Z dobových recenzí

Šakalí léta jsou dobový, vlastně už historický muzikál. A tohle určení ctí v obou směrech důsledně a báječně. Atmosféra doby a prostředí je díky režii Jana Hřebejka i „hudební“ kameře Jana Malíře zachycena přesvědčivě a kouzelně působivě, muzikální a taneční složka je nápaditá, svižná, v sympatickém smyslu chytlavá. Jakkoliv Jan Hřebejk skládá poklonu West Side Story, vlasům i Starcům na chmelu, nepostrádá vlastní nápady, viděné i slyšené využívá moderně a osobitě.
Věra Mišková: Šakalí léta, Rudé právo, 30. 12. 1993, s. 3.

Šakalí léta můžeme přivítat v první lize našeho porevolučního filmu. Bezesporu hlavně díky Janu Hřebejkovi, který se se svým režijním debutem dokázal vypořádat daleko přesvědčivěji než Trajkov či Renč. Také jeho přičiněním předvádějí herci velmi dobré výkony, což platí prakticky o každém, kdo se na plátně objeví, počínaje dětskými herci a konče třeba Václavem Koubkem v drobné roli Edova bratra. Zkrátka, druzí starci na chmelu to nejsou, ale první Šakalí léta také nemusejí být k zahození.
Milan Šefl: Muzikál z Dejvic, Práce, 10. 12. 1993, s. 7.

Šakalí léta jsou zábavná. Celá řada epizod tohoto nejnovějšího českého filmu z produkce firmy Space je prošpikována půvabnými mikroskeči, jež nám reevokují neodolatelné kouzlo humoru školních přestávek, je zde několik výrazně melodických písní Ivana Hlase filmově zpracovaných do podoby téměř samostatných klipů, které samy o sobě mají gradaci, švih i nápady.
Jiří Houdek: Naivita trochu šakalí, Denní telegraf, 15. 12. 1993, s. 16.

Některé jednotlivosti filmu vyznívají téměř oscarově – originálně stavěná, tragikomická postava řadového příslušníka SNB (Josef Abrhám), jenž se od služebnosti režimu propracuje až k mírné občanské neposlušnosti, kouzelné společenství dvou chlapců, kteří odhalují rock and rollové tabu spolu s třináctou komnatou alkoholu, sexu i politiky, kolektivní pohybové vstupy, jež kvalitativně vysoce přesahují výjevy milostně poetické. Ale málo platné: rockový Mesiáš přišel, zasel sémě a odchází, film končí - a jako by se za půl druhé hodiny vlastně nic nestalo.
Mirka Spáčilová: Šakalí písně v hotelu s rudou hvězdou, MF Dnes, 10. 12. 1993, s. 11.