Chat

kybernetik

Ing. Vladimír Smutný

Vystudoval technickou kybernetiku na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Od té doby pracuje na katedře kybernetiky FEL ČVUT. Zabývá se počítačovým viděním a průmyslovou robotikou a jejich nasazením v průmyslové či lékařské praxi. Vyučuje robotiku, počítačové vidění a příbuzné obory. Jeho silnou stránkou je systémová integrace, kde je třeba mít základní porozumění pro všechny komponenty systému, počínaje fyzikou měřeného či řízeného procesu a konče výběrem vhodných komponent a jejich komunikace.

více v reportáži Ruka, která se učí z cyklu PORT

Záznam chatu z pátku 4. listopadu 2011

Alice M., Znojmo: „Dobrý den. Využíváte v robotice kromě znalostí z elektroniky, strojírenství, mechaniky a programování také třeba něco z teorie poznávání a učení se?“

Ing. Vladimír Smutný: „Dobrý den vážení zájemci o robotiku, Alice, Vaše otázka mne vyloženě potěšila. Robotika je disciplína, kde se právě používají znalosti z nejrůznějších oborů, počínaje klasickými typu matematika, fyzika, přes speciálnější jako je strojařina, elektronika, programování až po metody kybernetiky jako je umělá inteligence - rozpoznávání, strojové učení - či počítačové vidění. To vše opravdu používáme. Další disciplíny jako je biologie, psychologie, etologie a podobně jsou pro nás inspirací, takže se dělájí roboty, které napodobují hmyz a podobně. Nedávno jsme měli seminář na téma analýzy řídicích pochodů letu mouchy. Právě takový široký přehled dává studentům např. studijní program Kybernetika a robotika jehož uplatnění je velmi široké. Nevím, zda mohu prozradit, že právě předchůdce tohoto oboru studovali současný ředitel ČT či současný ministr sociálních věcí.“

Olda, Pelhřimov: „Vaše robotická ruka vypadá hodně průmyslově. Uvažujete také o jemnějších zařízeních, která by připomínala lidskou ruku?“

Ing. Vladimír Smutný: „Zde předvedená robotická ruka je opravdu standardní průmyslový robot, netradiční jsou jen programy, které ho řídí. Na naší katedře stavíme nejrůznější roboty od těch pro průmyslové nasazení až po jezdící a létající. Návrh chapadel či mechanických komponent není úplně naše specializace.“

Pepa V.: „Dobrý den, jak dlouho ještě projekt MASH potrvá a kdy asi dosáhnete svého cíle - systémů, které se umí samy učit?“

Ing. Vladimír Smutný: „Projekt Mash má trvat do konce roku 2012. Systémy, které se umí samy učit v nějaké formě už existují, jen ale velice málo, pokud vůbec nějaké, jsou schopny se učit z obrazů. Hodně záleží na tom, kolik informace vložíme do učícího programu předem ručně. V projektu MASH se snažíme vložit do programu co nejméně informace předem ručně a naopak se snažíme použít velké množství programů pro předzpracování obrazu, které mohou, ale nemusí být užitečné při řešení konkrétního problému. Kdy a co se povede je opravdu těžké říci.“

Věra, Benešov: „Dobrý den. Stále nějak nerozumím tomu, co je heuristika. Mohl byste mi to prosím srozumitelně vysvětlit?“

Ing. Vladimír Smutný: „Tady je dvojí odpověď. V umělé inteligenci je heuristika pomocná informace nebo postup, který používáme k vyřešení úlohy a který někdy nemusí být pravdivý či užitečný, ale většinou je. Příkladem je úloha, kdy chceme vyjít z lesa, kde se nevyznáme. Heuristika: "Půjdeme z kopce až dojdeme k lidem" nemusí být tou nejrychlejší či nejpohodlnější cestou k civilizaci, ale často je použitelná. V projektu MASH je toto slovo použito pravděpodobně nepřesně. Myslí se tím program, který zpracuje obrázek z kamery na nějakou konkrétnější informaci, většinou o mnohem menším objemu. Příkladem takových heuristik mohou být algoritmy, které najdou souřadnice červených skvrn (to se nám asi bude hodit), počet tmavých oblastí, souřadnice oblasti trojúhelnikového tvaru či průměrný jas obrazu (to nám asi pro hledání kostiček užitečné nebude).“

Evžen O.: „Věnujete se také humanoidní robotice? Myslíte, že tu jednou budmeme mít roboty k nerozeznání od lidí?“

Ing. Vladimír Smutný: „Já osobně ne. Ani si nemyslím, že budeme mít roboty k nerozeznání od lidí. Současná auta také nejsou k nerozeznání od koní, které do určité míry nahradily.“

Karel, Litomyšl: „Má ještě váš robot kromě "očí" a "hmatu" ještě nějaký jiný smysl?“

Ing. Vladimír Smutný: „Nemá. Robota si můžete živě do konce týdne prohlédnout na adrese http://fel-smutny-axis.fsik.cvut.cz/view/index.shtml uživatel: axistest heslo: port“

SEATO: „Co si myslíte o komunistickém přístupu ke kybernetice - mám dojem, že komunisté tvrdili, že je to buržoazní pavěda...“

Ing. Vladimír Smutný: „Ano, tradovalo se, že to je ve slovníku. Jinak to ale nemá cenu komentovat.“

SEATO: „Ve filmu o počítačích - Co je vám doktore? - zazní věta - "kybernetika je budoucnost lidstva". Platí to stále?“

Ing. Vladimír Smutný: „Já si myslím, že platí a to hned dvojím způsobem. - Jednak je to zatím spíše budoucnost než přítomnost. - Jednak opravdu kybernetika může měnit významně vlastnosti běžných věcí. Příkladů je mnoho, například digitální fotoaparáty porovnejte s jejich chemickými předchůdci. Typickým výsledkem počítačového vidění je, že v obraze ve fotoaparátu se najde lidská tvář a zaostří se na ni. Bez počítačového vidění a dalších technologií spadajících do kybernetiky si například nelze představit technologii Street View.“

SEATO: „Jste jen ING.?“

Ing. Vladimír Smutný: „Ano.“

SEATO: „Jaký byl Váš úplně první počítač, se kterým jste pracoval?“

Ing. Vladimír Smutný: „Možná za něho můžeme považovat soubor karet s vystříhanými otvory, který uměl vyhodnocovat jednoduché logické funkce. První elektronický počítač, s kterým jsme pracoval byl ruský sálový EC1030, jakási socialistická kopie IBM 360. Program dokázal vytisknout střih na halenku ze zadaných rozměrů postavy. Podobnost s filmem "Jachyme, hoď ho do stroje" není zjevně náhodná.“

SEATO: „Pracoval jste v zahraničí?“

Ing. Vladimír Smutný: „Ano, pracoval i studoval, ale krátce.“