Následující výroky jsou malým závdavkem toho, co se objeví v našem dokumentu:

"Adamec věděl, že o Moskvu se nemůže opřít, cítil, že to musí udělat. Ale samozřejmě v těch mocenských hrách uvnitř komunistické strany bylo nesmírně důležité mít možnost říct: Ano, já hraju moskevskou kartu, já mám podporu Gorbačova."

"My jsme tam s Mariánem řešili, jestli do toho půjde a za jakých podmínek. Moje jednoznačná teze byla, a takhle jsem to říkal téměř veřejně, musíš tak rychle utíkat, až budeš určovat směr. To znamená ustoupit, kde se dá, a tím vlastně vytvořit podmínky pro řešení na bázi, kterou pokládáš za správnou."

"Je pravda, že když za mnou přišli Michal Kocáb a Horáček, tak jsem poprosil své známé v bezpečnosti, aby nad nimi drželi ochrannou ruku. To vůbec neznamenalo, že by se stali součástí nějaké hry. Nebo, že já bych byl někým řízen, to je nesmysl. Ta doba už byla taková, že každý hrál tak trošku svoje hry. Těm chlapcům, se při jejich aktivitách, mám na mysli Horáčka a Kocába, nic nestalo. Oni mimochodem nevěděli a neví dodnes, že tady ta ochranná ruka byla udělána. Ale byla to čistě moje iniciativa."

Oskar Krejčí Poradce premiérů Adamce a Čalfy:

"Oskar (Krejčí - pozn. aut.) se jevil tehdy velice ochotný k této spolupráci. My jsme ovšem netušili, že má cokoliv společného s StB, to bylo pro mě potom velkým šokem, že byl dokonce rezidentem. Kdybych to býval věděl, tak jsme s ním v žádném případě nejednali."

"Ptal jsem se Václava Klause, co bude dělat v budoucnu. A on říká: mě by bodlo docela dělat šéfa České národní banky. To byla jako jeho ambice. A já jsem tehdy říkal: Co takhle ministr financí? No tak prostě jsme se o tom bavili, a tak to teda dopadlo, že se stal ministrem financí." "No ale pravda je, že jsem informoval vládu v tom smyslu, že jediným kandidátem na post prezidenta je Václav Havel. Já jsem neřekl, že je to usnení OF, já jsem to prostě takhle řekl. Jo, jediným kandidátem je Václav Havel. Ať si to každý přebere, jak chce."

Michael Kocáb:

"V kuřárně byl hlouček lidí, seděli kolem jakéhosi malého muže s knírkem, a tak jsem řekl: Pánové, já vás nechci rušit, ale já bych se Vás jenom chtěl zeptat, kdo je tady za dělníky. No, a teď nastalo ticho. Ten malý pán se podíval a říká mi: No, ty seš kdo? No, tak jsem se představil a řekl jsem: Já vám zejtra přivedu pár tisíc lidí z ČKD. Načež nastalo ticho." "Já jsem v té době, když byly prémie, když byly odměny, tak jsem jako parťák v kovárně měl 12 tisíc a jako ministr, když jsem nastoupil jsem měl taky 12 tisíc korun."

Petr Miller, od 10. prosince 1989 ministr sociálních věcí:

"Ale fakt je jeden, si myslím, že kdyby někdo býval vystřelil na tom Václaváku kulometem nad těma hlavama, tak druhej den bychom byli na tom Václaváku asi sami, že jo."

Stanislav Milota:

V době revoluce patřil k nejužšímu okruhu lidí kolem Václava Havla. "Ty první dny se jim říkalo strukturáči a Klaus byl na tom vlastně nejhůř, protože byl ze všech těch lidí vlastně nejrežimnější. Ale velmi rychle se otrkal, on taky má neuvěřitelný dar komunikace a kde naprosto zářil, byly tiskové konference." "Pro mě nejdůležitější moment bylo, že to jejich politbyro uteklo. To byl ten moment, kdy jsme to vyhráli, všechno ostatní už byla politika a takové ty politické hrátky."

Jan Urban, jeden ze zakladatelů OF:

(O Karlu Urbánkovi, který se stal v době revoluce generálním tajemníkem KSČ:) "On nám líčil svůj životní příběh výpravčího, myslím, že v Bojkovicích, a jak vlastně nechtěl do těch stranických funkcí a jak ho soudruzi přemlouvali. V podstatě se nám jakoby omlouval, že je generálním tajemníkem. Také připomínal, že ministroval a že rodiče byli, tuším, že řekl dokonce bigotní katolíci. Jinak to všechno byly signály slabosti, a ke všemu potom chtěl, to tenkrát vyšla nějaká první Havlova knížka, aby mu ji Havel podepsal. A přitom bylo ze všeho naprosto jasné, že vůbec neví, co v té knížce je."

"Celý ten listopad a prosinec, ono to bylo taky tak trochu divadlo. A teď to myslím v tom dobrém slova smyslu. Ty velké mítinky na náměstí, které měly scénář, pointy. A Havel měl velký smysl pro dramatické situace a chvilkama jsem měl pocit, že si počíná jako režisér. Režisér hry, ve které hraje hlavní roli."

Petr Pithart:

"Občanské fórum jsme vytvářeli jako prostor setkání všech, abych tak řekl, demokratických sil, kde už se nerozlišovalo, kdo měl tu disidentskou opoziční minulost a kdo jak se angažoval až v té chvíli a měl minulost toho povoleného či tolerovaného, což znamenalo nevyjadřujícího se jinak než loajálně."

"Pokud si dobře vzpomínám, mi Čalfa řekl, že komunistická moc se zhroutila, je odepsaná, že s nima už nemá cenu se bavit a musíme se my dva domluvit o některých krocích, které budou následovat." "Já jsem tahal do jisté míry za nitky a uvažoval, kdo je dobrý na tu funkci, a to mě docela bavilo tímto způsobem sloužit společné věci. Ale že bych já měl nějakou funkci zastávat, to bylo poslední, co mě jaksi v té době napadlo a byl jsem poslední, kdo si tu ideu osvojil."