Světoznámá mezzosopranistka Elína Garanča v titulní roli velkého příběhu na téma cti, lásky a zrady na jevišti Bavorské státní opery v Mnichově.

Tragická opera o čtyřech dějstvích Favoritka italského romantického skladatele Gaetana Donizettiho na libreto A. Royera, G. Vaëze a E. Scriba se odehrává kolem roku 1340 v Kastilii, tedy za vlády Lucemburků u nás. Režisérka Amélie Niermeyerová zasadila příběh do současnosti. Hudebně dílo nastudoval Karel Mark Chichon.

Novic Ferdinand (Mathew Polenzani) z kláštera Santiago de Compostela spatřil při slavnosti Leonoru (Elína Garanča), milenku kastilského krále Alphonse XI. (Mariusz Kwiecien), a zamiloval se do ní. Nezná její jméno ani diskrétnost jejího postavení. Ale jeho vášeň je tak silná, že se rozhodne opustit klášter, aby vyhledal tuto překrásnou ženu. Oznámí to opatu Balthasarovi (Mika Kares).

Na ostrově svatého Leona žije Leonora obklopena přepychem. Je hluboce okouzlena Ferdinandem, ale bojí se, že ho zklame, až se mladík dozví o jejím milostném poměru s panovníkem. Věnuje mu pergamen, který ho přivede na cestu cti a slávy. Povyšuje ho do vysoké pozice armádního důstojníka.

Ferdinand porazí Maury a dobude znovu Alcazar. Panovník nechá připravit slavnost na počest vítězství. Neohlášeně vstupuje opat Balthasar s pergamenem opatřeným papežskou pečetí. Nařizuje králi, aby propustil favoritku a navrátil se ke své zákonité manželce. Dává mu jen jeden den na rozmyšlenou.

Král nechá předvolat Leonoru. Přichází také Ferdinand, který se vrátil z války. Alphons XI. se ho ptá, co si přeje odměnou za své služby. Ferdinand požádá o Leonořinu ruku. Panovník dává svůj souhlas k jejich sňatku. Leonora je sice zamilována do Ferdinanda, ale zároveň se bojí, že její budoucí manžel není obeznámen s pravou podstatou věcí. Mladík se musí dozvědět o jejím poměru s králem a pak rozhodnout, zda si ji chce skutečně vzít. Napíše list a posílá Inez (Elsa Benoitová), aby mu ho donesla. Cestou je však její důvěrnice z králova příkazu zadržena i s vysvětlujícím dopisem.

Za přítomnosti dvora vyznamenává král Ferdinanda a uděluje mu titul hraběte ze Zamory. Leonora vstupuje oblečená do svatebního roucha (v této režijní koncepci je oděna do smutečního šatu). Zatímco se odehrává svatební obřad, ve vedlejší komnatě se šlechta vysmívá Ferdinandově hanbě. Přichází opat Balthasar, aby se dozvěděl, jak se král rozhodl. Ferdinand ho s radostí vítá. Ministr Don Gaspard (Joshua Owen Mills) s ironií prohlásí: „Zde je Leonořin manžel“. Balthasar je zděšen a Ferdinand se dozví, že se právě oženil s královou favoritkou. V dramatické scéně strhne Ferdinand ze svého krku řetěz, kterým ho panovník vyznamenal, zlomí svůj meč a hodí ho vládci pod nohy, pak odchází s Balthasarem pryč.

V klášteře se celebruje Ferdinandův vstup do mnišského řádu. Vstupuje Leonora převlečená za novice a vyslechne Ferdinandův slib. Ten po chvíli vychází z kaple, poznává ji a nařizuje, aby odešla. Leonora mu vypravuje, že se snažila ho uvést do pravého stavu věcí v zadrženém listu a prosí ho za odpuštění. Ferdinand nezapomněl na svou lásku k ní. Ale je příliš pozdě. Vyčerpaná Leonora umírá v jeho náruči.

Napište nám