Šestadvacetiletá farářka a její dědeček, v Čechách nejstarší sloužící farář církve husitské (1999). Připravila O. Sommerová.

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

V příběhu Hany Skořepové a Františka Božovského, farářů Československé církve husitské, nahlédneme do života vnučky a děda, kteří si zvolili kněžské povolání jako službu lidem i Bohu.

Šestadvacetiletá Hanka je absolventkou bohoslovecké fakulty, v současné době tamtéž přednáší teologii. Angažuje se zároveň v Ekumenické radě církví, vyučuje děti náboženství ve sboru na Březových horách, kde také slouží bohoslužby společně se svým dědou – sedmaosmdesátiletým Františkem Božovským. Hanu Skořepovou zastihujeme s kamerou v den její svatby, jsme svědky společné bohoslužby i samotného svatebního obřadu. Co znamená být ženou farářkou? Jaké jsou rozměry víry? Co obnášejí pojmy jako láska, radost, štěstí, obyčejné lidské trápení…? S tím vším se nám mladá žena s neobyčejnou otevřeností a samozřejmostí svěřuje…

František Božovský je v Čechách nejstarším sloužícím farářem církve husitské, službu Bohu vykonává už šedesát let, z toho půl století na Březových Horách v Příbrami. Je ženatý, má tři dcery, šest vnuků, tři pravnuky. Se svou ženou, bývalou modistkou, žije pevný manželský svazek. Je to veselý vtipný člověk (šibalsky se zeptá: „Víte, co znamená pozdrav AHOJ? To je námořnický pozdrav, který vznikl z latinského AD HONOREM JESU – KE CTI JEŽÍŠE.“ a ukáže vytištěnou kartičku, kterou dává dětem a mladým lidem, aby věděli…).

Na starém pánovi a krásné mladé ženě zaujal režisérku Olgu Sommerovou jejich pozitivní postoj k životu – klidná, obyčejná životní cesta, neobyčejná mírou angažovanosti a denodenním sdílením s Bohem a lidmi: „Po všech lidských tragédiích, které jsem v životě točila, mě pro jednou zase zajímá najít něco příkladného na takovýchto dvou životech.“

Stopáž23 minut
Rok výroby 1999
 ST
ŽánrDokument