Antoni Gaudí

Zbrusu osobité a originální ztvárnění Gaudího staveb mísící secesi, modernismus, motivy z živé přírody, nádech španělského orientu a výrazných barev dotváří architektonický fond Barcelony a dělá z něj město naprosto unikátní a osobité. Katalánec Antoni Gaudí, především díky svému mecenáši panu Güellovi, realizoval zde celou řadu staveb, z nichž je několik zapsáno i do seznamu světového dědictví UNESCO.

Absolutní samorost, solitér mezi architekty. Gaudího konstruktérskou vynalézavost obdivoval Le Corbusier. Vždyť jako první uplatnil na svých stavbách předpjatý beton. Zprvu dandy, později zanícený katolík, který si zvolil celoživotní celibát, vkládal veškerou vášeň do svých staveb. Jeho tvůrčí duch zasáhl Barcelonu konce 19. a začátku 20. století, rozvlnil sevřenost staveb, otiskl do nich motivy z přírody, nechal je zazářit mozaikou barev. Gaudí měl obrovský dar představivosti, kterou dokázal proměnit v realitu. Uplatnil ji jak u staveb sakrálních, jako je světoznámá katedrála Sagrada Família (Svatá rodina), tak u těch světských, které si často ve svých přezdívkách nesly svá znamení. Jeho "Dům z kostí" či "Kamenolom", neobyčejné činžáky na jedné z barcelonských tříd, jsou živým muzeem snoubení se estetické a funkční stránky architektury.