Ratataplan
Drobná rtuťovitá postava, pichlavá očka za skly kulatých brýlí, neposedné trčící vlasy připomínající dráty a hustý kartáč pod nosem - tak by se na první pohled dal charakterizovat Ital Maurizio Nichetti. Scenárista, herec, režisér a producent, který nejen na Apeninském poloostrově vynikl především svým originálním humorným viděním každodenní reality. Poprvé se diváci České televize měli možnost seznámit s jeho tvorbou ve filmu Zloději mýdla /Ladri di saponette/. Pondělní Filmový klub nyní přináší reprezentativní průřez Nichettiho dílem, který kromě již zmiňované reprízy nabídne divákům jeho snímky Ratataplan, Udělal jsem žbluňk, Touha létat, Stefano na kvadrát a Luna a ta druhá.
Nichetti vystudoval architekturu a k filmu se dostal po svém hereckém působení v Piccolo Teatro u Giorgia Strehlera, kde se věnoval hlavně pantomimě. Začínal psaním scénářů pro animované filmy. Kreslený film jej vždy přitahoval především pro svou neomezenou možnost komunikace s divákem, pro svůj mezinárodní jazyk. První hraný film, ke kterému napsal scénář a sám v něm ztvárnil i hlavní roli, natočil pod titulem Ratataplan v roce 1979. V komickém příběhu nezaměstnaného inženýra a amatérského vynálezce, v němž prakticky nezazní žádné dialogy, rozehrál Nichetti své pantomimické umění a přivedl na plátno svéráznou postavu človíčka, který se v různých obměnách posléze objevuje téměř ve všech jeho filmech. V roce 1980 následoval film Udělal jsem žbluňk /Ho fatto splash!/, v němž ztvárnil postavu mladíka, který se po dvacetiletém spánku probouzí do nové doby a má velké problémy sžít se s okolním světem, jemuž nerozumí a v němž se necítí ve své kůži. Satirická komedie Zloději mýdla z roku 1989, konfrontující život současné a poválečné italské rodiny, přinesla jeho tvůrci mezinárodní úspěch. Nichetti zde využil principu filmu ve filmu, který dovedl téměř ad absurdum. Jeho postavy z černobílého "neorealistického" filmu se prolínají s postavami ze současných barevných reklam a naopak. V tomto filmu se Nichetti obsadil hned do dvou postav najednou. S chutí si zahrál sám sebe, tedy režiséra, i mladého dělníka Antonia z černobílého příběhu z padesátých let. Po úspěchu amerického snímku Falešná hra s králíkem Rogerem se i Nichettimu podařilo konečně shromáždit finance na svůj dlouho zamýšlený projekt filmu, v němž se prolínají hrané a animované sekvence. V roce 1991 tak spatřila světlo světa milostná komedie Touha létat, v níž se nesmělý mistr zvuku zamiluje do prostitutky a v nejméně vhodných chvílích se proměňuje v animovanou postavičku.
Karabiník, profesor matematiky, pilot, bankovní úředník, hudebník a zločinec - těmi všemi je během jedné noci Maurizio Nichetti ve filmu Stefano na kvadrát /Stefano Quantestorie/ z roku 1993. Tím vším by mohl být mladý Stefano, který s hlavou plnou snů a fantazie vstupuje do života.
V Miláně padesátých let se odehrává děj filmu Luna a ta druhá /Luna e l´altra/ z roku 1996, v němž Nichetti opět popustil uzdu své fantazie a rozehrál originální neorealisticky laděný příběh přísné učitelky a jejího stínu, který se osamostatní, jedné noci ožije a vydává se na vlastní, mnohem zábavnější cestu životem...