Jsme na prahu objevu zákonitostí spojujících generace minulé a budoucí. Dokument BBC
00:00:03Zdá se, že jsme na prahu objevu dosud neznámého světa zákonitostí,
00:00:07které spojují staré a nové generace tak,
00:00:10jak to donedávna nikdo ani netušil.
00:00:15Životní podmínky, ve kterých žila vaše babička,
00:00:17se mohly stát hlavní příčinou nemoci, kterou dnes trpíte.
00:00:21Mohla například přijít do styku s nějakou toxickou látkou.
00:00:25A toto onemocnění se přenese ještě na vaše pravnoučata.
00:00:30Tyto pozoruhodné poznatky se mohou týkat celé řady aspektů
00:00:33našeho života.
00:00:36Nejde jen o geny, ale o to, v jakých podmínkách žili
00:00:39vaši předkové v raných stadiích svého života.
00:00:42Nezáleží tolik na tom, co jíte vy,
00:00:45ale co jedla vaše matka nebo možná dokonce co jedla
00:00:47vaše babička. Také se na vás mohl výrazně podepsat stres,
00:00:51kterým prošli vaši prarodiče.
00:00:55Zcela to mění pohled na náš vztah k minulým i budoucím generacím.
00:01:03Cítím, že jsem o hodně blíž svým dětem.
00:01:07To, co teď prožívám, určitým způsobem zdědí moje děti
00:01:10a moje vnoučata.
00:01:16Část poznatků o dědičnosti to staví doslova na hlavu.
00:01:21Mění to náš pohled na dědičnost jako takovou.
00:01:41Česká televize uvádí dokumentární film BBC
00:01:45Přízraky předků v našich genech
00:01:58Zde, v tomto malém švédském městě, se nacházejí důkazy,
00:02:01které zřejmě způsobí revoluci v medicíně.
00:02:05Nedaleko severního polárního kruhu, schoulené mezi lesy,
00:02:09leží městečko Overkalix.
00:02:12Po celou dobu své existence bylo téměř odříznuté
00:02:14od ostatního světa.
00:02:19Nedávno se sem vydal anglický genetik Marcus Pembrey,
00:02:23aby se zde setkal se svým kolegou Olovem Bygrenem.
00:02:28Oba vědci jsou přesvědčeni, že příběhy, které jsou zasuty
00:02:31v těchto hrobech, skrývají důkazy pro jejich převratnou teorii.
00:02:35-Jsou tu nejméně dvě generace.
00:02:37-Ve stejném hrobě?
-Ve stejném hrobě.
00:02:41Tato skupina lidí možná jednou radikálně změní naše názory
00:02:44na dědičnost.
00:02:47Na hřbitově hledají náhrobky babiček a jejich vnuček,
00:02:50dědečků a jejich vnuků, lidí, které dělilo až sto let,
00:02:54aby prokázali propojení, jenž je v rozporu se vším,
00:02:58v co genetici dosud věřili.
00:03:06Dodnes jsme dědičnost spojovali pouze s našimi geny,
00:03:09se sekvencemi deoxyribonukleové kyseliny.
00:03:13Myslím ale, že jsme schopni dokázat, že dědičnost
00:03:15je víc než jen to.
00:03:20Jedná se o vyvrcholení více než dvacetileté práce.
00:03:24Doktor Pembrey si poprvé uvědomuje dosah svého objevu.
00:03:30Teprve teď mi to všechno dochází.
00:03:33Je to mnohem významnější, než jsme si dosud připouštěli.
00:03:36Musím přiznat, že je to až dojemné. Je to úžasná věc!
00:03:46Marcus Pembrey patří k zatím nevelké skupině badatelů,
00:03:49kteří jsou natolik odvážní, že se dokáží postavit názorům
00:03:53celé vědecké veřejnosti.
00:03:57Tito lidé věří, že životy našich rodičů, prarodičů,
00:04:00a dokonce i našich praprarodičů mohou mít přímý vliv na náš život,
00:04:05i když jsme se sami s tím, co zažili oni, nikdy nesetkali.
00:04:11Tato myšlenka mnohým připadá jako vědecké rouhání.
00:04:18Nikdy nedokážete předpovědět, odkud přijde nový významný objev.
00:04:22Jediné, co můžete, je nechat se vést vlastním instinktem.
00:04:28Doposud biologové tvrdili, že naše dědictví je ukryté
00:04:31v genech a jakmile dojde k početí, je jednou provždy dané.
00:04:37V tento okamžik dostáváme od matky a otce sadu chromozomů
00:04:41obsahujících geny - řetězce deoxyribonukleové kyseliny,
00:04:44které tvoří podstatu dědičnosti.
00:04:51Tyto geny jsou chráněny v každé buňce našeho těla
00:04:54a po celý život zůstávají neměnné, nebereme-li v úvahu
00:04:57mutace způsobené například pronikavým zářením.
00:05:01Z tohoto důvodu se to, co na nás během celého života působí,
00:05:05našich genů vůbec netýká, a ty se v nezměněné podobě
00:05:09přenášejí na další generace.
00:05:12Podle klasické genetiky rodiče a prarodiče pouze předávají
00:05:15zděděné geny svým potomkům.
00:05:18To, co za svého života prožili, se nijak nedědí.
00:05:22Z genetického pohledu je to jednou provždy ztracené,
00:05:25protože geny se předávají v nezměněné podobě
00:05:27z generace na generaci.
00:05:31Dědičnost byla chápána jako prostý, průzračně čirý proces.
00:05:38Nebo to alespoň tak vypadalo.
00:05:44Na počátku 80. let minulého století vedl Marcus Pembrey
00:05:47oddělení klinické genetiky dětské nemocnice
00:05:50Great Ormond Street.
00:05:53Každý den se zde setkával s neobvyklými genetickými
00:05:55problémy.
00:05:58Přicházely za námi rodiny, které se vymykaly zaběhnutým
00:06:02pravidlům genetiky.
00:06:03Jejich genetická výbava neodpovídala tomu,
00:06:06co stálo v učebnicích.
00:06:09Měli jsme třeba podezření na postižení chromozomů,
00:06:12ale ty byly úplně v pořádku.
00:06:14Museli jsme proto o těchto případech začít přemýšlet jinak,
00:06:18hledat možná vysvětlení jejich problémů, jaké mají příčiny,
00:06:21protože jsme chtěli těmto rodinám pomoci.
00:06:27Pembrey začal docházet k závěru, že některá genetická pravidla
00:06:30zřejmě nebudou platit, protože onemocnění
00:06:33a výsledky vyšetření neodpovídaly oficiálně přijímaným poznatkům.
00:06:39Zvláště jedna choroba ho upoutala
- Angelmanův syndrom.
00:06:44Tento syndrom je pojmenován podle Harryho Angelmana, pediatra,
00:06:48který onemocnění první popsal.
00:06:52Ten postižené děti nazval "šťastnými loutkami",
00:06:55protože to docela přesně vystihovalo některé jejich rysy.
00:06:59Při chůzi dělaly zvláštní trhavé pohyby a nemluvily.
00:07:05Byla vážně poškozena jejich schopnost cokoli se naučit,
00:07:08na druhou stranu vypadaly velmi šťastné
00:07:11a neustále se usmívaly.
00:07:18Toto onemocnění způsobuje genetická vada.
00:07:21Na 15. chromozomu chybí značná část DNA.
00:07:28Pak jsme ale zjistili jeden paradox.
00:07:30Stejná změna, stejná porucha chromozomu 15,
00:07:33je spojená s úplně jiným onemocněním, které u dětí vede
00:07:37k mnohem menšímu postižení intelektu.
00:07:40Jedná se o Prader-Williho syndrom.
00:07:50Tyto děti jsou při narození celé takové schlíplé.
00:07:53Jakmile ale začnou normálně jíst, objeví se u nich neobyčejný
00:07:57apetit, který může vést k enormní obezitě.
00:08:03To, co Pembrey zjistil, jednoduše nedávalo smysl.
00:08:06Dvě zcela odlišná onemocnění - Angelmanův syndrom
00:08:10a Prader-Williho syndrom
- jsou způsobena naprosto
00:08:12stejnou genetickou poruchou.
00:08:18Byla to velmi zvláštní situace. Nedávalo přece smysl,
00:08:22aby stejná porucha chromozomu 15
00:08:24vyvolávala dvě rozdílná onemocnění.
00:08:29Pembrey měl pocit, že se jednoduchá pravidla genetiky
00:08:32začínají nějak zamotávat.
00:08:35Jeho pochybnosti se přitom dostávaly do naprostého rozporu
00:08:38s velkou vlnou optimizmu, která zachvátila vědeckou veřejnost.
00:08:43Na počátku 90. let 20. století byl na celém světě zahájen
00:08:47největší projekt, jaký kdy biologové uskutečnili.
00:08:52Projekt "lidský genom" se stane jedním z největších počinů
00:08:54v historii lidstva.
00:08:59Zmapování lidského genomu se mělo stát vyvrcholením
00:09:02sto let trvajícího výzkumu genů.
00:09:06Zdálo se, že lidstvo má konečně na dosah tajemství života.
00:09:13Genetický plán lidstva.
00:09:14Bude zmapována celá genetická informace člověka.
00:09:17Soubor pokynů, jak vytvořit člověka.
00:09:21Lidský genom je jako bible, ve které je všechno zapsáno.
00:09:24Kdysi jsme věřili, že až bude tato kniha ležet před námi,
00:09:28jakmile rozluštíme všechna písmena, bude nám stačit
00:09:31jen otevírat příslušné stránky, ze kterých se dozvíme,
00:09:34jak je tělo složeno a jak funguje.
00:09:40Lidský genom měl poskytnout veškeré znalosti
00:09:43o biologii člověka na molekulární úrovni.
00:09:46Vědci doufali, že až jej celý rozluští, budou moci najít
00:09:49genetickou příčinu a vhodnou léčbu každé nemoci.
00:09:54Povede to ke konci takových chorob, jako je rakovina,
00:09:56Alzheimerova choroba, Parkinsonismus, cukrovka.
00:10:00Tento seznam je nekonečný.
00:10:02Přemýšleli jsme o genech příliš mechanicky.
00:10:04Brali jsme je jen jako pořadí jednotlivých písmen
00:10:07a snažili jsme se pouze zjistit všechna písmena,
00:10:10která v této knize jsou.
00:10:14Vědci odhadovali, že lidský genom, tato kniha života,
00:10:18bude obsahovat zhruba sto tisíc samostatných genů.
00:10:23Když se pouštěli do zjišťování sekvence, měli představu,
00:10:26že genů bude asi sto tisíc.
00:10:28Pak tento odhad klesl na 60 a pak na 50 tisíc.
00:10:33A nakonec jsme zjistili, že lidský genom je zřejmě
00:10:35mnohem méně složitý a že obsahuje méně genů,
00:10:37než mají některé rostliny.
00:10:41Z toho logicky vyplývala otázka - jestliže jeden druh má méně genů
00:10:44než jiný, a přitom je daleko komplikovanější,
00:10:47jak to s fungováním genů vlastně je?
00:10:52Dnes se vědci domnívají, že máme méně než 30 tisíc genů.
00:10:58Věřili jsme - zcela naivně - že budeme schopni najít
00:11:01genetický základ všech běžných onemocnění.
00:11:04Ve skutečnosti se ukázalo, že to bude velmi obtížné.
00:11:09Představa jeden gen rovná se jedno onemocnění,
00:11:11nepostihuje zdaleka všechno.
00:11:17Zdá se, že 30 tisíc genů zdaleka nemůže vysvětlit
00:11:20složitost stavby a fungování člověka.
00:11:24Musí tedy existovat něco, co jsme pominuli.
00:11:28První kroky k tomu, co to je, možná můžeme hledat
00:11:31v podivném paradoxu Angelmanova syndromu a Proder-Williho syndromu
00:11:34- dvou značně rozdílných onemocnění způsobených
00:11:37stejnou genetickou poruchou.
00:11:43Když Pembrey zkoumal genetický podklad obou onemocnění,
00:11:46všiml si něčeho velmi zvláštního.
00:11:50Rozhodující bylo, od koho postižený chromozom pochází.
00:11:53Pokud dítě zdědilo poškozený chromozom 15 od otce,
00:11:57rozvinul se Prader-Williho syndrom.
00:12:03Když postižený chromozom zdědilo od matky,
00:12:07rozvinul se Angelmanův syndrom.
00:12:11To bylo obrovské překvapení. Chybějící řetězec DNA vedl
00:12:14ke vzniku jedné choroby - pokud chromozom pocházel od matky -
00:12:18a zcela odlišného onemocnění, když pocházel od otce.
00:12:22Vypadalo to, že geny vědí, od kterého z rodičů pocházejí.
00:12:27U lidského zárodku se začíná vyvíjet jedna z těchto
00:12:30genetických vad.
00:12:32Jak ale chromozom 15 pozná, od koho pochází?
00:12:35Jakoby na něm byla nějaká visačka, která říká:
00:12:39"Ahoj, já pocházím z matky" nebo: "Já pocházím z otce"
00:12:44a "každý z nás funguje jinak".
00:12:47V tom je celý ten problém. Protože ačkoli se jedná
00:12:51o naprosto stejnou sekvenci DNA, aktivují se v ní rozdílné skupiny
00:12:55genů podle toho, jestli pochází od matky, nebo od otce.
00:13:04Objev ukazoval na skutečnost, že dědičnost je něco víc
00:13:08než jen zakódovaná sekvence deoxyribonukleové kyseliny.
00:13:13Potom jsme zjistili, že máme co do činění s fenoménem,
00:13:16který se začal nazývat genomický imprinting - vtištění.
00:13:21Genomický imprinting, stručně řečeno, znamená,
00:13:23že si geny pamatují, odkud pocházejí.
00:13:33Zdálo se, že se mezi generacemi nepředává pouze DNA.
00:13:43Jakoby se před očima doktora Pembreyho mihl obraz nového,
00:13:46neznámého světa.
00:13:48Nějaký záhadný systém přímého řízení funkce genů.
00:13:55To by znamenalo, že dědičnost není dána pouze tím,
00:13:58jaké geny jsme zdědili, ale také tím, zda jsou tyto geny
00:14:01nečinné nebo aktivní.
00:14:04Tedy jestli je něco vypne nebo zapne.
00:14:07Můžeme si představit, že tam funguje jakýsi spínač.
00:14:14Zapnete spínač, světlo se rozsvítí, gen začne být aktivní
00:14:17a přinutí buňku, aby dělala to a to.
00:14:23Nebo je spínač vypnutý, všude je samá tma
00:14:25a gen nedělá nic.
00:14:28Spínače jsou tedy buď vypnuté, nebo zapnuté
00:14:30a podle toho buňka funguje.
00:14:35Činnost genu je řízena spínačem. Tím může být chemická látka,
00:14:39která se naváže na určitou sekvenci DNA, a tím gen aktivuje,
00:14:43nebo naopak jeho aktivitu zablokuje.
00:14:48To, jestli jsou tyto geny spuštěné nebo zablokované,
00:14:51se nazývá epigenetika.
00:14:54Epigenetika znamená "nad geny".
00:15:00Není tedy důležitá jen sekvence DNA, kterou jsme studovali
00:15:04posledních několik desítek let, ale i epigenetické mechanizmy,
00:15:08které rozhodují o tom, jestli jsou dané geny aktivní nebo neaktivní.
00:15:14Epigenetika by mohla vysvětlit, jak je možné,
00:15:17že je existence člověka řízena necelými 30ti tisíci geny
00:15:21a proč nám "lidský genom" neposkytl všechny potřebné odpovědi.
00:15:25Když k lidskému genomu přidáme epigenetiku,
00:15:28všechno začne být mnohem složitější.
00:15:31Geny mohou být různě blokovány, různé látky mohou rozhodovat
00:15:34o intenzitě jejich aktivity a podobně.
00:15:40Je tu další, vyšší úroveň složitosti systému,
00:15:42než jen pouhá DNA. A teprve ji začínáme poznávat.
00:15:47Dalším velkým cílem moderní biologie je rozluštit
00:15:50epigenetický kód, jinými slovy musíme poznat všechny kombinace
00:15:53spínačů, které existují.
00:15:59Přesná chemická mapa lidského genomu nám říká překvapivě málo
00:16:02o tom, jak ve skutečnosti fungujeme.
00:16:06Rozluštění struktury všech genů, projekt lidský genom,
00:16:10tak není koncem, ale teprve začátkem.
00:16:20Jestliže ale dědičnost není dána pouze strukturou DNA,
00:16:25jestliže jsou spínače, které řídí činnost genů, tak důležité,
00:16:28co je dokáže sepnout nebo vypnout?
00:16:40Stephanie a Eamonn Mullinsovi mají dvě děti -
00:16:44Ciarana a Charlotte.
00:16:46Když se snažíte otěhotnět a všechny vaše přítelkyně
00:16:49už mají děti nebo jsou těhotné, jste každý měsíc zoufalejší
00:16:53a zoufalejší.
00:16:57Lékaři doporučili mimotělní oplodnění.
00:17:00Každoročně je jen ve Velké Británii počato okolo 8000 dětí
00:17:04s pomocí nějaké metody asistované reprodukce,
00:17:07jako je mimotělní oplodnění.
00:17:11Po třetím pokusu Stephanie konečně otěhotněla.
00:17:15Lékaři nás v té době o žádném riziku neinformovali.
00:17:21Když jsem ale potom přišla na rutinní ultrazvukové
00:17:23vyšetření, měla jsem pocit, že trvá nějak moc dlouho.
00:17:31Na snímcích totiž objevili exomphalos na Ciaranových
00:17:35vnitřnostech, což v podstatě znamená, že část jeho střev
00:17:38vystupuje z břicha ven.
00:17:45Lékaři se obávali, že Ciaran trpí onemocněním,
00:17:47kterému se říká Beckwith- Wiedemannův syndrom.
00:17:51Při této vzácné chorobě jsou děti při narození
00:17:53nadměrně velké, často mají enormní jazyk a v dětském věku
00:17:57jsou vystaveny zvýšenému riziku vzniku rakoviny.
00:18:02Doktoři nemohli ale s jistotou říct, že to je Beckwith-
00:18:05Wiedemannův syndrom. Řekli jen, že příznaky tomu napovídají.
00:18:13Na ultrazvuku našli nadměrný jazyk a také hýždě měly
00:18:16nadměrnou velikost.
00:18:19Do chvíle, než se Ciaran narodil, jsme proto nevěděli,
00:18:21jak moc postižený bude.
00:18:26Když se Ciaran konečně narodil, bylo jasné,
00:18:29že Beckwith-Wiedemannovým syndromem skutečně trpí.
00:18:35Několik hodin po narození musel Ciaran podstoupit operaci,
00:18:38při které mu vyhřezlá střeva zasunuli zpátky do břicha.
00:18:46Ciaran musel rovněž podstoupit chirurgický zákrok,
00:18:49při kterém lékaři zmenšili velikost jazyka,
00:18:52a několikrát do roka musí chodit na vyšetření,
00:18:55zda nemá rakovinu.
00:19:01O případy Beckwith-Wiedemannova syndromu se začal zajímat
00:19:04doktor Wolf Reik.
00:19:10Doktor Reik se věnoval problematice vývojové genetiky.
00:19:14Nové poznatky o epigenetice ho fascinovaly.
00:19:18Začal proto hledat, co vlastně činnost genů vypíná a zapíná.
00:19:25Ke svému velkému překvapení zjistil, že stačí,
00:19:27aby položil myší embryo do kultivačního roztoku,
00:19:30a činnost některých genů se zablokuje.
00:19:37Když jsme zjistili, jak relativně snadné je
00:19:39zablokovat činnost genů u myších embryí, řekli jsme si,
00:19:42že možná stejně snadné to bude i u jejich lidských protějšků.
00:19:51Při mimotělním oplodnění embryo rovněž stráví
00:19:55nějakou dobu ve zkumavce s kultivačním médiem.
00:19:58Proto jsme si položili otázku, jestli není možné,
00:20:01aby - podobně jako u myšího embrya - pouhý fakt,
00:20:04že lidské embryo bylo ve zkumavce
00:20:06nebo že s ním bylo nějak manipulováno,
00:20:09nemůže nějak ovlivnit jeho epigenetické spínače.
00:20:15Reik věděl, že Beckwith- Wiedemannův syndrom
00:20:17je způsoben chybou spínače.
00:20:21Snažili jsme se zjistit, jak velká část dětí
00:20:23s Beckwith- Wiedemannovým syndromem byla počata pomocí
00:20:26mimotělního oplodnění.
00:20:34Nemohly by postupy mimotělního oplodnění nějak vypnout
00:20:37nebo zapnout určité spínače?
00:20:39Nemohly by způsobovat tento syndrom?
00:20:42Zjistili jsme, že u dětí počatých s pomocí mimotělního
00:20:45oplodnění je podstatně vyšší výskyt tohoto syndromu.
00:20:52Toto onemocnění je velice vzácné, ale u dětí počatých s pomocí
00:20:56mimotělního oplodnění se vyskytlo třikrát až čtyřikrát častěji.
00:21:01Zdá se, že onemocnění dokáže způsobit pouze fakt,
00:21:04že embryo po nějakou dobu není ve svém přirozeném prostředí.
00:21:09Bojím se, že Ciaran onemocněl Beckwith-Wiedemannovým syndromem
00:21:12právě proto, že jsme se uchýlili k mimotělnímu oplodnění.
00:21:16V té době to ale bylo správné rozhodnutí.
00:21:19Domnívám se, že bychom se měli znovu podívat
00:21:21na mimotělní oplodnění a přezkoumat celou tuto metodiku.
00:21:26Mělo by být provedeno lepší a přesnější testování,
00:21:29které by zajistilo, že epigenetické spínače
00:21:31budou fungovat správně.
00:21:35Doktor Reik zřejmě dokázal, že jednoduchá změna prostředí
00:21:38může ovlivnit aktivitu genu. To ale nebylo všechno.
00:21:49Vědci byli přesvědčeni, že změna stavu spínačů se dále nedědí.
00:21:55Doktor Reik ale vzal několik myší se změněnými spínači
00:21:59a začal je množit.
00:22:02Čekali jsme, že když se pozměněný genom přenese na potomky,
00:22:06všechny epigenetické změny zmizí.
00:22:16Když ale doktor Reik prozkoumal genový profil myší druhé generace,
00:22:20byl doslova ohromen.
00:22:22Objevily se tam stejné skvrny, po kterých jsme pátrali
00:22:24a které znamenaly, že gen je aktivní.
00:22:26Pamatuji si, jak někdo vykřikl: "Jsou tam!"
00:22:32Epigenetické změny, ke kterým došlo u jedné generace,
00:22:35se projevily i u dalšího pokolení.
00:22:41Nikdo nic takového před námi nezaznamenal,
00:22:43bylo to úplně poprvé.
00:22:45Proto všichni říkali, že to není možné,
00:22:46že tam musí být nějaká chyba, třeba že je špatný gel.
00:22:51Přesto jsme byli velice vzrušení.
00:22:53A i když jsme si říkali, že to je možná chyba,
00:22:55cítili jsme tak velké vzrušení, jaké jen vědec může cítit.
00:23:05Pokus dokazoval, že geny nebyly zablokovány.
00:23:09Pouhá změna prostředí dokázala ovlivnit způsob fungování genů
00:23:12a tato vlastnost se dědila dál.
00:23:20Zdálo se, jakoby se z generace na generaci předávala vzpomínka
00:23:23na určité tragické období v minulosti.
00:23:26Něco takového ale většina vědců považovala za nemožné.
00:23:30Kdyby to platilo i pro lidi, důsledky by byly nedozírné.
00:23:34Znamenalo by to, že některé události našeho života
00:23:37neovlivňují jenom nás,
00:23:39ale také naše děti a vnoučata.
00:23:50Zatímco se v této oblasti objevovaly nové laboratorní
00:23:53poznatky, doktor Pembrey začal hledat důvod,
00:23:56proč by takové spojení mezi generacemi
00:23:58vůbec mělo existovat.
00:24:04Byl jsem klinický genetik, proto jsem se nemusel bát,
00:24:07že ohrozím svou reputaci, když se pustím do spekulací,
00:24:10které se mého oboru moc netýkaly.
00:24:15Také mě bavilo, že jsem mohl trochu rozvířit stojaté vody.
00:24:19Kdybych se mýlil, neměl jsem co ztratit.
00:24:22Ale kdybych měl pravdu, bylo by to ohromné!
00:24:27Pembrey přemýšlel, proč by geny měly přenášet vzpomínky
00:24:31z jedné generace na druhou.
00:24:34Jakému evolučnímu účelu by to mělo sloužit?
00:24:39Možná to má být prostředek transgenerační adaptace,
00:24:42tedy adaptace více generací najednou.
00:24:47Domníval se, že matka by tímto způsobem mohla posílat
00:24:50určité informace svým potomkům, tedy dalším generacím.
00:24:56Od začátku studia medicíny mě neustále pronásledovala otázka,
00:25:00co zabraňuje tomu, aby hlavička dítěte neuvízla v porodním kanálu.
00:25:06Hlavičky dětí mohou být v další generaci větší,
00:25:09matčina děloha ale rostla v předchozí generaci.
00:25:11Jestli tedy matka bude během vlastního vývoje nějak strádat,
00:25:14její děloha může být menší.
00:25:18Co kdyby ale vajíčka tuto informaci nějak podržela,
00:25:21takže by geny řídící růst potomků byly instruovány tak,
00:25:24aby tolik nepracovaly, aby hlavička neuvízla
00:25:27v porodním kanálu?
00:25:29Tímto způsobem by bylo dosaženo určité koordinace růstu
00:25:32ve dvou generacích. Tato myšlenka se mi zdála velmi rozumná.
00:25:37Pembrey svou teorii publikoval v jednom nevýznamném lékařském
00:25:40časopisu a potom na ni téměř zapomněl.
00:25:44Částečně proto, že pro ni neměl žádné důkazy.
00:25:47Byla to pouhá spekulace.
00:25:50Čtyři roky poté ale obdržel zprávu od jednoho švédského lékaře.
00:25:55Přišlo to jako blesk z čistého nebe.
00:25:57V květnu 2000 jsem dostal e-mail, ve kterém mi švédský kolega psal,
00:26:01že můj článek byl to jediné, co se mu podařilo najít,
00:26:04když se snažil pochopit a vysvětlit některé souvislosti,
00:26:08na které narazil.
00:26:12E-mail odeslal doktor Olov Bygren,
00:26:14který tehdy studoval záznamy o obyvatelích Overkalixu -
00:26:18zapadlého městečka v severním Švédsku.
00:26:24V těchto záznamech byly cenné detailní informace
00:26:27o narození a úmrtí místních rodáků a zároveň obsahovaly
00:26:30i přesný popis každoroční úrody.
00:26:38Poloha poblíž severního polárního kruhu navíc způsobila,
00:26:42že toto město zvláště často trpělo hladomorem.
00:26:53Ještě v 19. století to bylo velmi izolované místo.
00:26:57Obyvatelé města neměli v té době nejmenší naději,
00:27:00že se dočkají pomoci zvnějšku.
00:27:02Byli velmi chudí a pokud přišla neúroda, čekal je hladomor.
00:27:06Zato když byla úroda dobrá, měli se relativně dobře.
00:27:13Zdálo se, že doktor Bygren našel propojení mezi generacemi,
00:27:17které neodpovídalo všeobecně přijímaným poznatkům.
00:27:21Poslal jsem doktorovi Pembreymu e-mail, ve kterém jsem mu napsal,
00:27:24že mám určitá data, která by ho mohla zajímat.
00:27:34Z ničeho nic mi přišel strašně zajímavý materiál.
00:27:39Bylo to poprvé, kdy se zdálo, že mám v ruce informace,
00:27:42které stálo za to zkoumat. To byl začátek naší spolupráce.
00:27:48Overkalix poskytl Pembreymu unikátní příležitost zkoumat,
00:27:51zda události, které se staly v době života jedné generace,
00:27:55mohou ovlivnit následující generace o několik desítek let později.
00:28:06Zatímco se Pembrey a Bygren probírali záznamy
00:28:09o obyvatelích Overkalixu, další badatelka hloubala
00:28:12nad jinou skupinou lidí, u níž ji zarazilo něco nečekaného.
00:28:20Rachel Yehudová je psycholožka. Věnovala se otázce,
00:28:24jak lidé reagují na stres.
00:28:27Přenášení dopadů stresu na další generace
00:28:30mě nijak zvlášť nezajímalo, dokud jsme neotevřeli
00:28:32kliniku pro léčbu obětí holocaustu.
00:28:36Doktorka Yehudová pečovala o pacienty,
00:28:38kteří přežili koncentrák a trpěli příznaky
00:28:40posttraumatické stresové poruchy.
00:28:43Ke svému překvapení zjistila, že řada potomků těchto pacientů
00:28:46trpí podobnými příznaky.
00:28:51Asi pět dětí nám řeklo, že jsou také oběti holocaustu,
00:28:55protože je vlastně nepřímo poškodil také.
00:29:05Doktorka Yehudová byla přesvědčena, že jejich potíže
00:29:07byly způsobeny opakovaným vyprávěním příběhů
00:29:10z koncentračních táborů, které zažili jejich rodiče.
00:29:19Naše studie mě utvrdila v tom, že šlo o pozdější prožitky dětí,
00:29:24protože se tyto děti celé roky denně setkávaly
00:29:27s příznaky svých rodičů, a právě to u nich způsobilo
00:29:31jejich vlastní onemocnění.
00:29:35V Edinburghu se mezitím doktor Jonathan Seckl věnoval
00:29:38problematice působení stresu na těhotné ženy.
00:29:42Zajímalo ho, jestli to nějak nepoškozuje jejich děti.
00:29:47Začal pokusy s březími samicemi potkanů, na kterých zjišťoval,
00:29:50zda vystavení vyšším hladinám stresových hormonů
00:29:54bude mít nějaký vliv na jejich potomky.
00:29:57Zjistili jsme, že zvířata z další generace vykazovala
00:29:59po celý život neadekvátní odpověď na stres
00:30:02a jejich chování naznačovalo, že trpí zvýšenou úzkostí.
00:30:07Doktor Seckl tyto potkany dál množil, aby zjistil,
00:30:10jestli se vliv stresu neodrazí i na chování generací,
00:30:14které vyšším hladinám stresových hormonů nikdy vystaveny nebyly.
00:30:19A jejich potomci obojího pohlaví měli rovněž sklony
00:30:22k abnormální reakci na stres.
00:30:26Podle Seckla jediné vysvětlení spočívalo v tom,
00:30:28že stres nějak ovlivnil spínač příslušného genu,
00:30:31což se poté začalo dědit.
00:30:37Zde by jeho práce na tomto poli asi skončily,
00:30:40kdyby nedošlo k události, která změnila celý svět.
00:30:45Když 11. září narazila do newyorských "dvojčat"
00:30:48letadla s teroristy, doktorka Yehudová i doktor Seckl
00:30:52si uvědomili, že to bude mít mnohem větší dopady,
00:30:54než se lidé domnívají, protože to ovlivní i generace,
00:30:58které se teprve narodí.
00:31:01Ailsa Giliamová v té době pracovala v budově
00:31:03hned vedle "dvojčat".
00:31:05Když jsem vyšla ze dveří budovy, všude byl kouř a spousta papírů,
00:31:07které poletovaly vzduchem.
00:31:14Věděla jsem, že když se podívám nahoru, uvidím něco,
00:31:16co nechci vidět.
00:31:19Když jsem si pomyslela, že kousek ode mne umírají lidé,
00:31:22úplně mě to zdrtilo.
00:31:24Bylo to hrozné.
00:31:29Chtěla jsem z toho rychle uniknout.
00:31:32Byla jsem těhotná, a nechtěla jsem to moc prožívat.
00:31:36Chtěla jsem se ubránit těm strašným emocím.
00:31:41Po událostech z 11. září začali doktorka Yehudová a doktor Seckl
00:31:44spolupracovat, aby sledovali ženy, jako je Ailsa,
00:31:48které byly v té době těhotné.
00:31:51Objevila se příležitost studovat dopady,
00:31:53které měly události z 11. září na děti narozené rodičům trpícím
00:31:58v důsledku útoků posttraumatickou stresovou poruchou.
00:32:04Zejména v případech, kdy děti byly v době těchto událostí
00:32:07ještě v děloze.
00:32:19Když je člověk vystaven stresu, reaguje na něj zvýšenou tvorbou
00:32:22kortizolu - hormonu, který pomáhá zvládnout odpověď
00:32:26organizmu na stres.
00:32:28Pokud je hladina kortizolu příliš nízká,
00:32:31daná osoba zvládá stresové situace velmi špatně a je náchylná
00:32:34ke vzniku posttraumatické stresové poruchy.
00:32:40Mohou se ale dopady stresu přenášet na její potomky?
00:32:45Našli jsme téměř dvě stě žen, z nichž velká část přímo zažila
00:32:49tragédii "dvojčat".
00:32:56Polovina z nich trpěla posttraumatickou stresovou
00:32:58poruchou.
00:33:01Když jsme je vyšetřili, zjistili jsme, že mají nižší
00:33:04hladiny kortizolu ve slinách. Nejpodivnější ale bylo,
00:33:07že jsme totéž našli u jejich dětí.
00:33:12U obětí holocaustu se argumentovalo tím,
00:33:15že jejich děti měly abnormální hladiny stresových hormonů proto,
00:33:19že byly stresovány vyprávěním příběhů svých rodičů.
00:33:25To se ale nemohlo týkat dětí matek, které zažily
00:33:28události z 11. září.
00:33:31Protože těmto dětem byl při vyšetření jen jeden rok.
00:33:34Zjistili jsme, že tyto děti mají nejen nižší hladinu kortizolu,
00:33:38ale také se liší podle toho, v jakém stadiu těhotenství
00:33:41jejich matky 11. září byly.
00:33:45Největší změny jsme zjistili u dětí, jejichž matky byly tehdy
00:33:48v poslední třetině těhotenství.
00:33:51U dětí matek se stejným stupněm posttraumatické stresové poruchy,
00:33:55které byly v první nebo druhé třetině těhotenství,
00:33:58byly dopady na hladinu kortizolu minimální.
00:34:01Bylo zřejmé, že zde nemohla hrát roli jen klasická genetika.
00:34:04Muselo v tom být ještě něco jiného
- něco, co se přenášelo
00:34:07v posledním období těhotenství, protože matčina reakce
00:34:10nějakým způsobem ovlivnila vývoj systému produkce kortizolu u dětí.
00:34:17Zdálo se, že za to může nějaký epigenetický mechanizmus,
00:34:21který způsobil, že toto neštěstí ovlivnilo i odpověď na stres
00:34:24u ještě nenarozených dětí.
00:34:27Tyto výsledky nás donutily, abychom začali hledat odpověď tam,
00:34:30kde nás to předtím vůbec nenapadlo.
00:34:35Aby si byli jisti, že šlo o vliv epigenetiky,
00:34:38museli by s určitostí vyloučit, že k tomu nedošlo v důsledku
00:34:41vysoké hladiny stresových hormonů v děloze.
00:34:46Dostáváme se do situace, kdy se jedná spíše o spekulaci.
00:34:50Pokusy na zvířatech ale naznačují, že by se abnormální odpověď
00:34:53na stres mohla přenášet i na další generace.
00:34:57Jestliže lékaři zjistí stejné poruchy reakce na stres
00:35:00i u potomků dětí, které byly 11. září v děloze, pak bude jasné,
00:35:04že se genetická paměť na stresové události může přenášet
00:35:08z generace na generaci.
00:35:10To bude asi klíčový poznatek.
00:35:12Generace 11. září je velice důležitá, protože nám umožňuje
00:35:15sledovat, co všechno může způsobit jediná událost.
00:35:19Práce doktorky Yehudové a doktora Seckla nabízejí svůdný důkaz
00:35:23o zděděných dopadech epigenetiky na člověka.
00:35:27K jejich potvrzení ale potřebujeme fakta, která poskytne
00:35:30až další generace potomků obětí 11. září.
00:35:35A tak zatím jedinou cestou vpřed bylo podívat se do minulosti.
00:35:41Doktoři Pembrey a Bygren objevili ve Švédsku údaje,
00:35:44které jim poskytly unikátní příležitost sledovat
00:35:47dopady hladomoru u mnoha generací.
00:35:53Když se doktor Bygren pokoušel zjistit, jestli špatná výživa
00:35:57neměla nepříznivý vliv na zdraví místních obyvatel,
00:36:00narazil na něco velmi zvláštního.
00:36:09Zaznamenané údaje naznačovaly, že hladomor mohl nepříznivě
00:36:12ovlivnit zdraví lidí i o sto let později.
00:36:16Dokonce i tehdy, když hladem nikdy netrpěli.
00:36:21Doktor Bygren chtěl zjistit, jak je to možné,
00:36:23a obrátil se proto na doktora Pembreyho.
00:36:28Olly mi napsal, že přísun potravin obyvatelům ovlivňoval
00:36:31délku dožití neboli úmrtnost jejich vnoučat.
00:36:35To okamžitě upoutalo mou pozornost, proto jsem mu
00:36:37ihned odpověděl.
00:36:42Pembrey se domníval, že o vlivu fenoménu epigenetiky
00:36:45by mohly přinést důkaz údaje o výskytu některých chorob.
00:36:51Nejvíc mě zajímal výskyt cukrovky
- ta je dobrým kandidátem
00:36:54na chorobu, u které se uplatňuje epigenetika.
00:36:59Doktor Bygren vyhledal všechna úmrtí,
00:37:01jejichž příčinou byla cukrovka, a potom zpětně zjišťoval,
00:37:05jestli na stravě prarodičů nebylo něco zvláštního.
00:37:12Před několika měsíci mi poslal e-mail, ve kterém uvedl,
00:37:15že skutečně našel prokazatelnou statistickou korelaci,
00:37:18tedy značně silné propojení, mezi výživou otcova otce
00:37:23a výskytem cukrovky, která byla uvedena v úmrtním listu vnoučete.
00:37:29Byl jsem tím samozřejmě nadšený, protože tyto výsledky ukazují,
00:37:33že se zde něco evidentně přenáší mezi generacemi.
00:37:40Vypadalo to, že mezi prarodiči a jejich vnoučaty
00:37:43je nějaká spojitost přecházející přes generace.
00:37:48Pembrey a Bygren zjistili, že délka života vnoučat
00:37:51byla přímo ovlivňována tím, jak se stravoval jejich prarodič.
00:37:56Zdálo se, že jsou blízko potvrzení prvního důkazu
00:37:58o epigenetické dědičnosti u lidí.
00:38:05Uplatňuje se zde nový mechanizmus přenášení informace
00:38:09o vlivu okolního prostředí z jedné generace na druhou.
00:38:14Tato teorie by ale znamenala revoluci v genetice.
00:38:18Pembrey se proto obával, že výsledky z Overcalixu
00:38:21by vědecká veřejnost přijala jen jako pouhou kuriozitu.
00:38:25Bylo zřejmé, že musí získat další poznatky o tom,
00:38:28k čemu v tomto švédském městečku docházelo.
00:38:33Jak vlastně informace, která se projevila u vnoučat,
00:38:35u jejich prarodičů vznikla?
00:38:38Potřebovali jsme zjistit, kdy dochází u předků ke vzniku
00:38:41informace, která se přenáší na další generace.
00:38:44V jakém věku se objevuje.
00:38:47Vědci se vrátili ke svým záznamům a začali je znovu zkoumat.
00:38:51Čím víc jich probrali, tím jasněji vycházelo najevo určité pravidlo.
00:38:56Zaměřili jsme se na informace o kvalitě stravy prarodičů
00:38:59od okamžiku početí do dvaceti let věku.
00:39:09Podařilo se nám zjistit, že informace, která se přenáší
00:39:12přes generace, vzniká pouze v určitém období života.
00:39:18To by se dalo nazvat vnímavým úsekem vývoje.
00:39:23Vědci zjistili, že hladovění se v tomto směru projevilo
00:39:27v jiném časovém úseku u žen a v jiném u mužů.
00:39:33Budoucí babičky byly vnímavé v době, kdy samy ještě
00:39:36byly v děloze.
00:39:40Zatímco u dědečků se jednalo o období
00:39:42těsně před začátkem puberty.
00:39:45Z časového rozložení vnímavých úseků vyplývalo,
00:39:49že tento mechanizmus je spjat s tvorbou vajíček a spermií.
00:39:54Šlo o nesmírně důležitou informaci,
00:39:57protože badatelé nyní věděli, k čemu vlastně došlo.
00:40:00Informace o vlivu okolí byla nějakým neznámým způsobem
00:40:03zaznamenána ve vajíčku nebo spermii
00:40:05v období vývoje orgánů pro jejich produkci.
00:40:09Konečně se začal objevovat zřetelnější obraz dědičnosti
00:40:12vlivu prostředí.
00:40:15Nyní už bylo nutné výsledky pouze přehledně shrnout.
00:40:19Doktor Bygren sestrojil graf, který poslal Pembreymu.
00:40:29Olly mi poslal graf, který namaloval ručně.
00:40:32Měl tak naspěch, že to ani nenechal udělat počítačem.
00:40:37Pospíchal, protože jsem se dával dohromady po potížích,
00:40:39které jsem měl se srdcem.
00:40:43Napsal mi, že doufá, že mi to pomůže rychle se zotavit,
00:40:46protože to jsou skvělé výsledky.
00:40:49Pembrey graf překontroloval a okamžitě si uvědomil,
00:40:52jak velký význam může mít.
00:40:56Když jsem vložil všechna data do počítače a sestavil graf,
00:40:59vyplývala z něj závislost, která zřetelně dokazovala,
00:41:03že se jedná o přesgenerační přenos informace.
00:41:07Výsledná závislost byla značně koherentní, a to je ve vědě
00:41:10velice důležité.
00:41:12Dokazovala, že mezi dopadem na vnoučata a obdobím vývoje
00:41:15vaječníků a varlat prarodičů existuje souvislost.
00:41:21Diagram ukazoval na zřetelné propojení mezi dvěma generacemi -
00:41:24výživou té první a délkou života té druhé.
00:41:31Když si uvědomíte, že jsme po mnoha letech objevili
00:41:34něco tak významného, tak si asi dokážete představit,
00:41:37že to pro nás musel být úžasný okamžik.
00:41:47Pro mě to bylo - já jsem totiž vášnivý fanoušek Liverpoolu -
00:41:50pro mě to bylo, jako když Liverpool vyhraje Ligu mistrů.
00:41:54Něco takového se člověku přihodí jen jednou v životě.
00:41:58Tohle jednou bude velice slavný graf. O tom jsem přesvědčen.
00:42:02Pokaždé, když se na něj podívám, se mě zmocňuje vzrušení.
00:42:06Je to úžasná věc.
00:42:08Pokaždé, když se na něj podívám.
00:42:10Je to fantastické!
00:42:13Pembrey a Bygren mají v rukou první přesvědčivý důkaz,
00:42:15že se i u lidí mohou dědit informace o vlivu prostředí.
00:42:26Zpráva o hladomoru byla zaznamenána v genech vajíček
00:42:29a spermií jedné generace.
00:42:32Poté byla přenesena až na generaci vnoučat
00:42:35a významným způsobem ovlivnila jejich život.
00:42:42Zásadně to mění náš pohled na dědičnost.
00:42:45Je jasné, že už ani při normálním vývoji a životě jedince
00:42:48nemůžeme oddělovat geny od vlivu prostředí.
00:42:52Tyto dvě věci jsou vzájemně propojené.
00:42:57Pembreyho a Bygrenova práce přesvědčivě ukazuje,
00:43:00že strava našich prarodičů mohla ovlivnit naše zdraví.
00:43:04Začínají se navíc objevovat poznatky,
00:43:07že i jiné charakteristiky prostředí mohou působit
00:43:09na naše geny.
00:43:12Mike Skinner shromáždil výsledky, které by mohly mít
00:43:14ještě větší význam.
00:43:16Ve své práci se pokoušel odhalit dopady běžně užívaných
00:43:19pesticidů a fungicidů.
00:43:22Použil k tomu březí samice potkanů, na které působil
00:43:24určitou dobu vysokými dávkami různých pesticidů.
00:43:27Poté sledoval, jaký to bude mít vliv na jejich potomky.
00:43:32Dával jsem březím samicím jeden z pesticidů a potom,
00:43:34zhruba asi šest až dvanáct měsíců po expozici, se začala objevovat
00:43:39celá řada onemocnění, které jsme vůbec nečekali.
00:43:43Nejrůznější nádory, například kůže, onemocnění prostaty,
00:43:47ledvin a poruchy imunity.
00:43:54Doktor Skinner tyto potkany dál množil, aby viděl,
00:43:57jak to postihne jejich potomky.
00:44:01V dalším kroku jsme sledovali následující generaci
00:44:04a potom ještě další, to už byla třetí.
00:44:06Tato onemocnění se objevovala znovu a znovu.
00:44:10A potom ještě čtvrtou generaci, a znovu se tato onemocnění
00:44:13objevila, takže bylo jasné, že to nemůže být náhoda.
00:44:18U 85-ti procent zvířat z každé generace se objevilo
00:44:21aspoň jedno z onemocnění, které jsem uvedl.
00:44:25Tento objev může mít dalekosáhlé důsledky.
00:44:29Nějakou dobu už víme, že když je jedinec vystaven
00:44:31působení toxické látky v prostředí, ve kterém žije,
00:44:34může se to časem projevit vážným onemocněním.
00:44:38Podle našich zjištění ale toxické látky v prostředí
00:44:41neovlivňují pouze jedince, na které přímo působí,
00:44:44ale i další dvě, tři generace.
00:44:47Vždy jsem věřil, že epigenetika existuje a rozhoduje,
00:44:50zda se spustí činnost některého genu nebo ne.
00:44:54Ale aby epigenetika hrála hlavní roli v rozvoji
00:44:56nějakého onemocnění, o tom jsem neměl ani tušení.
00:45:00Tato skutečnost dokáže vysvětlit celou řadu věcí,
00:45:03které jsme předtím vysvětlit neuměli.
00:45:05To nás přinutilo, abychom se tomuto směru začali
00:45:08maximálně věnovat.
00:45:12Působení jedné toxické látky na zvíře dokázalo vyvolat
00:45:15celou řadu onemocnění u téměř všech příslušníků
00:45:18následujících generací.
00:45:21Vzhledem k tomu, že dopady epigenetických mechanizmů
00:45:24byly zjištěny i u člověka, může to mít pro nás závažné důsledky.
00:45:30Něco, co působilo na vaši babičku, když byla těhotná,
00:45:32může u vás vyvolat onemocnění, i když to na vás vůbec působit
00:45:35nebude. A vy to přenesete dál na svá pravnoučata.
00:45:46Práce těchto vědců začínají konečně vrhat na záhadný svět
00:45:49epigenetiky více světla.
00:45:55Ukazuje se, že způsob života našich předků
00:45:58může přímo ovlivňovat naše životy a zdraví.
00:46:04Jedná se o velice kontroverzní výsledky.
00:46:07Je řada vědců, kteří je jen stěží přijmou.
00:46:11Je ale zřejmé, že už existuje několik laboratoří,
00:46:14které dospěly ke stejným závěrům v různých zemích.
00:46:21Z toho vyplývá, že tento fenomén opravdu existuje.
00:46:26Epigenetika má zřejmě schopnost ovlivňovat všechny aspekty
00:46:29našeho života a propojovat minulost, přítomnost
00:46:32a budoucnost tak, jak to asi nikdo nečekal.
00:46:36V molekulární biologii epigenetika způsobí velkou revoluci
00:46:40a zcela změní náš pohled na věc.
00:46:42Přinese nám odpovědi na celou řadu nevyřešených otázek.
00:46:46Existuje několik velice rozšířených chorob,
00:46:48jako je Alzheimerova nemoc nebo cukrovka,
00:46:51které v současné době dokážeme z hlediska genetiky
00:46:54jen těžko vysvětlit.
00:46:57Je docela dobře možné, že velká část těchto onemocnění
00:47:00je způsobena právě epigenetickými mechanizmy.
00:47:07Je zřejmé, že jsme teprve na začátku.
00:47:09Mnohé ještě vůbec ani netušíme, je ale jasné, že tyto poznatky
00:47:13zásadním způsobem změní pohled na to, co o sobě víme.
00:47:19Posledních pět let jsem opravdu nemyslel na nic jiného.
00:47:23Říká se, že když astronauti poprvé spatřili z vesmíru zeměkouli
00:47:27a přinesli odtud její fotografie, tak to zásadním způsobem
00:47:30ovlivnilo myšlení mnoha lidí o naší planetě.
00:47:43Jsem přesvědčen, že to částečně vysvětluje, proč nové generace
00:47:47začínají přemýšlet globálně, protože viděly tyto snímky.
00:47:53A toto je vlastně totéž.
00:47:56Možná, že si uvědomí, že naše životy jsou -
00:47:58jak bych to řekl -
00:48:03strážci našich genomů.
00:48:09Zdá se, že musíme být opatrní také proto,
00:48:12že se náš život netýká jen nás, ale i našich potomků.
00:48:16A že nesmíme být v tomto směru sobečtí,
00:48:18nemůžeme jen tak říct, že my můžeme kouřit -
00:48:21nebo já nevím co ještě - protože nám nevadí,
00:48:23že na to umřeme.
00:48:25Musíme myslet i na své děti a svá vnoučata.
00:48:31Skryté titulky Jana Hrušková
00:48:32Česká televize 2007
Zdá se, že lidstvo je na prahu objevu dosud neznámého světa zákonitostí, které propojují generace předchozí i budoucí. Epigenetika zkoumá projevy chorob a vlivu životního prostředí tak, jak se přenášejí nejen z rodičů na děti, ale i z dávných předků na potomky vzdálené stovky let v časové přímce historie. Tato nová disciplína způsobí patrně velké změny v molekulární biologii a chápání lidského života v jeho propojení s minulostí, přítomností a budoucností.
