iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 4. 2003
12:35 na ČT2

1 2 3 4 5

1 hlas
4915
zhlédnutí

Epicentrum

Jak vypadaly začátky největší humanitární organizace ve střední a východní Evropě?

38 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Epicentrum

  • 00:00:00 Přišla sem americká novinářka
    a říkala,
  • 00:00:03 jak jsou nadšení z Epicentra,
    bylo to takové americké...
  • 00:00:08 Tamhle si sedni,
    to je dobrá historka.
  • 00:00:12 Ona si tady sedla a mezitím Magic
    Simon popadl ze stolu tu fotku.
  • 00:00:18 Sem ji umístil... Ona tady seděla,
    a pořád, že jsme skvělí...
  • 00:00:25 Já jsem seděl někde tamhle.
  • 00:00:29 A ona se najednou na tu fotku
    podívala, pak se podívala na mě,
  • 00:00:35 a říká: To jste vy?
    Já říkám: Asi jo.
  • 00:00:40 -Jako přesnídávka v dívčí škole.
    -A pak ona řekla: Oh, my Gott!
  • 00:00:48 A od té doby jsou naše vztahy
    dost dobré.
  • 00:01:22 Epicentrum vlastně nikdy
    de facto nevzniklo.
  • 00:01:27 Epicentrum, pokud se nemýlím,
    a doufám, že mluvím za všechny,
  • 00:01:34 kteří se té aktivity zúčastňují,
    je v nás jako v koze.
  • 00:01:38 Epicentrum je myšlenka,
  • 00:01:41 to je nápad spojit novinařinu,
    cestování, chuť získat zkušenosti,
  • 00:01:47 chuť vidět, co se děje ve světě,
    spojit to s tím tam jet, zažít to,
  • 00:01:53 ale také pomoci.
  • 00:01:55 Tou prvotní jednotící akcí,
    kterou jsme udělali, byl Karabach,
  • 00:02:00 v květnu nebo červnu loňského roku.
  • 00:02:04 Tak vlastně bylo to Epicentrum
    konstituované a začalo fungovat.
  • 00:02:10 A celá tahle parta, co tady je,
    si myslí, že to, co dělá,
  • 00:02:18 že to dělá správně.
  • 00:02:20 Navíc pro noviny je to zajímavé,
    já se na to dívám utilitárně,
  • 00:02:25 z hlediska šéfredaktora.
  • 00:02:27 Kde je potřeba pomoci,
    tam se něco děje.
  • 00:02:30 Kde se něco děje, tam má být
    novinář a musí o tom psát.
  • 00:02:35 Proto ta skupinka,
    které pyšně říkáme Epicentrum,
  • 00:02:39 se snaží být tam, kde se něco děje.
  • 00:02:42 Jednoznačně se náš takový vnitřní
    vztah k věcem ven konstituoval
  • 00:02:49 při naší společné akci na přelomu
    roku 88 a 89 v Arménii
  • 00:02:58 při té akci "Zemětřesení", kterou
    jsme absolvovali krátce poté,
  • 00:03:09 co to v Leninakanu a tam spadlo,
  • 00:03:13 kdy jsme nejeli už jen s kamerou
    a s materiálem,
  • 00:03:17 ale vezli jsme plný náklaďák
    humanitární pomoci,
  • 00:03:21 tedy léků, oděvů, přikrývek,
    spacáků a potravin.
  • 00:03:36 Když je člověk novinář,
    musí dělat to,
  • 00:03:40 co považuje zrovna
    za nejdůležitější a nevím,
  • 00:03:43 co je dnes vlastně větší
    dobrodružství poznání,
  • 00:03:47 jestli dělat válečného zpravodaje
    ve světě, který je kolem nás,
  • 00:03:53 nebo dělat šéfredaktora novin,
    které o tom píší.
  • 00:03:57 Samozřejmě mě to mrzí,
  • 00:03:59 protože tady už sedím asi 110 dní
    a prakticky jsem nevytáhl paty,
  • 00:04:06 to se mi ještě nikdy
    v životě nestalo.
  • 00:04:10 Ale já myslím, že člověk musí
    dělat to, co ho baví,
  • 00:04:15 a tady sedět mě teď baví.
  • 00:04:22 Haló! Haló!
  • 00:04:25 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:04:29 -Vy nás k Mirkovi pustíte, že?
    -Nepustím.
  • 00:04:33 -Pojďte dál, umělci.
    -Nemá sako. -Já tu dneska spal.
  • 00:04:39 A v neděli chodím bez saka.
  • 00:04:42 Novinář musí být především
    docela normální člověk,
  • 00:04:46 nemůže to být mašina
    na sbírání informací.
  • 00:04:51 Novinář musí mít mimo hlavu také
    obyčejné srdce, a v okamžiku,
  • 00:04:57 kdy se stane jenom nějakým médiem
    na přenos nějakých skutečností,
  • 00:05:04 tak přestává být dobrým novinářem.
  • 00:05:09 Našel bych i případy...
  • 00:05:16 Charakterizovat Mirka Štětinu
    ve dvou větách, to není možné.
  • 00:05:21 Velký učitel, velký náčelník...
  • 00:05:24 Takový druhý člověk
    se jen tak nenarodí.
  • 00:05:27 Blázen. Blázen,
    obětavý až do sebezničení.
  • 00:05:41 -Dobrý den.
    -Zdrávstvujtě.
  • 00:05:44 "Fotografírovať zděs nelzja."
  • 00:05:48 Válečný zpravodaj musí stranit.
  • 00:05:51 Ještě jsem neslyšel, že by nějaká
    válka byla spravedlivá.
  • 00:05:56 Vždycky ji začnou nějací grázlové.
  • 00:06:00 Každá válka začíná
    jako nespravedlivý násilný čin.
  • 00:06:07 Potom následuje bohužel ta odveta,
  • 00:06:10 která rozvíjí ten nekonečný řetěz
    vzájemného zabíjení a vyhánění.
  • 00:06:20 Ale válečný zpravodaj
    by měl umět odhadnout,
  • 00:06:24 na čí straně je spravedlnost.
  • 00:06:29 Já jsem ještě nikdy neslyšel,
    že by noviny spojily dělání dobra,
  • 00:06:37 jak tady říkají pánové,
    s psaním novin.
  • 00:06:42 Dokonce se vyskytly hlasy,
    které nám to vyčítají,
  • 00:06:47 že vlastně když někam vezeme
    nějakou humanitární pomoc,
  • 00:06:52 že tím porušujeme
    základní pravidla objektivity.
  • 00:06:56 To je blbost,
    protože jakápak objektivita,
  • 00:07:01 když někam přijedete a vidíte,
    že je tam někomu ouvej,
  • 00:07:06 že má hlad, že po něm střílejí,
    že mu spálili barák...
  • 00:07:11 Tak si myslím, že zásadní pravidla
    novinářské etiky neporušujeme.
  • 00:07:17 My jsme se tady spolu
    naučili pár věcí.
  • 00:07:21 Naučili jsme se,
    a každý den se učíme víc a víc,
  • 00:07:25 jak pomoci lidem, jak se opravdu
    dostat na místo, kde nás potřebují,
  • 00:07:31 a další věc, kterou se pořád učíme,
    je, jak svědčit.
  • 00:07:37 Já to nemám dodnes vyřešené.
  • 00:07:40 Vždycky, když se dostanu tam, kde
    dochází ke konfliktním situacím,
  • 00:07:46 tak jsem vždy šíleně rozpolcený
    a bojím se,
  • 00:07:51 že bych tu kameru hodil za záda,
    začal ty lidi obvazovat a utěšovat.
  • 00:07:57 Já jsem v tomhle dost měkký.
  • 00:08:01 Na druhé straně vlastně si myslím,
    že v tom je smysl té naší činnosti.
  • 00:08:08 Na jednu stranu člověk ukáže
    širší veřejnosti a světu to,
  • 00:08:16 s čím se setkal. To je v pořádku,
    já už se tomu nebráním.
  • 00:08:21 Byly doby, kdy jsem si říkal,
    vždyť je to hyenismus,
  • 00:08:26 je to jízda na zpěněném hřebci,
  • 00:08:28 je to to, co se mi vnitřně
    šíleně příčí a přitom to dělám.
  • 00:08:40 A to je vlastně myslím také
    ve vínku Epicentra,
  • 00:08:44 pomoci a dovézt svědectví.
  • 00:08:50 Útok na parlament obsazený
    protijelcinovskými silami
  • 00:08:54 předznamenaly 2 vrtulníky, které
    ráno kroužily kolem Bílého domu.
  • 00:09:00 Krátce poté vnikly do budovy
    projelcinovské jednotky
  • 00:09:04 a dobyly dvě poschodí.
  • 00:09:06 Boj o parlament pak několik hodin
    pokračoval i za použití tanků.
  • 00:09:15 -Co budeme dělat s tou Petrou?
    -Já myslím, že ona z toho vyleze.
  • 00:09:21 Oni zavřeli těch 7 zahraničních
    novinářů, kteří tam mají být,
  • 00:09:27 do těch 2 místností ve sklepě.
    A tam má být červený kříž.
  • 00:09:32 -Petru nikam nezavřeš.
    -Už není šance.
  • 00:09:35 4. patro dobyli, Interfax má strach
    o své reportéry...
  • 00:09:40 -Tys tam volal do Moskvy?
    -Teď jsme s nimi mluvili.
  • 00:09:44 -A oni dobyli...
    -4. patro.
  • 00:09:46 -A vrtulníky to jistí shora.
    -Takže se střílí uvnitř.
  • 00:09:51 Jistě, bojuje se patro po patru,
    v 11 hodin měli 2 patra.
  • 00:09:55 Teď mají už čtvrté.
    Snad už je Petra venku.
  • 00:09:59 -Ta je někde tam.
    -Uvnitř? Jako postupuje nahoru?
  • 00:10:03 -A kde by byla?
    -Nevím.
  • 00:10:05 Tam, kde může jít nebo jde o život,
    tak člověk se chová úplně jinak.
  • 00:10:11 Najednou to v mozku udělá cvak
    a zapnou se receptory,
  • 00:10:16 o kterých v civilním životě
    nemáte vůbec tušení.
  • 00:10:20 Najednou vnímáte jinak, to spektrum
    přílivu informací je daleko širší,
  • 00:10:27 člověk slyší očima a vidí ušima.
  • 00:10:32 Takový ten umrtvující strach,
    když člověku se zvedá žaludek,
  • 00:10:37 kdy mu tuhnou nohy,
    kdy nemůže spát, kdy nemůže jíst,
  • 00:10:42 tak ten jsem v souvislosti s prací
    v Epicentru nikdy neměl.
  • 00:10:49 Myslím, že každý z nás,
    kdo cestuje tam,
  • 00:10:54 musí si vždycky zvážit v sobě,
    jestli má tu statečnost nebo nemá.
  • 00:11:04 Ale to nikdy nevíte,
    dokud nepřijdete na místo.
  • 00:11:10 Teprve tam člověk pochopí,
    co znamená strach, odvaha.
  • 00:11:15 Když člověk nemá strach,
    tak obyčejně špatně skončí.
  • 00:11:21 Už jsem viděl takové, kteří neměli
    tu špérklapku strachu v sobě.
  • 00:11:29 Já jsem strach jako takový,
    že by se člověk klepal,
  • 00:11:34 studený pot na čele a na zádech
    a na zadku, to skutečně neznám.
  • 00:11:41 Obavu jsem měl, to ano.
  • 00:11:45 Musím se přiznat, že byly situace,
    kdy jsem sevřel svůj talisman.
  • 00:11:51 Mohou nastat okamžiky,
    kdy má člověk umrtvující strach.
  • 00:11:57 Párkrát v životě jsem měl takový
    strach, že jsem zvracel,
  • 00:12:02 nebo že jsem brečel, nebo...
  • 00:12:05 Nikdy jsem si nenadělal do kalhot,
    ale věřím tomu, že to je možné.
  • 00:12:12 Umrtvující strach je hrozná věc,
  • 00:12:15 která člověka zbavuje
    akceschopnosti.
  • 00:12:18 Když je jen okamžitý,
    tak se to dá překonat,
  • 00:12:21 horší je, když se člověk dostane
    do stavu permanentního strachu,
  • 00:12:27 tak musí odejít,
    nebo se z něho stane alkoholik.
  • 00:12:31 To se válečným zpravodajům
    často stává, že začnou pít.
  • 00:12:38 STŘELBA.
  • 00:12:49 Ty holka!
  • 00:12:55 -To jsem na kolaps.
    -Nebuď na kolaps!
  • 00:12:59 Kdybys viděla, co mi dělala střeva.
    Říkal jsem si: Její máma mě zabije.
  • 00:13:06 Nepovídej!
  • 00:13:12 -Já jsem se také bála.
    -Ty ses neměla co bát!
  • 00:13:17 Tys byla na fleku,
  • 00:13:19 -ale co mají dělat lidi, kteří
    jsou bezmocní v dálce? -Bál ses?
  • 00:13:25 Já vždycky, když někam jedu, tak
    jedno z mých největších dilemat,
  • 00:13:31 nebo to, co mě trápí nejvíc,
    je to, že vím, že maminka, táta,
  • 00:13:36 a celá naše rodina poslouchá rádio,
    čte noviny a strašně se o mě bojí.
  • 00:13:43 Mně to je hrozně líto,
    ale nemohu s tím nic dělat.
  • 00:13:50 Snažím se jim to nějak...
    Ne vysvětlit, to se vysvětlit nedá.
  • 00:13:56 Ale aspoň jim to nějak zjednodušit.
  • 00:14:01 Já si myslím, že se rodina bojí,
    že mí blízcí se bojí,
  • 00:14:06 ale mají to štěstí,
    že se mnou ty situace neprožívají,
  • 00:14:11 takže oni nevědí,
    co všechno nás tam čeká,
  • 00:14:16 jaké nástrahy a situace
    musíme překonat.
  • 00:14:21 Jistě, vy máte strach,
    když jste tam a střílejí po vás.
  • 00:14:25 A ta maminka, když se na to doma
    dívá v přímém přenosu a ví,
  • 00:14:30 že jste tam,
    tak má tisíckrát větší strach,
  • 00:14:34 protože vám nemůže pomoct.
    Vy můžete zdrhnout.
  • 00:14:38 A víte, že to v televizi někdy
    vypadá trochu hůře,
  • 00:14:42 než to ve skutečnosti je,
    takže jste v lepší situaci než ona.
  • 00:14:53 -Už začíná brečet.
    -Náš chlapeček...
  • 00:14:56 Lhala bych, kdybych tvrdila,
    že mi to je lhostejné,
  • 00:15:01 že jsme často sami.
  • 00:15:03 Hlavně byl v místech,
    kde nebylo žádné spojení,
  • 00:15:07 korespondence fungovala jednou za 2
    měsíce, to je nepříjemný pocit.
  • 00:15:13 Musím to zaklepat, jemu se průšvihy
    na cestách nestaly takového druhu,
  • 00:15:19 aby se mi nevrátil.
  • 00:15:22 Umí točit bezvadné filmy.
  • 00:15:25 Umělec, velice emotivní...
  • 00:15:28 Trochu sentimentální režisér.
  • 00:15:31 Obdivuji ho za jeho filmy,
    za jeho organizační schopnosti.
  • 00:15:36 Čestný chlap, můj dobrý kamarád.
  • 00:15:44 Tak šup, šup! Já to moc neumím,
    zdaleka ne tak jako máma...
  • 00:15:52 Tuhle ctižádost nemám,
    být pořád někde,
  • 00:15:58 kde hoří tanky a umírají lidé.
    To vůbec ne.
  • 00:16:04 To vyplynulo z některých akcí
    Epicentra zcela přirozeně,
  • 00:16:09 ale že bych to vyhledával...
    Spíš mohu říct, že naopak.
  • 00:16:25 A pokud se týká války z mého
    hlediska filmaře nebo novináře,
  • 00:16:32 je to strašně těžká disciplína.
    Válka se nedá natočit.
  • 00:16:38 Jako skutečná válka.
  • 00:16:40 Je to úplně něco jiného než to,
    co známe z akčních filmů.
  • 00:16:48 V září jsme byli v Bosně,
  • 00:16:51 vezli jsme tam 6 sanitek jako dar
    Záchranné služby Magistrátu Prahy.
  • 00:16:56 Chtěli jsme je předat
    muslimské i chorvatské straně,
  • 00:17:01 ale Komisariát pro uprchlíky
    nám odpověděl,
  • 00:17:05 že situace v Bosně není taková,
    aby mělo smysl tam vozit sanitky.
  • 00:17:10 Tak jsme se obrátili
    na místní katolickou charitu,
  • 00:17:14 která má přístup jen
    do Chorvaty ovládaných území.
  • 00:17:18 Ale my si neděláme
    velkou hlavu z toho,
  • 00:17:22 jestli tu pomoc rozdělujeme
    spravedlivě,
  • 00:17:25 protože většinou tou skladbou
    ta pomoc je taková,
  • 00:17:29 která jde civilistům,
  • 00:17:31 a civilisti jsou na všech stranách
    úplně stejní.
  • 00:17:35 Našla se skupina řidičů
    z řad členů týmu Epicentrum,
  • 00:17:40 všechno voluntiéři,
    čili lidé, kteří pracují zadarmo,
  • 00:17:44 a 3 sanitky jsme odvezli
    do chorvatské části Mostaru,
  • 00:17:49 do místní nemocnice,
  • 00:17:51 kde bylo za těch 18 měsíců
    války zničeno 50 nemocničních aut.
  • 00:17:56 Z toho je vidět, jak potřebná
    je ta pomoc a že vůbec nevadí,
  • 00:18:01 že to nejsou nové vozy.
  • 00:18:03 Protože jsme také novináři,
    tak když jsme je dovezli na místo,
  • 00:18:08 to je totiž krédo Epicentra
    a nadace,
  • 00:18:11 nepředávat velkým organizacím,
    neskládat v centrálním skladu,
  • 00:18:16 ale pokud to jde,
    tak dojet do konkrétní nemocnice,
  • 00:18:21 předat to konkrétnímu primáři,
    konkrétním lidem.
  • 00:18:25 Když jsme to předali,
    tak jsme vyjeli do střední Bosny
  • 00:18:29 na chorvatsko-muslimské linie
    k městečku Prozor,
  • 00:18:33 kde se asi 10 dní předtím odehrál
    masakr na civilním obyvatelstvu.
  • 00:18:39 Komando přepadlo jednu vesnici
    a postřílelo,
  • 00:18:42 upálilo a podřezalo asi 29 lidí.
  • 00:19:00 To jsou obrázky Sarajeva,
    které maloval můj tatínek,
  • 00:19:04 když tam v roce 47 dělal
    urbanistický plán Sarajeva.
  • 00:19:09 -Počkej! -Dobré.
    -Jestli to tam nepůjde...
  • 00:19:14 Vidíš to, co jsi za lempla?
    To není pravda. To je celý Rybář!
  • 00:19:21 Já se vždycky dohaduju v nadaci
    a Epicentru o tom,
  • 00:19:26 kdo má větší zásluhu na tom,
  • 00:19:29 že to Epicentrum a nadace fungovaly
    a začaly fungovat v takové podobě.
  • 00:19:35 Pochopitelně na tom má
    velkou zásluhu Mirek,
  • 00:19:38 ale člověk, který ty jeho dobré
    nápady dotáhl do konce,
  • 00:19:43 bez koho by to nezačalo fungovat,
    tím člověkem byla Vlasta.
  • 00:19:48 Paní Peroutková je manželka
    Ferdinanda Peroutky,
  • 00:19:52 se kterou jsem mluvila před 14 dny.
  • 00:19:55 Rozhodně jsem neměla za cíl
    jim dělat slepici,
  • 00:19:59 která by je opečovávala.
  • 00:20:01 To nedělám ani doma
    a nedělala bych to ani tady.
  • 00:20:05 Já jsem jim vděčná,
    že mě vzali jako partnera,
  • 00:20:09 protože já jsem se vždycky
    stavěla k problémům jako chlap.
  • 00:20:14 Ale opečovávala jsem je ráda.
  • 00:20:16 Spolehlivá základna, bez které
    bych nemohl dělat šéfredaktora.
  • 00:20:23 Matka pluku.
    Matka Kuráž, obětavá, hodná ženská.
  • 00:20:28 Silná žena. Tvrdá, všechno to řídí.
  • 00:20:32 Tak to je zázrak.
  • 00:20:34 Nemiluju je, nenávidím je.
    Miluju je.
  • 00:21:17 Když se odněkud vracím,
  • 00:21:19 tak jsem většinou hodně unavený
    a chtěl bych se vracet někam domů.
  • 00:21:25 Tohle pro mě není domov,
    protože to prostě není domov,
  • 00:21:30 je to provizorium.
    Jsou v tom ještě další důvody.
  • 00:21:34 Takže když se vrátím, tak si chci
    rychle odbýt ty deprese,
  • 00:21:39 které na člověka padnou, když mu
    dojdou všechny ty hrůzy, co prožil,
  • 00:21:45 nebo ty strachy, které prošel,
    a začít pracovat na něčem jiném.
  • 00:21:50 Důležité je vědět, že nemůžeš brát
    tíhu světa na svoje bedra,
  • 00:21:55 protože to se nedá unést
    a člověk by se zbláznil.
  • 00:22:00 Jsem svobodný mladý muž,
    nezadaný, už dlouhá léta,
  • 00:22:04 ale teď o to víc,
    protože si sám vařím,
  • 00:22:08 resp. nevařím, protože vařit
    si pro sebe mě nebaví.
  • 00:22:12 Sám si peru, to ještě zvládám,
    s knoflíky u košilí je to horší.
  • 00:22:17 Těm, které nemají knoflíky, jsem
    vyhradil levou polovinu skříně,
  • 00:22:22 a do pravé dávám ty,
    které se ještě dají nosit.
  • 00:22:26 Až se levá polovina úplně zaplní,
    tak s tím něco udělám.
  • 00:22:31 Já jsem v nadaci od loňského roku
    do konce června dělal bez platu,
  • 00:22:37 ale dělal jsem to pro dobrý pocit.
    Je to věc, kterou je třeba dělat.
  • 00:22:43 A hlavně jsem měl z čeho žít.
  • 00:22:46 Asi rok a půl dovážíme
    s kamarády věci z Nepálu,
  • 00:22:50 protože se na tom dají
    vydělat peníze, které stačí,
  • 00:22:54 aby člověk mohl žít
    a třeba dělat v nadaci.
  • 00:22:58 Co se týče našeho magického Šimona,
    to je můj dost dobrý kamarád.
  • 00:23:04 Nafoukaný, mladý, schopný.
  • 00:23:06 Ohromný růst osobnosti.
  • 00:23:09 To bych snad radši
    ani nekomentovala.
  • 00:23:12 On má všechny vlastnosti
    dobrého politika,
  • 00:23:17 tzn. průbojnost, inteligenci,
    mozek, nadhled a cit.
  • 00:23:30 To už je možná také trochu droga,
    stálé odjíždění, přijíždění...
  • 00:23:35 Člověk už to začne potřebovat.
  • 00:23:38 Všichni si tady říkáme:
    Někam bych jel.
  • 00:23:43 To už je takový tik.
  • 00:23:45 Jdeme třeba odsud do hospody
    K Beránkům a cestou si říkáme:
  • 00:23:50 Někam bych jel.
  • 00:23:52 Já jsem se dostal k Dimitriji
    Tiomofijevičovi Jazovovi,
  • 00:23:57 poslednímu ministru obrany
    Sovětského svazu,
  • 00:24:01 tak jsme s ním dělali interview,
    on měl ohromnou kancelář,
  • 00:24:06 a v té kanceláři
    měl velikánský glóbus.
  • 00:24:10 Seděl u stolu a celou dobu se díval
    na tu Zeměkouli se zalíbením.
  • 00:24:17 A když jsme se loučili,
    tak jsem se ptal:
  • 00:24:20 Dimitriji Timofijeviči, když jste
    ministr obrany Sovětského svazu,
  • 00:24:26 určitě máte atomový telefon.
  • 00:24:29 On se rozzářil,
    teď tady měl takový šuplík,
  • 00:24:34 a odtud vytáhl červený telefon.
    A říkal: Tady je atomový telefon
  • 00:24:40 a s takovým zalíbením se podíval
    na tu zeměkouli...
  • 00:24:44 O mně mají lidé představu,
    že jsem šílenec,
  • 00:24:48 jehož cílem je, v okamžiku,
    kdy se někde začne střílet,
  • 00:24:52 odletět tam a pokud možno se také
    nechat postřelit. To je nesmysl.
  • 00:24:58 Honza si vlastně za každou cenu
    chtěl prožít skutečnou válku
  • 00:25:03 a vydal se sám a pěšky na frontovou
    linii, kde se střílelo z děl...
  • 00:25:10 Já jsem říkal:
    Honzo, neblbni, nedělej to.
  • 00:25:14 Fotit tam nemůžeš,
  • 00:25:17 nic odtud nepřineseš
    než svou osobní zkušenost.
  • 00:25:21 Když kousek ode mě poprvé
    práskla bomba,
  • 00:25:24 tak jsem potom 2 hodiny
    byl naprosto rozsypaný
  • 00:25:30 a uvědomil jsem si,
    že ta válka je šílená věc.
  • 00:25:34 Brzo k ránu se vrátil a říká:
    Měl jsi pravdu, byl to průser,
  • 00:25:40 zalezl jsem pod nějaký vystřílený
    kamión nebo transportér
  • 00:25:44 a celou noc jsem tam ležel
    zahrabaný v blátě, a bál jsem se.
  • 00:25:52 Velmi rychle na to jsem dostal
    druhou lekci v Moskvě,
  • 00:25:57 kdy jsem dostal při moskevském puči
    zásah do hlavy.
  • 00:26:02 Když člověk vidí ten záblesk,
    jak proti němu někdo vystřelil,
  • 00:26:09 teď cítí,
    že ho něco odhazuje dozadu,
  • 00:26:13 já jsem přestal na chvíli
    vidět a slyšet,
  • 00:26:18 tak jsem si říkal:
    Konec, už jsem skončil.
  • 00:26:22 A ty 2 vteřiny,
    na to v životě nezapomenu.
  • 00:26:26 Bylo to jak říkal Mirek.
  • 00:26:28 Zatkli mě, nahnali mě
    do nějakého kutlochu,
  • 00:26:32 já jsem pořád opakoval, že chci
    mluvit s tovariščom Gadžievim.
  • 00:26:37 Ještě mi radili,
    ať ho uplatím láhví vodky.
  • 00:26:41 Tak jsem mu dal láhev vodky,
    jako pozornost z Československa.
  • 00:26:46 On sáhl do šuplíku,
    podal mi vizitku a ptá se:
  • 00:26:50 "Ty znaješ etovo žurnalista?"
  • 00:26:52 Tam bylo: Jaromír Štětina,
    Lidové noviny, Moskva.
  • 00:26:56 Tak jsem říkal: Osobně ho neznám,
    ale znám ty noviny.
  • 00:27:01 To je bulvární plátek
    a vůbec bych se nedivil,
  • 00:27:05 kdyby o vás psal nějak špatně.
    On říkal: Psal o mně velmi špatně.
  • 00:27:10 A pak jsme otevřeli tu flašku
    vodky a Gadžijev mě pustil dál.
  • 00:27:15 A asi rok na to ho zastřelili.
  • 00:27:18 -Pak jsme se tam byli podívat...
    -Už je v pekle.
  • 00:27:22 Honza Rybář, bláznivý mladý kluk
    s ohromnou schopností jít za věcí.
  • 00:27:30 Mladý, silný, ambiciózní, líný.
  • 00:27:35 Mladý, nedisciplinovaný...
  • 00:27:37 Mladý, tím myslím nejen věkem,
    ale i nazíráním na svět.
  • 00:27:42 Pro něj mám hroznou slabost.
  • 00:27:44 Nevycválaný mladý novinář, velká
    naděje, velký novinářský talent.
  • 00:27:54 Rybáři, tys tu dnes opravdu spal?
    Snad poprvé...
  • 00:28:02 Vstávej! Ke strojům!
    Práce volá!
  • 00:28:08 -Pracuješ od půl deváté!
    -Jak to? Od osmi.
  • 00:28:13 -Jak to, že tě nevzbudila
    uklízečka? -Vzbudila. V půl šesté.
  • 00:28:19 -A jsi docela vzhůru, mluvíš hodně.
    Pustíme ti trochu... -Ne!
  • 00:28:25 HLASITÁ HUDBA.
  • 00:28:35 Brutální barbare!
  • 00:28:37 Já jsem sem nastupoval s tím,
    že se chci podívat po světě,
  • 00:28:43 něčemu ať už porozumět,
    nebo to vidět, být u toho.
  • 00:28:48 A teď se stalo, že jsem se tady
    zabydlel v tomhle "officu",
  • 00:28:53 a všichni mě začínají
    přezdívat úředníkem,
  • 00:28:57 ale já jsem nějak se dostal
    do party obrovských dobrodruhů,
  • 00:29:02 kde se tady chrlí nápady,
    ale aby to fungovalo,
  • 00:29:06 tak jsem tady musel zavést takový
    sofistikovaný systém dokumentů...
  • 00:29:12 Šanony, faktury, tady na Šimona
    takový bič, že zbývá 8 dní...
  • 00:29:19 Prostě že se věci musí dodržovat
    a není to jen dobrodružství
  • 00:29:24 a je to také úřad.
  • 00:29:26 Brzy jsem zjistil, že je potřeba,
    aby někdo dělal ty technické věci.
  • 00:29:32 Náklady, čísla, celníky,
    pohonné hmoty,
  • 00:29:35 všechny tyhle zdánlivě neviditelné,
  • 00:29:39 ale pro uskutečnění každé
    humanitární mise důležité věci.
  • 00:29:44 Začal jsem je dělat já,
    protože mi to sedělo,
  • 00:29:47 a Mirek spíš držel takovou tu
    filozofičtější rovinu.
  • 00:29:52 Mirek se stal šéfredaktorem,
    a já jsem se stal jeho nástupcem.
  • 00:29:57 Naštěstí mám lidi, jako je Lukáš,
    což je úředník, někdy až přílišný.
  • 00:30:04 Mě baví organizovat. Někdy mě štve,
  • 00:30:07 když je mi to dáváno za zlé
    nebo to není doceněno od těch,
  • 00:30:11 kteří do těch dobrodružství
    jezdí.
  • 00:30:16 Je v tom stejně ta myšlenka
    nadace a Epicentra.
  • 00:30:21 Tohle je ta nadace, ty papíry,
    to vyřizování telefonátů, počítače.
  • 00:30:26 A pak je to Epicentrum,
    které jezdí.
  • 00:30:31 Mě děsí představa,
  • 00:30:33 že bych musel třeba 2 dny
    obtelefonovávat nějaké instituce,
  • 00:30:39 nebo něco podobného, takže to mi
    občas kolegové dávají najevo,
  • 00:30:44 že bych měl pracovat.
    Tak už jsem slíbil,
  • 00:30:47 že začnu telefonovat a počítat
    desetníky a tak...
  • 00:30:52 To na Šimonovi obdivuji.
  • 00:30:54 Je schopný měsíc pracovat na nějaké
    akci a pak poslat někoho jiného.
  • 00:31:00 -Šimone, kam jdete?
    -Do rádia.
  • 00:31:03 Bude hovořit plynule anglicky.
    Já jdu faxovat.
  • 00:31:08 MLUVÍ ANGLICKY.
  • 00:31:25 Šimon a Lukáš a lidé v Nadaci
    Lidových novin mají dobré myšlenky,
  • 00:31:31 a mohou dělat akce, které by byly
    těžké pro organizace OSN,
  • 00:31:38 protože jsou mladí, mají hodně
    energie a mohou ty akce dělat.
  • 00:31:49 Začnu-li povídat nějaké
    tzv. hrdinské historky
  • 00:31:53 z Náhorního Karabachu,
    což je všezahrnující pojem,
  • 00:31:57 pod který se schovají ostatní
    hrdinské historky,
  • 00:32:01 tak tohle většinou dívky zaujme.
    Teď si nejvíc vážím toho,
  • 00:32:07 když náhodou použiju tuhle dost
    otřelou a nesportovní metodu
  • 00:32:13 a dívka třeba zívne.
    To si říkám: Tak to je ono.
  • 00:32:18 Nenechala se obalamutit
    nějakými kýčovitými řečmi.
  • 00:32:24 Když se někdo z nás snaží
    nějakou dívku kontaktovat,
  • 00:32:29 úplně nejlepší je telefonát
    a informace,
  • 00:32:32 že pozítří odjíždím na frontové
    linie a jestli by nešla na večeři.
  • 00:32:38 Málokterá odmítne.
  • 00:32:46 Prožil jsem to, že jsem byl 3 roky
    do někoho zamilovaný,
  • 00:32:50 myslel jsem si,
    že spolu už zůstaneme navždycky,
  • 00:32:55 a teď už nemám potřebu...
    Nebo nemohu navazovat ty kontakty,
  • 00:33:00 kdy člověk už předem ví,
  • 00:33:05 že to je někde v budoucnosti
    časově omezené, že to skončí.
  • 00:33:11 Náhodou jsem dostala možnost
    stipendia od Lidových novin.
  • 00:33:17 Dostala jsem dopis,
    a tak jsem se strašně radovala,
  • 00:33:21 že mohu znovu začít studovat,
    protože jsem neměla z čeho žít.
  • 00:33:30 Těch 1 500 korun, které dostávám,
    mi stačí,
  • 00:33:34 abych mohla udělat ty všechny
    zkoušky, které mi zbývají.
  • 00:33:39 Víte, my nemůžeme zastavit
    ani jednu válku,
  • 00:33:44 my opravdu pomoct lidem nemůžeme.
    My můžeme dělat jen dvě věci:
  • 00:33:54 Trochu ulehčit od obrovského
    utrpení malé části lidí,
  • 00:34:01 do kterého se dostali,
    a můžeme tady svědčit.
  • 00:34:04 Epicentrum a Nadace Lidových novin
    mají zatím jednu velkou smůlu,
  • 00:34:10 kterou třeba nemají nějaké
    větší organizace, západní,
  • 00:34:15 které se zabývají stejnou činností.
    Nemají peníze.
  • 00:34:19 V zásadě veškerá ta činnost, kterou
    Epicentrum a Nadace LN podniká,
  • 00:34:25 se zakládá na dobrovolnosti
    a nadšení,
  • 00:34:30 a pokud se pak nějaké
    prostředky seženou,
  • 00:34:34 tak všechny jsou z darů normálních
    občanů téhle země.
  • 00:34:41 Zaplať Pánbůh za ně,
    protože kdyby těch darů nebylo,
  • 00:34:46 kdyby nepřicházely peníze na konto
    Krajané, na konto Bosna a další,
  • 00:34:53 tak vlastně Epicentrum neexistuje.
  • 00:34:57 Epicentrum nemůže pomoci každému,
    ani ta nadace.
  • 00:35:02 To ani také není smysl té naší
    party, abychom pomohli všude,
  • 00:35:10 ale někdy mám ten pocit bezmoci,
  • 00:35:16 že nemůžeme ani dost důrazně
    lidem říct,
  • 00:35:21 že by také oni měli něco dělat.
  • 00:35:26 A když je mi v té šéfredaktorně
    chmurno, tak se seberu
  • 00:35:30 a jdu se posadit mezi kluky
    do té místnůstky, co jsme seděli,
  • 00:35:36 a tady se posadím, a zapálím si
    cigaretu, a nebo mi nalejou...
  • 00:35:44 -Možná mi i nalejou.
    -Nenalejou. Práce není skončena.
  • 00:35:51 Já jsem viděl za poslední 2 roky
    hodně válek,
  • 00:35:55 nevím,
    v kolika válkách jsem pracoval,
  • 00:36:00 ale Somálsko odpovídalo tomu,
    co jsem o Somálsku slyšel,
  • 00:36:05 když jsem tam jel. Že je to země,
    která spadla přes okraj planety.
  • 00:36:10 Na mě tam sáhla strašná vize toho,
    co by se mohlo na Zeměkouli stát,
  • 00:36:16 kdyby nevyhrála docela
    obyčejná lidskost,
  • 00:36:21 myslím tím lidskost
    v celosvětovém měřítku.
  • 00:36:26 Ta největší bezmocnost je ta,
    že nedokážeme říct těm,
  • 00:36:31 kteří o světě rozhodují,
    tj. politikům,
  • 00:36:36 jak strašně důležité by bylo,
    aby se už konečně dali dohromady,
  • 00:36:42 poněvadž oni jsou profesionálové,
    a udělali něco,
  • 00:36:49 aby lidem, kteří trpí,
    ať je to kdekoliv, pomohli.
  • 00:38:12 Skryté titulky vyrobilo
    Studio "V", s.r.o.

Související