Ironicky provokativní pohled Karla Vachka na strážnický folklorní festival, kde s kamerou sledoval dvojici „reportérů“ – bratry Jana a Karla Saudkovi.

Mistrně režírovaný absolventský film Karla Vachka (*4. 8. 1940 – † 22. 12. 2020) z roku 1963, ve své době přinesl svěže kontroverzní pohled na folklór. Je koncipován jako reportáž z festivalu ve Strážnici, která je však posunutá do parodické a téměř bizarní roviny. Interview se střídají s vyprávěním a skrytou kamerou, řada pasáží je stylizovaná a pointovaná vtipnými mezititulky. Dvojčata Jan a Karel Saudkovi v úlohách reportérů spolu s jedním z protagonistů festivalu zpovídají rozličné figurky, jejichž kroje jsou cítit většinou naftalínem a penězi, obdobně jako uměle žitou tradicí. Z cesty na Moravské Slovácko se stává defilé nevtipných lidových vypravěčů, kýčovitých maléreček, snaživých přitom neoriginálních skladatelů novodobých lidovek, "výstavních" domů pseudomoderní architektury. Občas se zjeví poslední záblesky autenticity. Jejich prezentaci odpovídá jedna ze závěrečných scén, kdy muzikantské trio v krojích hraje v nevhodném interiéru, kde je nikdo neposlouchá.

V době, kdy "lid a jeho tradiční zvyky" patřily k nedotknutelným tématům, ukázal Vachek "lesk i bídu" folklóru s humorem a ironií a vysloužil si výhrady prezidenta Novotného i žaloby některých protagonistů filmu. Svým snímkem připomněl téma o neautenticitě folklóru zhruba třicet let před otevřením tohoto tématu v médiích, čímž odvážně napadl jednu z režimem vydatně živených ikon. Film uvádíme jako vzpomínku na tuto výjimečnou osobnost českého dokumentu, která nás včera opustila.

Napište nám