli tomu, aby se máváním křídel nepřehřívali, plachtí. Někteří patří do čeledi Heliconiidae, ale české jméno (pokud ho vůbec mají) bohužel nevím. Ale pro obdivný pohled na tento skvost přírody je to nepodstatné. Jsou to většinou druhy jedovaté (jed získavají jako housenky z hostitelských rostlin) a svou nechutnost inzerují nápadnými barvami. Žijí na motýla dlouho, až půl roku. Samci často čekají na samiččí kukle, aby se s čerstvě vylíhlou krasavicí jako první spářili. Ona totiž po první noci ztráci o partnery zájem.“

študáci: „Je nějaké zajímavé sexuální chování u některého hmyzu?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Milí študáci, nesnažte se mě vyprovokovat. Kdybych měl na vaši otázku zevrubně odpovědět, na ostatní tázající by se asi nedostalo. Jednou z nejzajímavější kopulací u hmyzu je tzv. traumatická kopulace, kterou praktikují štěnice (i ta naše). Samice nemá normální pohlavní otvor, samec má zato ostrý špičatý aedeagus (penis). Ten při páření zabodne samici buď kdekoli do mezičlánkové blány na zadečku a do tělní dutiny samice vstřikne své sémě. Samička naší štěnice má (dobře pro ni) na zadečku zvláštní místo, zvané orgán Berleseho, které je měkčí a samec jím snáze pronikne. Jednotlivé spermie se dostanou na místo určení (vnitřní geniálie) krví (hemolymfou), která v těle hmyzu koluje. Zajímavým způsobem se páří i vážky, ale to nechám na vás, abyste se o tom na jaře sami někde u rybníka přesvědčili, neboť pozorovat je není nic těžkého. Chce to jen trochu trpělivosti.“

studentka: „Zajímá mě motýl lišaj. Kolik druhů se jich u nás vyskytuje, jak přezimují, jsou jiné druhy v zahraničí? Proč čmeláčí populace někdxy tak rychle na jaře vymírají? Děkuji za odpověď.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Podle literatury u nás žije asi 20 druhů lišajovitých. Nejznámější a nejpopulárnější jsou asi ty velké druhy, které jsou běžnější v jižní Evropě a k nám příležitostně zalétají, přičem překonávají i Alpy, např. smrtihlav. Ten snad u nás může i přezimovat a jeho larvy se živí lilkovitými, např. bramborovou natí. Jsou to většinou soumrační až noční druhy, takže setkat se s nimi lze jen vzácně. Jednoho menšího lišaje však můžete pozorovat i v pravé poledne. Bude to jedna z dlouhozobek, které s oblibou sají nektar za vířivého (kolibřího) letu na místě z trubkovitých květů, např. floxů. Při troše trpělivosti a štěstí je můžete i fotografovat za letu.“

LJ: „Jak se branit utocnemu hmyzu na ceskych horach, napriklad Jizerskych, kde jsou utoky nejtvrdsi.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Máte-li nepřekovanelný odpor k hmyzu, zůstaňte sedět doma a do oken si dejte síťku. Hmyz je totiž všudypřítomný. Na Jizerských horách, a možná i v nížinách, se osvědčují repelenty, máte-li na mysli ty malé potvůrky (pakomárci, čeleď Ceratopogonidae), které štípou, aniž by byly vidět.“

Lukeš: „Zajímám se o včely. Je pravda, že některý med je kvalitnější - lesní? - než jiný? Co si myslíte o epidemiích, na které teď včely umírají? S pozdravem“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Včely vyrábějí med zahuštěním květního nektaru nebo medovice (sladkých výkalů mšic) a podle toho med také vypadá a chutná. Nedovedu hodnotit, který je lepší a který horší. Já osobně dávám přednost medu přímo od včelaře a nezajímá mne ani tolik, kde ho včely nasbíraly. Říká se, že med ze suprmarketů je z dovozu a že tak kvalitní jako ten domácí není. Prodávám však, jak jsem koupil. Včelí epidemie se dají léčit, ale vyžaduje to u včelařů zodpovědnost a disciplínu. Stejně jako člověk přecházející chřipku je nebezpečný svému okolí, tak i neléčené včelstvo může být zdrojem nákazy pro včelstva zdravá, protože včely různých včelstev se mohou stýkat a nákazu přenášet.“

Boleslava Mlada: „Dobry den pane profesore, koukam, ze nekteri vasi priznivci za oceanem si kvuli tomuto chatu dost privstali :) Ja bych ze chtela zeptat, zda-li byl v ramci projektu na africké mouše tse-tse zkouman i jeji cich? Dekuji“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Zdravím do Boleslavi a děkuji za otázku, která je konečně k věci. Ano, i v Africe se čich mouchy tsetse zkoumal a zkumá, já jsem se toho ale nezúčastnil. Byl objeven feromon, kterým se pohlaví much rozpoznávají a na který reagují. Vylučuje ho samička na povrch těla, a protože je málo těkavý, působí jen na krátkou vzdálenost. Mouchy tsetse si dávají rande na teplokrevném hostiteli, kterého z dálky po čichu najdou a tak jsou jejich zásnuby zároveň svatební hostinou. Zkoumají se také čichové podněty, podle kterých se mouchy orientují na svého hostitele. Nejvíc jich je v moči a potu, moč však musí být pěkně "uleželá", tj. napadená bakteriemi a taková pak mouchám nejlépe voní (i na několik set metrů).“

Hůrský: „V Kanadě prý žijí drobné, velmi bodavé mušky, které se objevují jen v určitém období. V době 2.sv. války (snad), tam prý proto byly v určitých ějaké trestné tábory, a kdo utekl z tábora, neměl šanci zůstat naživu. Mohl byste něco k tomu říci? Děkuji“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Drobných bodavých mušek je několik druhů, těžko Vám odpovím na Váš konkrétní dotaz. Mohlo se jednat o pakomárky (angl. midges), kteří jsou sotva vidět, ale bodají nepříjemně (viz odpověď LJ). Jsou i u nás, ale aktivují jen za vlhla (večer nebo ráno, ev. před deštěm) a znepříjemňují pobyt zejména na horách (např. Jizerských). Jsou i všude ve Skandinávii nebo ve skotsku, kde rijnují turistický průmysl. V Kanadě jsou postrachem také muchničky, které jsou větší a ještě nepříjemnější. Milují čistou vodu. Před časem začaly obtěžovat i Njujorčany (?), neboť se objevily poté, co se podařilo díky environmentálním zákonům vyčistit vodu v Hudson river.“

Smutný J.: „Spolupracujete i nadále na mezinárodní úrovni? Jaké možnosti mají Vaši studenti - stipendia a pod. Díky.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Ano, současná věda bez mezinárodní spolupráce je prakticky nemožná. Nejen že se snažíme vysílat dobré studenty po absolutoriu na spřízněná zahraniční pracoviště (obvykle po dohodě s přijímajícím profesorem, který pro ně často sežene peníze, protože budou pracovat na jeho projektech), ale v našem ústavu (ÚOCHB) už pracuje hodně zahraničních studentu a postdoktorů na našich projektech, takže většina i vnitroústavních seminářů probíhá v angličtině, což je dobrým tréningem i pro naše pracovníky. Těší mě slyšet, že naši mladí pracovníci často hovoří lépe anglicky než jejich starší učitelé.“

gympl Praha: „Je pavouk černá vdova opravdu tak nebezpečný? Prý se u nás už také objevil. Je nějaký jiný ještě nebezpečnější? Děkujeme“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Pavouk černá vdova, snovačka jedovatá (Latrodectes mactans) je asi nejjedovatější evropský pavouk, ale bát se ho není teřba. U nas se snad občas vyskytne v teplých oblastech jižní Moravy, hojný je na Balkáně. Pokud ho nepodráždíte, nekousne. Nejčastější úrazy byly dříve při žních, kdy ženci přitiskli pavouka při sbírání obilí do snopů předloktím. Proto se tomu prý také říkalo nemoc pravého předloktí. Pro zdravého člověka kousnutí není smrtelné, může mít ale za následek celkové potíže (nevolnost apod.), protože jed obsahuje neurotoxin. Daleko nebezpečnější jsou pavouci žijící v Americe, jejichž jed způsobuje lokální léze a tudíž nebezpečné boláky. Nejznámější pavouk tohoto druhu se anglicky jmenuje brown reclusa. Na webu si o něm přečtěte víc.“

Jana z Příbramě: „Co dělat s motýli, kteří se v pozdním létě doslova nalepí třeba do skříní v chalupách. Když se pak zatopí, probudí se a létají...Děkuji Vám.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Nejlépe je odnést někam, kde se netopí, např. na půdu. Oni tam zbytek zimy dospí. Stav, ve kterém přezimují, se jmenuje diapauza a je to hormonálně podmíný pokles metabolismu a rozmnožovacích pochodů.“

Honzík: „U nás na zahradě sršně nežerou včely, ale hrušky (:-))“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „U nás také. Tím jsou člověku nebezpčnější než žihadlem, protože napíchnutím zdravého plodu přenášejí zárodky plísní a hnilob, např. moniliozy. Dělají to ostatně i vosy.“

Zvěřina: „Co může čich u hmyzu poškodit na čas (u lidí třeba rýma) anebo trvale ?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Nejspolehlivěji zbavíte hmyz čichu, když mu ustřihnete tykadla. Ale teď vážně. Existují chemikálie (teď is ale na žádnou konkrétně nevzpomínám, sorry), kterými se vyřadí z činnosti bílkoviny v čichových sensilách (tzv. carrier proteins) zodpovědné za přenos olfaktoricky aktivní (většinou malé) molekuly na membránu dendritu čichové smyslové buňky. Poškození může být trvalé. Hmyz se ale take zbaví možnosti komunikovat pomocí čichových vjemů, jestliže prostředí nasytíme molekulami, které soutěží (kompetitivně inhibují) s molekulami autentického podnětu. Toho se snaží praktici využívat v boji proti škůdcům při aplikaci metody dezorientace. Spočívá v tom, že se prostředí (ovocný sad, vinice) nasytí umělým pohlavním feromonem škůdce (např. obaleče jablečného) a samečkové pak nenajdou samičky a ty nenakladou vajíčka nebo nakladou jen vajíčka neoplozená. Metoda má ovšm své limity, největším je populační hustota škůdce, ta musí být malá.“

Plavcová Marie: „Měli jsme v neobývané stodole uvnitř na střeše viset asi 3/4 m dlouhé hnízdo sršňů. Každým rokem přibývalo. Potom jsme začali nacházet mrtvolky srňů a nakonec zmizeli a hnízdo se z velké části rozlomilo a spadlo. Co se s populací sršňů stalo, na co vymřeli? Děkuji.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Sršni mají jen jednoleté kolinie, t zn., že přezimuje jen oplozená samička, která příští jaro začíná od píky. Pakliže Vaše hnízdo každým rokem přibývalo, musela se tam samička vracet a hnízdo "přistavovat". Nikdy staré buňky druhým rokem nepoužívají. Mrtvolky byly dělnice, které zákonitě musely s příchodem podzimu zahynout, proto je nemusíte litovat. Pokud si tam hnízdo srčně zase udělají, s klidem je můžete konce léta (po opuštění) vyhodit.“

emil: „jak se vám líbí port“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Líbí se mi.“

Roman S.: „Vyskytují se u hmyzu všechny smysly ? Díky“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Hmyz má všech 5 smyslů jako člověk a navíc je schopen vnímat i některé podněty, které my nevnímáme (6. smysl). Vidí např. polarizované světlo, UV světlo, vnímá magnetické pole Země a snad i statický náboj, kterým se před bouřkou (např. včely vracející se do úlu) nabijí.“

pavel ze stredokluk: „pane profesore jake hmyzy muzeme videt v anglii a v tropickem pasmu moc dekuji a drzim palce“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Děkuji a povzbuzení, Pavle. Hmyz v Anglii se příliš od našeho neliší. Je ho tam asi méně, ale zato víc obtěžuje, zvlášť na severu a ve Skotsku. Zato v tropech je hmyzu mnohonásobně víc druhů a ještě všechny ani nebyly objevené.“

Boleslav Mlady: „Chtel bych se zeptat, jestli existuje v risi hmyzu nejaky podobny problem jako jsou v risi zivocisne kralici pro Australii. Dekuji“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Po introdukci dobytka a ovcí do Austrálie vznikl velký problém, neboť tam nebyli vrubounovití brouci, kteří u nás a jinde likvidují trus. Pastviny se tak postupně stávaly nevuyžitelnými pro pastvu (samé suché lejno). Teprve po introdukci afrických vrubounů, kteří se na australských pastvinách rozmnožili, byl problém vyřešen. Je to tedy obrácený případ než ten s králíky.“

V. Hůlová, Praha: „Který hmyz kromě komárů může roznášet boreliózu? Děkuji Vám, pane profesore.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Boreliózu snad přenášejí klíšťata.“

Lumír,Hulín: „Dobrý den.Není absorbční látka v plenkách pro kojence nějak nebezpečná?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Tak to opravdu nevím. Myslím, že jsme vyčerpali všechny otázky. Děkuji všem za příjemné posezení u písíčka a těším se někdy jindy na ťukanou.“

Martinka: „Dobrý den. Pracujete hodně se včelami? Dostáváte hodně žihadla?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Dobrý podvečer všem, kdo se zajímají o hmyz a především o jeho čich, o němž byl dnešní PORT. Martince odpovídám, že v současné době se včelami nepracuji, ale byly doby, kdy jsme spolupracovali s Výzkumným ústavem včelařským v Dole u Libčic a to jsem byl v jejich včelíně pravidelným hostem. Jejich včely kraňky byly velmi hodné a nepamatuji se, že bych dostal mnoho žihadel. Spolupracoval jsem ale tehdy s velmi zkušeným včelařem a ten si se včelami opravdu rozuměl, takže jsme bez problému lezli "do včel" a vytahovali pokusné rámky bez ochranného oděvu. Až později jsem zjistil, že se stávám na včelí bodnutí alergickým. Jednou mne včela bodnula do vlasů nad čelem a obličej mi tak opuchnul, že mne ani nepoznala ošetřující paní doktorka, k níž jsem přišel pro pomoc. Naštěstí to do druhého dne splasklo. Od té doby mám před včelami zdravý respekt a můj obdiv pro ně neopadl. Ony se žihadlem brání a nesmíme zapomínat, že po bodnutí dělnice umře, takže to z plezíru nedělá.“

Pítr: „Co je to vlastně entomologie je to něco jako ornitologie??????????“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Pítrovi odpovídám na obě otázky. Entomologie je nauka o hmyzu a spolu z dalšími obory, jako je třeba ornitologie (nauka o ptácích), ichtyologie (o rybách) nebo protozoologie (o prvocích) patří do zoologie, tedy do nauky o zvířatech. Entomologie má další podobory, jako je např. soustavná (systematická) e. (popisuje a třídí hmyzí druhy), ekologická e. (studuje vztahy hmyzu k ostatním organismům), fyziologie a etologie hmyzu (fungování hmyzího organismu a chování hmyzu) a třeba aplikovaná entomologie, která se snaží nalézt způsoby, jak s hmyzem vycházet, aby nám co nejméně škodil. Záměrně neříkám jak s hmyzem "bojovat", protože toto slova v souvislosti s hmyzem nemám rád. Ostatně historie nás mnohokrát poučila, že každý boj s hmyzem je předem prohraný, i když se to hned nemusí zdát. Mohl bych dlouho pokračovat ve výčtu podoborů entomologie, ale to by se na další tázající už nedostalo.“

Pítr: „jaký je čichový orgán hmyzu??????????????“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Čichovým orgánem hmyzu je především tykadlo, jak jsme mohli vidět na PORTU. Některé samičky např. motýlů nebo much ale mají čichové smyslové sensily také na kladélku a používají je vždy, když se potřebují přesvědčit, že kladou vajíčka na ten spravný substrát (hostitelskou rostlinu, uhynulé zvíře a pod.). I na přívěscích ústních orgánů mohou být čichové sensily, ale tam se spíš jedná o buňky chuťové. Ty jsou ale bežné na chodidlech většinou předních nohou.“

Přemysl Filip: „Při práci u PC pozoruji po půlnoci zvyšující se aktivitu drobných obtěžujících mušek, které by údajně měly přežívat v půdě v květináčích. Je možná jejich vazba na noční hodiny? Mohu se zeptat jak se s nimi dá skoncovat?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Mně se to také někdy stává. Mušky často láká osvětlená obrazovka. Může to souviseet s jejich noční aktivitou, která jim je vrozená a nijak to nesouvisí s vašim ponocování před obrazovkou. Jedná se totiž o velmi malé, křehké mušky, které ve dne v suchu snadno ztrácejí vodu, a proto aktivují v noci, kdy je vzdušná vlkost vysoká. Z podobných důvodů štípou komáři nebo pakomárci (Ceratopogonidae) nejvíc také k večeru a nebo před deštěm. Problém hospodaření s vodou je jedním z klíčových pro přežití hmyzu a mají pro něj vytvořenou spoustu adaptací. Z toho plyne odpověď i na druhou část Vaší otázky. Nepřeléváte ty pokojové rostliny příliš? Možná, že by květiny ocenily i méně vody a to by se těm muškám jistě nelíbilo. Jiným řešením by bylo přidat do zálivky trochu insekticidu, ale pokud byste to přehnal, mohly by odejít i kytičky, což se nám doma už také stalo.“

Miriam: „Když jste dělal výzkumy týkající se mouchy tse-tse,stalo se vám něco nepříjemného???píchla vás??“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Moucha tsetse neprošvihne příležitost, kdy Vás může bodnout. Stane se to často při manipulaci s klíckami s mouchami, a proto je vždycky část klícky s pevného materiálu, za který se klícka drží. Tsetse je rafinovaná v tom, že když vás bodne, hned to neucítíte (lokálně Vám ranku znecitliví, což ostatně dělají i upíři, když sají na dobytku krev). A když mouchu konečně vztekle rozplácnete na své kůži, vždycky Vám po ní zbyde ošklivá skvrna - bohužel Vaší krve. Ale tu zkušenost jistě udělal leckdo i s komáry. V africké přírodě si na mouchy tsetse stěžují hlavně turisti, kteří projížději v otevřených autech savanou. Hladová moucha si auto snadno splete s velkým živočichem (je to pro ni tzv. supernormální stimulus) a pronásleduje ho a vůbec ji nevadí, když se místo buvolí krve nasaje lidské. Mnohokrát jsem to doslova na vlastní kůži zažil. Bodnutí mouchy tsetse je nepříjemné a dost dlouho nepříjemně svědí. V práci jsem se setkal jen s jedním člověkem, který měl v souvislosti s terénním výzkumem tsetse pracovní úraz - byl poštípán mouchou nakaženou bičíkovci, kteří způsobují spavou nemoc. Byl to řidič, který, když všichni pilně pracovali, spal pod košatou akácií.“

Přemysl Filip: „Poněvdž jsem se tu dočetl o pakomárcích v Jizerských horách, kam se chystám vydat, můžet mi napsat, kdy je tam nejlepší z tohoto hlediska jet. Samozřejmě mimo zimní obodbí. Co vím, tak třeba na vodu je lepší jet začátkem léta, kdy ještě není tolik hmyzu“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Stejně je to i s pakomárky, těch je také nejvíc v létě. Je-li ovšem suché léto, ani se neukážou. A když přece (za soumraku), trochu repelentu je spolehlivě zapudí, takže můžete bez obav na Jizerky, kdy se Vám zachce. Oni tam také všude nejsou.“

Vladimír: „Dobrý podvečer, pane profesore, jaká byla vazba mezi výzkumem mouchy tse-tse, na němž jste se podílel, a vídeňskou Mezinárodní agenturou pro atomovou energii? Děkuji“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Posláním Atomové agentury je mj. uplatňovat poznatky bádání v oblasti atomového výzkumu i v jiných oblastech lidské činosti. IAEA má proto i své entomologické oddělení ve výzkumném centru v rakouském Seibersdorfu, kde se už léta studuje využití radiace při sterilizaci hmyzu. Princip je prostý: Hmyz se chová ve velkém a samci se sterilizují a pak vypouštějí do přírody, aby se tam pářili s divokými samičkami a učinili je také sterilními (jednou spářená samička se už většinou znovu nepáří, ať měla za partnera jakéhokoli samce, tedy i sterilního). Tato SIT technika (sterile insect technique) se už osvědčila při kontrole bzučivky lidožravé (Cochliomyia hominivorax), která obtěžuje pasoucí se dobytek např. v Texasu nebo Mexiku, dále proti mušce Ceratitis capitata (medfly, bohužel nevím české jméno, ale je podobná naší vrtuli třešňové), která decimuje citrusové plantáže také v Americe (ale i jinde) a konečně také proti mouše tsetse. Já jsem se k programu připojil, když se tato metoda zkoušela na ostrově Zanzibar, kde se mouchu tsetse (žil tam jen jeden druh) podařilo asi za 16 měsíců zcela vyhubit a stálo to asi 6 milionů USD. Pro tuto práci mne kvalifikovalo moje několikaleté působení v nairobském ICIPE (Internationa Centre of Insect Physiology and Ecology), kde jsem se zabýval některým teoretickými otázkami souvisejícími s vývojem a rozmnožováním této pozoruhodné mouchy, jak jsem o tom už psal v tomto chatu minulou sobotu.“

Tonda Z: „Dobrý den , Zajímal vás hmyz od malička? Jak jste přišel tak nádhernému povolání?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Abych se přiznal, hmyzem jsem se začal profesioálně zabývat z nouze, ale dnes nelituji. Od mládí mne to táhlo do přírody, nejvíc jsem se ale věnoval pozorování a později i kroužkování ptáků. Na tehdá biologické fakultě jsem ale propadl kouzlu osminohých pavouků a o nich jsem také napsal svou magisterskou práci i publikoval své první odborné (jak se dnes říká impaktované) články. Po absolutoriu jsem ale zjistil, že pavoukologa nikde nepotřebují, a tak jsem vzal "za vděk" prací v tehdy začínajícím Entomologickém ústavu a té jsem zůstal věrný dodnes, i když jsem někdy před třiadvaceti lety přestoupil do ÚOCHBu, kde jsme studovali predevším chemicko-ekologické otázky (hmyzí feromony, hormony aj. infochemikálie). Ke své první lásce, ornitologii jsem se - už jen na amatérské úrovni - vrátil zase až v Africe a triedr se stal neodmyslitelnou součástí mé terénní brašny.“

Milan: „Dobrý večer, pane profesore, víte o nějakých příkladech, kdy moderní elektronika - špičkové firmy - vyšly při hledání nových principů nebo pojetí součástek a jejich funkce z podstaty nebo fungování hmyzích orgánů, třeba právě toho čichu a neuronů a těch antén neboli tykadel? Děkuji.“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Dobrý večer, Milane. To je moc zajímavá otázka, díky. Případů, kdy se inženýři inspirovali hmyzem, konkrétně funkcí některých jeho orgánů nebo systémů by se asi našlo dost. Na všechny si ale teď nevzpomenu. Tak například americký prof. Fred Delcomyn z llinoiské univerzity už v 60. letech m.st. studoval mechanismus chůze hmyzu a jeho nervové řízení a dostal na to milionovou podporu (v dolarech) od NASA, protože jím objevené principy sloužili vzorem při konstrukci kráčejících "lunochodů". Šestinohost je prý nejvýhodnější princip pro univerzální pohyb zejména v drsném (rough) terénu. Supercitlivé hmyzí tykadlo je zase zatím nedostižným vzorem detektoru specifických molekul (tykadlo martináče je schopno rozpoznat pouhé 2 molekuly feromonu samičky v krychlovém cm vzduchu). Specielně trénované včely jsou schopné detekovat třeba drogy nebo výbušniny - kdysi o tom šel na dvojce populární film - a je to prý daleko levnější než cvičení psi. Principy echolokace netopýrů v ultrazvukové oblasti a obrany některého nočního hmyzu (můr, zlatooček aj.) proti ní musí techniky rovněž fascinovat. A co teprve mechanismus letu hmyzu a jeho zpetnovazebné kontroly! Vždyť takový pakomárek mávne křídly 1200 krát za sekundu. Jak sofistikovaný oscilační mechanismus se tu musel vyvinout a navíc u trpaslíka, který má jen pár stovek neuronů! Mohl bych pokračovat o hmyzích vynálezech miliony let starých v oblasti akustiky, bioluminiscence, přípravy nejrůznější jedů, antimikrobiálních látek apod. Napsat o tom knížku, měla by hodně přes sto stránek.“

ondra: „proč je sníh bílý?“

Prof. RNDr. Jan Žďárek, DrSc.: „Ondro, není to sice můj obor, ale pokusím se odpovědět, jak já si to vykládám. Sníh je složen z vloček, což jsou velmi jemné krystalky ledu. Díky takové struktuře je ve sněhu obrovské množství mikroskopických dutinek naplněných vzduchem, a právě ten (lom a odraz světla na rozhraní obou skupenství?) propůjčuje sněhu jeho bílou barvu, tak jako mikroskopické bubliky plynu dělají pěnu i na černém pivu bílou. Zbavíme-li sníh těchto plynových prostůrků (třeba namočením do vody), jeho bílá barva zmizí. Voda zmrzlá v solidní led také bílá není. Jelikož už další dotazy nejsou, loučím se se všemi četujícími a přeji hezký večer a příjemné sny.“