Burt Lancaster

herec

* 2. listopadu 1913

† 20. října 1994

Americký herec, režisér a producent Burt Lancaster se narodil v roce 1913 v New Yorku jako třetí z pěti dětí do rodiny Lancasterových, která měla irské a britské kořeny. Matka Elizabeth byla v domácnosti, otec James Henry pracoval jako poštovní úředník. Burt vyrůstal na ulicích Harlemu, zároveň rád četl, a miloval klasickou hudbu. Od mládí se ale nejvíce věnoval sportu – zejména gymnastice a basketbalu. Po absolvování střední školy DeWitt Clinton High School nastoupil v roce 1930 na Newyorskou universitu, kde získal sportovní stipendium, ale po dvou letech zjistil, že ho to tam vůbec nebaví, a odešel. Rozhodl se vstoupit do cirkusu, a to se mu také povedlo – společně s kamarádem Nickem vytvořili duo „Lang & Cravat“, a dělali akrobacii i estrádu. V roce 1935 se Burt poprvé oženil a to s gymnastkou June Ernst, ovšem manželství vydrželo jen zhruba tři roky. Posléze také utrpěl těžkou řeznou ránu na ruce, která ho málem připravila o prst, a s akrobacií byl konec. Přestěhoval do Chicaga, kde se živil mj. jako zpívající číšník, ale v roce 1942 vlast zavolala a on byl povolán do armády. Respektive byl jedním z těch, kteří měli za povinnost psát a hrát v revue, která byla připravována pro americké posádky, dislokované v Evropě během druhé světové války. Na turné po Itálii zažil lásku na první pohled s Normou Anderson, a po návratu do USA se oba rozhodli být spolu. Ovšem nejprve se v roce 1946 narodil syn Jimmy, poté měli Burt a Norma svatbu, a dalšího roku přišel na svět další syn William (Bill), jenž se později též stal hercem a scénáristou. Následně spolu měli Lancasterovi ještě tři dcery – Susan, Joannu a Sighle-Ann.

Už v šestačtyřicátém si Burtovy vysoké, vypracované figury a sympatické tváře všiml Holywood – herec debutoval rovnou v hlavní roli noir-kriminálky Zabijáci, natočené dle povídky Ernesta Hemingwaye. O rok později zazářil jako vězeň Joe Collins, který plánuje vězeňskou vzpouru, v dramatu noir Hrubá síla (1947). V osmačtyřicátém si v dalším noir-dramatu I Walk Alone zahrál zase kriminálníka - Franka Madisona, prchajícího před gangsterem, navíc ještě s jeho ženou. Právě v onom roce 1948 pak Lancaster spoluzaložil produkční společnost Hecht-Hill-Lancaster, která byla v padesátých letech velmi úspěšná. Ale následovaly další Burtovy hlavní role, z nichž vynikají jeho lovecký průvodce po Jižní Africe, Mike Davis, jenž v divočině najde dosud neznámé naleziště diamantů, v dobrodružném snímku Provaz písku (1949), jeho všestranný sportovec a olympijský vítěz Jim Thorpe v životopisném dramatu Jim Thorpe – All-American (1951), nebo vyléčený alkoholik „Doc“ Delaney v dramatu Vrať se, Sábinko (1952), které získalo na MFF v Cannes Čestné uznání poroty. A s kamarádem Nickem Cravatem si zahrál v dobrodružné komedii Pirát Vallo (1952).

Za roli seržanta Wardena ve válečném dramatu Odtud až na věčnost (1953), které přibližuje útok Japonců na americkou havajskou základnu Pearl Harbour, byl Lancaster nominován na Oscara: film dostal osm sošek, ale herec svou nominaci neproměnil. Po pár westernech se Burt konečně objevil ve filmu, který se odehrává v prostředí jemu nejbližším - v cirkuse: zahrál si artistu Mika v dramatu Visutá hrazda (1956). Za další roli - podvodníka a šarlatána Billa Starbucka, slibujícího obyvatelům farmy ve vyprahlé krajině déšť, v romantickém snímku Obchodník s deštěm (1956) - získal nominaci na Zlatý globus. Následně se s chutí vtělil do odporného záporáka, světoznámého a tudíž vlivného sloupkaře J. J. Hunseckera, v dramatu noir Sladká vůně úspěchu (1957), a nechyběl ani jako šerif Wyatt Earp ve slavném westernu Přestřelka u O.K. Corralu (1957). V úloze velitele ponorky, poručíka Jima Bledsoea se Lancaster představil ve válečném dramatu Pluj tiše, pluj hluboko (1958), reverenda Andersona pak ztvárnil v komediálním dramatu Pekelník (1959).

Nominací a cen za herectví přibývalo, ale Oscar Lancastera dosud míjel. Dočkal se až v šedesátém roce za titulní úlohu vtipného, výmluvného, i když veskrze zkaženého a vždy opilého pouličního kazatele, v dramatu Elmer Gantry (1960) dle románu Sinclaira Lewise – film bral nakonec tři sošky. Hned další rok zazářil v roli souzeného nacistického soudce Dr. Ernsta Janninga v historickém dramatu Norimberský proces (1961), a totéž se mu povedlo v úloze doživotně odsouzeného vězně Roberta Strouda, jemuž je dovoleno v izolaci své cely pěstovat ptactvo, a to v životopisném dramatu Ptáčník z Alcatrazu (1962): Lancaster získal cenu BAFTA za herecký výkon v hlavní roli. V tom čase ale zároveň zažíval tragédie v osobním životě – během jediného roku přišel o bratra Jima, o otce, navíc mu vyhořel dům, který pak způsobil jeden z největších požárů v Kalifornii. Herecky byl ale stále výborný: V Itálii si zahrál knížete Salinu v historické fresce Gepard (1963), doma zase generála letectva J. M. Scotta v politickém thrilleru Sedm květnových dní (1964), a zcela zazářil v roli železničního inspektora Paula Labicheho, bojujícímu proti prohnanému německému důstojníkovi, ve válečném dramatu Vlak (1964). Z poloviny 60. let pochází i u nás oblíbený western Profesionálové (1966), ve kterém ztvárnil pistolníka Billa Dolwortha, jednoho ze čtyř mužů, kteří mají texaskému milionáři přivést z Mexika zpět jeho unesenou manželku, v roce 1969 si zahrál jednookého cynického amerického majora Falconera ve válečném dramatu Hájili jsme hrad. V tomtéž roce se zároveň rozvedl se svou ženou Normou.

Politicky byl Burt Lancaster klasický liberál, to znamená, že podporoval hnutí za občanská práva ze šedesátých let a stavěl se proti nechvalně známému Sněmovnímu výboru pro neamerickou činnost: ani není divu, že byl na seznamu nepřátel republikánského presidenta Nixona. Tyto jeho aktivity mu ale vůbec nezabraňovaly v natáčení dalších a dalších filmů. Z první poloviny sedmdesátek lze z Lancesterových rolí připomenout jeho ředitele letiště Mela Bakersfielda v thrilleru Letiště (1970), podle předlohy Arthura Haileyho, dále pomocného šerifa, Mexičana Valdeze, jenž se mstí za příkoří mocnému majiteli pozemků, ve westernu Valdez přichází (1971), či spravedlivého a statečného šerifa Jareda Maddoxe v dalším westernu Strážce zákona (1971). Ve čtyřiasedmdesátém natáčel opět v Itálii a výsledkem bylo existencionální drama Rodinný portrét, v kterém si Lancaster zahrál bohatého, ale stárnoucího profesora, který čelí stále většímu osamění. Ve stejném roce se převtělil do biblického vůdce izraelského národa ve výpravném televizním eposu Mojžíš (1974). Zápornou postavu šíleného vědce Paula Moreaua si zahrál ve sci-fi hororu Ostrov doktora Moreaua (1977), britského plukovníka Dunforda, stojícímu se svými muži proti obrovské přesile domorodých válečníků, zase v historickém dramatu Svítání Zuluů (1979).

Následně se herec dočkal druhé ceny BAFTA za herecký výkon v hlavní roli a to v souvislosti s krimi dramatem Atlantic City: ztvárnil v něm zestárlého pobočníka mafie Loua. V dalším průběhu osmdesátých let bral Lancaster ve filmech až na výjimky spíše vedlejší role, a stále častěji se objevoval v televizních filmech nebo seriálech (např. Verdi, Marco Polo). Přesto občas zazářil – jako třeba v komediálním dramatu Místní hrdina (1983), v němž si zahrál ropného magnáta Felixe Happera, který se kvůli výstavbě rafinérie rozhodně koupit ve Skotsku celou jednu vesnici. A naposledy v televizním hororovém dramatu Fantóm opery (1990), kde se představil v hlavní roli Gérarda Carriéreho, tajemného starého muže, žijícího v pařížských katakombách. V devadesátém roce se herec také potřetí oženil a to se Susan Martin, s níž měl pětiletý vztah. Bohužel, v tom čase už byl Burt Lancaster často nemocný, a na následky třetího infarktu v roce 1994 v Los Angeles zemřel.

Odkazy