iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
9. 10. 2000
02:05 na ČT1

1 2 3 4 5

11 hlasů
35846
zhlédnutí

Hledám paní na hlídání

Malá televizní komedie o problémech rodiny s malým dítětem.

42 min | další Filmy »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Hledám paní na hlídání

  • 00:00:07 PÍSEŇ
  • 00:00:09 Hledám paní na hlídání,
    ale paní není k mání,
  • 00:00:15 nemám zdání, kde se shání
    hodná paní na hlídání.
  • 00:00:31 ZVONÍ TELEFON
    Holubová.
  • 00:00:34 To je Jarmila Knotková.
  • 00:00:36 Ne, ještě ne,
    čekáme ji každou chvíli.
  • 00:00:39 Říkala,
    že přijde ve čtyři.
  • 00:00:41 Jsi moc hodná.
    To víš, jsme na ni hrozně zvědaví.
  • 00:00:46 PÍSEŇ
    Všichni bychom byli šťastní,
  • 00:00:49 byla by jak
    naše vlastní babička.
  • 00:00:55 Dítě se už na ni třese,
  • 00:00:58 řekněte mi jenom,
    kde se shání paní na hlídání.
  • 00:01:17 Libuše si ji nemohla vynachválit.
  • 00:01:20 Nemáš zač, ale počítejte s tím,
    že po půl roce přejde k nám.
  • 00:01:26 Já budu ještě půl roku doma,
    ale pak s ní napevno počítáme.
  • 00:01:30 PÍSEŇ
  • 00:01:32 Hledám paní na hlídání,
    ale paní není k mání,
  • 00:01:37 nemám zdání, kde se shání
    hodná paní na hlídání.
  • 00:01:49 To víš,
    čekáme na ni jako na smilování.
  • 00:01:52 Hlavně, aby si na ni
    zvyknul Petřík.
  • 00:01:55 ZVONEK
    Jarmilko, myslím, že už je tady.
  • 00:01:58 V pátek večer se sejdeme
    a oslavíme to, jo? Tak pa.
  • 00:02:01 Sedněte si ke stolu,
    honem.
  • 00:02:04 Tak honem, pojď.
    Kde máš zajíčka?
  • 00:02:06 -Dobrý den.
    -Já jsem Strnisková.
  • 00:02:09 Dobrý den, paní Strnisková.
  • 00:02:11 -Já jsem Holub.
    -Tak tady je to holoubě.
  • 00:02:14 To je náš Petřík.
    Pozdrav hezky tetu.
  • 00:02:18 Paní Strnisková, pojďte dál.
    Je to tu trošku stísněné, to víte.
  • 00:02:22 No, velké to není.
  • 00:02:25 Aha, tady je kuchyň,
    taky takový kamrlík.
  • 00:02:29 -Dáte si kafíčko, paní Strnisková?
    -Kávu ne. Čaj, prosím.
  • 00:02:32 Já jsem si přinesla svůj hrneček,
    jsem na něj zvyklá.
  • 00:02:37 Sladím tři kostky.
  • 00:02:39 Řeknu vám rovnou,
    že můžete mluvit o štěstí.
  • 00:02:42 My jsme taky rádi, viď?
  • 00:02:44 Já jsem totiž měla smlouvu
    s jednou skutečně solidní rodinkou,
  • 00:02:48 ale jejich babička z Podbořan
    začala žárlit,
  • 00:02:52 že u vnoučka je cizí osoba,
    ona že je vosk,
  • 00:02:57 tak dali malého Kamila
    na venkov.
  • 00:03:01 No, to je jejich věc.
  • 00:03:04 My jsme taky chtěli dát Petříka
    k babičce, ale ona nechce.
  • 00:03:09 Tak podívejte, praxi mám,
    nejsem žádný začátečník.
  • 00:03:13 -Jsem přísná a přesná.
    -To je vidět, už ten příchod.
  • 00:03:18 Tak nejdřív ty hlavní věci.
    Požaduju sedm set korun měsíčně,
  • 00:03:23 jízdné, stravu,
    soboty a neděle volné, přirozeně.
  • 00:03:27 Vyhovuje vám to?
    Je to běžné.
  • 00:03:31 Sedm set?
    Paní Knotková říkala šest set.
  • 00:03:34 Knotková? Neznám.
    To se asi přeslechla.
  • 00:03:38 -Zdá se vám to moc?
    -To víte, nekradu.
  • 00:03:42 -Ale co by člověk pro dítě...
    -Neudělal, viďte?
  • 00:03:47 To je další věc.
    Z výchovných důvodů není dobré,
  • 00:03:51 aby se opatrovnice
    střídaly jako počasí.
  • 00:03:54 To není možné,
    rodina není holubník.
  • 00:03:59 I když ve vašem případě,
    pane Holub, že?
  • 00:04:03 Koukám, že jste veselá kopa,
    paní Strnisková.
  • 00:04:08 Humor je koření života.
  • 00:04:11 Vohnout vždycky říká,
    že s legrací zaženeš i úplavici.
  • 00:04:17 Na to nesahej, Kamile,
    to není hygienické.
  • 00:04:22 Prosím, paní Strnisková,
    poslužte si.
  • 00:04:24 Děkuji.
  • 00:04:26 Z výchovných důvodů
    trvám na tom,
  • 00:04:29 aby byla smlouva uzavřena
    nejméně na půl roku.
  • 00:04:32 To není jen v mém zájmu,
    ale především v zájmu dítěte.
  • 00:04:36 -Doplatil by na to malý Kamil.
    -Petřík.
  • 00:04:43 Já vím, to je další věc.
  • 00:04:46 Já opatruju dvanáctý rok.
    Mýma rukama prošla už řádka dětí.
  • 00:04:51 Pro mě je neúnosné, abych si
    stále zvykala na nová jména.
  • 00:04:56 Můj první svěřenec
    se jmenoval Kamil,
  • 00:04:58 od té doby používám
    zásadně jen jméno Kamil.
  • 00:05:01 Děvčátka jsou Helenky.
  • 00:05:04 Ve všech rodinách, kde jsem byla,
    to pochopili.
  • 00:05:07 Děvčátka jsou Helenky?
    Proč?
  • 00:05:11 Ale... Nemůže to mít
    špatný vliv na Petříka?
  • 00:05:14 To jsou zbytečné obavy.
    Já měla jednoho Kamila,
  • 00:05:18 ten se jmenoval Radim,
    ale jeho strýc,
  • 00:05:22 on už byl trochu sklerotický,
    mu zásadně říkal Lubošu.
  • 00:05:28 A nic se nestalo, dneska sedí
    u přepážky na hlavní poště.
  • 00:05:33 -Bába!
    -Co to říkáš, prosím tě?
  • 00:05:37 Podívej, jak vyvádíš.
    Teta se bude zlobit.
  • 00:05:41 Tady si hezky hačni...
  • 00:05:43 Jsou lidé,
    kteří nosili dvě jména celý život.
  • 00:05:47 Karel Jaromír Erben,
    Josef Václav Sládek...
  • 00:05:51 František Ladislav Čelakovský,
    Karel Hynek ten...
  • 00:05:54 Vidíte, a ví se o nich dodnes.
    A až se trochu sblížíme,
  • 00:05:59 ráda bych paní Holubové
    říkala Slávko a vám Edo.
  • 00:06:03 Jména jsou to hezká
    a já jsem na ně zvyklá.
  • 00:06:06 Zálohu bych prosila předem,
    čistě pro pořádek.
  • 00:06:10 Stačí polovic,
    to máme tři sta padesát korun.
  • 00:06:14 Viď, Kamile?
  • 00:06:16 Paní Strnisková,
    my k vám máme ještě takovou prosbu.
  • 00:06:20 -Nemůžete ještě taky v pátek večer?
    -A proč večer?
  • 00:06:25 My jsme totiž pozvaní ke známým.
  • 00:06:28 K těm Knotkům,
    jak k nim máte přijít po nás.
  • 00:06:31 -Ta televize funguje?
    -Funguje.
  • 00:06:35 Tak dobře, ale příště
    bych to ráda věděla dřív,
  • 00:06:40 já totiž plánuju svůj čas týdně.
  • 00:06:46 -Ráno na shledanou.
    -Na shledanou, paní Strnisková.
  • 00:06:50 Pojď se rozloučit s tetou,
    honem!
  • 00:06:54 -Pa pa.
    -Pa pa.
  • 00:06:57 Na shledanou.
  • 00:06:59 No vidíš,
    to je paní Strnisková, viď?
  • 00:07:03 A není ona taková,
    že by vizitýrovala po bytě?
  • 00:07:08 -Je, holka, je.
    -To já strašně nesnáším.
  • 00:07:12 Vidíš,
    a Libuše nic takovýho neříkala.
  • 00:07:15 Já myslím, že se jí chtěla zbavit,
    tak vám ji vychválila až do nebe.
  • 00:07:19 Myslíš?
  • 00:07:21 Hele, to je Constanta,
    to je největší rumunskej přístav.
  • 00:07:25 -Tam má sochu ten... Homér.
    -Ovidius.
  • 00:07:28 No, a jinak lodě a lodě, víš?
    A tohle je parník Ankara.
  • 00:07:31 My ještě nemůžeme říct,
    že by byla přímo vlezlá...
  • 00:07:35 Jak to? Můžeme.
    A nebo ty jména...
  • 00:07:39 -Jaký jména?
    -Představ si to!
  • 00:07:42 Malýmu Petříkovi říká Kamile,
    a tady Zuzce říká Slávko.
  • 00:07:48 A víš jak mně? Edo!
    Blázinec...
  • 00:07:53 -Ale to je roztomilý, ne?
    -Ne.
  • 00:07:55 Jo, to je roztomilá krajinka.
    Ale měl jsem to víc přiclonit.
  • 00:08:01 -A tohle je mořský akvárium.
    -To už tam jednou bylo.
  • 00:08:06 To bylo muzeum v Dubrovníku,
    tohle je Constanta.
  • 00:08:10 Mimochodem,
    nebere šest stovek, ale osm.
  • 00:08:14 -Sedm.
    -Osm!
  • 00:08:16 Libuše říkala šest.
  • 00:08:19 Ale Jarmilko, my jsme moc vděční,
    že jste nám ji dohodili.
  • 00:08:23 Lepší něco než nic.
  • 00:08:26 -A jak vaří?
    -Blafy.
  • 00:08:28 -Prakticky ještě vůbec nevařila.
    -Tak vidíš.
  • 00:08:32 Dítě hladový,
    ale ona mu neuvaří.
  • 00:08:35 Ale kde vařili dobře,
    to bylo v Mangalii.
  • 00:08:38 To je ten hotel, podívej.
    Tady na tý terase jsme jedli.
  • 00:08:43 -Prosím tě, Toníku, nepřehánej to.
    -Copak já přeháním?
  • 00:08:47 Nech mě,
    já vím co dělám, jo?
  • 00:08:51 Krásná vyhlídka.
    Člověk jí a dívá se přímo na moře.
  • 00:08:55 -No jo, u moře chutná.
    -Mně to je opravdu strašně líto,
  • 00:08:59 že jsme vás přivedli
    do takový situace.
  • 00:09:01 Já to říkám proto,
    abyste pak na nás nenadávali,
  • 00:09:05 že jsme vás včas nevarovali.
  • 00:09:07 My už to s ní
    nějak doklepeme, že?
  • 00:09:09 -Vy nemáte žádný fotky z Rumunska?
    -My nefotíme.
  • 00:09:13 -Ale v Rumunsku jste byli, ne?
    -Ne, my nikam nejezdíme.
  • 00:09:17 Hele, to je na pláži,
    podívej.
  • 00:09:20 -Ale doma fotografuješ, viď?
    -Ne, já nemám ani aparát.
  • 00:09:24 -Jakej? Na mikrofilm?
    -No, ten taky.
  • 00:09:27 Že my jsme si včas
    nezařídili ty jesle.
  • 00:09:31 Podívej, tady je, mrška.
    To je delta, víš?
  • 00:09:35 -Cože?
    -Ústí Dunaje, přímo proti sluníčku.
  • 00:09:40 Jo tak, nádhera.
    Opravdu nádhera.
  • 00:09:48 -Pojď domů.
    -Vždyť je málo hodin.
  • 00:09:50 Paní Strnisková
    bude chtít určitě domů,
  • 00:09:53 aby se dostala rozumně do postele.
  • 00:09:55 Ona když se nevyspí,
    tak kleje jako pohan.
  • 00:10:00 Pak to dítě
    pochytí všelijaký výrazy.
  • 00:10:03 Počkej, já tu mám
    ještě celý Bulharsko.
  • 00:10:06 Až příště, Roberte.
    Buď zdráv.
  • 00:10:09 Jo, počkejte...
  • 00:10:12 -A to jsme vám říkali, že pije?
    -Ne.
  • 00:10:16 Ne? Tak pije.
  • 00:10:28 -Bolí mě hlava jako střep!
    -Copak, Petřík zlobil?
  • 00:10:34 Kamil byl hodný,
    ale ta vaše televize, ta mi dala!
  • 00:10:38 Ještě jsem se ptala,
    jestli funguje.
  • 00:10:40 Včera jsme se dívali,
    krásně to šlo.
  • 00:10:43 Byl to samej duch,
    a k tomu ještě v mlze!
  • 00:10:46 Volala jsem Vohnoutovi,
    a ten mi poradil,
  • 00:10:49 abych do toho praštila zprava,
    tam že jsou ty kontakty.
  • 00:10:52 Tak jsem do toho praštila
    a ono to začalo prskat.
  • 00:10:56 Skákalo to jako blázen.
  • 00:10:58 Vohnout radil praštit zleva,
    jenomže ono to škytlo a konec!
  • 00:11:03 Říkal, že je to pěknej křáp,
    ta vaše televize.
  • 00:11:07 Toník by vás odvezl domů autem,
  • 00:11:10 jenomže trochu pil,
    tak vás vyprovodí aspoň na metro.
  • 00:11:14 Vyloučeno! Takhle pozdě v noci
    já přijít domů nemůžu.
  • 00:11:18 Když přijdu do nevytopenýho bytu,
    tak to odskáču.
  • 00:11:21 Copak je problém,
    abych si ustlala někde tady?
  • 00:11:24 Potíž je,
    že máme jen ty dvě válendy.
  • 00:11:27 -No a? To je akorát, ne?
    -A co Toník?
  • 00:11:31 -Eda se může vyspat třeba tady.
    -Ve vaně, ne?
  • 00:11:36 -To je nápad!
    -Ale já vstávám ráno v pět.
  • 00:11:40 No tak vidíte, to vám uteče,
    vždyť je to za chvilku.
  • 00:11:44 Paní Strnisková,
    on se opravdu potřebuje vyspat.
  • 00:11:47 -Spal jste už někdy ve vaně, Edo?
    -Zatím jsem neměl příležitost.
  • 00:11:52 Tak nemalujte čerta na zeď
    a nedělejte kolem toho tolik řečí.
  • 00:11:56 Mužský se vyspí všude.
  • 00:11:58 Vohnout spal na mlatě
    a dneska chodí rovně jako číšník.
  • 00:12:03 A taky tam kape vodovod.
  • 00:12:05 Tak si dáte do nohou hrnec
    a vyspíte se jako řimbaba.
  • 00:12:10 Pojď, dáš si pod sebe
    tuhle prošívanou deku.
  • 00:12:13 Musíte to brát s humorem, Edo.
    S legrací zaženeš i úplavici.
  • 00:12:21 -Kde jsou?
    -Jsme s Kamilem v parku...
  • 00:12:25 V parku.
  • 00:12:27 To je výhoda,
    mít takovou paní, viď?
  • 00:12:31 Toníku, udělej kafe.
  • 00:12:35 -Kde je?
    -No v piksle.
  • 00:12:37 Ale kde je obraz?
    Tady chybí obraz.
  • 00:12:43 -A jo...
    -A byl to originál, Zuzko.
  • 00:12:46 Proč říkáš byl, prosím tě?
    Nedělej hned paniku.
  • 00:12:50 Je to originál, Zuzko,
    a je fuč!
  • 00:12:52 Paní Strnisková třeba uklízela
    a spadl jí na zem.
  • 00:13:03 -Ty můj malej lumpíku, kde jsi byl?
    -V parku, viď?
  • 00:13:07 -A co tam bylo?
    -Velkej pes, dělal velký hovínka.
  • 00:13:15 Paní Strnisková,
    vy jste sundala tady ten obraz?
  • 00:13:18 Jo, to je další věc.
  • 00:13:21 Předevčírem jsme měli hrachovku
    a mně vám po ní bylo zle.
  • 00:13:26 Včera jsme měli slepičí,
    a zase zle.
  • 00:13:30 Tak jsme si dneska s Kamilem
    udělali ten bujón, viď, Kamile?
  • 00:13:35 A zase takový ujímání,
    že to svět neviděl.
  • 00:13:38 A bylo to tím obrazem.
  • 00:13:39 Prostě se mi z něj dělalo nanic,
    tak jsem ho strčila za šatník.
  • 00:13:47 Paní Strnisková,
    víte, co to je?
  • 00:13:53 Kulík, akademický malíř.
    Tempera.
  • 00:13:58 Dostal jsem ho od něho osobně,
    darem.
  • 00:14:01 -A co vy máte proti koním, Edo?
    -Proti jakým koním?
  • 00:14:06 Tam by se přece
    báječně hodili koně.
  • 00:14:09 Vohnout dělá koně báječně,
    především z profilu.
  • 00:14:13 Umí znamenitě ty hřívy a nozdry,
    každá žilka je vidět.
  • 00:14:17 -Kterej Vohnout?
    -Toho vy neznáte.
  • 00:14:21 Ty taky naděláš
    kvůli jednomu obrazu!
  • 00:14:23 Představ si, že by Kulík náhodou
    přijel na návštěvu a obraz nikde.
  • 00:14:28 -Vždyť u nás ještě nikdy nebyl.
    -Tak ho můžeme čekat každou chvíli.
  • 00:14:33 Vždyť je to jednoduchý.
    Máte na dveřích kukátko? Máte.
  • 00:14:36 Uslyšíte zvonek,
    podíváte se, vidíte Kulíka,
  • 00:14:41 sáhnete za šatník, pověsíte obraz,
    vždyť je to tak jednoduchý.
  • 00:14:46 Kamile, pojď sem, umyjeme si ruce,
    protože budeme co?
  • 00:14:50 -Papat.
    -Výborně.
  • 00:14:55 -Ta ženská ni začíná lézt na nervy.
    -Nekřič.
  • 00:15:02 Co to děláš?
    To jsme si teda nasadili babu...
  • 00:15:09 Zuzko, já vydržím dost,
    já se klidně vyspím i ve vaně,
  • 00:15:15 já třeba i svého přítele Kulíka
    můžu dát za skříň,
  • 00:15:19 ale tím to končí.
  • 00:15:21 Tím to končí, Zuzko.
    Pozor na mě, jsem zlej!
  • 00:15:26 Tak... A nenaklánět.
    Dejte to, pánové, k oknu.
  • 00:15:31 -Co to je? Co to sem stěhujete?
    -Fíkus potřebuje světlo.
  • 00:15:38 Výborně...
  • 00:15:40 -Výborně, děkuju vám, pánové.
    -Co to má znamenat?
  • 00:15:46 -Kde my teď budeme bydlet?
    -Tahle větev se upne ke stropu.
  • 00:15:51 U mě by zmrznul.
    Je doma Slávka?
  • 00:15:55 To jsme si asi
    špatně rozuměly,
  • 00:15:57 já myslela,
    že máte normální fíkus.
  • 00:16:00 -Co je na něm nenormálního?
    -Já myslela malej, pro ozdobu.
  • 00:16:05 Vy myslíte,
    že tenhle nebyl malej?
  • 00:16:07 Když jsem ho koupila,
    měl dva listy a třetí se klubal.
  • 00:16:11 Pak mně Vohnout poradil hnojivo
    a on takhle vyhnal.
  • 00:16:15 -Já už neříkám vůbec nic.
    -Co vy máte proti květinám?
  • 00:16:19 -Já neříkám vůbec nic.
    -Znáte to přísloví?
  • 00:16:24 Kdo nemá rád květiny,
    ten nemá rád lidi.
  • 00:16:31 Paní Strnisková, já jsem člověk
    mírný, něžný, trpělivý, snášenlivý,
  • 00:16:38 ale co je moc, to je moc,
    já odmítám žít v lese!
  • 00:16:43 -Vždyť se tak moc nestalo, Edo.
    -Neříkej mi Edo, Slávko... Zuzko!
  • 00:16:47 Kdo by to do vás řek, Edo?
  • 00:16:50 Takovej kliďas,
    a jak on se dovede rozkohoutit!
  • 00:16:54 To je lepší, než to držet v sobě,
    přetlak musí ven.
  • 00:16:58 Pojďte mi to podržet.
    Víte, že mám takový mužský ráda?
  • 00:17:02 Vohnout si jednou koupil štětku,
    že vybílí špajz,
  • 00:17:08 ale jen udělal pár tahů,
    tak štětka začala pouštět chlupy.
  • 00:17:13 Ten se tak namích, že s tou
    mokrou štětkou letěl do drogerie.
  • 00:17:17 Pěkně jim to tam vybílil,
    ale potom byl zas klidný.
  • 00:17:22 On ten fíkus je velikej, to jo,
    ale už se stalo.
  • 00:17:26 On si Toník zvykne.
  • 00:17:28 On si mě chtěl vzít,
    to už je dávno, ale já mu povídám:
  • 00:17:32 Kdepak, Vohnoute,
    ty jsi dobrá povaha,
  • 00:17:35 ale tak na tejden,
    pak si musím od tebe odpočinout.
  • 00:17:39 On dělal telefonistu
    na hlavní centrále,
  • 00:17:42 ale potom ho postih ten neduh,
    tak toho musel nechat,
  • 00:17:46 protože spojoval
    úplně jiný hovory, než měl.
  • 00:17:49 Například spojil divadlo a jatka.
    O čem si mají povídat?
  • 00:17:53 Tak ho penzionovali.
  • 00:17:56 Kamile, to musíš nechat!
  • 00:17:59 Nech ten květináč,
    kytička by umřela!
  • 00:18:04 Kéž by...
  • 00:18:06 -Kolik že mu je?
    -Už mu byly dva roky.
  • 00:18:10 To patří ještě do jeslí,
    u nás až od tří let věku.
  • 00:18:13 Já vím, ale na svůj věk je veliký,
    je to čahoun.
  • 00:18:18 -Ano, ale s tím nemůžeme nic dělat.
    -A je neuvěřitelně inteligentní.
  • 00:18:22 Já si třeba vezmu noviny,
    a on hned pozná, že budu číst.
  • 00:18:27 -A přinese mi brýle.
    -To ráda věřím.
  • 00:18:29 Nebo taky umí zapnout rádio,
  • 00:18:33 stoupne si na židli
    a pustí knoflíky.
  • 00:18:37 -Poslouchá hudbu i zprávy.
    -To je tedy čilý.
  • 00:18:41 -Ale až za rok, pane Holub.
    -Ano...
  • 00:18:49 Slečno, prosím vás,
    vy tady hlídáte děti?
  • 00:18:52 Ano, jestli si chcete nakoupit,
    můžete mi tady dítě nechat.
  • 00:18:57 Já jaksi kluka
    momentálně s sebou nemám,
  • 00:19:02 ale kdybych třeba přišel jindy,
    to byste ho tady pohlídala?
  • 00:19:08 Jistě.
  • 00:19:10 A jak dlouho
    byste mi ho mohla hlídat?
  • 00:19:14 Než si nakoupíte.
  • 00:19:16 Ale mně to trvá někdy dost dlouho,
    to by nevadilo?
  • 00:19:22 -To nevadí, tady se děti nenudí.
    -Aha.
  • 00:19:25 A to si musí člověk nakoupit,
    když si dá pohlídat dítě?
  • 00:19:28 Když nemáme, co potřebujete,
    tak se nedá nic dělat.
  • 00:19:35 To je opravdu zvláštní zařízení.
  • 00:19:42 Takže kdybych zboží nesehnal,
    a chodil se každé ráno ptát?
  • 00:19:46 Samozřejmě, klidně můžete,
    od toho jsme tady.
  • 00:19:50 Tak vám děkuju.
  • 00:19:55 Prosím vás,
    a jak je to se stravováním?
  • 00:19:57 Jídlo dětem nepodáváme,
    nákup obyčejně netrvá tak dlouho.
  • 00:20:02 No jo,
    ale kdyby trval,
  • 00:20:05 šlo by dát klukovi
    jídlo do kastrůlku?
  • 00:20:10 Ne, pane, to nejde.
    A co sháníte?
  • 00:20:12 Jesle.
    Já už jsem z toho celej zoufalej.
  • 00:20:15 To ne, pane, já bych nesměla
    tady mít celý den jedno dítě.
  • 00:20:19 -To se nezlobte, to nejde.
    -Tak je to vyloučený, jo?
  • 00:20:23 -Úplně. Na shledanou.
    -Tak vám děkuju.
  • 00:20:29 -Prosím vás, slečno...
    -Ne, pane, fakticky to nejde.
  • 00:20:34 Když to teda nejde,
  • 00:20:37 kdybyste mi mohla
    laskavě vrátit ty peníze...
  • 00:20:44 Jaký peníze?
  • 00:20:47 Do levé kapsy
    jsem si jaksi dovolil...
  • 00:21:10 Prosím vás,
    buďte aspoň chvilku zticha!
  • 00:21:14 Aspoň před tou návštěvou
    to vydržte.
  • 00:21:18 Já vám říkám,
    že mám svejch až dost.
  • 00:21:22 Já jsem si právě myslel,
    že jedno navíc byste ani nepoznala.
  • 00:21:27 Kluk jí jako vrabec,
    tady by se otrkal...
  • 00:21:32 Paní Šárecká,
    já to nechci zadarmo.
  • 00:21:35 Pane Holub, bejt to někdo jinej,
    tak se s ním vůbec nebavím.
  • 00:21:39 Franto, musíš tu holku
    šťouchat zrovna do ucha?
  • 00:21:45 Že jste to vy,
    takovej slušnej člověk,
  • 00:21:48 tak vám jenom říkám,
    že to opravdu nejde.
  • 00:21:51 Víte, jak dlouho máme angínu?
    Sedm neděl.
  • 00:21:54 S tím vaším by to bylo osm,
    to já nemůžu takhle dělat.
  • 00:21:58 Kluci, neházejte těma bramborama,
    vždyť je to tatínkova večeře!
  • 00:22:05 -Cítíš to? Co to je?
    -Že by se baba dala na doutníky?
  • 00:22:11 To neuhodnete, kdo přišel.
  • 00:22:20 Já jsem Vohnout.
  • 00:22:23 Vohnoute,
    tohle je Slávka a tohle je Eda.
  • 00:22:29 -Pán smrdí.
    -Tiše!
  • 00:22:31 Já bych sem pustila trochu vzduchu.
  • 00:22:35 -Dáte si taky?
    -Ne, děkuju.
  • 00:22:40 Kdepak Vohnout,
    ten hulí jako kafilérie.
  • 00:22:45 Tak jsem vám přines
    pět kousků na ukázku.
  • 00:22:49 Můžete si vybrat podle gusta.
  • 00:22:53 Prosím.
  • 00:22:56 To je všechno
    pravá ruční olejomalba.
  • 00:22:59 -To je kůň, viď?
    -To je šiml.
  • 00:23:05 Má nozdry, dvě.
    Jako živý, jen frknout.
  • 00:23:15 Tady ten je v chůzi,
    jako v pohybu.
  • 00:23:22 To jsou běhy, co?
    Hezký, i s kopytama.
  • 00:23:28 Tohle je grošáček.
    Ten se mi, myslím, zvlášť vyved.
  • 00:23:36 To je kladrubák.
  • 00:23:42 Možno domalovat i tělo.
    A nebo pověsit taky bez těla.
  • 00:23:47 To je čistokrevník.
  • 00:23:52 A tady tenhle,
    ten je jak ďábel.
  • 00:23:57 Vidíte tu jiskru v oku?
    To je lesk!
  • 00:24:01 Musíte stranou.
  • 00:24:04 Tak.
    A teď vidíte tu jiskru.
  • 00:24:08 Ten vyhrál Velkou pardubickou,
    v Lysý nad Labem.
  • 00:24:12 Tak pro kterej jste se rozhod?
  • 00:24:17 Já osobně nemám zájem.
    Já nevím, jak žena...
  • 00:24:21 My si to snad ani nemůžeme dovolit.
  • 00:24:24 -Právě...
    -Jak to, dovolit?
  • 00:24:26 Prostě na to nemáme peníze,
    paní Strnisková.
  • 00:24:29 Ježíši Kriste, to je jednání!
    Ještě že vás neslyší.
  • 00:24:33 Máte jediný štěstí,
    že vás Vohnout neslyší.
  • 00:24:36 Vy si ho pozvete, a on se vláčí
    s těma obrazama až z Pohořelce!
  • 00:24:40 Kdo ho sem pozval?
    Ty jsi pozvala pana Vohnouta?
  • 00:24:44 Edo, nemůžete popřít,
  • 00:24:46 že jste tady výslovně tvrdil,
    že proti koním nic nemáte.
  • 00:24:52 Já nemám nic proti slonům
    ani proti veverkám.
  • 00:24:55 -A mám je na stěně? Nemám!
    -To je chyba, Edo!
  • 00:24:58 Když něco mám ráda,
    tak se tím obklopím, že?
  • 00:25:01 Vidím, že se nemůžete rozhodnout,
    ale je možné zakoupit i dva.
  • 00:25:07 Tu celkem tmavou předsíň by vám
    ten bělouš pěkně rozsvítil.
  • 00:25:12 Co říkáte?
  • 00:25:15 -Dva tedy rozhodně ne!
    -Že jo?
  • 00:25:18 A sem naproti,
    sem bych dal toho hřebečka.
  • 00:25:25 Dva ne, Vohnoute,
    jednoho!
  • 00:25:29 Já vím.
  • 00:25:33 Co to máš v puse?
    Ukaž.
  • 00:25:36 Ježíši Kriste, že jsou to
    ty naše lístky do biografu?
  • 00:25:40 Vohnoute,
    do toho kina nejdeme.
  • 00:25:44 Toho hřebce, já si to hned myslel,
    ten je nádhernej!
  • 00:25:49 Dostanu pět set korun.
  • 00:25:51 Ty lístky do biografu,
    jak jste koupil, nám Kamil sněd.
  • 00:26:00 Tak to bude pět set dvacet.
  • 00:26:05 Tondo, já se toho bojím,
    Knotkovi nám ji vlastně přepustili.
  • 00:26:10 No právě,
    teď ji zase přepustíme my jim.
  • 00:26:14 Co to děláš?
    Nejdřív to píšeš, teď to rozmažeš.
  • 00:26:19 Slzy, holka, slzy.
  • 00:26:22 Když to babička psala,
    tak plakala.
  • 00:26:26 Tak sláva!
    Hlavně, že jste si na ni zvykli.
  • 00:26:29 Zvykli?
    To je pro nás člen rodiny.
  • 00:26:32 My si to bez ní
    už neumíme představit.
  • 00:26:36 A co to vaření?
    Říkali jste, že to není k jídlu.
  • 00:26:39 To jen ze začátku.
    Pak jsme tomu přišli na chuť.
  • 00:26:43 Potřebovala se jen trochu rozvařit,
    teď vaří jedna báseň.
  • 00:26:47 Tak se podívej,
    moře nemá cenu dělat černobíle.
  • 00:26:51 -Vidíš to?
    -Krásný, opravdu.
  • 00:26:54 Jak krásný?
    Šedivý, bezvýrazný.
  • 00:26:57 A podívej,
    jak v tý barvě ten azur vynikne.
  • 00:27:01 To je nádhera.
  • 00:27:03 -Ty nefotíš, viď?
    -Ne, já ne.
  • 00:27:06 Ale to ti musím říct.
    Víš, kdo fotí?
  • 00:27:09 Víte, kdo fotí? Strnisková.
    A jak!
  • 00:27:13 -Kdo je ta Strnisková?
    -Ale prosím tě, Strnisková fotí!
  • 00:27:19 A zvětšuje.
    Ona by celý den jenom zvětšovala.
  • 00:27:23 Nebo by si celý den
    jenom prohlížela fotky, fakt.
  • 00:27:27 No řekni...
    Ale u nás nemá žádnou příležitost.
  • 00:27:33 Co my máme?
    Svatební fotku a tu z biřmování.
  • 00:27:37 Nebo jak jsme byli na dovolený,
    tu pohlednici z Rábí,
  • 00:27:43 brácha když byl na vojně,
    ale nic víc.
  • 00:27:46 -A co ta její neřest?
    -Jaká?
  • 00:27:49 -Říkali jste, že pije.
    -Kdepak.
  • 00:27:52 Vůbec nepije,
    to jsem si jen myslel.
  • 00:27:56 Ona si akorát
    ve flašce od myslivce nosila čaj.
  • 00:28:02 Tak to jo.
    My už jsme si říkali,
  • 00:28:05 že asi seženeme někoho jinýho,
    protože tohle by asi nešlo.
  • 00:28:09 Podívej se, jak ta Jarmilka vyšla.
    To je v Burgasu.
  • 00:28:13 Krásně, opravdu,
    krásně vyšla.
  • 00:28:16 A víte, co je taky krásný?
    Ta Strnisková miluje přírodu.
  • 00:28:22 -Tam bylo strašně studený moře.
    -Moře, to taky miluje.
  • 00:28:26 A lesy, hory...
  • 00:28:29 Prosím tě, kontroluj se,
    už je to nápadný.
  • 00:28:32 Jak tam byly ty spodní proudy,
    tak to šlo nahoru, bylo to jak led.
  • 00:28:37 My máme v bytě jako v lednici...
  • 00:28:41 No vidíš, ty mě vždycky spleteš!
    My máme v bytě jako v lese.
  • 00:28:48 A řekni ještě, co máme. Koně.
    My máme koně.
  • 00:28:54 Ale opravdu,
    my ji budeme hrozně neradi ztrácet.
  • 00:28:57 Nemusíte, vždyť je ještě čas,
    já jsem pořád doma.
  • 00:29:00 Nemysli si...
  • 00:29:03 Představ si, Jarmilko...
  • 00:29:11 Naše babička!
  • 00:29:13 -To je hezký, že ji říkáte babičko.
    -Ale ne, Jarmilko,
  • 00:29:17 Toník myslí svoji maminku,
    tchýni z Dobrušky.
  • 00:29:20 Poslechni si tohle,
    poslechni si to.
  • 00:29:24 To je prima, posviť.
    Nech tam to světlo.
  • 00:29:29 Třeba tady:
    Celý rok jako kůl v plotě.
  • 00:29:34 Jakpak dlouho tady ještě budu,
    ptá se.
  • 00:29:38 Nebo dál:
    Vnouče by mi bylo útěchou.
  • 00:29:42 Naše koza...
    To nic, to jsou rodinný věci.
  • 00:29:47 U dítěte cizí osoba?
    A vlastní bába je na vosk?
  • 00:29:53 -Na co?
    -Vlastní bába je vosk?
  • 00:29:59 Tady se to nedá ani přečíst,
    ona u toho plakala.
  • 00:30:03 Prosím tě, co tak najednou?
  • 00:30:06 Mysleli jste, že vezme Petříka
    k sobě, ale ona nechtěla, ne?
  • 00:30:11 Tak teď mi řekni,
    co my s tím.
  • 00:30:14 -Tondo, uhni.
    -Proč?
  • 00:30:16 -Teď je tam Varna, podívej.
    -To už tam bylo.
  • 00:30:21 -Pozor, to byl Burgas.
    -Krásný, opravdu.
  • 00:30:25 Tak co?
    Podívejte se, já to vidím takhle.
  • 00:30:31 My tu Strniskovou
    budeme muset pustit dřív, víš?
  • 00:30:36 Jestli o ni nechcete přijít,
    tak by u vás měla nastoupit už teď.
  • 00:30:42 -Hele, Zlatý písky.
    -No jo, Zlatý písky...
  • 00:30:48 -Tak co říkáš?
    -Já nevím...
  • 00:30:51 To snad je trošku přepych,
    mít paní k dítěti, když jsem doma.
  • 00:30:55 Holka, mysli na zadní kolečka.
    Ona má nabídek habaděj.
  • 00:31:01 To je právě to...
    Co říkáš, Bertíku?
  • 00:31:05 Co říkám?
    Já nic neříkám.
  • 00:31:10 On je strašnej ňouma.
  • 00:31:13 Hele, a teď si pustíme
    pár diáčků z Plovdivu.
  • 00:31:19 PÍSEŇ
  • 00:31:21 Hledám paní na hlídání,
    ale paní není k mání,
  • 00:31:26 nemám zdání, kde se shání
    hodná paní na hlídání.
  • 00:31:44 Hledám paní na hlídání,
    ale paní není k mání,
  • 00:31:50 nemám zdání, kde se shání
    hodná paní na hlídání.
  • 00:32:04 Moje zlatá matičko,
    já ti přeju zdravíčko.
  • 00:32:14 Nad matičku v světě není,
    ty jsi moje potěšení.
  • 00:32:17 No vidíš, už to umíš.
    Tak šup!
  • 00:32:21 A teď: Kominíku, kominíku,
    já tě píchnu do pupíku.
  • 00:32:52 Ano, děkuji.
  • 00:32:57 Pak prý je nouze o chůvy!
    Kdepak, člověk musí mít tady...
  • 00:33:01 Zuzko, hádej, kdo přijde?
    Paní Kvasničková, nová paní.
  • 00:33:07 Je do toho celá žhavá.
  • 00:33:09 Musíme Strniskovou brzy vystrnadit,
    aby se tady náhodou nesešly.
  • 00:33:14 -A myslíš, že děláme dobře?
    -To jsi celá ty.
  • 00:33:18 Je to pěkně rozjetý,
    ale ty se v tom začneš vrtat.
  • 00:33:22 A co když tady tu novou paní
    uviděj Knotkovi?
  • 00:33:25 Tak ji budeme vydávat
    za babičku z Dobrušky.
  • 00:33:28 -Prostě přijela, no.
    -No jo, ale neměli bychom
  • 00:33:31 tu Strniskovou na to nachystat,
    aby to nepřišlo tak z ničeho nic?
  • 00:33:36 Prosím tě,
    ta je na to zvyklá.
  • 00:33:39 Dnes je tady, zítra tam.
    Profesionálka.
  • 00:33:42 Kdepak,
    sbalí fíkus a půjde.
  • 00:33:48 Kamaráde, kde jsi?
    Půjdeš ke Knotkům, představ si to.
  • 00:33:54 Tam uvidíš Burgas, Varnu...
  • 00:34:00 Dobrý den.
  • 00:34:02 Moje zlatá matičko,
    já ti přeju zdravíčko.
  • 00:34:07 Nad matičku v světě není,
    ty jsi moje potěšení.
  • 00:34:14 Pojď sem,
    tys to tak krásně řekl!
  • 00:34:18 Opravdu, hezky to řekl,
    kluk jeden.
  • 00:34:23 Paní Strnisková,
    stala se taková zapeklitá věc.
  • 00:34:27 Teď ne, Tondo.
  • 00:34:30 Nemusíte mi nic vysvětlovat, Edo.
  • 00:34:36 Tady jsou peníze
    za těch pár dnů do konce měsíce.
  • 00:34:41 -Jak to?
    -Já jsem všechno pochopila, Edo.
  • 00:34:46 Kamile, dej mi pusu.
  • 00:34:48 Je to sice nehygienické,
    ale teta k tobě už nikdy nepřijde.
  • 00:34:53 -Proč?
    -Přijde k tobě jiná paní,
  • 00:34:56 protože tatínek a maminka
    už si mě nepřejí, víš?
  • 00:35:00 Jak to?
    Vy jste mluvila s paní Knotkovou?
  • 00:35:03 Já jsem mluvila s vámi, Edo.
    Telefonem.
  • 00:35:09 Já jsem ta Kvasničková.
  • 00:35:13 Jo, ta Kvasničková,
    to jsem já.
  • 00:35:17 Měj se hezky, Kamile.
    Tady jsou klíče, Slávko. Sbohem.
  • 00:35:24 Jinde mi aspoň řeknou,
    že dají dítě na venkov k babičce,
  • 00:35:29 ale tady asi nestojím
    ani za tu milosrdnou lež.
  • 00:35:35 Jak to?
    Vždyť my jsme taky dostali dopis...
  • 00:35:43 Tak...
    Toho jsem se právě bála.
  • 00:35:46 Tondo, ty nedokážeš odhadnout lidi.
    Ta ženská má měkký srdce.
  • 00:35:52 Nás možná ráda nemá,
    ale toho kluka jo.
  • 00:35:54 To je na zhroucení...
  • 00:35:57 A teď nemáme k dítěti nikoho,
    uvědomuješ si to?
  • 00:36:00 Kamile, neřvi!
    Ale já to věděl od začátku.
  • 00:36:04 Kdepak, od začátku jsem věděl,
    že ten hlas, že to není ono.
  • 00:36:08 -Na to já mám čuch.
    -Neplač, Petříku.
  • 00:36:11 Táta půjde za tetou a řekne jí,
    aby se vrátila, že to byl omyl.
  • 00:36:15 -Když to všechno takhle zpackal...
    -Já to zpackal?
  • 00:36:19 A kdo ji nejdřív vynášel do nebe,
    a pak zase haněl, co?
  • 00:36:23 Jen to všechno naložte na mě,
    tatínek všechno unese!
  • 00:36:28 Neřvi!
    A ty ses jí nechtěla zbavit, co?
  • 00:36:32 Jo, ale ne takhle.
    To bych radši facku držela!
  • 00:36:37 Vždyť ta ženská má srdce.
    Tobě jí není líto?
  • 00:36:41 A taky jsem zvědavá,
    kam zítra Petříka dáme.
  • 00:36:44 Jestli do Bílý labutě
    nebo na nádraží do úschovny!
  • 00:36:48 Tak začněte brečet oba,
    to nám pomůže!
  • 00:36:51 Prosím tě, něco udělej,
    běž za ní.
  • 00:36:55 Počkej, to chce klid.
  • 00:36:59 Co ta Strnisková vlastně ví?
  • 00:37:02 -O dopisu neví.
    -Ale už jsi s ním mával.
  • 00:37:06 -Jako nosorožec!
    -Počkej!
  • 00:37:08 O Knotkových taky neví,
    tak z toho by se dalo vyjít, ne?
  • 00:37:12 Tak to ještě víc nezamotej.
    Tobě tý ženský není líto?
  • 00:37:17 A mě ti není líto?
  • 00:37:21 Tatínek ať si klidně spí ve vaně,
    ať si tam nastydne...
  • 00:37:25 On tatínek všechno vydrží,
    jistě!
  • 00:37:29 ZVONEK
    Teta přišla!
  • 00:37:42 Zapomněla jsem si tady hrníček.
  • 00:37:45 Běž za ní!
  • 00:37:54 Paní Strnisková,
    posaďte se na chvilku.
  • 00:37:58 Já už tady nemám co pohledávat.
  • 00:38:02 Ono to možná vypadalo...
    Ale jde opravdu o nedorozumění.
  • 00:38:07 Paní Strnisková,
    my jsme s vámi spokojení,
  • 00:38:10 tak proč bychom hledali
    jinou paní, že jo?
  • 00:38:13 Kdo nikoho nehledá, nevyvěšuje
    lístky s telefonním číslem.
  • 00:38:18 Takhle to vypadá,
    když je člověk dobrák!
  • 00:38:22 Paní Strnisková, podívejte se,
    vy přece dobře víte...
  • 00:38:27 Posaďte se.
    Vy za půl roku máte jít ke Knotkům.
  • 00:38:34 Ano, ale půl roku
    ještě neuplynulo.
  • 00:38:36 No právě.
    A co až to uplyne?
  • 00:38:40 Paní Strnisková,
    až to uplyne, co potom my?
  • 00:38:44 Já jsem si myslel,
    jestli by nebylo lepší,
  • 00:38:47 abychom ke Knotkům našli jinou paní
    a vy byste zůstala u nás.
  • 00:38:52 My jsme chtěli,
    abyste u nás zůstala dýl.
  • 00:38:55 Proto jsme vylepovali papírky
    s tím telefonním číslem.
  • 00:38:59 My jsme hledali novou paní,
    která by šla ke Knotkům.
  • 00:39:04 Oni o tom samozřejmě neví.
    Já jsem si říkal,
  • 00:39:07 že až ji seženu,
    tak je postavím před hotovou věc.
  • 00:39:10 Už kvůli vám.
  • 00:39:13 Paní Strnisková,
    tam byste měla peklo.
  • 00:39:17 Knotek pije,
    ona je Knotková...
  • 00:39:23 Ona Knotková je náměsíčná,
    hrajou hazardní hry...
  • 00:39:30 Edo, je to doopravdy tak,
    jak říkáte?
  • 00:39:34 Knotek chová v obýváku
    jedovatý holuby...
  • 00:39:40 Jedovatý hobry, tedy kobry,
    to je domácnost,
  • 00:39:44 to byste, paní Strnisková,
    nevěřila.
  • 00:39:46 Paní Strnisková, dejte si zase
    ten hrneček zpátky do kredence
  • 00:39:52 a všecko bude zase tak,
    jak bylo.
  • 00:39:56 -Mají taky šváby...
    -Já jsem tak ráda!
  • 00:40:03 Já jsem si říkala, jak mi tohle
    Slávka s Edou mohli udělat.
  • 00:40:09 -Půjdeš se mnou na písek?
    -To víš, ty caparte, že půjdu.
  • 00:40:16 ZVONEK
  • 00:40:18 Ježíšmarjá, to je Vohnout,
    já jsem na něj úplně zapomněla!
  • 00:40:24 On udělal Kamilovi koníčka.
  • 00:40:31 -Teda já lžu jak zjednanej.
    -Dobře jsi lhal, Tondo.
  • 00:40:37 Pane Holub!
  • 00:40:43 Já vám nesu toho valacha!
    To je hotovej trojskej kůň.
  • 00:40:49 -Tak pane Holub, pomozte mi trošku!
    -To chcete dát sem k nám?
  • 00:40:55 Sám, to víte, že sám.
  • 00:40:59 Takovýho byste nesehnal,
    přirozená věc.
  • 00:41:02 To teda ne...
  • 00:41:04 Je krásnej, to jo,
    ale vejde se sem vůbec?
  • 00:41:07 Ale vejde, co by se nevešel?
    Ten stůl dáme trochu na stranu...
  • 00:41:13 -To je velikej koníček!
    -No, velikej a krásnej.
  • 00:41:19 Pojď sem, zkusíme to.
  • 00:41:31 PÍSEŇ
  • 00:41:33 Hledám paní na hlídání,
    ale paní není k mání,
  • 00:41:39 nemám zdání, kde se shání
    hodná paní na hlídání.
  • 00:42:00 Všichni bychom byli šťastní,
    byla by jak naše vlastní babička.
  • 00:42:09 Dítě se už na ni třese,
  • 00:42:13 řekněte mi jenom,
    kde se shání paní na hlídání.
  • 00:42:31 Hledám paní na hlídání,
    ale paní není k mání,
  • 00:42:37 nemám zdání, kde se shání
    hodná paní na hlídání.
  • 00:42:43 Skryté titulky:
    Miloslava Čumpelíková

Související