Řekli o filmu

Vladimír Körner o Prameni života

„Tématem druhé světové války a hrůz s ní spojených jsem se zabýval už ve svém prvním filmu Místenka bez návratu (natočeném na motivy Körnerovy novely Střepiny v trávě), Kukačka v temném lese pak sleduje osudy malé dívenky a nyní, do třetice se pro mne toto téma završuje příběhem dívky, která se ve jménu nacistické ideologie dokonce stává matkou. Pro mne tato látka není ničím historickým, spadám do generace, pro níž byla druhá světová válka součástí života.

První verze byla scénáře byla mnohem chmurnější a oproti filmu se odehrávala pouze v českém jazyce. Nešlo o popis nějakého násilí a podobně – největší krutosti se dějí bez krutostí – ale o celkové vyznění. Sanatorium Isolde mělo naopak působit mnohem civilněji, jako mírový ostrůvek, bez uniforem, který si hraje na obyčejný život.

Jsem spíše pro způsob vyprávění a černobílé ladění 60.let, režisér Cieslar však tvrdí, že k filmu nového tisíciletí patří i jistý optimismus a naděje a tak přibylo rámování příběhu motivem osiřelé polské holčičky a film se nakonec točil v barvě.

Režisér s kameramanem spolu s výtvarným týmem koncipovali snímek do šedých, neživých barev zimy, které jsou ‚ozářeny‘ rituály SS, kde dominuje červená barva ohňů a loučí, tedy odstíny ‚krve‘. I scény jara postrádají sytou zelenou barvu, barva se i v těchto scénách teprve ‚rodí‘. A mnohé scény jsou točeny v šerosvitu, kde jsou lidské bytosti jakoby ztraceny.“

Marek Jícha o vizuálním ztvárnění snímku

„Dovolil jsem si v rámci toho filmu takový malý experiment – točil jsem všechno na jeden druh materiálu, jak noční scény, tak scény ve slunci a všechno bylo naprosto perfektní – to jen tak jako technická perlička. Je to jen doklad toho, jak už se dnes dělá neuvěřitelně kvalitní materiál.“

Milan Cieslar o realizaci Pramene života

„Snažil jsem se realizací filmu podtrhnout a filmovými prostředky umocnit literární kvalitu původního scénáře. Je to nesmírně dramatický materiál, který ve mně ihned po přečtení rezonoval. Je to velké téma zrodu života, smrti a to mne přitahuje bez ohledu na to, zda jde o látku současnou či historickou, i když by mne dříve nikdy nenapadlo, že budu točit film z období 2.světové války. Zároveň tato látka obsahuje svár jedince a totalitní společnosti, téma vzpoury – zdálo se mi, že se mohu dotknout něčeho, co má velký lidský rozměr.

Musel jsem prostudovat řadu materiálů, v nichž ožívají mnohem horší hrůzy, než popisuje například Schindlerův seznam. Materiálu bylo pochopitelně tolik, že bylo složité soustředit se jen na to podstatné a tak jsem se snažil alespoň v určitých náznacích a drobných detailech – pokud mohly fungovat v rámci příběhu - začlenit je nějak do filmu. Například zašifrované vzkazy, kterými lidé varovali své blízké, nebo motivy kufru, které byly dívkám dodávány na rozloučenou. Někdy to bylo těžké a bolestné prokousat se tou přípravou a zvolit co mohu použít, nicméně alespoň jsem neměl pocit, že jdu do věci neznalý reálií.

Do filmu jsem vstoupil zároveň také jako koproducent, vložil jsem do něho všechny prostředky včetně honoráře a myslím, že to není špatný systém, máte pak mnohem větší odpovědnost.

Už delší dobu jsem sledoval dramatickou tvorbu ostravského studia České televize, a jejich distribuční tituly Konto separato, Císař a tambor, Minulost, a měl pocit, že zde najdu člověka, s nímž bych si rozuměl. Projekt se tak dostal na stůl dramaturgyně a producentky Marči Architevy a vznikal nakonec v její tvůrčí skupině.“

Marča Arichteva o Pramenu života

„Jsem moc ráda, že se u nás ocitla taková látka. Kdysi jsem velmi prožívala Körnerovy Střepiny v trávě a jsem vděčná za to, že jsem s Vladimírem Körnerem nyní mohla spolupracovat, dokonce si špitáme i o dalším projektu. Pramen života je náš zatím čtvrtý distribuční titul a myslím, že mu logo České televize opravdu sluší.“