iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
25. 6. 2000
10:35 na ČT2

1 2 3 4 5

41 hlasů
53955
zhlédnutí

Případ Dr. Horáková

Připomeňme si 70. výročí smrti Milady Horákové celovečerním dokumentem, který poprvé na obrazovkách objektivně posoudil život a poslední měsíce ženy odcházející s vědomím neprohraného boje.

80 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Případ Dr. Horáková

  • 00:00:28 Padám, padám.
    Tento boj jsem prohrála.
  • 00:00:33 Odcházím čestně,
    miluji tuto zemi.
  • 00:00:37 Miluji tento lid
    a vy mu budujte blahobyt.
  • 00:00:41 Odcházím bez nenávisti k vám,
    přeji vám to.
  • 00:00:46 Přeji vám to.
  • 00:01:09 Nelitujte mne,
    žila jsem krásný život.
  • 00:01:13 Svůj trest nesu odevzdaně
    a pokorně se mu podrobuji.
  • 00:01:19 Před soudem svého svědomí
    jsem obstála.
  • 00:01:23 Doufám, věřím a modlím se,
  • 00:01:25 abych obstála i před soudem
    nejvyšším, před Bohem.
  • 00:01:33 Žila jsem plný, opravdový život,
    který nestál, nezahníval.
  • 00:01:39 Můj život prudce vířil.
  • 00:01:44 Někdy mě otloukal
    a poznala jsem jeho tvrdost.
  • 00:01:49 Jindy zase hladil
    a smál se sluncem.
  • 00:01:53 Byl to skutečný život
    a jsem za něj Bohu velmi vděčná.
  • 00:02:30 -Paní obžalovaná, vaše jméno.
    -Milada Horáková.
  • 00:02:35 -Vaše jméno ze svobodna?
    -Králová.
  • 00:02:39 -Váš otec žije? -Ano.
    -Jaké má zaměstnání?
  • 00:02:44 -Penzista, obchodní zaměstnanec.
    -Jméno vaší matky?
  • 00:02:49 -Zemřela, rozená Velíšková.
    -Kdy jste se narodila?
  • 00:02:54 -25. prosince roku 1901.
    -Vaše poslední bydliště?
  • 00:03:00 -Praha 16, Zappova 3.
    -Jste vdaná? -Ano.
  • 00:03:05 Vaše poslední zaměstnání?
  • 00:03:07 Úřednice
    Ústředního národního výboru.
  • 00:03:11 Změnila jste v posledních letech
    vaše povolání?
  • 00:03:17 Byla jsem poslankyní
    národně socialistické strany.
  • 00:03:22 Bylo to od roku 1945 do roku 1948,
    nevykonávala jsem své povolání...
  • 00:03:29 Jde mi o to,
    jaké jste měla zaměstnání.
  • 00:03:33 Měla jsem dovolenou
    k výkonu poslaneckého mandátu.
  • 00:03:38 -Máte maturitu na reálném gymnáziu.
    -Ano. -A právnickou fakultu.
  • 00:03:45 Ano, s doktorátem.
  • 00:03:47 -Slyšela jste obžalobu?
    -Ano.
  • 00:03:51 -Víte, z čeho jste obviněna?
    -Ano.
  • 00:03:55 Cítíte se vina těmi skutky,
    které jsou v obžalobě uvedeny?
  • 00:04:01 Cítím se vinna činy,
    které jsem doznala
  • 00:04:05 a které podle zákonů zakládají
    skutkovou podstatu.
  • 00:04:10 Činy, které Státní prokuratura
    vidí jako zločin velezrady?
  • 00:04:15 Ano, k některým vývodům bych však
    ještě měla své poznámky.
  • 00:04:22 K tomu ještě dojdeme.
  • 00:04:24 Odpovězte jasně,
    nemluvte v právnických formulacích.
  • 00:04:29 Řekněte, jestli se cítíte vinna,
  • 00:04:32 že jste protistátně pracovala proti
    Lidově demokratické republice
  • 00:04:39 -Ano, tím se cítím vinna.
    -Jasná řeč.
  • 00:04:44 Jakmile chráníme zájmy buržoazie,
    musíme si představit,
  • 00:04:49 že v určité etapě je to
    průlom do socialistické linie.
  • 00:04:55 Byl to protilidový program?
  • 00:04:58 Byl to program
    v rámci socializující demokracie...
  • 00:05:03 Nechejte socializující demokracii.
    Byl to program proti lidu nebo ne?
  • 00:05:10 Byl proti přísnému uplatnění
    socialistické linie.
  • 00:05:18 Co myslíte, s jakým nadšením
    by přijali dělníci v továrně,
  • 00:05:26 která byla znárodněna,
    svého dřívějšího továrníka?
  • 00:05:32 S vědomím, že bude
    dále vykořisťovat jejich práci.
  • 00:05:43 Přijali by to s nadšením?
    Co myslíte?
  • 00:05:48 Na tuto věc mám jiný názor,
  • 00:05:52 proto jsem se dostala
    do této činnosti.
  • 00:05:56 Kdybych měla zodpovídat své názory,
    myslím,
  • 00:06:01 že v některých továrnách
    tvůrčí schopnost majitele...
  • 00:06:09 Doktorka Milada Horáková měla
    odlišný politický postoj,
  • 00:06:15 za který byla odsouzena
    k trestu smrti.
  • 00:06:19 Dne 27. června 1950 se v tisku
    objevila nenápadná zpráva o tom,
  • 00:06:25 že rozsudek nad velezrádci
    byl vykonán.
  • 00:06:38 Kdo byla doktorka Milada Horáková?
  • 00:06:42 Po čtyřiceti letech jsme hledali
    svědectví ukrytá v archívech,
  • 00:06:48 ve vzpomínkách lidí.
  • 00:06:51 Je to tu úplně jiné.
  • 00:06:53 Byla tu zahrádka,
    stály tu dvě šibenice.
  • 00:06:57 Jedna pod mužským oddělením,
    jedna tady.
  • 00:07:01 Byly tu dva parky,
    tady se chodilo na procházky.
  • 00:07:06 Maminky si tady u šibenic sedaly
    a kojily děti.
  • 00:07:11 O popravách se na Pankráci
    předem vědělo,
  • 00:07:16 protože brzy ráno začali výt psi.
  • 00:07:22 To celá Pankrác věděla,
    že se bude věšet.
  • 00:07:27 Chodbař přišel a povídá:
  • 00:07:30 "Víte, že kat odmítl popravit
    doktorku Horákovou?"
  • 00:07:35 To jsme nevěděli.
  • 00:07:37 Přišel prý k ní a řekl,
    ať se nebojí, že ji nepopraví.
  • 00:07:43 Nikdy prý nepopravil ženu.
  • 00:07:46 Když popravovali paní doktorku,
    bylo to tady pod oknem.
  • 00:07:52 Všichni jsme to slyšeli.
  • 00:07:55 Já jsem stenografovala
    její poslední slova.
  • 00:08:03 Zavolala si mě vrchní,
    také Horáková,
  • 00:08:09 a řekla mi,
    abych zabalila nějaké věci.
  • 00:08:14 Zabalila jsem to
    a dotýkala se při tom věcí,
  • 00:08:20 které měla Milada Horáková na sobě.
  • 00:08:24 Byly to tmavě modré šaty
    s bílým límečkem,
  • 00:08:29 růžové prádlo, tmavé lodičky
    a nějaké punčochy.
  • 00:08:35 Padla na mě veliká úcta,
  • 00:08:40 protože Milada Horáková
    byla už pojem.
  • 00:08:47 Už vlastně nežila.
  • 00:09:00 Pro staletí porobený národ
    byl rok 1918 rokem velikého štěstí.
  • 00:09:07 Česká srdce hořela nadějí.
    Svobodný život.
  • 00:09:12 Masarykova republika
    s ideálem demokracie a humanity.
  • 00:09:17 Oktavánka Milada Horáková prožívá
    v té době nejkrásnější čas mládí.
  • 00:09:24 Po rodinné tragédii,
    smrti dvou dětí,
  • 00:09:27 se narodí Věrka,
    o čtrnáct let mladší sestra Milady.
  • 00:09:33 Jako studentka se Milada
    potkává se senátorkou Plamínkovou,
  • 00:09:39 předsedkyní nepolitické
    Ženské národní rady.
  • 00:09:43 Vzniká pevné přátelství.
    jejich cílem je rovnoprávnost žen.
  • 00:09:49 Potom přišla promoce a svatba
    s milovaným Slávkem Horákem,
  • 00:09:55 místo v Sociálním úřadu
    hlavního města Prahy.
  • 00:10:03 V časopisech Eva a Rada žen dává
    mladá právnička ženám právní rady.
  • 00:10:13 Díky Alici Masarykové se Milada
    osobně setkává s Masarykem.
  • 00:10:19 Je to nezapomenutelná chvíle.
    Masaryk podporuje sociální péči,
  • 00:10:25 vyprávění bystré právničky
    ho zaujme.
  • 00:10:29 Zakladatelem Masarykových domovů
    je doktor Zenkl, pozdější primátor.
  • 00:10:36 Milada s ním v domovech nachází
    realizaci v pomoci sociálně slabým.
  • 00:10:43 Svůj čas brzy věnuje novému životu,
    malé Janě.
  • 00:10:47 Milada je pověřena vedením
    referátu péče o dítě.
  • 00:10:52 Žádná opatření v pomoci chudým
    nejsou komunistickému tisku dobrá.
  • 00:11:04 Stroj doby se valí na plné obrátky.
  • 00:11:12 Když jsme přijely do Edinburghu,
    byla velmi napjatá doba.
  • 00:11:18 To už se chystal Mnichov.
    Byl červen roku 1938.
  • 00:11:23 Byl tam mezinárodní kongres žen.
  • 00:11:26 Vedoucí československé delegace
    byla senátorka Plamínková.
  • 00:11:32 Zároveň byla předsedkyní
    Ženské národní rady.
  • 00:11:37 Jako právnička tam byla
    doktorka Horáková.
  • 00:11:41 S Plamínkovou byly
    nejvýznamnější osobnosti delegace.
  • 00:11:47 V této těžké době Plamínková
    s Horákovou ten kongres probouzely.
  • 00:11:55 Upozorňovaly, co se tu děje,
    co dělá Hitler.
  • 00:12:00 Upozorňovaly,
    že nestojíme stranou.
  • 00:12:05 Už tehdy burcovaly ženy,
    které byly spíš pacifistické.
  • 00:12:14 Pacifismus - všechno obětovat,
    jen ať není válka.
  • 00:12:19 Tenkrát už se uvažovalo,
    že by mohla být válka,
  • 00:12:24 kdyby Československo neustoupilo.
  • 00:12:28 Ony v té době zachraňovaly,
    co se dalo.
  • 00:12:47 Převratné otřesy přivádějí Miladu
    k aktivní politické činnosti.
  • 00:12:54 Jaké neštěstí znamená
    ztráta národní svobody!
  • 00:13:00 Osobní lidské štěstí musí ustoupit.
  • 00:13:04 Moje sestra šla vždy
    za ideálem pravdy,
  • 00:13:09 a proto věděla,
    že toto je hrozné.
  • 00:13:13 Vznikla ilegální skupina,
    bylo v ní mnoho vlastenců.
  • 00:13:20 Jmenovala se
    Petiční výbor Věrni zůstaneme.
  • 00:13:25 Milada do ní vstoupila.
  • 00:13:27 Kromě odbojové činnosti
    skupina právníků vypracuje koncepci
  • 00:13:33 a znění kapitol nové ústavy.
    Scházejí se u Horáků.
  • 00:13:39 Doktorka Horáková se podílí také
    na programu Za svobodu.
  • 00:13:45 Je to dokument
    o smýšlení českého antifašismu.
  • 00:13:50 Měl modelovat novou republiku
    jako stát všestranně demokratický.
  • 00:13:57 Bohužel to netrvalo dlouho.
  • 00:14:01 V roce 1940 byla Milada zatčena
    ve svém bytě na Letné.
  • 00:14:09 Janu naštěstí odvezli
    k rodičům švagra.
  • 00:14:17 Ti mě brzy kontaktovali
    a dali jsme se dohromady.
  • 00:14:23 Oba je odvezli do Prahy,
    kde byly dlouho výslechy.
  • 00:14:29 Jana žila dlouho
    u babičky a dědečka.
  • 00:14:35 Byla jsem tehdy svobodná
    a můj muž řekl,
  • 00:14:39 že se musíme brzy vzít,
    abychom se o Janu mohli starat.
  • 00:14:45 Myslím, že to dělal celý život.
  • 00:15:03 Je to hra osudu,
  • 00:15:05 když se Milada v Terezíně potkává
    s blízkými lidmi.
  • 00:15:10 Se senátorkou Plamínkovou
    a se svým mužem,
  • 00:15:15 který jí do vězení propašuje
    moták se svou básničkou.
  • 00:15:23 Mnoho vzpomínek vězňů se váže
    k lékařské pomoci i morální posile,
  • 00:15:29 kterou Milada předávala lidem.
    Blíží se soud v Drážďanech.
  • 00:15:36 Návrh na trest smrti je změněn
    na osm let káznice.
  • 00:16:05 V červnu roku 1942 je Plamínková
    popravena v pražských Kobylisech.
  • 00:16:14 PÍSEŇ.
  • 00:16:16 Až budu muset jít
    přes údolí stínu smrti,
  • 00:16:21 nebudu se bát zlého,
    protože jsi se mnou.
  • 00:16:27 A tvůj duch, vůle tvá,
    to mě občerstvuje.
  • 00:16:36 To je žalm "Hospodin je můj pastýř,
    nebudu mít nedostatku".
  • 00:16:43 Je to z evangelia.
    Ten jsme s ní v Terezíně zpívaly.
  • 00:16:49 Miladu jsem poznala jako jedinečnou
    ženu, později jako vlastenku.
  • 00:16:59 Největší pouto mezi námi nastalo
    asi proto,
  • 00:17:06 že mi bylo osmnáct
    a ona ve mně viděla svou dceru.
  • 00:17:12 Vždycky říkala, že nemá strach
    o sebe, ale o Janu, co s ní bude.
  • 00:17:19 Když jsem zjistila,
    že se jmenuje Jana,
  • 00:17:24 zpívala jsem jí vždycky večer
    jednu hezkou písničku o Janě.
  • 00:17:31 Většinou jsme usínaly,
    držely se v náručí a obě plakaly.
  • 00:17:38 PÍSEŇ.
  • 00:17:41 Má malá dcera dýchá svůj sen,
    mám tolik ráda ten tichý dech.
  • 00:17:48 Když má člověk rád, vždy se bojí.
    Mám tolik ráda svoji malou.
  • 00:17:56 Po válce se rodina šťastně schází.
  • 00:18:00 Milada se hned angažuje
    v politických organizacích.
  • 00:18:06 Za odbojovou práci dostává
    vojenská vyznamenání,
  • 00:18:11 Válečný kříž
    a medaili za zásluhy první třídy.
  • 00:18:29 Stává se místopředsedkyní
    Svazu politických vězňů.
  • 00:18:34 Vstupuje do nového Parlamentu.
  • 00:18:38 Všechen svůj čas věnuje práci
    ve svobodné republice.
  • 00:18:43 Měl jsem to štěstí,
  • 00:18:45 že jsem s doktorkou Horákovou seděl
    v Prozatímním národním shromáždění.
  • 00:18:52 Seděli jsme v jedné lavici.
  • 00:18:55 Na levé straně byl
    profesor Václav Hlavatý,
  • 00:18:59 spolupracovník profesora Einsteina.
  • 00:19:03 Po pravém boku byla
    doktorka Milada Horáková.
  • 00:19:08 Byla naprosto oddaná
    Masarykovým myšlenkám,
  • 00:19:12 věřila hlavně v českou tradici
    a duchovní a mravní hodnoty.
  • 00:19:18 Na tom záleží,
  • 00:19:20 jestli bude národ žít ve svobodě,
    nebo jestli bude opět poražen.
  • 00:19:26 Považuji za osobní štěstí,
    že jsem doktorku Horákovou poznal.
  • 00:19:34 Jezdívali jsme spolu
    na veřejné projevy,
  • 00:19:38 zúčastňovali jsme se školení
    mladých chlapců a děvčat.
  • 00:19:43 Mluvili jsme o všem,
    o jejím pobytu v koncentráku.
  • 00:19:48 Kladla nám stále na srdce,
    ať si vážíme toho,
  • 00:19:53 že žijeme v míru.
    Doslova hořela pro mír.
  • 00:19:58 Byla ochotna komukoli pomáhat.
  • 00:20:03 U ní neexistovala stranická
    legitimace,
  • 00:20:07 která by ji omezovala v činnosti.
  • 00:20:10 Měla tak krásné srdce
    a tak hořela láskou ke své zemi.
  • 00:20:16 Kolikrát nám vstoupily slzy do očí,
    když mluvila o krásách této země,
  • 00:20:24 o povinnosti bránit si to hezké,
    co může mír člověku dát.
  • 00:20:40 Doktorka Horáková je předsedkyní
    obnovené Rady československých žen.
  • 00:20:47 Odjíždí s delegací
    na mezinárodní kongres do Paříže.
  • 00:20:54 Její práce byla náročná,
    ležela na ní celá legislativa.
  • 00:21:00 Bylo náročné dovést vše k cíli tak,
    aby splnila slib,
  • 00:21:08 který dala senátorce Plamínkové.
  • 00:21:15 V roce 1947 organizuje Rada žen,
    na návrh doktorky Horákové,
  • 00:21:21 mezinárodní kongres v Praze.
  • 00:21:25 Od voleb v roce 1946 jsou sledováni
    přední nekomunističtí funkcionáři.
  • 00:21:32 Sledují je pracovníci
    Evidenčního odboru výboru KSČ.
  • 00:21:39 Za dva roky,
    když se začaly objevovat potíže,
  • 00:21:44 na ni doléhala tesknota.
  • 00:21:47 Že prý neví, jestli to dělá dobře,
    že má moc překážek.
  • 00:21:53 Vedlo to k tomu,
    že si začala nedůvěřovat.
  • 00:21:59 Vzpomínala na koncentrák,
    když byla odsouzená k smrti.
  • 00:22:06 Jednou si posteskla,
    že má tušení,
  • 00:22:11 že jí trest smrti nebyl prominut,
    ale jen odložen.
  • 00:22:16 Únor pohřbil naděje Čechů a Slováků
    na život v demokracii.
  • 00:22:24 Komunisté nastolili monopol moci
    a začali ho používat.
  • 00:22:35 Rada československých žen
    měla poslední schůzi.
  • 00:22:40 Vznikl na ní Akční výbor.
  • 00:22:42 Vyslovil nedůvěru těm ženám,
  • 00:22:45 které nesouhlasily
    s průběhem schůze.
  • 00:22:49 Mezi nimi byla i doktorka Horáková.
    Nesla to jako osobní porážku.
  • 00:22:56 Svobodné nepolitické hnutí žen
    skončilo.
  • 00:23:00 Pražskými ulicemi začaly pochodovat
    oddíly komunistické milice a SNB.
  • 00:23:09 10. března roku 1948 se Horáková
    vzdala poslaneckého mandátu.
  • 00:23:16 Učinila tak po záhadné smrti
    Jana Masaryka.
  • 00:23:20 Její rezignace byla ihned přijata.
  • 00:23:28 Domlouvali jsme jí,
    aby už nechala politiky.
  • 00:23:36 Chtěli jsme, aby už toho nechala,
    vždyť už si v Terezíně užila dost.
  • 00:23:45 V Bartolomějské ulici měla úřad,
    naproti je stále policie.
  • 00:23:54 Řekla mi, že se dozvídá,
    že jsou členové partaje vyslýcháni,
  • 00:24:02 že je tam tlučou,
    až leží na zemi.
  • 00:24:08 Přitom oni z té partaje nic neměli,
    jen práci.
  • 00:24:16 Prý tedy nemůže té práce nechat,
    jak by vypadala.
  • 00:24:25 Když nepřátelé lidu
    provedli útok proti vládě,
  • 00:24:32 jsme poznali,
  • 00:24:34 jak dosud soudy málo střežily
    bezpečnost republiky.
  • 00:24:40 Právě soudy se postavily
    na ochranu zrady a rozvratu.
  • 00:24:46 Aby byla obnovena důvěra lidu
    ve spravedlnost a právo,
  • 00:24:53 bude třeba dokončit očistu
    veřejného života od reakčních sil.
  • 00:25:02 Když se poměry vyhrocovaly
    a kolem nás začínalo být horko,
  • 00:25:09 šel jsem za doktorkou Horákovou.
  • 00:25:14 Ptal jsem se jí,
    jestli si je vědoma,
  • 00:25:19 že už jsme u konce, že nás zavřou.
  • 00:25:24 Říkala, že se toho velmi bojí.
  • 00:25:28 Prošla totiž několik věznic
    za protektorátu,
  • 00:25:34 byla odsouzena k smrti.
    Nebyla sice popravena,
  • 00:25:39 ale poslední roky byla v Terezíně
    a tam zkusila dost.
  • 00:25:46 Řekla mi něco,
    co si budu pamatovat do smrti:
  • 00:25:53 "Možná, že sis nevšiml,
    že nosím jen dlouhé rukávy."
  • 00:25:59 Vyhrnula rukáv,
    na zápěstí měla tři jizvy.
  • 00:26:04 Strčil byste do nich tužku.
    Chápu, že se tam bála.
  • 00:26:11 PÍSEŇ.
    ...Spokojeně dýchá klidným dechem.
  • 00:26:16 Po tmě život nijak neutíká...
  • 00:26:19 Po dvaceti letech přiletěla
    z Ameriky Jana Horáková - Kánská,
  • 00:26:25 dcera Milady Horákové.
  • 00:26:28 PÍSEŇ.
    Moje dcera, mé malé dítě.
  • 00:26:31 Noc nás hladí jemnou rukou,
    miluji vás, mé tiché stíny.
  • 00:26:40 Přišla jsem dopoledne ze školy,
    měli jsme střídavé vyučování.
  • 00:26:46 Doma jsem našla tátu a Marušku,
    ta vedla naši domácnost.
  • 00:26:53 Máma totiž neměla dostatek času.
    Také tam byli dva pánové.
  • 00:27:01 Možná přišli až po mně,
    to si nejsem jistá.
  • 00:27:06 Maruška je zřejmě předvídavě
    posadila do předsíně.
  • 00:27:15 Nařídili nám,
    že každý musí být v jiném pokoji.
  • 00:27:21 Marušce vyhradili kuchyni,
  • 00:27:24 já jsem byla vzadu v pokoji,
    kde jsem se učila.
  • 00:27:29 Otec seděl v obývacím pokoji
    s terasou.
  • 00:27:34 Pánové si zřejmě neuvědomili,
    že z terasy jdou schody do zahrady.
  • 00:27:41 Otec předstíral,
    že si tam dělá svoje věci.
  • 00:27:45 Za chvíli jsem viděla,
    že Maruška s pány zajímavě mluví.
  • 00:27:53 Byla to velmi zajímavá žena,
    věnovali jí tedy velkou pozornost.
  • 00:28:01 Všiml si toho zřejmě i otec,
    protože za chvíli přišel za mnou.
  • 00:28:09 Zvláštním způsobem
    se se mnou rozloučil.
  • 00:28:14 Nic mi neřekl,
    ale bylo to něco zvláštního,
  • 00:28:19 normálně jsme spolu takto
    nekomunikovali. Potom odešel.
  • 00:28:26 Zřejmě ho napadlo,
    že máma ještě zatčená nebude.
  • 00:28:32 Měli schůzku u známých,
    asi ji tam chtěl jít varovat.
  • 00:28:39 Když přišli sestru zatknout,
    zrovna jsem s ní telefonovala.
  • 00:28:47 Samozřejmě jsem to netušila.
  • 00:28:50 Šla jsem do školy a řekla jsem jí,
    že večer přijdu.
  • 00:28:55 Souhlasila a řekla,
  • 00:28:58 že jí přichází návštěva
    a že jsme domluvené.
  • 00:29:11 Když doktor Horák
    v roce 1949 utekl,
  • 00:29:14 dva měsíce se ukrýval
    u Evangelických bratří a u přátel.
  • 00:29:20 StB po něm marně pátrala.
  • 00:29:23 Situace byla příliš nebezpečná
    pro celou rodinu i přátele.
  • 00:29:29 Doktor Horák musel opustit
    Československo.
  • 00:29:34 Usadil se v USA.
    Dcera za ním odjela v roce 1968.
  • 00:29:40 Osud rozhodl jinak a já,
  • 00:29:43 má milovaná sestřičko a Pepíčku,
    stojím před vámi a prosím vás:
  • 00:29:49 Vezměte na sebe ten těžký úkol
    a dělejte rodiče mé Janě.
  • 00:29:55 Veďte ji k tomu,
    aby byla kladný člověk.
  • 00:30:01 Bude-li v sobě mít čestnost,
  • 00:30:04 poradí si také jednou s problémem,
    který pro ni znamenala její máma.
  • 00:30:12 Její cíl a ideál bylo
    udržet tuto zemi v demokracii.
  • 00:30:22 Po svých zkušenostech z války
    se bála hlavně toho,
  • 00:30:30 aby byla pro tuto zemi
    zachována svoboda,
  • 00:30:37 aby byla země zařazena k ostatním,
    které si udržovaly demokracii.
  • 00:30:47 Viděla, jak se všechno hroutí
    a samozřejmě se proti tomu ozývala.
  • 00:30:54 -Jaký měla názor na komunisty?
    -Samozřejmě velmi kritický.
  • 00:31:00 Co si pamatuji,
    měla z jejich vlády obavy.
  • 00:31:07 Věděla, že celá Komunistická strana
    je dirigovaná z Moskvy.
  • 00:31:17 Má cesta je daleká,
    vzdálený soumrak.
  • 00:31:21 Vedu tě za ruku lučinami,
    po boku nám spěchá rozkošné dítě.
  • 00:31:28 Štěstí jde tiše spolu s námi.
    Tvůj Slávek.
  • 00:31:47 Já jsem s únorem
    a jeho provedením nesouhlasila.
  • 00:31:52 Postavila jsem se proti němu
    záporně.
  • 00:32:01 Situace byla taková:
    Část lidí emigrovala,
  • 00:32:06 jinak to nešlo,
    byli vystaveni velkému nebezpečí.
  • 00:32:12 Část strany zůstala doma.
  • 00:32:15 Bylo tu dvě stě tisíc členů,
    nemohli je opustit.
  • 00:32:21 S těmi jsme byli ve styku.
  • 00:32:25 Dalo by se to asi nazvat
    jako neoprávněné sdružování.
  • 00:32:31 To se jim potom hodí jako případ
    protistátní činnosti.
  • 00:32:39 Bylo to tedy úplně přirozené,
    že byla vybrána Milada?
  • 00:32:44 Bylo to téměř zákonité.
  • 00:32:46 Hlavně proto,
    že se mezi funkcionáři tvrdilo,
  • 00:32:51 že Zenkl při svém odchodu řekl,
  • 00:32:54 že ona a doktor Nestával
    se mají postarat o vedení strany.
  • 00:33:02 V jakém směru se mělo jednat,
    dal vám nějaké pokyny?
  • 00:33:07 Pro tuto věc mi pokyny nedal.
    Dal mi pokyny pro ilegalitu,
  • 00:33:13 směřovanou do tábora
    národních socialistů.
  • 00:33:18 V jakém směru?
  • 00:33:21 Doktor Zenkl mě osobně nepověřil
    vedením ilegality socialistů.
  • 00:33:28 V dopise výslovně napsal,
    že nikoho nepověřuje.
  • 00:33:37 Ani mi žádným způsobem nenaznačil,
  • 00:33:46 že bych měla mít právo
    být představitelem.
  • 00:33:52 Ale pokyny, které mi dal,
    jsem považovala za závazné.
  • 00:33:58 Realizovala jsem je tím,
    že jsem na podzim roku 1948...
  • 00:34:06 K tomu se dostaneme.
    Stále chci slyšet ty pokyny.
  • 00:34:13 Jsou obsaženy v mé výpovědi,
    ale mohu je přesně formulovat.
  • 00:34:20 Vycházely z těchto otázek:
    Obraceli se na nás členové strany.
  • 00:34:27 -Chtěli vědět o pokynech.
    -To by bylo příliš podrobné.
  • 00:34:36 Dal nějaké pokyny,
  • 00:34:39 co mají dělat členové
    národně socialistické strany?
  • 00:34:46 A jak mají postupovat?
  • 00:34:51 Lidé z našich řad chtěli hlavně
    vědět,
  • 00:34:55 zda mají vstupovat
    do Komunistické strany.
  • 00:34:59 Odpovědí bylo,
  • 00:35:02 že pokud hrozí ztráta zaměstnání,
    mají vstoupit.
  • 00:35:09 -Jen kvůli zaměstnání?
    -Nebo jsou-li na pozičních místech.
  • 00:35:16 Na pozičních místech,
  • 00:35:19 které by pro nás měly význam
    pro budoucí ilegální činnost.
  • 00:35:28 Nebylo to také proto,
    aby z těchto míst rozvraceli režim?
  • 00:35:39 Bojím se o demokracii,
  • 00:35:42 mám strach,
    že budou pošlapána lidská práva.
  • 00:35:47 Nejsem proti socialismu,
    ale jsem pro jednotu lidu.
  • 00:35:52 To přísahám.
  • 00:35:56 8. listopadu 1949 ve čtyři hodiny
    zazvonily zvonky u 380 funkcionářů.
  • 00:36:04 Svezli nás do Ruzyně.
    Začal tam kolotoč přípravy procesu.
  • 00:36:10 Proces měl být veřejný,
    původně jen s naší partají.
  • 00:36:16 Stalin vytkl našim soudruhům,
    že nepokračují dost ostře.
  • 00:36:24 V té době v Maďarsku byly popravy
    a u nás nic.
  • 00:36:30 Přijeli tedy sovětští odborníci,
    Makarov a Lichačov.
  • 00:36:36 Ti rozvířili situaci natolik,
  • 00:36:40 že se roztrhaly protokoly,
    že je to prý jen žvanění.
  • 00:36:49 Teď se prý budou protokoly
    dělat jinak.
  • 00:36:58 Totalitní moci KSČ šlo o jediné:
    Zlikvidovat jakoukoli opozici.
  • 00:37:05 Nekonečné a hrubé výslechy,
    tisíckrát opakované otázky.
  • 00:37:11 Tisíckrát vynucovaná doznání.
    Tak vznikla takzvaná Režijní kniha,
  • 00:37:18 scénář otázek a odpovědí,
    který musel být u soudu dodržen.
  • 00:37:24 Kdo se odchýlí, dostane provaz.
  • 00:37:28 -Já o tom nic nevím.
    -Ten dokument vám mohu ukázat.
  • 00:37:34 Věřím vám,
    ale nemohu se k tomu vyjádřit.
  • 00:37:38 Mluvili jsme o evropské federaci.
  • 00:37:42 Počítali jsme s tím,
  • 00:37:44 že to určitě nebude Československo,
    kdo bude určovat formu Evropy.
  • 00:37:52 Ale že tu budou mocnosti,
    které budou mít větší vliv.
  • 00:37:59 To by znamenalo
    rozmělnění Československa v útvaru,
  • 00:38:05 který by neodpovídal
    našim požadavkům.
  • 00:38:09 To bychom nepřipustili,
    kdybychom do toho mohli mluvit.
  • 00:38:15 Ukažte mi síly,
    které by za vámi stály
  • 00:38:19 a které by Američanům držely ruce,
    aby sem neposlali SSA.
  • 00:38:29 Uvědomte si, že vždy,
  • 00:38:34 když se odchýlila
    od předepsaného textu,
  • 00:38:39 ten prokurátor jí do toho
    začal křičet.
  • 00:38:45 On jí vlastně vůbec
    nenechal vypovědět.
  • 00:38:51 Nepodařilo se jim zadržet ji
    v úvodní větě,
  • 00:38:55 ve které řekla svůj postoj
    ke své "vině".
  • 00:39:01 Potom tuto větu museli vyvrátit
    svými drzými otázkami.
  • 00:39:09 Později už vždy,
    když řekla třeba "ale",
  • 00:39:16 jí do toho prokurátor křiknul,
    aby se to nedostalo do záznamu.
  • 00:39:23 To nebyl proces,
    to bylo divadlo.
  • 00:39:31 Proč nové volby?
    Volby v roce 1948 byly svobodné.
  • 00:39:41 To by musela být domluva
    se Sovětským svazem.
  • 00:39:46 Myslíte, že by Sovětský svaz
    paktoval s panem Lockhartem?
  • 00:39:54 Představovali jsme si to podobně
    jako je to například v Rakousku.
  • 00:40:03 Rakousko je poražený stát!
    Tvořilo součást německé říše.
  • 00:40:10 Myslel jsem,
    že by se použila obdoba...
  • 00:40:16 Snad možná i řecko české?
    Tam byly také nějaké volby.
  • 00:40:21 -Ujišťuji vás, že ne.
    -A jak jste si volby představoval?
  • 00:40:27 Anebo americká a sovětská vojska
    obsadí Československo,
  • 00:40:33 aby jste mohl svobodně volit?
  • 00:40:36 Byla by tu kontrola čtyř velmocí.
  • 00:40:42 Nepotřebujeme kontrolu velmocí
    A nejsme na to zvyklí.
  • 00:40:48 Že vy jste po tom toužili,
    to je něco jiného.
  • 00:40:52 Největší tragédie je,
    že se nás lidé ptají,
  • 00:40:57 jak jsme mohli takto mluvit.
    To byl zlom jednoho dne.
  • 00:41:02 My jsme tam byli několik měsíců.
  • 00:41:06 Bylo nás tam hodně
    u toho hlavního procesu,
  • 00:41:14 potom další lidé
    u desítek vedlejších procesů.
  • 00:41:21 Když jste u referenta,
    sedíte tam a domlouváte se s ním.
  • 00:41:30 Když se ale dostanete na celu,
    tak už si sednout nesmíte.
  • 00:41:37 Byla to docela hezky velká cela,
    ale okna byla zatemněná.
  • 00:41:47 Bylo to ponížení člověka
    v těch nejzákladnějších věcech.
  • 00:41:55 Neměli jsme kartáček na zuby,
    lžíci, slamník.
  • 00:42:00 Nebylo tam vůbec nic.
  • 00:42:03 Když jste chtěl smrkat,
  • 00:42:05 půjčili vám váš kapesník
    a zas jste ho musel vrátit.
  • 00:42:11 Třeba byste se
    na tom kapesníku mohl pověsit.
  • 00:42:18 To vše je násobeno tím,
    že si nesmíte sednout ani na zem.
  • 00:42:24 Musíte stále chodit.
    Jakmile se zamyslíte a zastavíte,
  • 00:42:30 začnou vám kopat do dveří,
    abyste pochodovali.
  • 00:42:34 V noci ležíte na holé zemi,
    to by mi ani nevadilo.
  • 00:42:41 Ale zlé je to,
    že celou noc svítí světlo do očí.
  • 00:42:49 Každých dvacet minut
    se tluče do dveří,
  • 00:42:53 musíte vstát a hlásit se
    jako vyšetřovanec číslo X.
  • 00:43:00 Potom si můžete zas lehnout.
  • 00:43:03 Brali nás na výslech i jinam,
    jeli jsme nějakými výtahy.
  • 00:43:09 Byla jsem v nějaké místnosti
    a nikdo tam nebyl,
  • 00:43:16 tak jsem si sundala pásku z očí.
    A to mě chytla hrůza.
  • 00:43:24 Byla tam všude na zdech krev
    a zlámaná ukazovátka,
  • 00:43:32 bylo jasné,
    že jsou zlámaná o někoho.
  • 00:43:37 Asi tam někdo dostal "nakládačku".
  • 00:43:44 Lidé, kteří se vraceli z výslechů,
    byli úplně zničení.
  • 00:43:51 My jsme si vždy sedly do kruhu,
    to jsme mohly.
  • 00:44:00 Těly jsme zakrývaly tu,
    kterou přivedli z výslechu,
  • 00:44:08 aby si mohla alespoň na chvíli
    lehnout a odpočinout si.
  • 00:44:17 Metody Státní bezpečnosti
    byly hrůzné jako ty nacistické.
  • 00:44:23 Vráželi špendlíky pod nehty,
    mužům vytloukali zuby.
  • 00:44:28 Hlavně muži na tom byli
    velmi špatně.
  • 00:44:32 Nás také mlátili a kopali,
  • 00:44:35 dostávaly jsme pendrekem
    přes bosá chodidla.
  • 00:44:40 To normální,
    kultivovaný člověk nedělá.
  • 00:44:45 Z toho je vidět,
    že to nebyli normální lidi.
  • 00:44:52 Chovat se takto brutálně k lidem,
    natož k ženám!
  • 00:45:06 Byl tu taková komůrka,
  • 00:45:12 na podlaze byly trubky
    a na nich jsem musel stát.
  • 00:45:18 Zespod to do mě sálalo.
    Probudil jsem se až na cele.
  • 00:45:24 Byla to taková komůrka,
    kde jsem pak nějakou dobu byl.
  • 00:45:34 Ty cely odpovídají skutečnosti,
    tady někde jsme byli,
  • 00:45:40 Milada, Nestával, Hejda
    a další chlapi.
  • 00:45:45 Nedivte se,
  • 00:45:47 že mi to po čtyřiceti letech
    trochu špatně mluví.
  • 00:45:53 Také si špatně vzpomínám,
    vodili nás se zavázanýma očima.
  • 00:46:00 Jen matně si uvědomuji,
  • 00:46:06 že jsem chodil po těch schodech
    do vyšetřovatelen.
  • 00:46:11 Tam byly i ty nepříjemné situace,
    byli tam referenti hodní a bicí.
  • 00:46:18 Ten hodný říkal:
  • 00:46:21 "Co jste to vyváděl,
    vždyť jste samá krev.
  • 00:46:25 Ještě mi to tu zašpiníte."
    Tak se to tam potom vytíralo.
  • 00:46:31 Nechejme to snad být,
    je to za námi, ne?
  • 00:46:37 -Sama jste ji napsala?
    -Zprávu pro Zenkla jsem sama psala.
  • 00:46:45 -Kdo ji odeslal?
    -Pomohl mi doktor Kašpárek.
  • 00:46:50 Je to bývalý úředník
    Ministerstva zahraničí.
  • 00:46:55 -Dostala jste odpověď?
    -Ano, po delší době.
  • 00:47:00 -Od koho a co v ní bylo?
    -Byl to Zenklův dopis.
  • 00:47:06 Byl přepsaný na stroji,
    ale forma mi byla známá.
  • 00:47:16 -Dostala jste také dopis od Ripky?
    -Ano, na podzim roku 1949.
  • 00:47:25 -Co v něm bylo? -Byl obsáhlý.
    -Prosím, pan prokurátor.
  • 00:47:32 -Je to tento dopis?
    -Snad že byste něco odcitoval?
  • 00:47:42 "Amerika ještě potřebuje určitý čas
    k výzbroji,
  • 00:47:46 aby definitivně vytlačila Sověty
    z Evropy.
  • 00:47:50 Mezitím bude využívat satelit
    hospodářské nesnáze Sovětů.
  • 00:47:56 V názoru západních politiků,
    že lze Sověty vytlačit bez války,
  • 00:48:02 je více přání než reality."
  • 00:48:05 Je to zkreslený obsah,
    ale je to obsah.
  • 00:48:09 Je to nějaký výpis z toho dopisu,
    který byl rozsáhlý.
  • 00:48:14 Byla to zahraniční situační zpráva
    a zpráva o cestě Ripky do Itálie.
  • 00:48:21 Končilo to instrukčním závěrem.
  • 00:48:25 Ale na tyto věty si pamatujete?
  • 00:48:30 V obsahu ano, stylizací jsou jiné.
  • 00:48:35 Proč myslíte, že Ripka a Zenkl...
  • 00:48:46 Někdy jsem si o sobě myslel,
    že jsem slaboch,
  • 00:48:50 že tomu nedokážu odporovat.
    Ale ono to nejde.
  • 00:48:56 Člověk se propadne do beznaděje
    a říká si,
  • 00:49:01 že už to nemá smysl,
    že to vzdá.
  • 00:49:10 I v této situaci
    jsem si třeba zacvičil,
  • 00:49:17 ale když nás konfrontovali,
    tak to začalo být zlé.
  • 00:49:23 To byl březen nebo duben.
    Už jsme se nepoznávali.
  • 00:49:29 Měli jsme totiž na sobě ty hadry.
  • 00:49:33 Zemínová na mě dlouho zírala,
    než mě poznala.
  • 00:49:38 S Miladou jsem se také setkal,
  • 00:49:41 to bylo hladké,
    brala si na sebe víc, než chtěla.
  • 00:49:48 Setkali jsme se i při přelíčení,
    to bylo podobné.
  • 00:49:55 U Milady jsem měl jeden pocit,
  • 00:50:02 později jsem si to
    z nějakých poznámek téměř potvrdil.
  • 00:50:08 Ona měla přesvědčení,
    že ji nemohou pověsit.
  • 00:50:13 A chtěla ty chlapy z toho dostat.
    Tak na sebe brala víc viny.
  • 00:50:19 Večer se otevřely dveře a ptal se,
    jak jsem tam dlouho.
  • 00:50:25 Vykal mi, to nebylo zvykem.
    Řekla jsem, že už asi velmi dlouho.
  • 00:50:31 Prý, že vypadám hrozně a ptal se,
    jestli jsem už byla venku.
  • 00:50:38 Řekla jsem, že nevím,
    kdy je noc a den.
  • 00:50:42 Vzal mě docela slušně za rameno
    a vedl mě chodbou.
  • 00:50:47 Byla jsem zesláblá,
    přidržovala jsem se mříží.
  • 00:50:54 Najednou se otevřely velké dveře
    a vyšla jsem ven.
  • 00:50:59 Cítila jsem vzduch
    a zhluboka jsem dýchala.
  • 00:51:04 Řekl mi,
    ať si sundám tu pásku.
  • 00:51:07 Podívala jsem se nahoru,
    nebe bylo poseté hvězdami.
  • 00:51:12 Byla jsem tak dojatá,
    že zas vidím nebe.
  • 00:51:16 Sepjala jsem ruce a říkám si,
    že ho snad zas uvidím na svobodě.
  • 00:51:24 Potom mě vzal zas zpátky do cely
    a za chvíli slyším Miladu:
  • 00:51:31 "Kde jsi byla?"
    Řekla jsem, že jsem byla venku,
  • 00:51:38 že jsem viděla nebe a hvězdy.
    Ale byla tam zima, asi hodně mrzlo.
  • 00:51:47 Ale bylo to tak krásné.
  • 00:51:54 A Milada řekla:
    "Jestlipak to já ještě uvidím."
  • 00:52:05 Slyšela jsem ze soudních
    a policejních kruhů,
  • 00:52:09 že ji nakonec vyslýchali
    pověšenou za nohy ke stropu.
  • 00:52:18 Pouštěli ji nahoru a dolů,
    dávali jí různé drogy.
  • 00:52:26 Ona už to znala,
    a tak říkala, co chtěli.
  • 00:52:33 Ale když byl její proces,
  • 00:52:37 připravila se a říkala,
    co chtěla.
  • 00:52:42 Museli to tedy přerušit.
  • 00:52:45 Měla už zkušenosti z protektorátu
    od nacistů.
  • 00:52:50 Nevěděli si s ní rady.
  • 00:52:54 Západní imperialisté
    zde nepřipustí samostatný stát.
  • 00:52:59 Musel by tu být federativní útvar,
    je to tak?
  • 00:53:03 -O této federaci jsme hovořili.
    -Jako o nezbytném důsledku války?
  • 00:53:10 Ne, mluvili jsme o tom
    jako o jedné myšlence.
  • 00:53:17 Museli jsme se tímto problémem
    také zabývat.
  • 00:53:26 Západní koncepce vám byla známá,
    také že s tím počítá emigrace?
  • 00:53:34 Bylo mi to známo i z našeho tisku,
  • 00:53:38 protože se tím zabývali
    i naši veřejní činitelé.
  • 00:53:44 Toto stanovisko bylo jako mluvčímu
    přičítáno Ripkovi.
  • 00:53:49 -Ještě jednu otázku.
    -Bude obsáhlá? -Ne.
  • 00:53:56 Slyšela jste tady
    o doktoru Eduardu Táborském,
  • 00:54:05 svého času byl vynikající diplomat.
  • 00:54:12 Označuje stav,
    kdy by nedošlo k válce, za Mnichov.
  • 00:54:19 -Vy jste sama zažila Mnichov.
    -Ano, velmi citelně.
  • 00:54:25 A co říkáte tomu,
    že se stav,
  • 00:54:28 kdy dojde k dorozumění
    mezi Západem a Sovětským svazem,
  • 00:54:33 nazývá Mnichovem?
  • 00:54:36 Seděli jsme ve dvou řadách,
    seděl jsem přímo za ní.
  • 00:54:42 Jednou jsem s ní byl konfrontován.
  • 00:54:45 Šlo o nějaké spisy,
    jestli jsem jí je dal nebo ne.
  • 00:54:50 Přesvědčoval jsem ji, že jsem
    jí je dal a ona zas, že nedal.
  • 00:54:56 Že je ona dávala mně.
    O to nejde.
  • 00:54:59 Jde o to,
    že když jsem se jí podíval do očí,
  • 00:55:04 nebyly to její oči.
  • 00:55:07 Jsou to oči,
    které už mě asi do smrti neopustí.
  • 00:55:11 Asi navždy je budu vidět.
  • 00:55:20 Tento proces ať je
    velkou školou bdělosti.
  • 00:55:25 Ať je současně i školou nenávisti
    k těm,
  • 00:55:32 kteří nemají sílu náš svět zvrátit,
    ale mají sílu nám škodit.
  • 00:55:41 Mají sílu ničit to,
    co sami nevytvořili.
  • 00:55:50 Přišlo nám více než dva tisíce
    rozhodnutí od pracujících.
  • 00:55:57 Žádají přísné potrestání zrádců.
  • 00:56:04 Stovky z nich spojují své protesty
    se závazky při výstavbě republiky.
  • 00:56:14 Takto se tento tribunál stává
    tribunálem boje proti záškodníkům,
  • 00:56:23 ale také projevem síly našeho lidu
    k práci pro republiku.
  • 00:56:33 Pracující volají
    po přísném potrestání zrádců.
  • 00:56:43 Já vyzývám pracující
    ke stálé bdělosti.
  • 00:56:53 Střežte si své fabriky, úrodu,
    republiku.
  • 00:57:03 Učte se z tohoto případu.
  • 00:57:09 Učte se poznávat nepřátele
    a připravovatele nové války.
  • 00:57:21 Končím s vědomím,
  • 00:57:24 že lid této republiky
    tu nejen vybuduje ráj na zemi,
  • 00:57:32 ale také tento ráj ubrání
    proti všem silám dvacátého století.
  • 00:57:42 Váš rozsudek, soudci
    Lidově demokratické republiky,
  • 00:57:48 bude příspěvkem této výstavby
    i obrany.
  • 00:57:56 Zmanipulovaná komunistická justice,
    vykonstruovaná obžaloba,
  • 00:58:02 kterou obžalovaní nikdy nečetli.
  • 00:58:05 Štvavá kampaň
    prokomunistických novinářů.
  • 00:58:10 To bylo právo té doby.
    Noviny psaly:
  • 00:58:13 "Ta nemluví jako člověk, jako žena.
    Ta vystupuje jako Hitler."
  • 00:58:24 U procesu jsme nebyli,
    bylo to zakázané.
  • 00:58:28 Bylo tam ale mnoho lidí přivezeno
    autobusy z různých továren.
  • 00:58:36 Bylo tam mnoho členů vlády,
    nosili jim tam občerstvení.
  • 00:58:44 Byla jsem v davu
    před Pankráckou věznicí.
  • 00:58:53 Když tam nosili to jídlo,
  • 00:58:57 lidé byli tak zfanatizovaní,
    že říkali:
  • 00:59:02 "Doufáme,
    že to není pro tu Horákovou."
  • 00:59:07 Nejen dav, zfanatizováno bylo
    mnoho inteligentních lidí.
  • 00:59:15 Někteří i velmi vzdělaní lidé
    sbírali podpisy pro to,
  • 00:59:22 aby byla má matka popravena.
  • 00:59:28 V Rudém právu jsme četli
    rozhodnutí,
  • 00:59:32 že lidé žádají
    ty nejpřísnější tresty.
  • 00:59:36 Uvědomili jsme si,
  • 00:59:40 že se tu bojuje
    o životy našich nejdražších.
  • 00:59:45 Když jsme s maminkou byli
    u advokáta Neumanna,
  • 00:59:50 říkal nám,
    že tam budou tresty smrti.
  • 00:59:54 Komunistům se podařilo,
    že se lidé začali bát.
  • 00:59:59 To byl také důvod toho procesu,
    aby se lidé báli.
  • 01:00:04 Musíte počítat s dobrými
    i špatnými lidskými vlastnostmi.
  • 01:00:10 Ty se začaly projevovat.
    I řada intelektuálů šla proti.
  • 01:00:15 V té době jsem byla na škole
    a vím,
  • 01:00:19 že byli i lidé velmi stateční
    a hodní.
  • 01:00:23 Moje ředitelka si přede mnou
    nedovolila tu akci vyvolat.
  • 01:00:29 Ale jeli na výlet
    a kolegyně mi pak vyprávěly,
  • 01:00:34 že je svolala,
    že musí podepsat akci proti Miladě.
  • 01:00:39 Úplně všichni řekli, že ne,
  • 01:00:42 protože jí život nedali
    a tak jí ho nebudou brát.
  • 01:00:49 Doktor Martin byl
    Miladě přidělen soudem.
  • 01:00:55 Byl to člověk
    vysokých morálních hodnot.
  • 01:01:04 Cítil povinnost Miladě pomoci
    a dostat ji z toho.
  • 01:01:11 Byl to on, kdo zaznamenal,
    že se změnila atmosféra procesu.
  • 01:01:20 Stále doufal,
    ale od určitého momentu přestal.
  • 01:01:26 Říkal: "To je strašné,
    ona se mi přestala hájit."
  • 01:01:33 Bylo nutné vypracovat...
  • 01:01:36 To je jako by jste za zabili
    pro kůži medvěda,
  • 01:01:40 který byl zdravý a rostl.
    To je předčasné, ne?
  • 01:01:45 Proč to nechcete nazývat...
  • 01:01:50 Cítila, že to nemá smysl.
    Že může něco říci a něco udělat,
  • 01:01:56 čím bude demonstrovat
    boj za své přesvědčení.
  • 01:02:02 V trestních spisech se ten moment
    přesvědčení stále objevuje.
  • 01:02:09 Na jedné straně je tu
    nějaká trestná činnost,
  • 01:02:16 na druhé straně je pro ni silnější
    její vlastní přesvědčení.
  • 01:02:22 A za něj bojuje.
    Jsou to myšlenky a stanoviska,
  • 01:02:28 které zaujímali dva lidé,
    kterých si nejvíce vážila:
  • 01:02:33 Tomáš Garrigue Masaryk
    a Edvard Beneš.
  • 01:02:37 Slavný státní soude,
  • 01:02:42 je mi těžko nalézt důvody
    na svou obhajobu.
  • 01:02:49 Děkuji proto
    svému právnímu zástupci,
  • 01:02:53 že některé nalezl
    a uplatnil je v můj prospěch.
  • 01:02:58 Své činy jsem dělala vědomě,
    chci za ně nést plnou odpovědnost.
  • 01:03:09 Odevzdaně přijmu trest,
    který pro mě bude nalezen.
  • 01:03:16 Necítím se oprávněna dělat
    prohlášení,
  • 01:03:23 ale byla bych ráda,
    aby všichni slyšeli toto:
  • 01:03:31 Jako žena a matka
    si opravdu nepřeji válku.
  • 01:03:38 Když všechno promýšlím,
    udělala jsem si cíle,
  • 01:03:44 za kterými jsem šla,
    odvisle od války.
  • 01:03:48 Jako sociální pracovnice,
    přesvědčená,
  • 01:03:52 že lepší budoucnost společnosti
    je v socialismu,
  • 01:03:58 jsem se dostala
    na cestu ke kapitalismu.
  • 01:04:03 Velice miluji tento národ
    a v době okupace jsem prokázala,
  • 01:04:12 že za něj dovedu i položit život.
    Ocitla jsem se v nebezpečí,
  • 01:04:20 že jednoho dne mohu stát
    na stejné straně stěny,
  • 01:04:26 proti které jsem bojovala na život
    a na smrt s nacistickými Němci.
  • 01:04:32 Jak jsem se dostala sem,
    jaké byly pohnutky mého jednání?
  • 01:04:44 Slavný státní soude,
  • 01:04:47 už během vyšetřování
    u Státní bezpečnosti vyšlo najevo,
  • 01:04:52 že jedno je jisté:
    Nebyly nízké a nečestné.
  • 01:05:00 Dlouho jsme diskutovali o tom,
    čemu se říká přesvědčení.
  • 01:05:07 Tak jsem totiž odůvodňovala
    pohnutky svých činů.
  • 01:05:13 Lhala bych, kdybych řekla,
    že jsem se změnila úplně,
  • 01:05:21 že jsem změnila své přesvědčení
    a jsem jiná.
  • 01:05:26 To by nebylo pravdivé.
  • 01:05:30 Na mnohé věci teď mám jiný názor,
    k mnohým věcem jsem byla přivedena,
  • 01:05:38 abych o nich mohla přemýšlet.
  • 01:05:43 Ale orgánům Státní bezpečnosti
    jsem prohlásila,
  • 01:05:50 že setrvávám ve svém přesvědčení.
    Také proto,
  • 01:05:59 že se mé přesvědčení opíralo
    o názory a stanoviska osob,
  • 01:06:06 které jsou pro mě autoritou.
    Počítám mezi ně dvě nejvzácnější,
  • 01:06:15 Tomáše Masaryka a Edvarda Beneše,
    kteří na mě působili celý život.
  • 01:06:26 Slavný státní soude,
    je mi opravdu těžko říci něco více.
  • 01:06:39 Mám jen jednu prosbu:
  • 01:06:45 Aby byli mírně posuzováni ti,
  • 01:06:52 jejichž trestná činnost
    by se mohla odvozovat ode mě,
  • 01:07:02 ať už přímo nebo mravním působením.
  • 01:07:07 Pokud jde o mě,
  • 01:07:09 věřím ve spravedlnost vašeho
    uvážení.
  • 01:07:22 Před soudem svého svědomí
    jsem obstála.
  • 01:07:26 Věřím a modlím se,
  • 01:07:30 abych obstála
    i před soudem nejvyšším,
  • 01:07:34 před Bohem.
  • 01:07:52 Jménem republiky,
  • 01:07:55 Státní soud uznal
    takto právem po hlavním přelíčení,
  • 01:08:00 konaném od 31. května do 8. června
    roku 1950:
  • 01:08:05 Obžalovaní:
    Doktorka Horáková,
  • 01:08:08 narozena 25. prosince roku 1901,
    bývalá úřednice a poslankyně.
  • 01:08:17 Doktor Josef Nestával,
    narozen 14. prosince roku 1900...
  • 01:08:26 A přeci vím,
    cítím a jsem přesvědčena,
  • 01:08:31 že kdybychom měli znovu příležitost
    a svobodu konání,
  • 01:08:36 nejednali bychom jinak,
    než jak jsme činili celý život.
  • 01:08:42 Věrně bychom sloužili
    těm vznešeným ideálům svobody,
  • 01:08:47 demokracie
    a sociálního pokroku lidství.
  • 01:08:51 a to i kdyby tato věrnost
    v novém pojetí zločinem velezrady.
  • 01:08:57 ...odsuzuje se podle zákona 231
    z roku 1948 Sbírky:
  • 01:09:03 Doktorka Horáková k trestu smrti,
    Jan Buchal k trestu smrti,...
  • 01:09:10 Pokud si uvědomuji,
  • 01:09:12 v té chvíli jsem přemýšlel,
    co udělám, když ten provaz dostanu.
  • 01:09:21 Promýšlel jsem,
    co bych napsal domů,
  • 01:09:26 co bych vzkázal dětem.
    Co by asi od táty chtěli slyšet,
  • 01:09:34 kdybych je směl vidět.
    Takto jsem se na to připravoval.
  • 01:09:42 Vypadá to sobecky,
  • 01:09:47 ale když jsem nakonec dostal
    je doživotí,
  • 01:09:52 byl to pocit úlevy.
  • 01:09:59 A protože člověk nebyl
    v normálním stavu,
  • 01:10:03 nemohu posoudit,
    jak to prožívali ostatní.
  • 01:10:08 Stáli jsme tam jako přikovaní
    a já jsem měl jednu myšlenku,
  • 01:10:15 to se vám svěřím.
    Chtěl jsem začít zpívat hymnu.
  • 01:10:21 Ale už jsem nenašel sílu,
    abych to dokázal.
  • 01:10:26 Ti, co stáli za námi,
    by asi vyváděli.
  • 01:10:30 Byly tam totiž výkřiky souhlasu,
  • 01:10:34 výkřiky,
    proč prý neodsoudili všechny.
  • 01:10:38 Bylo tam neobyčejně tvrdé napětí.
  • 01:10:42 Když jsme doma poslouchali rozsudek
    a zjistili jsme,
  • 01:10:48 že táta dostal doživotí,
    radovali jsme se, že žije.
  • 01:10:53 Dodnes mám pocit,
  • 01:10:56 že kdyby nepopravili Horákovou,
    popravili by tátu.
  • 01:11:08 Nejvyšší soud zamítl odvolání
    proti rozsudku na čtyřech listech.
  • 01:11:15 Prezident Gottwald dostával denně
    telegramy z celého světa.
  • 01:11:22 Sešly se podpisy proti rozsudku
    od světových osobností.
  • 01:11:27 Einstein, Bernal,
    ale i mezinárodní organizace.
  • 01:11:32 Harvardští profesoři,
    Sdružení panamerických žen.
  • 01:11:37 Mezi telegramy
    jsou i dva z Československa.
  • 01:11:45 Doktorka Horáková odmítla podat
    žádost o milost.
  • 01:11:51 Podala ji rodina, otec a dcera.
  • 01:11:57 O milost pro doktorku Horákovou
    požádal i advokát Martin.
  • 01:12:11 Ministr spravedlnosti
    však doporučuje milost neudělit.
  • 01:12:16 Prezident jediný mohl rozhodnout.
  • 01:12:20 Gottwald dobře znal
    doktorku Horákovou jako poslankyni.
  • 01:12:26 Říká se, že nad touto žádostí
    o milost zaváhal.
  • 01:12:33 Přestože byl požádán o milost,
    nebyla udělena.
  • 01:12:38 Rodině bylo oznámeno,
  • 01:12:40 že poslední návštěva bude povolena
    večer v devět hodin na Pankráci,
  • 01:12:47 v takové sklepní chodbě.
  • 01:12:54 Byla to dlouhá chodba,
    na konci byl napříč postaven stůl.
  • 01:13:02 Za ním byl ještě prostor,
    kam ústily dveře z levé strany.
  • 01:13:10 Mě, tetu a strýce přivedli
    k jedné straně stolu.
  • 01:13:19 Za námi a kolem nás stáli
    strážci věznice.
  • 01:13:28 Potom byla z těch dveří
    přivedena máma.
  • 01:13:36 Celá návštěva probíhala ve stoje,
    nesměli jsme si sednout.
  • 01:13:42 Má matka mluvila velmi statečně
    téměř celých dvacet minut,
  • 01:13:51 které nám byly k návštěvě povoleny.
    Její hlas byl velmi pevný.
  • 01:13:57 Neplakala, zatímco my jsme byli
    stále téměř v slzách.
  • 01:14:05 Mluvila ke každému jednotlivě.
    Mluvila také o svém otci,
  • 01:14:13 zřejmě ho ze šetrnosti
    nechtěla pozvat,
  • 01:14:19 byl už velmi starý.
  • 01:14:23 Ptala se hlavně na to,
    co se stalo s tátou.
  • 01:14:27 Bylo to už devět měsíců
    od jejího zatčení,
  • 01:14:32 ale stále nevěděla,
    jestli se dostal živý za hranice.
  • 01:14:37 Nakonec jsme jí to nějak naznačili.
  • 01:14:42 Můj muž ji měl velmi rád
    a chtěl jí říci více.
  • 01:14:47 Začal tedy vykládat,
    ale ona se bála.
  • 01:14:51 Seděl tam náměstek ministra vnitra
    a to snad ani nebyl člověk.
  • 01:14:59 Věděla, že co řekneme,
    z toho se budeme zodpovídat.
  • 01:15:07 A to ona nechtěla,
    tak ho zarazila.
  • 01:15:11 Ale jeden z nás jí řekl,
    že její muž žije.
  • 01:15:17 Řekla jsem,
    že jsem od někoho nezajímavého
  • 01:15:23 pro Státní bezpečnost slyšela,
    že odešel.
  • 01:15:28 Tím se uklidnila.
  • 01:15:31 Jana jí potom řekla,
    že jsem těhotná.
  • 01:15:36 Sama by to asi nepoznala,
    byla jsem na tom špatně.
  • 01:15:43 Ale Jana jí to řekla
    a ona z toho měla velikou radost.
  • 01:15:50 Potom už sama chtěla
    návštěvu ukončit,
  • 01:15:54 věděla,
    že by se to nervově nezvládlo.
  • 01:15:58 Chtěla Janu políbit,
    což je přirozené.
  • 01:16:02 Ale ten náměstek to nedovolil.
  • 01:16:05 Přesto řekla,
    že ji líbá a objímá.
  • 01:16:09 Tím ta návštěva skončila.
  • 01:16:12 Můj muž s Janou už odcházeli,
    já jsem stále zůstávala.
  • 01:16:18 Milada mi stále říkala:
    "Běž, jsem s tebou."
  • 01:16:23 Bylo to pro ni těžké.
    Napsala potom ještě dopis.
  • 01:16:30 Je to velmi obdivuhodné,
  • 01:16:35 protože ho psala
    asi hodinu a půl před popravou.
  • 01:16:40 Přesto je psaný velmi pevnou rukou,
    je krásný a není sentimentální.
  • 01:16:47 Až se jednou uveřejní,
    každý pozná,
  • 01:16:53 jaká to byla statečná osoba.
  • 01:17:53 Jsem pokorná a odevzdaná
    do vůle boží.
  • 01:17:57 Tuto zkoušku mi určil
    a procházím jí s jediným přáním:
  • 01:18:03 Abych splnila zákony boží
    a zachovala si čestné lidské jméno.
  • 01:18:09 Neplačte, neteskněte moc.
  • 01:18:12 Je mi to takto lepší,
    než pozvolna umírat.
  • 01:18:17 Dlouhou nesvobodu už by mé srdce
    nevydrželo.
  • 01:18:21 Ptáci se už probouzejí,
    začíná svítat.
  • 01:18:26 Jděte na louky a do lesů,
    žijte!
  • 01:18:32 Jděte do polí, dívejte se na krásné
    a všude budeme spolu.
  • 01:18:38 Dívejte se na lidi kolem,
    v každém se něčím odrazím.
  • 01:18:44 Nejsem bezradná a zoufalá.
  • 01:18:46 Je to ve mně tak klidné,
    protože mám klid ve svém svědomí.
  • 01:18:54 Vaše, jen vaše Milada.
  • 01:18:59 Skryté titulky vyrobilo
    Studio "V", s. r. o.

Související