Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Peter Solan — Lidé — Česká televize

režisér a scenárista

* 25. dubna 1929

† 21. září 2013

Slovenský režisér a scenárista Peter Solan se narodil v roce 1929 v Bánské Bystrici. Po absolvování tamního gymnasia byl přijat na pražskou FAMU, kde začal studovat filmovou režii. V rámci tohoto studia pak natočil v roce 1953 svůj první krátkometrážní film pro děti Vianočný dar. Po úspěšném dokončení školy odešel pracovat do bratislavského studia dokumentárních filmů a jako čerstvý absolvent se prezentoval hned dvěma snímky Fraňo Kráľ (1954) a Trať voľná (1955). V šestapadesátém přešel do studia hraných filmů. Debutoval dvěma povídkami „Smutný káder“ a „Typický prípad“ v povídkovém filmu Čert nespí (1956). Důležitým Solanovým dílem se stal Muž, ktorý sa nevrátil (1959), už jen proto, že se jednalo o historicky první slovenskou filmovou detektivku.  

Jeho nejlepším a nejznámějším filmem je Boxer a smrť (1962), psychologické drama, odehrávající se v koncentračním táboře, vyprávějící o střetu dvou boxerů – slovenského vězně a německého důstojníka, velitele tábora. Tímto snímkem, který získal zvláštní cenu na 7. MFF v San Francisku, začala Solanova častá spolupráce se scenáristou Tiborem Vichtou, se kterým se znal už z dob FAMU. Následoval další povídkový film Tvár v okne (1963), který bývá řazen do tehdy probíhající československé nové vlny. Původní natáčení satirického snímku Prípad Barnabáš Kos o netalentovaném členovi orchestru, hrajícím na triangl, který díky své ctižádosti získá místo ředitele velkého orchestru, soudruzi v sedmapadesátém utnuli – Solan mohl film natočit až v roce 1964, tedy v době počínajícího kulturně-společenského uvolnění. Dalším režisérovým novovlnným snímkem bylo drama z baru tatranského luxusního hotelu Kým sa skončí táto noc (1965). Solanovými mistrovskými díly pak byly dva televizní projekty: inscenace Sedem svedkov, minimalistické detektivní psychodrama, odehrávající se téměř celé ve vyšetřovací místnosti (1967), a hraný „paradokument“ Malá anketa, blok fiktivních reportáží o pravděpodobné vražedkyni svého tříletého syna (1968). „Nejnovovlnnějším“ autorovým snímkem byl povídkový film Dialóg 20/40/60 (1968), další Solanův film, tragikomedie Pán si neželal nič (1970) o hotelovém sluhovi na odpočinku, už skončil v trezoru.

Režisérovi to pak spočítali za jeho aktivity ve FITES a v tzv. „krizových“ letech, takže byl přeřazen do Štúdia krátkého filmu a následně téměř deset let nesměl natáčet hrané celovečeráky, dokonce i inscenace pro televizi, byť tam mu občas něco prošlo. Vrátil se až snímkem A pobežím až na kraj světa (1979), což byl příběh zdravotně postiženého děvčete. V další dekádě vyprodukoval jen dva průměrné snímky, poté už se režii celovečerních filmů nevěnoval. Co se týče jeho dokumentů, mezi nejzajímavější patří …a sekať dobrotu (1968), Burza (1968), Nemecká (1974), Balkón plný plienok (1978) či Seď a poď (1981). Po sametové revoluci byl Solan v letech 1990–1994 a 1998–2001 předsedou Komise pro kinematografii a video Státního fondu kultury Pro Slovakia, která schvaluje finance pro slovenské filmy. V roce 1994 obdržel cenu IGRIC za celoživotní dílo a přínos filmu, o deset let později pak Cenu ministra kultury SR za mimořádný tvořivý přínos k rozvoji slovenské kinematografie. V roce 2009 dostal Cenu Asociácie slovenských filmových klubov (ASFK) a v lednu 2013 mu president SR Gašparovič udělil Řád Ľudovíta Štúra III. třídy za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky v oblasti kinematografie.

Petr Solan zemřel v roce 2013 v Bratislavě.

Odkazy