Taxikář

Psychologické drama Taxikář (1976) amerického režiséra Martina Scorseseho patří k nejzávažnějším dílům světové kinematografie sedmdesátých let. Temný příběh poznamenaného navrátilce z Vietnamu Travise Bickla (vynikající Robert De Niro, který v rámci přípravy celý měsíc jezdil jako taxikář po New Yorku), jenž čelí pocitům odcizení a frustrace uprostřed lhostejného velkoměsta, je metaforou společnosti o dvou tvářích, v níž proklamované ideály kontrastují se syrovou realitou. Psychicky narušený Travis při svých nočních směnách pozoruje odvrácenou stranu New Yorku, jeho opilce, pasáky a prostitutky, která v něm vzbudí touhu po krvavé čistce, zvláště když nedokáže navázat vztah s kultivovanou Betsy (Cybill Shepherdová), ani zachránit nezletilou prostitutku Iris, jež o jeho spásu navíc vůbec nestojí.

Scénář Scorseseho častého spolupracovníka Paula Schradera byl údajně inspirován klasickým Fordovým westernem Stopaři (1956), jehož hlavní hrdina (John Wayne) je zuřivě posedlý záchranou neteře unesené indiány. Scorsese s vydatnou pomocí kameramana Michaela Chapmana a Hitchcockova hudebního skladatele Bernarda Herrmanna (který zemřel ještě před premiérou filmu) vykreslil s nečekanou působivostí ponuré, špinavé newyorské ulice i jejich obyvatele. Film byl uveden v soutěži canneského festivalu, odkud si odnesl nejvyšší ocenění, Zlatou palmu. Americká akademie ho nominovala na Oscara ve čtyřech kategoriích – nejlepší film, herec v hlavní roli (Robert De Niro), herečka ve vedlejší roli (tehdy třináctiletá Jodie Fosterová) a hudba. Zůstalo ovšem pouze u nominací, neboť akademici dali přednost populárnějšímu ale také zcela konvenčnímu snímku Rocky. Režisér Scorsese zůstal zcela nepochopitelně bez nominace (stejně jako kameraman a scenárista) a i když byl od té doby mnohokrát nominován, své zlaté sošky se dočkal až na konci února 2007 za režii mafiánského dramatu Skrytá identita. V Taxikáři se Scorsese objevuje také jako herec, ve výrazné postavě podváděného manžela, který nasedne do Travisova taxíku.