Dokument o známé herečce a jejím partnerovi Stanislavu Milotovi

Žádná naše herecká osobnost svým údělem i uměním neodrážela pohnuté osudy naší republiky v posledních desetiletích tak jako Vlasta Chramostová (*17. 11. 1927 – †6. 10. 2019). A asi se najde málokdo, kdo by dokázal o zmarněné kariéře a bezpočtu hořkých zklamání vyprávět s takovou mírou sebekritiky i jiskřivého nadhledu, jako ona.

Jako studentka musela v období protektorátu opustit konzervatoř a obětovat hereckou průpravu fyzické práci během totálního nasazení. Nicméně se dočkala zadostiučinění, jelikož o nadanou dívku projevilo hned po válce zájem brněnské Národní divadlo a od roku 1950 byla v trvalém angažmá Divadla na Vinohradech, tehdejšího Divadla československé armády. V té době měla před sebou skutečnou kariéru jako mladá, energická a talentovaná dívka. A přesně takové potřeboval československý film, jenž udělal rychlý proces s filmovými hvězdami. Kvůli vysokým ambicím a okouzlení světem kolem filmové kamery nebylo u Vlasty místo pro reflexi rolí ve filmech oslavujících nové pořádky a rovněž se neubránila mefistofelským pokušením ze strany režimu. Soukromá tragédie na nějaký čas odpoutala herečku od jeviště a filmového plátna, vrátila se však v polovině šedesátých let a dočkala se od režisérů celé řady pozoruhodných rolí. Vrcholem štafety úspěchů bylo sugestivní ztvárnění paní Kopfrkinglové v temném snímku Juraje Herze Spalovač mrtvol.

Posledním pohledem této tragické postavy do kamery se Vlasta Chramostová v podstatě loučila s filmem na dlouhých dvacet let. Po příjezdu vojsk Varšavské smlouvy společně s manželem Stanislavem Milotou zachycují dění v ulicích Prahy a jako jediní dobrovolní dokumentaristé zaznamenávají i průběh nelegálního sjezdu reformních komunistů. V následujících měsících herečka vystupuje ze strany a odchází z Divadla na Vinohradech na protest za odvolání jeho ředitele Františka Pavlíčka. Ještě několik let dostává příležitostné role na jiných scénách a v televizních inscenacích, ale roku 1973 je definitivně rozhodnuto o jejím zákazu veřejného vystupování. Vlasta Chramostová si cestu k věrnému publiku nachází díky bytovému divadlu, které organizovala se svým manželem v rámci disidentské činnosti chartistů, mezi něž oba patřili. V osmdesátých letech však tlak StB znemožnil i domácí představení a Vlasta Chramostová se Stanislavem Milotou tráví většinu času mimo Prahu jako výrobci lamp.

S revolučními událostmi 1989 se oba dočkali rehabilitace a Vlasta angažmá v Národním divadle. Zde také po dvou desetiletích ukončila symbolicky svou hereckou kariéru v divadelní hře Václava Havla Odcházení a v její následné filmové adaptaci.

Portrét bytostné herečky s nesmírným charismatem, jež by se dnes dožila 95 let, i obraz jejího bouřlivého a přitom skálopevného manželského soužití, v němž nechybělo místo pro humorné eskapády, natočil v roce 2005 režisér a kameraman Jaroslav Brabec.

Napište nám