Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

John Frankenheimer — Lidé — Česká televize

režisér

* 19. února 1930

† 6. července 2002

Americký filmový a televizní režisér John Frankenheimer se narodil v roce 1930 v New Yorku ve čtvrti Queens. Matka Helen Mary byla irského původu, otec Walter Martin, jenž se živil jako makléř, zase německo-židovského. Malý John byl vychováván v duchu náboženství své matky, která byla katoličkou. O filmy se zajímal od dětství, v podstatě každý víkend chodil do kina. Středoškolské vzdělání získal v newyorské vojenské akademii La Salle v Oakdale na Long Islandu, kterou absolvoval v roce 1947. Poté studoval čtyři roky angličtinu na Williams College v městečku Williamstown ve státě Massachusetts - graduoval v jedenapadesátém. Právě na vysoké začal uvažovat o hereckém povolání, jeho tehdejším vzorem byl herec Robert Mitchum. Během prezenční vojenské služby u letectva začal ovšem přemýšlet o režii, a když se dostal do Kalifornie, natočil pro armádní letectvo několik dokumentů. Začal také studovat filmovou teorii, četl knihy o filmovém řemesle a o slavných režisérech. Svou režijní kariéru zahájil Frankenheimer v televizi – v průběhu padesátých let režíroval spoustu epizod různých TV-seriálů (např. Playhouse 90, Climax!, Danger, The Comedian) a divadelních představení, přičemž si připsal i svůj filmový režisérský debut Mladý cizinec (1957), drama o vzpurném dospívajícím synovi mocného hollywoodského producenta.

V jedenašedesátém svou práci pro televizi ukončil a na dlouhá léta se upsal režii celovečerního filmu. Hned v roce 1961 natočil vydařené sociální krimi drama The Young Savages, v hlavní roli s Burtem Lancasterem, - ten, coby asistent prokurátora Bell, zjišťuje, že ve vyšetřovaném pouličním gangu Thunderbirds, jehož členové mají na triku vraždu, je i syn jeho bývalé přítelkyně. Silným rokem byl pro Frankenheimera dvaašedesátý – tehdy natočil tři svá zásadní díla. Prvním bylo drama Všechno se hroutí (1962), o hédonistickém lovci žen z bohaté rodiny (Warren Beaty), jenž po všech svých průšvizích včetně vězení za zbití jedné z milenek, svede starší ženu (Eva Marie Saint), do které je pro změnu zamilován jeho mladší bratr. Film byl nominován na Zlatou palmu na MFF v Cannes.

Režisérovým majstrštykem se stalo životopisné drama Ptáčník z Alcatrazu (1962) o autentickém osudu vězně Roberta E. Strouda (Burt Lancaster), který za dvě zabití dostane trest na doživotí v izolaci – v bezútěšnosti osudu nalezne na vězeňském dvoře poraněného vrabčáka a vyléčí ho, později je mu dovoleno mít v cele více ptáků, přičemž začne studovat jejich chování. Postupem let se stane ptačím odborníkem, napíše knihu o nemocech ptáků, a získá za ní cenu. Frankenheimer ji nezískal, pouze nominaci na režisérskou cenu DGA za vynikající režii. A konečně třetím kvalitním snímkem ze stejného roku byl mysteriózní sci-fi thriller Mandžuský kandidát (1962) o vojácích vracejících se z Korejského zajetí, které trápí noční můry a nevysvětlitelné chování, přičemž jeden z nich, major Marco (hraje ho Frank Sinatra), pomalu přijde věci na kloub – po vymytí mozků byli někteří z nich naprogramováni čínskými a ruskými agenty tak, aby se proměnili ve vraždící monstra. Následovala opět nominace na DGA a další na Zlatý globus za režii.

Režisér Frankenheimer si poté zvykl tvořit v sudých rocích a v hlavních rolích nadále sázel na herce Burta Lancastera. Obsadil ho třeba do záporné role generála Scotta, prezidentského kandidáta, jenž ovšem nemá v úmyslu čekat na volby, ale chce současného prezidenta rovnou svrhnout pomocí intrik – to celé v politickém thrilleru Sedm květnových dní (1964), díky kterému režisér opět získal za svou práci nominaci na Zlatý globus. A Burta nasadil i do válečného thrilleru Vlak (1964), kde herec hraje Labicheho, přednostu železniční stanice na předměstí Paříže, jenž se na konci války snaží zabránit nacistickému plukovníkovi odvézt ukradená díla z pařížských muzeí. Po dvou letech následovalo téměř psychedelické sci-fi drama Znovuzrození (1966), o tajemné společnosti, která je za balík peněz ochotna dát stárnoucímu obchodníkovi pomocí plastické operace novou mladou identitu od muže, jenž nedávno zemřel. Film v hlavní roli tentokrát s Rockem Hudsonem získal nominaci na Zlatou palmu na MMF v Cannes. Druhým Frankenheimerovým zářezem z šestašedesátého je sportovní drama Grand Prix, strhující autentický snímek ze závodního prostředí, zachycující nejen boj o mistra Formule 1, ale také soukromí jezdců i jejich manželek. V hlavních rolích nesmiřitelných rivalů na dráze se představili James Garner a Yves Montand. Režisér byl opět nominován na cenu DGA, film samotný získal tři Oscary (střih, zvuk a speciální efekty).

Následovalo režisérovo poněkud nevyrovnané období, kdy střídal lepší momenty s těmi horšími. K těm lepším patří akční drama The Gypsy Moths (1969), opět Burtem Lancasterem v hlavní roli parašutisty Rettiga - parašutistický tým chce ve městečku předvést svoji sestavu o státním svátku, jenže se do toho zamíchají mimomanželské vztahy, a jeden z parašutistů při provádění sestavy umírá. Slušné je také dobrodružné drama Jezdci (1971), drsný příběh z prostředí afghánských kmenů v hlavní roli s Omarem Sharifem, nebo drama The Iceman Cometh (1973), odehrávající se v baru s názvem Poslední šance, navštěvovaném opileckými ztroskotanci, jimž vévodí proslulý vyprávěč Hickey (hraje ho Lee Marvin).

O dva roky později natočil Frankenheimer akční krimi-thriller Francouzská spojka II (1975), takto smyšlené druhé pokračování původně pravdivého příběhu „francouzské spojky“: opět se jedná o Marseille, o pašování narkotik, a hledání hlavního drogového obchodníka, přičemž z prvního dílu bylo zachováno obsazení dvou hlavních figur – detektiva „Pepka“ Doylea (Gene Hackman) a drogového bosse Charniéra (Fernando Rey), novým prvkem ve hře se stal francouzský komisař Barthélémy (Bernard Fresson). Dalším režisérovým vydařeným snímkem je akční drama Černá neděle (1977) o teroristické organizaci Rudé září, která plánuje útok na Spojené státy pomocí reklamní vzducholodi, která má vybuchnout nad stadionem v den finále ligy amerického fotbalu – teroristku Dahliu si zahrála Marthe Keller, Landera, jejího vyšinutého spolupracovníka Bruce Dern, a jejich protihráče, detektiva Kobakova zase Robert Shaw. Pořádně krvavým hororem je režisérova eko-sci-fi Proroctví (1979): jedovatá splašková voda z továrny na papír způsobí mutace mezi zvířaty, z kterých se pak stanou rozzuření zabijáci.

V osmdesátých létech točil Frankenheimer víceméně průměrná a někdy i mizerná dílka. Na začátku další dekády ho zachránila televize. Po epizodě Maniac At Large (1992) z hororového seriálu Příběhy ze záhrobí, zrežíroval podle skutečného příběhu solidní akční TV-drama Proti zdi (1994), o mohutné vězeňské vzpouře ve věznici Attica, které čelí coby rukojmí také dozorce Smith (hraje ho Kyle McLachlan). Režisér získal cenu Emmy za režii. Totéž se mu přihodilo za polodokumentární biografické TV-drama Hořící sezóna (1994), o Chico Mendesovi, aktivistovi bojujícímu za záchranu amazonského pralesa (hraje ho Raul Julia), který je nakonec zavražděn rančerem, podporovaným dřevařskou mafií. A do třetice Emmy za režii dostal Frankenheimer za historické TV-drama z americké občanské války Andersonville (1996), ve kterém ukazuje drsné poměry, nelidské zacházení a utrpení v tehdejší nejznámější věznici konfederace v Andersonvillu. V roce 1998 natočil režisér konečně výborný film i pro stříbrné plátno – jednalo se o akční krimi.-thriller Ronin, ve kterém se do boje o tajemný obsah obyčejné aktovky pustí několik zločinných organizací z podsvětí, včetně nájemných žoldáků: v hlavních rolích si dva z nich zahráli Robert De Niro (Sam) a Jean Reno (Vincent). Posledním Frankenheimerovým zajímavým snímkem bylo televizní drama Cesta do války (2002), které se sice zaobírá Vietnamskou válkou, ale viděnou očima tehdejšího amerického prezidenta Lyndona Johnsona a členy jeho kabinetu.

Režisér John Frankenheimer byl třikrát ženat: poprvé v roce 1951 s Joanne Evans to bylo dohodou a z vyloženě praktických důvodů – sloužil u letectva a armáda manželství podporovala finančně. Když byl z armády propuštěn, důvod svazku pominul, a oba se spokojeně rozvedli. Podruhé v roce 1954 s Carolyn Miller už to bylo z lásky: měli spolu dvě děti, nicméně přesto došlo ve dvaašedesátém k rozvodu. Potřetí se oženil v roce 1963 s herečkou Evans Evans a spolu byli až do jeho smrti.

Režisér John Frankenheimer zemřel na mozkovou příhodu v roce 2002 v Los Angeles v Kalifornii.

Odkazy