Pohled režiséra Jana Špáty za zdi kroměřížského domova důchodců, kde se babičky a řádové sestry rozhodly netrávit svůj čas pouze čekáním.

V roce 1970 zachytil Jan Špáta poslední životní působiště stařenek, které v péči řádových sester směřují k rozloučení s pozemským světem. Jeho záběry z domova důchodců plné soucitu a porozumění nejsou jen o bolesti, rezignaci a osamoceném čekání - naopak se prolínají s živelnými jiskrami životní energie. Díky podnikavosti jedné ze sester babičky hrají divadlo a pořádají zábavná představení, která jim a jejich obecenstvu alespoň na chvíli umožní zapomenout na těžký úděl sychravého podzimu života.

Napište nám