Přední český výtvarník, žijící v Německu, vzpomíná na počátky své umělecké dráhy a první léta emigrace.
Připravili: J. Gold a P. Zrno.
  • Vyrobeno 1998
  • Země původuČesko
    • Skryté titulky

Od konce padesátých let se mezi českými výtvarníky vyhraňovala skupina mladých umělců, jejichž představy o současném umění se propastně lišily od oficiálního socialistického realismu. Diskutovali a vystavovali v ateliérech a snažili se pocity člověka, mrzačeného totalitou, převést do výtvarného díla. Mezi nimi zaujímal výrazné místo sochař a malíř Jan Koblasa. Jeho názor na umění byl velmi blízký Mikuláši Medkovi. Přátelství obou výtvarníků se projevilo i společnou výstavou v roce 1963 v Teplicích. Dílem jejich spolupráce je i oltář v kostele sv. Petra a Pavla v Jedovnicích, který se záhy stal středem zájmu veřejnosti i "dohlížecích" státních orgánů. Ke konci šedesátých let pracoval Jan Koblasa v Itálii. Tam ho zastihla zpráva o okupaci Československa v srpnu 1968. Koblasa se už domů nevrátil. Usadil se ve Spolkové republice Německo a stal se profesorem ve Škole výtvarných umění v Kielu.

Dokumentární portrét, natočený z velké části v Koblasově ateliéru v Hamburku, dává nahlédnout i do sochařovy tvorby z doby emigrace, která reagovala na nové situace, s nimiž se český umělec musel vyrovnávat v cizím prostředí.

Napište nám