Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Krzysztof Kieślowski — Lidé — Česká televize

režisér

* 27. června 1941

† 13. března 1996

Krzysztof Kieślowski se narodil během druhé světové války ve Varšavě, ale dětství prožil v několika menších městech, do kterých se jeho rodina stěhovala kvůli otcově tuberkulóze. Už v mladém věku se rozhodl, že se stane divadelním režisérem, ale protože neměl potřebné vzdělání, rozhodl se ho nejprve získat na filmové škole v Lodži, kterou mimo jiné absolvovali také Roman Polanski a Andrzej Wajda. Podařilo se mu to až napotřetí a během studia v letech 1964–1968 si užíval mimořádné umělecké svobody, která v těchto letech ve škole panovala. Ještě na studiích se v lednu 1967 oženil se svou láskou Marií, která s ním zůstala až do jeho předčasné smrti v devadesátých letech.

Během studia propadl mladý Kieślowski dokumentárnímu filmu a dokonce zapomněl na svou touhu stát se divadelním režisérem. Hned jeho první televizní dokument Dělníci 1971, ve kterém dělníci diskutují nad příčinami mohutných stávek v roce 1970, byl těžce cenzurován. Při natáčení snímku Curriculum Vitae ho pro změnu kolegové obviňovali z posluhovačství vládním politikům. Právě kvůli těmto zkušenostem se Krzysztof Kieślowski rozhodl opustit žánr dokumentu a soustředit se pouze na fikci, která mu dávala větší svobodu ve vyjádření a mohl tak zobrazit lidské osudy daleko pravdivěji.

V televizních snímcích První láska a Personál z poloviny 70. let se ještě nedokázal z otěží žánru vymanit, pokusil se o to až u svého celovečerního debutu Jizva z roku 1976. Tímto filmem se Kieślowski  zařadil mezi ty filmové tvůrce, kterým se poměry v Polsku na přelomu 70. – 80. let moc nepozdávaly a také objevil svého dvorního herce Jerzyho Stuhra. Po krátké dokumentární sondě do života svých spoluobčanů ve snímku Mluvící hlavy (1979) natočil Kieślowski film Amatér, ve kterém si Stuhr zahrál už hlavní roli otce, který se svou kamerou doslova ničí život celé rodiny. Následující snímek Náhoda skončil na pět let v trezoru, mezitím tak mohlo vzniknout spirituální dílo Bez konce, na kterém se v polovině 80. let podíleli také budoucí Kieślowského spolupracovníci Krzysztof Piesiewicz a Zbygniew Preissner.

Pomyslný vrchol v jeho tvorbě přišel s televizním cyklem Dekalog v letech 1987–1988 natočeným jako variace na desatero přikázání. Pátý a šestý díl vyšly také jako samostatné filmy Krátký film o zabíjení a Krátký film o lásce, které Kieślowskému přinesly zasloužený celosvětový věhlas. V devadesátých letech těžký kuřák Kieślowski ještě stihl natočit Dvojí život Veroniky pojednávající o dvou identických dívkách, které žijí ve dvou rozdílných městech (Paříž a Varšava). V roce 1994 získal Zlatého lva v Benátkách a Stříbrného medvěda v Berlíně za film Tři barvy: modrá, bílá a červená. Dlouhodobě podceňování zdraví si v březnu 1996 vybírá svou daň a režisér umírá na rakovinu. Scénářů, které po sobě zanechal, se chopí jeho následovníci a tak i po jeho smrti vznikají filmy s Kieślowského rukopisem (Velké zvíře zpracuje Jirzy Stuhr, výborné Nebe si vzal na starost německý režisér Tom Tykwer a Peklo bosenský Danis Tanović).

Odkazy