Záznam koncertu, který byl věnován 100. výročí narození významného ruského skladatele z Obecního domu v Praze. Skladby D. Scarlatti – D. Šostakovič: Dva kusy op.16, W. A. Mozart: Koncert pro housle a orchestr G dur, K. 216 a D. Šostakovič: Symfonie č. 1 f moll, op. 10.
Účinkují: R. Zieglerová – housle a Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, diriguje M. Šostakovič. Večerem provází L. Hurník. Režie T. Šimerda.
  • Vyrobeno 2006
  • Země původuČesko
    • Premiéra

Slavný ruský skladatel a pianista (narozen 25. 9. 1906 v Petrohradě) vyrůstal v ideálním uměleckém prostředí, kdy otec, Dmitrij Boleslavovič, byl hudbymilovný inženýr a matka, Sofja Vasiljevna, kdysi žačka petrohradské konzervatoře, výborná pianistka. Proto již od 9 let hrál na klavír. V letech 1916-1918 navštěvoval Glasserovu hudební školu a na podzim 1919, ve svých 13 letech, byl přijat na doporučení A. K. Glazunova na Leningradskou konzervatoř, kde studoval klavír u A. Rosanovové a Leonida Vladimiroviče Nikolajeva a skladbu u Maximiliana Osejeviče Štejnberga. Po otcově smrti v roce 1922 převzal značnou část existenčních starostí o rodinu a sebe. I když mu Glazunov okamžitě vymohl stipendium, musel se po absolutoriu klavíru (1923) živit hraním v kinech k němým filmům, aby mohl dostudovat obor skladby. První skladatelské pokusy měl již za sebou a r. 1925 dokončil svou absolventskou práci, 1. symfonii f moll op. 10, která mu v neuvěřitelně krátké době otevřela cestu do celého světa v provedení slavných dirigentů a proslulých orchestrů. V té době se úspěšně uplatňoval také jako koncertní pianista, na mezinárodní klavírní soutěži ve Varšavě 1927 získal čestné uznání. V tvůrčí práci hledal Šostakovič svou vlastní cestu i za cenu nepochopení ve svém okolí. V roce 1936 na sjezdu skladatelů byla jeho tvorba prohlášena za formalistickou a ostře odsouzena. Podobné obvinění padlo na něho v roce 1948. Stejně neprávem mu kritika vytýkala, že vedle radostných tónů se ozve často hluboký, až rezignující smutek. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že právě tyto protiklady tvoří obrovskou hloubku Šostakovičova díla jako obraz života v plné jeho šíři vyjádřeného v podstatě jednoduchými, ale velmi působivými hudebními prostředky. Dmitrij Šostakovič zemřel 9. srpna roku 1975 v Moskvě.

Napište nám