Kde jsem:

Cestujte s Českou televizí

Anna Alexandrova Barkovová — Lidé — Česká televize

ruská básnířka

* 16. července 1901

† 29. dubna 1976

Anna Alexandrova Barková se narodila v průmyslovém městě Ivanovo. Ve městě, které bylo rodištěm teroristy Něčajeva, Anny Suslovové nebo Konstantina Balmonta. Její otec pracoval jako školník v místním gymnáziu, dědeček pracoval na jatkách (убывал быков). Anna se narodila jako páté dítě, čtyři bratři zemřeli hned po narození.

V roce 1914 se zamilovala do své učitelky literatury. Je to Němka. Právě začala 1. světová válka. V roce 1917 píše Doznání vnuka podzemního člověka a na celý život se tak „upisuje“ F. M. Dostojevskému.

Po gymnáziu pracuje jako reportérka v místních novinách Pracující kraj. Zde ji také objevuje narkom (národní komisař pro osvětu – ministr kultury) A. Lunačarskij a prorokuje jí, že se stane největší ruskou básnířkou! Bere Annu do Moskvy, do Kremlu, stává se jeho osobní sekretářkou.

V roce 1922 vychází její první sbírka ŽENA. Rebelka Anna svou přímostí a ráznými názory naráží i v Moskvě. Lunačarskij ji vyhazuje, ona se živí novinařinou, píše básně, které jí kupodivu otiskují v novinách. Všímá si postupného potlačování jedinečného „JÁ“ na úkor neosobního „MY“. Rozkrývá pravou podstatu sovětské politiky, za což je také „spravedlivě“ odměněna…

V roce 1934 po zavraždění Kirova, začíná v SSSR masové zatýkání a Anna je odsouzena za antisovětskou činnost na 5 let nucených prací. Trest si odpykává v Kazachstánu. Před tím však ještě píše Jagodovi a žádá raději popravu než nemožnost tvořit! V lágru rozpracovává Dostojevského Legendu o Velkém inkvizitoru.

V době druhé světové války žila na Ukrajině, živila se jako uklízečka, hádala z ruky, pracovala jako noční hlídač. Po válce ji málem popravili (všichni, kdo žili na okupovaném území, byli podezřelí!), opět paralela s Dostojevským!

1947–1956 zatčena podruhé (udání bytné) a putuje téměř k polárnímu kruhu (republika Komi). Byl jí přiznán invalidní důchod a Anna může pracovat v lágrovém propagačním oddělení. V táboře se seznamuje s Valentinou Makatinskou = milostná lyrika = vrchol její lágrové tvorby. Píše OSM HLAV ŠÍLENSTVÍ – aluze na Dostojevského Inkvizitora, ale i Bratry Karamazovy.

Po propuštění se marně snaží získat rehabilitaci. Žije na Ukrajině. V roce 1957 dostává vyrozumění o rehabilitaci v souvislosti s oběma tresty, záhy je však zatčena potřetí – udání sousedů, sprostě nadávala svému kocourovi, ten se bohužel jmenoval Nikita…

1957–1965 tábor nucených prací. Prakticky nepíše.

1965 – propuštěna a plně rehabilitována. Žije v Moskvě. Seznamuje se s Leninou Sadygiovou, jejich vztah trvá až do básnířčiny smrti v roce 1976.