Mikroeseje Františka Koukolíka o vědě, světě a lidech (2007). Režie T. Kudrna

Lidé dokáží být mimořádně altruističtí a zvládnou skvěle spolupracovat i s lidmi, s nimiž nejsou příbuzní. Odlišují se tím od všech ostatních druhů sociálně žijících živočichů. Pro altruistu znamená jeho akce nějaké náklady, které přinesou výhody druhé osobě. Altruistickým činem může být dobrá rada, nějaká částka peněz, ale také obětování vlastního života.

Být altruistický a spolupracovat může být pro altruistu velmi nevýhodné. Přesto většina z nás jak v životě, tak v pokusných situacích altruisty jsme. Proč? Kromě altruistického odměňování za spolupráci a dodržování sociálních norem nás k tomu nutí altruistické trestání. Co to je? Někteří lidé trestají podrazáky i černé pasažéry i tehdy, když se jich to přímo netýká a když musejí sami něco obětovat.

Mezi jiným to dokázal elegantní pokus s 240 studenty rozdělenými do šedesáti skupin po čtyřech lidech. Každý student dostal 20 dolarů a instrukci. Každému členu skupinky instrukce říkala: Ze svých dvaceti dolarů můžete investovat libovolný podíl, to znamená 0 až 20 dolarů. Co nezainvestujete, si můžete nechat pro sebe. Jakmile všichni zainvestujete, vznikne fond a my ho navýšíme o 40%. A pak celý fond rovnoměrně rozdělíme mezi všechny členy skupinky. To znamená mezi ty, kdo investovali, i mezi ty, kdo neinvestovali. Samozřejmě, že by bylo nejrozumnější, kdyby všichni investovali svých 20 dolarů. Fond by byl 80 dolarů, plus 40 %, rovná se 32 dolarů navíc. Jenže zapracuje ekonomická racionalita, čili sobecký zájem, kdy si účastník může říct: „Investovat nebudu nic, nebo velmi málo, počkám, co zainvestují ostatní, no a pak shrábnu svůj podíl.“ Jenže hra probíhala v deseti kolech a měla dvě podoby. Na konci každého kola se účastníci dozvěděli, jak kdo investoval, tedy kdo byl poctivý a kdo šidil. V jedné podobě hry bylo možné podrazáky trestat. Trestání se dělalo bodovacím systémem, za jeden trestný bod zaplatil trestaný 3 dolary, ale trestající musel zaplatit dolar. Ve druhé podobě hry možnost trestání odpadla. Altruistické trestání bylo časté. 84 % účastníků trestalo aspoň jednou, třetina účastníků trestala pětkrát a tři čtvrtiny trestů uložili lidé, kterí byli sami altruističtí, spolupracovali, nebyli parazity a parazity nechtěně podporovali.

A to nejdůležitější zjištění? Podkladem k trestání jsou záporné emoce. Nemáme rádi parazity. A jakmile trestání nebylo možné, spolupráce ve skupince se zcela zhroutila. Takže – „hůl do ruky“.

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

Obecné prameny

Náročnější

  • Koukolík F., Sociální mozek. Praha, Karolinum 2006, s. 22–51
  • Axelrod R., Hamilton W.D., The evolution of cooperation. Science 1981; 211:1390-1396
  • Axelrod R., The evolution of cooperation. New York, Basic Books, 1984
  • Barton R.A., Dunbar R.L.M., Evolution of the social brain. In: Whiten A., Byrne R. (vyd.) Machiavelllian intelligence, vol 2. Cambridge, Cambridge University Press, 1997
  • Bendor J., Swistak P., The evolution of norms. Am J Sociol 2001; 106:1493-1545
  • Bowles S., Choi J.K., Hopfensitz A., The coevolution of individual behaviors and social institutions. J Theor Biol 2003; 223:135-147
  • Bowles S., Gintis H., Origins of human cooperation. In: Genetic and cultural evolution of cooperation. P. Hammerstein (vyd.) MIT Press, 2003, s. 429–443
  • Bowles S., Gintis H., The evolution of strong reciprocity: cooperation in heterogenous populations. Theoretical Population Biology 2004; 65:17-28
  • Boyd R., Gintis H., Bowles S. et al., The evolution of altruistic punishment. Proc Natl Acad Sci USA 2003; 100:3531-3535
  • de Quervain D.J., Fischbacher U., Treyer V., et al., The neural basis of altruistic punishment. Science 2004; 305:1254-1258.
  • Fehr E., Gächter S., Altruistic punishment in humans. Nature 2002; 415:137-140
  • Fehr E., Rockenbach B., Human altruism: economic, neural, and evolutionary perspectives. Current Opinion Neurobiology 2004; 14:784-790
Stopáž5 minut
Rok výroby 2007
 ST 4:3