Jitka Schneiderová: Život není černobílý

Klikněte pro větší obrázekV pořadí osmý díl volného cyklu Oběti přichází s příběhem nazvaným Karambol, který vypráví hlavní hrdinka psychologovi. Stejně jako v předchozích filmech ho hraje František Němec a je tak jakýmsi pojítkem mezi jednotlivými epizodami. Tentokrát nestojí na začátku zločin, ale dopravní nehoda. Ta nečekaně zasáhne do života rodiny, které se prakticky vůbec netýká.

Klikněte pro větší obrázekV hlavních rolích manželského páru se představí Jitka Schneiderová a Jiří Langmajer. On je velice vytížený právník, ona žena v domácnosti. Zdánlivě šťastná, moderní, bezdětná rodina. Až do doby, kdy do jejich života vstoupí karambol, dopravní nehoda, která se odehrála kdesi u Plzně. V cyklu Oběti poprvé spočinula hlavní tíha příběhu na bedrech dítěte. Matyáš Valenta zvládl svou roli skvěle, i když musel nejen hrát, ale i jezdit na skatu. Někdy se sejde víc premiér najednou, jako se to teď přihodilo Jitce Schneiderové. Po vánočních pohádkách Kouzla králů a Kája a Zabi ji v teple domova uvidíte znovu ve vysílání České televize v neděli 25. ledna v Karambolu režiséra Petra Slavíka. A do Švandova divadla na ni můžete zajít na nové představení Vše o ženách, kde se převtěluje do pěti různých hrdinek.

Čím to je, že jsi jako herečka tak trochu utajená? Nejsi příliš, možná ani dostatečně, vidět ve všech seriálech, reklamách a filmech, které se točí...

Klikněte pro větší obrázekJak myslíš, utajená? Pracuji pořád, jenom nelezu do časopisů, nikde nevyprávím o svém životním údělu. Možná je to také tím, že pro mě má herectví určité hranice. Ukazovat nahé tělo nebo i jen nohy na povel nezvládám. I když v některých filmech, jako bylo například Poslední tango v Paříži, je všem i mně jasné, že tam tohle chybět nesmí. Ovšem na tuhle parádní roli mě nepozvali.

V představení Vše o ženách, stejně jako v Karambolu, hraješ jednu z mnoha žen, rozdílných povah a s různým pohledem na život.

Klikněte pro větší obrázekVe Švandově divadle jde o roli, kdy v čase představení vystřídám pět postav. Bylo proto ze začátku zkoušení lehce divoké takhle rychle se přešaltovávat například z vylízané sekretářky do komické figury. V Karambolu jsem maminkou a manželkou a tou i v životě už nějaký čas opravdu jsem, i když tahle žena je jiná a má jiné problémy.

Jde o něco jako třeba prstoklad na nástroji? Prostě se naučíš jej zvládat a hraješ?

V podstatě by se to dalo přirovnat, vede k tomu ale trnitá cesta. Chvíli trvá, než to v sobě všechno sladíš a víš, co hraješ.

Jako herečka se s novináři moc ráda nebavíš, proč?

Klikněte pro větší obrázekA s tebou se bavím, vidíš, mám ale i špatné zkušenosti. Samozřejmě ale vím, že média mají obrovskou sílu a dokážou člověka vyšvihnout do nebes. Co ale s tím, když se zjistí, že člověku chybí talent, že není tak výjimečný? Teď jsem natočila něco, co bylo nejen pro mě, ale pro všechny kolem velmi zajímavé. A tak proto, aby to pár lidí přitáhlo k obrazovkám, dělám tenhle rozhovor. Jaký mám doma toaletní papír a květiny si ale ráda nechám jen pro sebe.

Jak moc se od žen, které v tobě přebývají v rámci rolí a které tě možná kolikrát i nějak ovlivní, liší a co prožívá žena, která se skrývá uvnitř tebe?

Klikněte pro větší obrázekProžívám mnohé ze situací jako ženy, v jejichž osudech se herecky ocitám, musím ale říct, že mám štěstí na partnery, i když se často samozřejmě také trápím. Člověk pořád zraje a sbírá odvahu k lecčemu. Já potřebuju na jakoukoli případnou změnu čas, abych věci pochopila, abych to, pro co se rozhodnu, pokládala za správné.

Mám štěstí na partnery, to zní skoro nebesky, kde a jak se takový „nábor“ provádí?

Není v tom žádné tajemství, u mě musí zafungovat chemie. Většinou ale nejedu na první dobrou, jak se říká. Prostě tomu a sobě dopřeju nějaký čas. Ve vztahu musí fungovat lidi jako osobnosti.

A když tedy mám štěstí a ten „zlatý hoch“ je objeven a i na pátou dobrý, jak si ho udržet? Kolik takových chlapíků jsi poznala?

Přesně nevím, vždycky to bylo někde mezi nákupy, úklidem, koprovkou a děláním se krásnou.

Muži a jejich až neúnosně rozkošatělé vztahy a životy mimo rodinu, to je téma filmu Karambol, kde ses v roli manželky nechala životem spíše trochu táhnout.

Klikněte pro větší obrázekS Jirkou Langmajerem hrajeme manželský pár. Já jsem zhýčkanou ženou v domácnosti, která dlouho nechce mít děti, on mužem, co má druhý utajený život: milenku, s níž má desetiletého syna a čekají další přírůstek. Do téhle práce jsem vlítla také kvůli spolupráci s režisérem Petrem Slavíkem. Byl klidný, vedl nás citlivě a nenásilně, přesně podle svých představ. Věděl naprosto přesně, co chce vidět, komunikace nevázla, což je nejdůležitější.

Skoro se zdá, že módní záležitost jako je trojúhelník rozkošatělého muže, pěstěné paničky a obyčejné přírodní holky, co dovede rodit a pro chlapa bez záruk obětovat hodně nebo dokonce všechno, je dnes už klasickým obrázkem lidských pokusů o vztah a život...

Klikněte pro větší obrázekPřesně v momentě, kdy mi můj filmový manžel chce oznámit, že odejde, prohlásím: „Pojďme už mít dítě.“ Věci nejsou, jak se někdy jeví, jen černobílé. Každý z nás umí překvapit, život ho přiměje odkrýt další ze svých vlastností. V naší společnosti vznikl snad dokonce statut profesionální manželka. Já jsem se touto cestou dostala poprvé do role zaopatřené nudící se mladé paničky v domácnosti, která se vypořádává se životem, jako by neviděla, nevěděla nic o životě reálném, jaký probíhá jen o kousek dál.

Proč ses do zlaté klece nesnažila nebo nenechala nacpat ty?

Nechci takový životní postup nijak odsuzovat. Některé ženy se touto cestou skutečně realizují a jsou šťastné. Také jsem měla jeden takový vztah, ve kterém bych byla paní „Ta“ od toho a toho pána. Nějak jsem si to se svou náturou neuměla představit.

Máš nějakou vrbu, které se vypovídáš, se kterou se radíš?

Klikněte pro větší obrázekJe určitě spousta odborníků, i když tak trochu jsme psychology my všichni. Já znám dvě ženy kolem padesátky, dalo by se říct laické psychoterapeutky, které se této sféře cíleně věnují. K tomu si už něco i odžily, umí lidem naslouchat. Bez problémů mi vykreslí nějaké možné varianty řešení i dopadů toho, co se děje.

Odborníci doporučují psychohygienu. Co děláš, když jsi mrzutá, přetažená, jakkoli vykolejená?

Klikněte pro větší obrázekRáda zalézám do postele, čtu si, třeba jen slova, která mě udivují, nebo příběh, z něhož čouhá, že je to jinde horší. Dozvěděla jsem se, že je užitečné a ozdravné promítnout si těsně před spaním celý den, pozor, pozpátku. Většinou ale usnu hned, protože jsem hodně unavená. Když mi bylo kolem dvaceti let, navštívila jsem asi třikrát kartářku, která dovedla umně vizualizovat má přání, dodala mi sílu a chuť vydat se po té mé cestě tam a tam. Teď se kvůli stejným věcem většinou sejdu jen s kamarádkou.

Mám dojem, že pojem kamarád mnohé lidi naplňuje docela jinou představou? Co pro tebe kamarádství znamená?

Asi dvanáct let kamarádím s Jolanou. Není herečka, má mě ráda, nechce mě měnit, otevřela jsem se jí, protože jí důvěřuji. Ona se na mě nezlobí ani ve chvílích, kdy jsem na zabití, řekne mi, co jí vadí, děláme si na sebe čas, protože i tenhle vztah se musí živit. Při denním shonu není čas na všechny. Myslím, že stačí jeden, dva takoví lidé, pro které vaříte, nabídnete jim svou postel, postarají se o vaše děti, kdyby se vám něco stalo. Pro mě je naprosto dané, že kdyby se jí něco přihodilo, přebírám její děti, manžela a další povinnosti na sebe.

Máš kamarádky mezi herečkami?

Některé herečky jsou príma, jsou v pohodě, ale spíše to mám tak, že si neberu práci do soukromí. I mezi nimi mám ale pár blízkých duší.

Ještě nějak jinak čistíš mozek, ředíš krev?

Úžasná je dobrá společnost přátel, jídlo, láhev skvělého vína a tanec na stole. Tak si hned uvědomuju, jak dlouho jsem už netančila.

A tahle usměvavá, energická a spokojená žena ještě závěrem pronesla:

„To je hezký rozhovor, to nemáš s každým, viď? Tak takhle nějak ty chlapy balím. Jsem jednoduše drzá.“

Text: Iveta Kováčová
Foto: Jana Vargová
Převzato z časopisu ČT+