Kopance na cestě životem

Klikněte pro větší obrázekDramatický příběh Josefa Klímy Svědomí Denisy Klánové je o střetu morálky s bezohlednou kriminalitou nezletilých. Časový skluz v realizaci jednoho ze tří vítězných textů ve scenáristické soutěži Centra dramatické tvorby z roku 2006, způsobil, že Klímův scénář je dnes snad ještě víc aktuální. Diváky provokuje a vede je k zamyšlení nad nekonečností tahanic o novém trestním zákoníku. Životy „obyčejných lidí“ neohrožují jenom tuneláři, ale také mladiství delikventi, s nimiž se každodenně potýkají. V důsledku zastaralého trestního zákoníku jsou nepostižitelní.

Režisér Miloš Zábranský vybral do hlavních rolí Adriana Jastrabana, Vladimíra Kratinu, Jiřího Schmitzera, Simonu Stašovou, Martina Preisse, Janu Šulcovou, Patricii Solaříkovou, Bořivoje Navrátila a další.

Mladou poslankyni, která pocítí na vlastní kůži důsledky nedokonalosti trestního zákoníku, hraje Lenka Vlasáková. Co si o trestní zodpovědnosti nezletilých myslí ona?

Klikněte pro větší obrázekJe to dvousečná zbraň. Trestní zodpovědnost od čtrnácti let bych zavedla jen u dětských vrahů nebo podobně těžkých přestupků. V Chrastavě, v nápravném zařízení, kde jsme točili, panuje přísný režim. Chovanec ústavu Tomáš, který si s námi zahrál, byl zprvu zakřiknutý, nedíval se nám do očí. Postupně jsme získali jeho důvěru, uvěřil tomu, že nás zajímá, že se nám líbí jeho herecká práce. Během natáčení nás překvapil svým výrazným výtvarným talentem. Učí se hrát na kytaru, a jak říkal, jde na zedníka.

Roli nezletilého delikventa svěřil režisér Tomáši Sivákovi. Třináctiletý kluk sledoval film na novinářské projekci v těsném sousedství svých vychovatelů a dohlížitelů z nápravného zařízení v Chrastavě a na otázku, co z toho, co jsme viděli v příběhu filmu je schopen udělat druhým on sám, nám odpověděl.

„Někoho zmlátit, znásilnit, střílet z pistole... to ne, to bych neudělal. Měl jsem neshody ve škole s učiteli, chodil jsem za školu...“ Skoro to vypadalo, že pod dohledem je jakýmsi nedopatřením. „Také jsem kradl třeba v samoobsluze a pak ty věci prodával,“ sype ze sebe dál.

Na otázku, jak přemýšlí nad svou budoucností, odpověděl nejdříve písní, až pak několika slovy. Píseň byla krátká a narychlo připravená. Něco jako slib dítěte, které se právě teď odhodlalo být lepším. Bezprostřední gratulace jazzového pianisty Karla Růžičky (autora hudby k filmu – pozn. redakce) patřila jeho syrovému projevu a zjevně úspěšnému hudebnímu minipokusu. Ostatně, jeho snahu ocenili všichni přítomní vřelým potleskem. Tomáš pak ještě o samotě dodal, že jej zaujala herecká práce a že snad tímto směrem by se, bohužel zatím jen snově, mohla ubírat jeho nelehká cesta životem.

Text: Iveta Kováčová
Převzato z časopisu ČT+