Silvestrovské vydání oblíbené talk show Karla Šípa. Dále účinkují: V. Kopta, M. Hanuš a O. Laffita. Režie M. Čech
00:00:32Dobrý večer, vážení diváci tady, v hledišti divadla Semafor,
00:00:36samozřejmě vítám i vás, milí diváci televizní.
00:00:39Tajně doufám, že jste většinou ještě při vědomí.
00:00:43Nebudeme si tady předstírat, že nevíme, co je dnes za den.
00:00:47Víme, je poslední den v roce, zvaný Silvestr.
00:00:52Silvestr, nevím proč je to vždycky takový bujarý veselí,
00:00:56proč se oslavuje ten rok, když třeba nebyl z nejlepších.
00:01:01Ale zároveň je ten Silvestr zvláštní tím,
00:01:04že kolikrát po alkoholu sáhnou i ti,
00:01:06kteří třeba celý rok se nenapijou.
00:01:09Když to viděj, že manifestačně všichni chlastaj, tak si říkaj,
00:01:12to bych byl blázen, kdybych se nezapojil.
00:01:15Opravdu i takový, u kterých byste to nečekali.
00:01:19Mně se vybavil v této souvislosti
00:01:20jeden takovej typickej příklad pro to, co říkám.
00:01:24A myslím, že to bylo právě na Silvestra.
00:01:26Do malýho krámku s potravinama přišla jeptiška
00:01:29a řekla, že by chtěla láhev rumu.
00:01:33Tak ten prodavač šáhnul do regálu, zabalil jí to, dal jí to.
00:01:36Neudržel se a říkal, no, sestro, já jsem si myslel vždycky,
00:01:39že vy, jeptišky, nepijete.
00:01:41Ona říkala, ne, to není pro mě, to je představená,
00:01:47matka představená, ona má nějakou zácpu,
00:01:50to jí ten rum strašně účinkuje dobře, jako projímadlo.
00:01:54V pořádku. Skončil ten prodavač, zavřel krámek, šel domů parkem
00:01:58a tam na lavičce viděl totálně na šrot jeptišku.
00:02:03V ruce prázdnou flašku rumu.
00:02:06Tak zase jde k ní, říká, nic mi do toho, sestro, není,
00:02:08ale neříkala jste, že nesete pro matku představenou projímadlo?
00:02:13A ona říkala: Taky, že jo! Ta se posere, až mě takhle uvidí!
00:02:26Přátelé, nicméně, je to dneska tak trochu sváteční den.
00:02:31Řekl bych, že sváteční jsou i naši dnešní hosté.
00:02:35Např. hned ten první! Herec a moderátor Václav Kopta!
00:02:49Ty jsi nedávno měl projít taneční soutěží Stardance.
00:02:55Počkej! To ještě není otázka! Ty jsi nakonec netancoval.
00:03:01Kvůli tomu, že sis natrhl stehenní sval.
00:03:03Řekni mně, při jakým tanci, společenským,
00:03:07si lze natrhnout stehenní sval?
00:03:10Byl to valčík, jeden z nejdecentnějších tanců,
00:03:14salonních, elegantních a ta figura se nazývá zvedačka.
00:03:20Vidím prázdno v tvých očích, vysvětlím.
00:03:23-Zvedačka je taková...
-Při valčíku tě někdo zvedal?
00:03:28Oni mě málem zvedali v průběhu valčíku.
00:03:30Ono došlo k tomu, že já jsem do tý soutěže, nebo do toho nácviku
00:03:35vstoupil se zlomeným prsteníčkem na noze.
00:03:38To už byl první trapný okamžik.
00:03:39Ani do tý doby člověk neví, že má prsteníček na noze.
00:03:43Dokud mu to lékař nesdělí.
00:03:45A já jsem ztratil měsíc, pak jsem to doháněl
00:03:47a bolela mě ta noha,
00:03:48tak jsem tu zdravou přetěžoval, zatěžoval, až se objevila boule
00:03:52na tom svalu tady, na tom stehenním a všichni mi říkali,
00:03:56i odborníci na slovo vzatí, jako je Honza Onder,
00:03:59já si myslím, že to je křeč, člověče,
00:04:01podle mě to chce rozcvičit.
00:04:04Takže já už s tím natrženým svalem, kterej se bránil tím,
00:04:07že okolo tý praskliny udělal to spasma, tu bulku...
00:04:10-Natrženým jsi řek.
-No, natrženým.
00:04:12Já rozuměl nadrženým! To je rozdíl!
00:04:15Ano. To není erektor.
00:04:18To je poměrně odborná diskuse, nechci do toho zabíhat.
00:04:24Ale ten sval se brání tím, tomu natržení,
00:04:26že když se ta prasklina v tom svalovým vláknu objeví,
00:04:29tak on okolo ní vytvoří takový to napětí.
00:04:32To je ta bulka.
00:04:33Já jsem vlastně s tou bulkou, která mě měla varovat.
00:04:36Říct, dej si tejden pokoj ještě, chlapče. Počkej, až to to...
00:04:39Tak já to furt rozcvičoval a dělal jsem si masáže.
00:04:42Víš čím jsem začal? Tchyně, zdravím, dobrý den, maminko.
00:04:49-Mi poradila...
-Je přítomná.
00:04:51No jo, jsem na tenkým ledě.
00:04:54Ledě doslova, protože mi poradila, že to mám ledovat.
00:04:57Ale už mi nikdo neřek, že ten pytel s tím gelem ledovým
00:05:00se má dát do utěrky, nebo do něčeho.
00:05:02Takže já jsem si to prásk na tu nohu
00:05:04a ono mi to spálilo tak, že to vypadalo úplně stejně,
00:05:07jako bych tam půl dne držel naplno puštěnou žehličku.
00:05:11Já jsem to dal pryč, to ledovátko, nebo tu hmotu
00:05:14a když jsem si na tu nohu poklepal, tak to vypadalo,
00:05:16že tam mám implantát, ale ve tvaru prkýnka na cibuli.
00:05:22Úplně to ztvrdlo. Jsem ani nevěděl, že to může...
00:05:25To bylo jak přistávací plocha.
00:05:28Ale zase je fakt,
00:05:29že mi to na chvilku utlumilo bolest tý bulky.
00:05:32Takže takhle jsem vstoupil,
00:05:33pak jsem řek, že mě to bolí, ráno...
00:05:35Počkej. Řek jsi manželce, že ti ztvrdnul stehenní sval?
00:05:39Oni byli pryč! To nemělo žádný efekt.
00:05:44Vůbec zbytečná akce.
00:05:47Akorát jsem si vyrobil prkýnko na cibuli na noze.
00:05:50Jediný, jak jsem to moh využít, že jsem na tom moh něco vyrábět.
00:05:53Lepit modely, nebo tak.
00:05:55Druhej den jsem se dostavil na Kavčí hory,
00:05:57ukázal jsem svoje nový prkýnko svý tanečnici.
00:06:00Ta už nemluvila, ta jenom...
00:06:03No tak dobře, tak půjdem snad tančit.
00:06:05Já jsem, jak mi postupně roztávalo to prkýnko, tak jsem zjišťoval,
00:06:09že boule je větší a větší.
00:06:11Tak jsem to pořád protahoval a už bylo zle.
00:06:13Pak přišel Onder a ten poslední tanec náš,
00:06:16předtím, než to křuplo celý, tak natočil.
00:06:19Tak já to mám nahraný! A není to vůbec špatný, Karle!
00:06:22Já jsem skutečně moh jenom překvapit!
00:06:25V tý soutěži! Opravdu! Jsou svědci, kteří to viděli!
00:06:32A obě tvrděj, že docela dobrý. Přinejmenším bych dojal.
00:06:37A tam bylo jedno takový místo, kde já jsem se měl rozkročit,
00:06:40pokrčit v nohou a Jana, tak elegantně a plavně,
00:06:43záda na záda, víš?
00:06:45-To byla ta tanečnice.
-Jana Zelenková, tanečnice.
00:06:47Vynikající. Tak se mi přes ty záda
00:06:49měla přehoupnout elegantní roznožkou a pokračovat plynně dál.
00:06:53Já jak jsem se rozkročil, Jana tam skočila, ladně udělala,
00:06:57já jsem pokrčil tu nohu, kchchch.
00:06:59Ozvala se taková rána,
00:07:00jako když v suchým lese šlápneš na větev!
00:07:05A bylo po Stardance.
00:07:06Tak jsem si říkal, že když jseš opravdu jako herec velmi vytíženej,
00:07:10já nevím, jestli vůbec někdy jseš doma taky.
00:07:13Moc prej ne.
00:07:16Vyvedeš rodinu taky? Máš na tohle čas?
00:07:18Kdy jsi byl naposled, já nevím, máš dceru? Nebo dcery?
00:07:22-Mám 2 holky.
-Kdys je naposled vyved někam?
00:07:24Většinou je vyvedu na dobrý jídlo, abych toho taky využil.
00:07:29Tak jdeme společně do restaurace.
00:07:31Ale prosím tě, staly se z nich vegetariánky.
00:07:34To je osud, no. Tuhle jsem našel na internetu restauraci,
00:07:38která se vyloženě věnuje,
00:07:41psali tam, že to je špičková gastronomie,
00:07:43přitom všecko vařej ze soji a víš a z toho.
00:07:47Tak jestli tohle je špičková gastronomie budoucnosti,
00:07:50tak jsem rád, že už je mi 53
00:07:52a že jsme něco hezkýho zažil v minulosti.
00:07:55Protože cálujete úplně,
00:07:58jak kdybyste seděli v tý nejšpičkovější restauraci,
00:08:01kde vám podají od vyzrálých argentinských steaků
00:08:05až po vepřovej bůček všechno,
00:08:07ale přitom žerete zrní a platíte úplně stejně.
00:08:11Je to nakroucený, má to všechny ty výtvarný aspekty,
00:08:16který to zřejmě má mít, ale celou dobu přemýšlíš o tom,
00:08:20jestli ještě doma ti někdo nesežral ty párky, co tam byly.
00:08:24Ale dcery jsou spokojený, když jsou vegetariánky, ne?
00:08:27Oni jsou nadšený! Proto jsem je tam vzal!
00:08:29Ale tak, jak jsem s úsměvem vstoupil
00:08:32a přivítal se s personálem,
00:08:33tak jsem postupně ztrácel na náladě.
00:08:35To teda představa mé budoucnosti, doufám, nebude.
00:08:39Já jsem myslel na procházku.
00:08:40Nebo, já nevím, když je nějakej svátek! 1. máj.
00:08:43Chodíme do průvodu. To víš, že jo.
00:08:47Mně se zdá, že toho volnýho času moc nemáš,
00:08:50ale ještě jsem někde si přečet jen kratičkou informaci
00:08:55a zase jsem koukal jako blázen.
00:08:57Řek jsem si, musím se ho na to zeptat.
00:08:59Ty prej jsi na starý kolena začal včelařit.
00:09:03Na starý, natržený koleno. Co tě to napadlo, ty včely?
00:09:07To je pravda?
00:09:07Ano, já jsem na svý duralový kolena se rozhod,
00:09:10že se vrátím ke svýmu dětskýmu snu a to byla včelařina.
00:09:14Víš, já jsem měl dokonce to naplánovaný,
00:09:17že kdybych se nedostal na státní konzervatoř,
00:09:19tak jsem opravdu měl jako rezervní obor napsáno
00:09:21sadař, včelař.
00:09:23A osud tomu chtěl, že jsem neměl kde ty včely chovat.
00:09:29-Říká se chovat, nebo pěstovat?
-Já o tom přemýšlím.
00:09:32Já bych řekl, že u nás, já je chovám.
00:09:35To oni hned vědí, že ty jseš jejich páníček?
00:09:37Ty je nezajímáš!
00:09:38Ty je nezajímáš až do okamžiku, kdy začneš dělat bordel
00:09:40a lezeš jim tam.
00:09:41To se jdu na tebe mrknout. A to jsou ty kritický okamžiky.
00:09:46-Kolik jsi jich pořídil?
-2 včelstva.
00:09:48-Já nevím, co je včelstvo.
-Včelstvo je jeden úl osazený.
00:09:51-Já nevím co je jeden úl.
-Myslíš, že jsem je počítal?
00:09:54Je jich tam dost! Já nevím, kolik jich tam může bejt.
00:09:56-Nevíš kolik máš včel?
-No nevím. Že bych ještě jména...
00:10:01To jsem si tak myslel. To je Maruška, to je Anička.
00:10:06To je Stáňa a tý je blbě. Ona je zalezlá.
00:10:09Nevím kolik jich může být. Stovky jich jsou.
00:10:12Máš ty kukly takový, ne?
00:10:13No, to začlo tím, že mi vlítla do tý kukly, tam,
00:10:18no je tady svědkyně, moje žena mě zapínala do toho
00:10:22a myslím, že úmyslně zůstal takovej nepatrnej...
00:10:29Škvíra.
00:10:29A teď si představ, co to je v tý kukle!
00:10:32-Lítala ti jedna v kukle?
-Jo, jo. Až mě jebla tady mezi oči.
00:10:36Jsem si ji sám ještě připlác. Jak na poště.
00:10:39Ale to byl ještě slabej výkon, protože to ani neoteklo.
00:10:45I když to tak vypadá. To jsem vyřešil celkem zdárně.
00:10:50Ale představ si, to je poměrně nedávný příběh.
00:10:54Můj scénárista životní má smysl pro humor.
00:10:57Protože už bylo takový chladnější ráno,
00:11:00začínal drobně se hlásit podzim a já jsem, o víkendu to bylo,
00:11:04jsem pouštěl našeho psa na zahrádku na loužičku
00:11:08a protože jsem den předtím fumigoval,
00:11:10jestlipak víš, co je to fumigovat?
00:11:12Vůbec.
00:11:13To zapálíš takovej knot, kterej je napuštěnej léčivem,
00:11:16zapálíš, ten úl utemuješ
00:11:18a ono se to odpařuje, ta léčivá látka.
00:11:21-To dáš dovnitř do toho úlu.
-Ano. A ono, jak se to odpařuje,
00:11:24tak ty včely to zbaví varoázy a těch roztočů.
00:11:27Šel jsem tam a říkám si, podívám se,
00:11:29jak ta moje nešťastná fumigace dopadla.
00:11:32V tom županu jsem se naklonil a říkám si,
00:11:36hele, tam je nějaký mrtvý ticho.
00:11:40Já jsem je asi, asi jsem je otrávil.
00:11:44Tak jsem, debil, nejhorší, co můžeš udělat. Holky?
00:11:51A jedinej, upozorňuju, jedinej ochrannej prostředek,
00:11:56dokonce jediná ze 2 částí oblečení, který jsem měl na sobě.
00:12:01Šel jsme přímo z postýlky,
00:12:02takže jsem měl jenom župan a jenom tričko.
00:12:07Jsem udělal: Holky? A bylo bzzz a za krk!
00:12:14-Dovedeš si to představit?
-Jedna?
00:12:15Tři. To jsem viděl, jak mi tam, 2 tady a jedna tady.
00:12:23A začlo představení. Já tady nemůžu.
00:12:28A teď jsem to točil! Pozor! Ne, ne!
00:12:35Došlo mi, že ty moje milovaný včelky uvízly
00:12:39těma drápkama, co mají, uvízly v tom županu a nemůžou ven.
00:12:43Nemůže-li včela ze županu, musí župan dolů!
00:12:49Ne tak, tak! Dobré ráno, dobrý den!
00:12:56Jen v tričku! V půl devátý ráno, v neděli! Děti, domů, domů!
00:13:02Autobus! Nazdar!
00:13:13Moje žena ještě teď slzí, protože jsem přišel úplně rudej,
00:13:17mně to došlo celý až potom!
00:13:19Podstatný bylo zbavit se těch teroristů,
00:13:22co jsem měl za krkem.
00:13:24V podstatě nahej jsem přišel ze zahrady.
00:13:26Dostal jsi pigáro i na citlivý místa?
00:13:28Ne, ne. Naštěstí.
00:13:31To by dvojnásobně doma koukali!
00:13:39Nazdar, maminko! Táto, z tebe už je...
00:13:44Já mám takovou představivost blbou!
00:13:46V tvůj prospěch si to celý představuju.
00:13:49Já nebudu se moct dočkat jara. Holky? Jste tam?
00:13:56V podstatě není nic tajnýho,
00:13:59že ty v novém roce začneš provozovat svoji vlastní talk show.
00:14:05Ano, ano. Ono se to jmenuje trošku jajácky Koptashow.
00:14:09-To jsi dlouho přemýšlel.
-No já ne. Já ne.
00:14:13To snad mě nepodezřívej.
00:14:15-Akceptoval jsi to.
-Já jsem to akceptoval.
00:14:18Na druhou stranu, proč ne.
00:14:19Ale ptáš-li se na to zrovna na tý půdě...
00:14:23-Na tomhle kanálu.
-Na tomhle kanálu.
00:14:25Akorát to nebude na tomto jevišti, v této dekoraci.
00:14:29-Já bych tě sem ani nepustil.
-Že jo?
00:14:31Já se vůbec divím, že jsem, nesmírně si toho vážím.
00:14:35Ale chci ti říct jednu věc, Karle. A naprosto vážně.
00:14:38Já jsem přesvědčenej o tom,
00:14:40myslím si, že i diváci mi dají za pravdu,
00:14:42že pokud by nedošlo k tomu šťastnýmu okamžiku,
00:14:45kdy ty sis vzpomněl na to,
00:14:47že já mám něco divnýho s těma autobusama,
00:14:50tak jsem přesvědčenej o tom, že žádný Koptashow by se nekonala.
00:14:52Myslíš?
00:14:53Jsem o tom naprosto skálopevně přesvědčenej.
00:14:55Protože jinak byl byl takovej
00:14:57ten stárnoucí blonďák ze Sněženek a machrů,
00:14:59kterej zklamal řadu maminek tím, že trochu přibral.
00:15:03A díky tomu, že jsem měl možnost tady na sebe upozornit,
00:15:06jako člověk, kterej rád lidi rozesmívá,
00:15:09tak si myslím, že díky tomu to dospělo i k tomu,
00:15:13že odteď budu mít šanci zkusit vlastní pořad.
00:15:16Ale slibuju ti, že kdykoliv budu mít příležitost,
00:15:20vždycky s velkou láskou a pokorou
00:15:22vzpomenu na svoje účinkování u tebe.
00:15:25A můžem udělat takovej chozrasčot.
00:15:27Že si budeme chodit jeden druhýmu.
00:15:30No, vždycky když půjde dolů sledovanost!
00:15:34Budem si hlídat čísla!
00:15:35A když se nám osvědčí nějakej dobrej host,
00:15:37že bysme takový know-how mohli, udělat takovou burzu hostů apod.
00:15:41Mimochodem, tak mě napadá, že ty jseš tady dnes první host
00:15:45a budou chodit další, takže už si tom můžeš zprubnout.
00:15:48Kdyby tady někomu tě napadlo položit nějakou otázku,
00:15:51já tě k tomu na chvilku pustím.
00:15:52Že bych ti do toho trošku tak jako...
00:15:54-Ne, že bych úplně odešel.
-To nedělej.
00:15:57To ještě ne, zatím. Jen s dohledem, že by sis...
00:16:01-Já pak ti řeknu jestli...
-Ale co když nebudeš spokojenej?
00:16:03-Cože?
-Co když nebudeš spokojenej?
00:16:04-Já bych ti to hned řek.
-Hned, tady!
00:16:06-No.
-Tak to já se na to vyprdnu.
00:16:09-Já ti to nechám.
-Držím ti palce!
00:16:11Václav Kopta!
00:16:20Přátelé, naším dalším dnešním hostem
00:16:21je muž, který, řekl bych,
00:16:24několikrát už na tomto jevišti doslova zasvítil.
00:16:28Herec Miroslav Hanuš!
00:16:43Ahoj, včelaři.
00:16:47Musím říct, přátelé, že kdykoliv je tady hostem Miroslav Hanuš,
00:16:51vždycky už víme z dálky, že se blíží.
00:16:56To u jinýho hosta nemáme.
00:16:57Protože Miroslav Hanuš jezdí po Praze,
00:17:00myslím, že dodneška, na skútru, nikoliv MHD, ani vlastním autem,
00:17:05jenom vlastním skútrem.
00:17:07-I dneska jste přijel?
-I dneska jsem přijel na skútru.
00:17:10A to sněžilo, trošku,
00:17:13takže jsem uplatnil svůj ruční stěrač dneska.
00:17:16Protože vzniká ta plocha, ta bílá plocha.
00:17:19Přes to není nic vidět.
00:17:20Jezdíte sám, nebo i někoho vozíte,
00:17:21třeba když jdete do divadla, kolegu?
00:17:23Já notoricky rád někoho vozím. Úplně nejradši ženy.
00:17:30Protože ženy za jízdy výskají! To se mně hrozně líbí.
00:17:37Ony výskají. To je, tak já to řeknu.
00:17:42Já jsem vezl výskající Věru Nerušilovou.
00:17:46Zpěvačku!
00:17:47Zpěvačka Věra Nerušilová, Holka ze Záběhlic.
00:17:51-S tím hlubokým hlasem.
-(basem)Takhle mluví Věra.
00:17:55Je asi větší než já, poměrně,
00:17:58ona bydlí, jak byl Roth na Malým rynku, já jsem jel.
00:18:03Už předtím se mnou jely mladší děvčata, Věra říkala:
00:18:05(basem) Míro! Ty prej vozíš! Já bych chtěla ject.
00:18:13Já říkám, Věro, 75 jí bylo,
00:18:18ale ještě svý kolena, teď už má železný.
00:18:22Ale říkám, Věro, fakt chceš jet? Já vozím rád.
00:18:26(basem)Jestli máš helmu!
00:18:29Mám. Ale oni výskaj, ty holky. Tak já nevím, jestli můžeš taky.
00:18:35(basem) Já budu řvát!
00:18:38Věro, ty můžeš. (basem) A budu řvát hrozně!
00:18:43Já, když jsem rodila, tak museli vyklidit patro v Podolí!
00:18:51Ona fakt strašně rezonuje! Krásně! Ta Věra.
00:18:56Teď ale to není snadný se na to dostat, na ten skútr.
00:19:02Protože já mám vzadu takovou kisnu na tu druhou helmu!
00:19:06-Takže v podstatě...
-Můžu pomoct nějak?
00:19:12Já si vemu Václava. On je herec!
00:19:16Moh by sis sednout takhle dopředu na skútr?
00:19:21-On je jako vy, Václav.
-On je já.
00:19:26A teď. Hele. Počkej, nech ten autobus!
00:19:38Tady je ta kisna. Takže dostat tu nohu sem.
00:19:45Poněvadž normálně ty lidi jedou takhle.
00:19:49Ale to je těžký. Tady je ta kisna.
00:19:51Čili to se musí přešvihnout, ta noha.
00:19:53Já mám kolegu Milana Potočka v divadle, ten bydlí blízko mě.
00:19:57Já ho vozím, on výská. Já ho vozím.
00:20:00Na něm jsem to nazkoušel, že je to těžký.
00:20:03On je nižší a silnější.
00:20:07Václave, pozor teď. On to umí jen jednou nohou.
00:20:12Vždycky musí nastupovat odsaď.
00:20:16Tady je ten kulminační bod. Vy, když to netrefíte...
00:20:29Vykopl, podcenil vzdálenost, minul kulminační bod,
00:20:37klesl, udělal todle, normálně mě skopnul.
00:20:44Z toho vidíte, že to je těžký místo.
00:20:47Toho jsme se bál u tý Věry. Takže ona se začne sápat.
00:20:52Teď měla takovou sukni, to vyjelo.
00:20:55Byli jsme ve Vodičkový ulici. Před ABC.
00:21:03(basem) Míro, jedem!
00:21:09Teď sukně sice nahoře, ale kloubní rozsah někde tady.
00:21:20Říkám, Věro, já nevím. Nechceš jet tramvají? Nechci!
00:21:26A teď jsme vymysleli věc.
00:21:30Václave, buď jako já, nebo, buď Věra. Buď Věra.
00:21:36Říkám, Věro. Teď tu motorku sundáte ze stojanu, je to vysoký.
00:21:42Tak ji musíte nahnout.
00:21:46Říkám, Věro. Dělej níž, níž, Věru.
00:21:52-Nemůžu níž.
-(basem) Takhle mluví.
00:21:56Já jsem se zaběhla. Věro, já si kleknu, ty na mě vylez.
00:22:05Já jsem takhle klečel. Motorka mi padala. Dělej Věru.
00:22:10Věra nelenila a opravdu na mě vylezla.
00:22:27A už jsme seděli.
00:22:35Teď normálně jedem. Ve Vodičkový zácpa, ale Věra výská.
00:22:46Přijeli jsme na Malej rynek.
00:22:49-Jsme tady, Věro. Věra šťastná.
-No, jak se to vezme!
00:23:02-Chceš jít nahoru na chvíli?
-No, no.
00:23:06Tak pojď. Sedni, já ti ukážu Věru.
00:23:10-Ty máš tu nohu vadnou.
-No právě.
00:23:13Aby se ti nestalo něco. By tě vyřadili.
00:23:14Teď už je to jedno, Mirku.
00:23:17A teď se, já nevím, jestli mě ty kamery berou.
00:23:25Tady je hrozný teplo. Vopačně. Dělej radši Věru. Já budu řídit.
00:23:36Teď se ukázalo, že dostat se na tu motorku, to byla sranda.
00:23:44Dostat se z tý motorky. Poněvadž já jsem se nakláněl.
00:23:51Opatrně, Miro!
00:23:53Chtěl jsem ji vysypat nějak tak, ale to vůbec nešlo.
00:23:58Říkám, Věro, nedá se nic dělat.
00:24:00Musíme nějak to, jak jsme to dělali předtím.
00:24:03Jsem se předklonil a teď ta Věra, ne tak! Ona mi vylezla až na záda,
00:24:16přes to sedlo, neboj se ničeho, nahoru pojď.
00:24:23Se bojím.
00:24:26Já jsem seděl, pojď nahoru. Představte si...
00:24:34-Mirku, ne!
-Já nevím, jestli...
00:24:49-Dolů!
-Jestli si tu Věru uvědomujete.
00:24:53-Já jsem jako policajt.
-Zlatý zdvihačky.
00:25:06Jsem na špatný židli. Teď ta Věra, ona po mně vylezla nahoru.
00:25:16Ten Malej rynek plnej Japonců.
00:25:22Jsem přišel k tý lampě, říkám, Věro, přestup!
00:25:29Ta Věra přelezla na tu lampu, pak na ten kandelábr,
00:25:35tam se dá dobře viset.
00:25:38Já jsem ji tam vysadil, šel jsem pryč.
00:25:40A tam visela na lucerně před barákem Věra Nerušilová.
00:25:46A od tý doby chce pořád jezdit, ta holka.
00:25:56-Já už ne.
-Já tě hodím na Hanspaulku!
00:26:02Ale musíš!
00:26:05A na jaře mě budou sundávat z kandelábru. Zlatý včely!
00:26:08Vy jste nikdy nedostal nabídku
00:26:10jít tančit soutěžně, jako Václav, do Stardance?
00:26:15Ale přece, to se o vás ví, vy jste tak trošku tanečník.
00:26:19Je to váš koníček! Vymetáte plesy!
00:26:21To já vymetám rád plesy.
00:26:22Já jsem chodil do tanečních, Vašku. Vášnivě jsem chodil do tanečních.
00:26:26-Vášnivě?
-Vášnivě.
00:26:28Jak se chodí vášnivě do tanečních?
00:26:30Jdu rychle tam. A pak tam hodně tančím.
00:26:35-A nahej.
-Co?
00:26:36Nahej.
00:26:38Do toho Stardance bych nešel. Já bych si netrouf.
00:26:40Myslím, že by to moc bolelo. Já je tam potkávám.
00:26:43Jednou jsem potkal, nebudu ho jmenovat, kolegu,
00:26:46šel jsem v 6 ráno, nebo v 6:30 ráno na dabing na Kavky
00:26:53a tam šel ten kolega právě, strhanej,
00:26:58vy tam chodíte ráno, že jo?
00:27:00Nebo ty ne! Tys odpad hned!
00:27:03Ráno, strašně ráno to tam trénujou, jak blázni úplně!
00:27:09Tam šel fakt strhanej člověk a na nohou měl lakýrky.
00:27:14A tak šel podle zdí. Já mu říkám, Lukáši, co je?
00:27:25A on říká, walz. Walz.
00:27:34Ale jednou jsem vystoupil jako profesionální tanečník.
00:27:39Já jsem trochu stepoval dřív. A moje žena, která je tanečnice.
00:27:42Taky vás tady nutila. Vždycky v létě to chodí.
00:27:46To je ukázka furt. Jak se tady vrtíte hezky.
00:27:50Po 90., jak začlo, tak se jezdily takový kšefty ven, do Švýcarska.
00:27:56Tam jel takovej nějakej orchestřík dělat Silvestra.
00:28:00A chtěli profesionálního tanečníka. Jana říkala, to bude dobrej kšeft.
00:28:04A přihlásila mě a nakecala jim,
00:28:07že já jsem přední herec českého vaudevillu,
00:28:11že jsem vynikající tanečník.
00:28:13A normálně mě tam přihlásila, že jedem jako taneční dvojice.
00:28:17S nějakým orchestrem pana Harmáčka.
00:28:19Do nějakýho hotelu Richemond v Ženevě. To je pro miliardáře!
00:28:24Já, kterej jsem měl 2 roky tanečních vášnivě a na DAMU,
00:28:29trochu jsem stepoval, tak jsme tam jeli.
00:28:31Měli jsme 2 choreografie a jednu jsme nestačili dodělat.
00:28:34To tango. To bylo těžký. Říkala, to je jednoduchý.
00:28:37Já si vemu korále, když nevím, tak s nima budu točit,
00:28:41to je vždycky dobrý, pak se vrátíme k tý první týhletý.
00:28:45Tak jsme jeli, přijel neuvěřitelnej autobus!
00:28:49Neuvěřitelnej! Jmenoval se Chavdar, bulharskej! Čavdar?
00:28:55Já do toho musím vstoupit.
00:28:58To snad chápeš! To se týká úplně, je to tvůj pořad!
00:29:01Přijel Čavdar, vypadalo to dobře, než přišel chlap z basou,
00:29:06kterej zabral celou zadní sedačku,
00:29:08takže jsme se tam nevešli, já jsem seděl vepředu u motoru.
00:29:11-Ten motor byl vevnitř.
-Promiň, musím.
00:29:16To je přestavěná Avie, víš?
00:29:17To je přestavěná Avie! Teď tady to topilo šíleně!
00:29:26Takže já jsem seděl v nátělníku, ale ten basista měl moji bundu!
00:29:313 m za mnou! Já jsem usnul. Najednou takový divný horko.
00:29:36Mně se roztavila bota! Já měl tady díru.
00:29:41Pak jsem chodil v Ženevě ve sněhu
00:29:43a měl jsem igelitovou tašku na sobě.
00:29:48S tím jsem tam chodil.
00:29:49Přijeli jsme do Richemondu, úplně neuvěřitelně prachatej hotel!
00:29:53Neuvěřitelně! Tam nějací miliardáři čekali, že přijede,
00:29:59rozumíš, hvězda vaudevillu!
00:30:02Jsem měl frak teda, to jo. A igeliťák na noze.
00:30:07My jsme museli chodit jinejma schodištěma,
00:30:11než ti miliardáři.
00:30:12Tam chodili ti otroci. Servismani. Teď, když jsme tam dojeli,
00:30:18už se mělo jít, Jana říká, to je konec.
00:30:21Říkám, co je? Zapomněla jsem si korále.
00:30:32To není možný! Já neumím další kroky!
00:30:35Žádný další kroky! Musím sehnat!
00:30:37Oblík jsme si ten frak a miliardáři měli výzdobu,
00:30:42všude byly stromečky a na nich malý kouličky,
00:30:45jako že od Vánoc.
00:30:47Jsem říkal, je to dobrý, mají tam kouličky.
00:30:50Vzal jsem Janě nůžtičky,
00:30:53prošel jsem, tvářil jsem se, že jsem milionář,
00:30:56měl jsem ten frak,
00:30:57tak jsem ten jeden stromeček očesal celej,
00:31:00odstříhal jsem z něho ty kouličky, ty jsem dal na manželku,
00:31:05ona s nima pak točila.
00:31:07A já, jak jsem čestnej,
00:31:09tak jsem zase ty kouličky pak vrátil na ten stromeček.
00:31:12Zase jsem si vzal pytlík na nohu, jel jsem zpátky.
00:31:16Myslím, že nám nezaplatili.
00:31:19Miroslav Hanuš!
00:31:28Přátelé, dalším, tedy třetím
00:31:30a vlastně i posledním dnešním hostem je módní návrhář,
00:31:33Osmany Laffita!
00:31:47Musím říct, že zítra jdu Na Homolce, do nemocnice.
00:31:52-Proč?
-Mám problém s prostata.
00:31:56Já jsem hned drží,
00:31:58jsem se tam počural smíhu s váma. Celý mokrý.
00:32:05Nikdy jsem se tě nezeptal a tím pádem nevím
00:32:08a možná, že diváci taky ne.
00:32:10Jak ty ses z tý Kuby sem vlastně dostal?
00:32:12Ty jseš migrant?
00:32:15Ne, protože tenkrát ještě Trump nebylo,
00:32:18takže jsem se mohl tady dostat.
00:32:21Tady jsem přijel díky matka, který mě posílala tady studoval.
00:32:26Ale musíš říct, kdy to bylo. To já vím! To bylo ještě...
00:32:30Sme stejně starý právě.
00:32:31-Co?
-Sme stejně starý.
00:32:32-S kým?
-No s ním. 53, 53.
00:32:38Ale já sem přijel 1999, do komunismu ještě.
00:32:42-1999? To už dávno nebyl.
-To mě bylo 20, 22 let.
00:32:4921, 22 let. Ja nevím, ja se nepamatuju.
00:32:52Já myslím, že jsi přijel ještě před revolucí!
00:32:54-Před revoluce.
-Já nemyslím před kubánskou!
00:32:56Před tou naší! Že jsi přijel!
00:33:06Čili před 89.!
00:33:08-99. Ne! 1989!
-To byla ta revoluce.
00:33:15Právě, že šichni myslíte, že já jsem dělal jen to hesky.
00:33:18Že šiju a udělám tu módu. Ho...
00:33:23Jsem pěkně dřel normálně v továrna.
00:33:26-Když jsi sem přijel?
-Ano. Jak černoch!
00:33:29Tak normálně mi dal...
00:33:32Protože mě dali, já jsem dělal neumatik pro auta.
00:33:36Pneumatiky!
00:33:37A teď nedávno se dělalo takové reportáž a mě vyzvali,
00:33:41tady bylo na Barum Rudý říjen se jmenoval to tam.
00:33:48Ale pak oni tady viděli, že já jsem byl,
00:33:50tenkrát jsem hubený, takový drobounky,
00:33:54tata říkal, že vypadam jak mikrofon,
00:33:55protože jsem měl háro.
00:34:00Takže tady v Barum Rudý říjen mě tady nechtěl,
00:34:08protože já jsem neuměl ani zvednul, jsem bez sílu.
00:34:15Já jsem byl maminšíny.
00:34:17Mě posílali od Barum Rudý říjen do Otrokovic, na Mitas,
00:34:21ne, obráseně to bylo!
00:34:22Já jsem byl Mitas Praha a Mitas Praha mě nechtěl
00:34:26a posílal mě do Otrokovice do Barum Rudý říjen!
00:34:30Ty jsi byl vyhlášenej na Kubě na ty pneumatiky, že tě...
00:34:34Právě že ne! Tady jsem byl vyhlášeny potom!
00:34:37Protože to bylo mašinka, já vám řeknu, 3 směna.
00:34:45Norma tenkrát bylo 10 neumatik. To se pamatuju.
00:34:48To je můj noční můra. 10 neumatik!
00:34:52Ale to byla mašinka, můžu vstávat, jo?
00:34:54Můžeš. Taky vstávali.
00:34:56To byla mašinka, ne mašinka! To bylo stroj jak kráva!
00:35:00A tady vedle byla něco, takove dlouhy.
00:35:03A na to se muselo davat bichon se říkalo, ta tlustá guma,
00:35:08co je na prostředek, co tvoří ten neumatik.
00:35:11-Běhoun.
-No tak vidíš.
00:35:17Oni mě naučili, jak de facto to mám bral, aby jednorásový pch!
00:35:23To hazím na tu mašinku. Na tu stroj.
00:35:26Protože to bylo dlouhý, těžký, silny a ja jsem si první ten kraj,
00:35:33potom druhy, než to, to byla hruza.
00:35:36Já jsem, pak se naučil dostal ten bichon.
00:35:39Ale to bylo. Jak Charlie Chaplin.
00:35:41To byl jeden pedál a to ten bichon dělá tiiii,
00:35:45na prostředek.
00:35:46Pak tady tlačítko, to se točilo ten kolo,
00:35:50ty si držel normálni, pak už jsem jenom bral kladívko,
00:35:56bum, bum, mezi tím jsi musel mačkat druhý tlačítko,
00:36:01protože to ryhle, ta guma byla tepla.
00:36:05Tak ryhle druhy tlačítko, pak do toho látka č. 1!
00:36:13Bum, pch! No hele, hruza!
00:36:16Takže ja na cely 8 hodin jsem dokasál dělát asi 3 neumatiky.
00:36:24No ale počkej. Jste unavený z tohoto.
00:36:28Ale teď mě vyzvali ty hajz... Pardon, sprosty slovo.
00:36:32Teď mě posílali, ať se podivam na tu továrna,
00:36:36jaký vzpomínky, reportáž Laffita z Barum Rudý říjen.
00:36:42Tý jo, ja tam příjdu. Frajer tam sedí, počítač dělá tyn.
00:36:48Bichon dělá, tyyyn. Tyn. Tyyyn. A ja koukám, říkám sakra!
00:36:57Ale počkej, že já jsem dělal, jsem byl vyhlášený,
00:37:00protože jsem dělal tu norma nakonec!
00:37:03Jsem dělal tu norma.
00:37:05Vedle mě pracoval Vietnamec. A týjo! Ten byl malinký.
00:37:10Ale robobot! Dělal milión neumatik!
00:37:17Já říkám, ty hajzle. Já tě dostanu.
00:37:21Jak je to mošný. No nakonec jsem se naučil dělat neumatiky.
00:37:25Ty jseš tady přes 30 let.
00:37:27Chodil jsi někdy nějaký kurzy češtiny?
00:37:29-Ne. Nemám čas. Ne, ne.
-Nemáš čas.
00:37:34Je pravda, že nehodil jsem. Ani mě to nenapádlo.
00:37:41Je pravda, že já čeština, když jsem se naučil,
00:37:45já jsem nehodil, protože mě vyhodili ze škola.
00:37:47Já jsem byl na konzervatoř a mě vyhodili.
00:37:50-Jak dlouho jsi zůstal na škole?
-5 měsíců.
00:37:53A za 5 měsíců se nenaučíš ve škola mluvit česky.
00:37:58Oni s hudebním hluchem nechávají 5 měsíců na konzervatoři?
00:38:02-Ne, na 5 měsíců mě vyhodili!
-Ne na 5 měsíců! Za 5 měsíců!
00:38:07Za 5 měsíců. Tam moc jsem se nenaučil.
00:38:14-A sem se naučil s kamarádi.
-Mluvíš krásně!
00:38:19Po hospodách.
00:38:21A nejvíc se jim líbilo, když jsem mluvil sprosty.
00:38:24Teď ja normálni sprosty, protože ja umím pořádně sprosty.
00:38:28Ale to sprosty už se normálně zachová
00:38:33Ne, to se chová, aby nemluvil sprosty.
00:38:36Nemluvim sprosty, občas uteče něco.
00:38:40Ale třeba kamaradka mně říká: Osman, to se neříká tak.
00:38:46Říká se to tak! A já to opakuju. Ale za 3 minuto zase to říkam blbě.
00:38:51Protože už to mám fixovane tady blbě.
00:38:54Ja řikám, koukejte se na website, stránka jako.
00:38:59Bla bla bla savináš tečka tse tse. Oni říkají, co?
00:39:05No tse tse. Česka republika. Jako tse tse. On říká cz.
00:39:13-My víme, co je cé!
-Ale já to nedokážu říkal.
00:39:16-Zvlášť. Jako zvukový. Tse tse.
-Cé zet tam máš.
00:39:21Tse tse.
00:39:24-To je moucha.
-Co?
00:39:25To je moucha! Tse tse.
00:39:27-Moucha, z tý se dělá pečivo.
-To je mouka zas.
00:39:38Moucha je bzzz. Moucha tse tse a spací nemoc.
00:39:42Ale já to slyším stejne.
00:39:45Já jsem neříkal, že tě tu teď začneme učit česky.
00:39:47Já jsem se jen ptal, jestli jsi chodil na kurzy.
00:39:49A co jsi chtěl říct tím, je zavináč...
00:39:53Tse tse. OsmanyLaffita. tse tse.
00:39:58Já furt slyším cecek.
00:40:02Ale já to slyším, co tady říkáte. Cecek.
00:40:06Já slyším cecek! To je něco jinýho, než zavináč cz.
00:40:12-Chápeš to?
-A to je sprosty?
00:40:16Protože já to říkám furt na můj website!
00:40:18Já říkám, pokud chcete to, koukejte se na
00:40:21Osmany.tsetse. Jestli to sprosty, tak se omlouvám.
00:40:25Není to sprostý, ale musíš to říct dobře!
00:40:29Máš strašně malý návštěvy na těch stránkách.
00:40:31Já mám hodně.
00:40:33-Tys tam byl?
-Ne, ne, proboha!
00:40:36-Ty jsi koukal na moje stránky?
-Já jak slyším cecek, já vůbec...
00:40:42Nevadí, vystačíš si s tím, přes 30 let jseš tady.
00:40:46Mluvíš hezky. Ale abysme zabrousili na tu tvoji profesi.
00:40:51Sako sis spíchnul.
00:40:53To jsem dělal jen kvůli ten show. To je novinka pro ten show.
00:40:57Silvestrovský se přiblíží, říkám, musí být něco třpytící.
00:41:02Showman. Samozřejmě!
00:41:03-Ale praskalo? Praskne to furt?
-Ne, já jsem něco slyšel.
00:41:06To nemuselo bejt sako.
00:41:15Jseš módní návrhář! A pozor!
00:41:17To nepřeháním, nevím, jestli to tady chlapci vědí!
00:41:19V nějakým časopisu francouzským tě označili za nejlepšího,
00:41:24nejlepšího vůbec módního návrháře.
00:41:27Ale ty často veřejně kritizuješ nás, Čechy, jako tu módu.
00:41:32Né, to není pravda! Já didíny! Já didíny říkám stále...
00:41:40-Ještě jednou! Jaký džíny?
-Je z dědiny říká.
00:41:47-Já didíny, říkám.
-Ty jseš z dědiny kubánský.
00:41:51-Jako já sám, já jediný...
-Jediný!
00:41:58Ty budeš dobrej moderátor!
00:42:02Asi česky neumí! Oni mě rozuměli! Oni rozuměli!
00:42:07Moji Češi ti rozumí!
00:42:16-Františka hodně kritizuje!
-A ty ne.
00:42:20Já ne. Opravdu vždycky říkám, dám nasor, naopak říkám,
00:42:26když jsem šel 1987,
00:42:29ježíšekriste, to byly samý plisovaný sukýnka,
00:42:31plastový botičky, mašličky dopředu, to byla chrosná móda tady.
00:42:36A právě jsem se koukal, že teď to se to tady směnilo.
00:42:42Že se umí oblíkal, že oblíkají se hezky,
00:42:46ale stále jsou konzervativní.
00:42:49Potřebovali být víc otevřený. Já jediný to říkám!
00:42:55A právě proto nechtěli po mně žádný módní časopis,
00:43:04aby dělal nasor, protože já dávám správně nasor.
00:43:08Já nedělám ty krávovina,
00:43:09jako, že ty jsi můj kamarád, budu tě chválit,
00:43:12že hezky jsi oblečený, ne!
00:43:14Pokud jsi kamarád a jsi hnusný oblečený,
00:43:17tak ti říkat, že jsi hnusny oblečený.
00:43:20A o móda taky. Teď se objeví na každým rohu jaký návrhář,
00:43:25každý návrhářky, to nejsou návrhářky,
00:43:28ty jsou švadleny, nebo ty, který se naučily šít
00:43:31a některý se nenaučily šít a to je...
00:43:34A oni to kritizujú právě! To jsou ty, který kritizujú!
00:43:36-A ty jediný!
-Já jediný! Je-diný!
00:43:41-Václav má otázku.
-Netýká se to otázky.
00:43:43Ale chci tě potešit jednou věcí!
00:43:45To, že se český muž změnil ve vztahu k módě,
00:43:48jsem toho důkazem i já dneska!
00:43:50Protože sako, které vidíte, jsem si kvůli tobě, Karle,
00:43:53a kvůli tvému pořadu, jsem si dneska koupil!
00:43:55Tohle sako, co mám na sobě!
00:43:57-Proč sis nekoupil u mě?
-To bych tady musel bejt obden!
00:44:02Tady v tom pořadu.
00:44:04Abych si nechal udělat ponožky od tebe!
00:44:06Ale podívej se! Ten vztah k módě, jak je určující,
00:44:10pokud člověk se vyzná!
00:44:11Zjistil jsem doma, že jsem si vzal o jedno číslo, no co číslo,
00:44:14o jedno X jsem si vzal větší to sako.
00:44:17Představ si, že přijdu sem, jak opičák,
00:44:21že ty rukávy budou dlouhé!
00:44:23Bude tu tchyně, bude tu manželka, kamery, Karel! Ikona módní!
00:44:28A teď si představ! Víš, jak jsem to vyřešil?
00:44:31Podívej se! A to je know-how, který si zařaď!
00:44:34Já jsem si vzal žehličku, přátelé, vohnul jsem to, jak vidíte.
00:44:38-Tady?
-Ne, ne, doma! Nikdo nebyl doma!
00:44:43Zažehlil jsem, jak vidíte, ale furt se to vracelo!
00:44:46Vzal jsem sešívačku! Velký detail! Vidíš to? Počkej!
00:45:00-Manželka! Kde máte manželku?
-Támhle je manželka s tchyní!
00:45:07Nebyla doma! Poslouchej!
00:45:10A protože hrozilo, že ta stříbrná sponka bude zářit,
00:45:15vzal jsem lihový fix, přátelé, a začernil!
00:45:21Podivej, jaký jsem švihák!
00:45:29Ale pozor! To by se se divili se.
00:45:35Já jsem byl na Fashion week, tady v Čechách,
00:45:39jako Prague Fashion Week,
00:45:41já jsem myslel, že to je jako krytá kamera, to si dělají sranda.
00:45:47Pro mě jako. Protože vidím tam, údajně "návrhář" a sešívačka!
00:45:54-Asi moderní je teď sešívačka!
-Musíš jít s dobou, prosím tě!
00:45:59Já vidím, jak on normální dýlka sešívá sešívačku.
00:46:03A co pak, pak ta modelka měla šaty na tělo, tady bylo to volny
00:46:09a on bral lepidlo!
00:46:11A on to lepil na tu holku!
00:46:14A já koukal, říkám, možná on potřebuje pomoc.
00:46:17A já tam jdu, říkám, chcete pomoc? Nechcete, abych já vám to udělal?
00:46:22Já vám to došiju. Říkal, ne, to hezky drží.
00:46:26Ona měla lepeny šaty na tělo!
00:46:29Promiň, ale komu prasklo sako? Mně, nebo tobě?
00:46:32No počkej, neprasklo! Neprasklo! Já jsem to ukazoval!
00:46:37To bylo, že je to čerstvě vyšitý, tak musí to protáhnout.
00:46:43A taky, že je to slimfit. Mně to malý.
00:46:49Z toho, co jsi říkal, plyne, nakupujte u odborníků, což jsi ty!
00:46:54Osmany Laffita!
00:47:06Přátelé, protože jsme na konci a budeme se loučit, nejen my tady,
00:47:12ale budeme se loučit i se starým rokem,
00:47:15tak mám takovej návrh,
00:47:17že bysme si netradičně a výjimečně na závěr společně zazpívali.
00:47:24Myslím si, že to bude taková hezká tečka.
00:47:27Já jsem pro tuhle příležitost vybral takovou zvláštní písničku.
00:47:31V podstatě je to taková hospodská odrhovačka.
00:47:33Ale je tam jedna věc, že refrény této písničky,
00:47:38kterou skoro nikdo nezná, zpívá početný sbor.
00:47:42A to mě napadá, že jste právě vy! Já vás v rychlosti naučím ten text.
00:47:47Pokud jste někdo starší, tak si to pište.
00:47:50Mně to říkej rychle. Eee, pomalu!
00:47:53Tebe zapojím taky. První řádek toho refrénu zní:
00:47:57Carara, carara, bumtarata.
00:48:01-Pojďte, zopakujem. 3, 4.
-Carara, carara, bumtarata.
00:48:07Vy jste to snad museli slyšet už někde!
00:48:12Carara bylo dobrý a bumtarata...
00:48:16Přátelé, vidím, že jste učenliví. Druhej řádek. Tak to máme.
00:48:21-Poslouchej! Teď druhej řádek.
-To ještě dál.
00:48:24Ano. Jsou 4. Duhej řádek je to samý, co první!
00:48:31-Carara, carara, bumtarata.
-Bumtaratata.
00:48:36-Carara, carara, bumtarata.
-Třetí řádek je totéž!
00:48:42A pozor! Čvrtej řádek, tam je určitá záludnost!
00:48:45Čtvrtej řádek zní: Carara, carara, bum. 3, 4.
00:48:52Carara, carara, bum.
00:48:55Výborně! Přátelé, jste naladěni, tak jedem!
00:49:14V restauraci na růžku tam je denně živo,
00:49:21poplácáme Marušku, když nám nosí pívo.
00:49:29Je tu novej pikolík, ten má z vojny vodklad,
00:49:36ani nevím vo kolik už nás všechny vokrad!
00:49:43Carara, carara, bumtarata. Carara, carara, bumtarata.
00:49:51Carara, carara, bumtarata. Carara, carara, bum.
00:49:58V restauraci na růžku tam pod víkem zraje
00:50:05nejmíň kilo tvarůžků, kdo je sní je frajer!
00:50:13Restaurační kultura všem nám kynou bříška
00:50:20dvě piva jsou za búra a to včetně dýška.
00:50:27Carara, carara, bumtarata. Carara, carara, bumtarata.
00:50:34Carara, carara, bumtarata. Carara, carara, bum.
00:50:42V restauraci na růžku je i televize,
00:50:49známe Waldu Matušku, to je správnej řízek.
00:50:56Zavírací hodinu tu tu všichni ctíme,
00:51:04máme každej rodinu, tam se navracíme.
00:51:11Carara, carara, bumtarata. Carara, carara, bumtarata.
00:51:18Carara, carara, bumtarata. Carara, carara, bum.
00:51:26Carara, carara, bumtarata. Carara, carara, bumtarata.
00:51:33Carara, carara, bumtarata. Carara, carara, bum.
00:51:45Václav Kopta, Miroslav Hanuš, Osmany Laffita!
00:51:51Na shledanou! Hezkej Novej rok, přátelé!
00:51:56Skryté titulky Eva Svobodová
Silvestrovské vydání oblíbené talk show Karla Šípa. Dále účinkují: V. Kopta, M. Hanuš a O. Laffita. Režie M. Čech
Mapa stránek | RSS | Nahoru f
© Česká televize 1996–2019 | English | 1
