iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
30. 11. 2017
21:05 na ČT art

1 2 3 4 5

2 hlasy
4956
zhlédnutí

Nikdy na kolenou

Životní příběh malíře Jiřího Kovaříka. K nedožitým 85. narozeninám připravila Hana Boříková

59 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Nikdy na kolenou

  • 00:00:43 -Tady na tý fotce v klobouku
    je babička,
  • 00:00:48 děda, čili Jirkovo táta,
    Jirka a máma.
  • 00:00:52 A babička mi říkala,
    že si je tam naštimoval fotograf
  • 00:00:56 a Jirka že strašně zlobil,
    takže dostal záhlavec
  • 00:00:59 a babičce se posunul klobouk.
  • 00:01:05 Jirka měl vždycky svůj ateliér,
    ale vlastně bydlel u nás.
  • 00:01:12 Když se potřeboval vykoupat,
    nebo přivedl nějaký známý,
  • 00:01:15 tak ty vždycky přivedl
    do "Schwarzovky,"
  • 00:01:18 kde jsme bydleli
    s babičkou a mámou.
  • 00:01:21 Pamatuju, že když šel na koncert,
  • 00:01:25 tak se tam šel voblíct,
    kravatu, sáčko.
  • 00:01:28 -V Mandelově ulici,
    dnešní Petákově,
  • 00:01:34 jsem nastoupil
    do druhý třídy obecní školy.
  • 00:01:38 Tak se stalo, že byl k tabuli
    vyvolanej žák jménem Kovařík.
  • 00:01:42 Byl to takovej andílek
  • 00:01:45 a pořád ho vidím,
    jak poloutíká k té tabuli.
  • 00:01:49 Ono už z něj něco zářilo,
    jako osobnost.
  • 00:01:53 A byl takovej...
    Řekl bych, lehká plachost tam byla.
  • 00:02:02 -Měl ten dar, že nakreslil všechno
  • 00:02:06 za každých okolností
    a kreslil pořád.
  • 00:02:10 Byl celý třídě drahej,
    říkali mu "Velký učitel,"
  • 00:02:14 protože dělal věci neuvěřitelný.
  • 00:02:18 Ty emoce v něm hrály celou tu dobu,
    především kladný.
  • 00:02:22 Protože to byl čestnej člověk
    v podstatě a očekával to ode všech.
  • 00:02:33 -Chodil s hodně holkama?
  • 00:02:35 -Nechodil,
    ale hodně holek používal.
  • 00:02:41 Pardon, teda k malování.
  • 00:02:51 Studium na střední škole
    dělal s určitým odporem.SMÍCH
  • 00:02:55 Nemusel se nic učit, protože
    to byla stará známá vlastnost
  • 00:03:00 těchhle uměleckejch akademií,
    ať múzický nebo výtvarný,
  • 00:03:06 že rozhodující
    byl vždycky talent.
  • 00:03:23 -Ještě než jsem chodil
    do základní školy,
  • 00:03:26 to mi bylo tak pět, šest let,
    tak jsme se jednou s tátou
  • 00:03:29 šli podívat na rekonstrukci
    Alšových sgrafit v Nerudově ulici.
  • 00:03:33 Kovařík tam vládnul na tom lešení.
  • 00:03:35 On byl plzeňskej patriot
    a měl o tom nejvíc nastudováno.
  • 00:03:38 V podstatě řídil spolužáky
    ze Sychrovy školy,
  • 00:03:41 která to dostala jako vládní úkol,
  • 00:03:44 probíhalo to
    někdy mezi léty 1953-58.
  • 00:03:54 -Máma nás často fotila
  • 00:03:57 a on se takhle snažil
    tu fotku zkazit,
  • 00:04:00 že najednou vyjuknul.
  • 00:04:03 -Byl za náma schovanej
    a pak vybaf.
  • 00:04:05 A tady je dokonce ročník.
    1957.
  • 00:04:08 -První setkání bylo u Jirky mámy,
  • 00:04:11 to ještě žila sestra,
    ve "Schwarzovce".
  • 00:04:14 To bylo první.
    Tam jsem přinesl nějaké obrázky,
  • 00:04:17 povídali jsme si,
    bylo to moc pěkný.
  • 00:04:24 Hned mi přinutil udělat linoryt.
    Vyrejt pardála do lina.
  • 00:04:28 A to bylo první setkání.
  • 00:04:30 A tam jsme se domluvili,
  • 00:04:33 že budu docházet
    do ateliéru do Pražské ulice.
  • 00:04:38 -Byl to nádhernej ateliér,
    byl až nahoře.
  • 00:04:46 A ještě tam byly
    takový terásky na střeše
  • 00:04:49 a tam byl
    nádhernej výhled na Plzeň.
  • 00:04:53 Byla to velikánská
    prosklená místnost.
  • 00:04:56 Zřejmě to byl ateliér z 19. století
    a to měl nějaký fotograf.
  • 00:05:04 Brali ho tam
    jako bohéma a výstředníka,
  • 00:05:08 ale když šly ženský věšet
    prádlo na terasu nebo na půdu,
  • 00:05:13 tak jim nosil koše.
  • 00:05:16 Měšťáckej pohled na člověka
    je zkreslenej
  • 00:05:20 a v tý šedý době,
    kdy všichni museli vypadat stejně,
  • 00:05:24 se někdo vymykal,
    tak to bylo pro něj špatný.
  • 00:05:28 -Plzeň je spíš maloměsto
    nebo taková škodovácká vesnice.
  • 00:05:34 Tam se nic neutají
  • 00:05:36 a on se nepochybně
    vymykal běžnému Plzeňanovi.
  • 00:05:54 -Člověk se od něj dost naučil,
    byl velmi přísnej.
  • 00:05:58 To nebylo, že když k němu patřím,
    že ze mě bude vometávat prach.
  • 00:06:03 To vůbec, to byl normálně surovec
    SMÍCH
  • 00:06:10 On taky ctil velmi řemeslo.
  • 00:06:13 To nebylo jen,
    že se člověk naučí pozorovat věci
  • 00:06:18 a převádět je do malířský
    nebo kreslířský formy.
  • 00:06:23 Ale prostě všechno:
    uklízet si štětce po práci,
  • 00:06:29 až pedantickej v tom byl.
  • 00:06:32 Přitom měl
    takovej bordel v ateliéru.
  • 00:06:35 Ale všechno mělo přesně svý místo,
    on věděl, kde co má.
  • 00:06:38 -Tehdá jsem sem k němu chodil
    na hodiny kresby.
  • 00:06:44 Ale ono to někdy taky bylo,
    že jsem vyběhl nahoru
  • 00:06:48 a pak jsem zase rychle běžel dolů
  • 00:06:52 s pořádným kameninovým džbánkem
    na osm piv, dolů k Salzmannům,
  • 00:06:57 a pak zase nahoru
    mistrovi s posilněním.
  • 00:07:01 Většinou tam měl vzadu
    nějaký kamarády nebo kamarádky.
  • 00:07:08 -V tý době on zas tak moc plodnej
    nebyl. Měl mindráky, že málo dělá.
  • 00:07:13 Střídaly se tam návštěvy,
    jedna za druhou,
  • 00:07:16 a vlastně ho votravovaly.
  • 00:07:21 Během dvou let
    byl čtyřikrát v Itálii,
  • 00:07:25 tam si připravil program,
    kde nebyla nevyužitá ani hodina.
  • 00:07:31 Takže jsem viděla
    spoustu realizovanejch věcí,
  • 00:07:35 hlavně monumentální fresky,
    mozaiky a samozřejmě galerie.
  • 00:07:50 -Znal jsem ho odmlada.
    Jeho znali všichni, zvláště ženský.
  • 00:07:54 Já jsem dělal taky tenis
    a tam byla spousta holek
  • 00:07:57 a pořád si vyprávěly o Kovaříkovi.
    To byly příhody:
  • 00:08:01 *Co mi dneska ten Kovařík vyved.
    Jela jsem tramvají.
  • 00:08:04 Přes celou tramvaj na mě řval:
    "Ještě kradeš?!"
  • 00:08:07 Já jsem musela vystoupit.*
    Čili byla to osobnost vesměs známá
  • 00:08:12 a jako bohém
    tu atmosféru v Plzni hodně kořenil.
  • 00:08:18 -On sám o sobě byl zajímavej typ,
    takovej trošíčku Ital.
  • 00:08:22 On byl tedy menší postavy,
    měl pěkný černý vlasy
  • 00:08:27 a nosil knírka, což bylo něco,
  • 00:08:30 co se tehdy
    na konci 50. let nenosilo.
  • 00:08:34 No a i zajímavý oděvy.
    Měl je z prvních džín vůbec.
  • 00:08:38 To se taky tehdy nenosilo.
  • 00:08:41 Pak měl duffle coat,
    "velblouďák," anglickej.
  • 00:08:45 Tak to už samo o sobě stačilo.
    Nosil kolem krku šátek.
  • 00:08:48 Rozevlátý, otevřený duffle coat.
    A taky měl krásný kožich.
  • 00:08:53 Přivezl si ho odněkud z Bulharska.
    Měl to vždycky rozepnutý a vlál.
  • 00:08:57 Mladý a rozevlátý.
  • 00:08:59 -Když jsem ho viděl rozevlátýho,
  • 00:09:03 tak jsem byl pyšnej,
    že si k němu můžu přisednout
  • 00:09:06 a můžeme si povídat jako kamarádi.
    Postavička Plzně.
  • 00:09:10 Myslím, takovejch tam moc nebude.
    Každopádně tam není, dodnes.
  • 00:09:28 -Když mi bylo 14 let,
    tak naši školu přendali
  • 00:09:32 do nové na Náměstí Míru.
  • 00:09:35 A Kovaříkovi tam postavili ateliér.
  • 00:09:38 Součástí tý školy byl úzkej dům
    a nahoře byl ateliér.
  • 00:09:43 Celej rok jsem ho během
    vyučování viděl z okna.
  • 00:09:46 On tam pořád něco dělal,
    věšel, sušil...
  • 00:09:50 -Dodneška si pamatuju,
    když vidím ty obrazy,
  • 00:09:53 jak to tam vonělo terpentýnem.
    Ten ateliér, to bylo něco úžasnýho.
  • 00:09:56 -V Plzni byli ještě víc bohémové,
    než jsou dnes,
  • 00:10:00 Kovařík byl jeden z nich.
  • 00:10:03 I Modrýho bylo hezký navštěvovat,
    ten měl ateliér v Keřové ulici,
  • 00:10:06 a Míru Zikmunda,
    toho v Hálkově ulici.
  • 00:10:09 Čili byl to zážitek tam přijít,
    pokouřit fajfku
  • 00:10:13 a dívat se na to a hovořit s ním.
  • 00:10:15 Měl vždycky puštěnou hudbu,
    perfektně rozuměl hudbě,
  • 00:10:20 znal historii, byl sečtělej.
  • 00:10:23 Čili pokud mohl, byl i angažovanej,
    v kladným slova smyslu,
  • 00:10:28 jako lokální patriot v Plzni.
  • 00:10:31 -U něj slovo patriotismus
    přesně sedí.
  • 00:10:34 Projevovalo se to tak,
    že na Plzeň nedal dopustit.
  • 00:10:37 Kdykoliv byl v Praze, tak se snažil
    Plzeň protěžovat, zviditelňovat.
  • 00:10:42 Co si vzpomínám,
    tak i profesoři ve škole
  • 00:10:45 mu říkali ne Kovařík, ale Plzeňák.
  • 00:10:49 -To jádro našich styků
    byla Beseda.
  • 00:10:52 My jsme tak milovali Plzeň
    a tak jsme nenáviděli Prahu,
  • 00:10:56 že když jsme jeden nebo druhej
    museli zůstat v Praze na víkend,
  • 00:11:01 tak jsme strašně trpěli.
  • 00:11:04 Jednou se stalo,
    že jsme tady seděli bez Jirky,
  • 00:11:07 kterej musel zůstat v Praze.
    Najednou se tady objevil pošťák,
  • 00:11:12 podal mi na mě adresovaný telegram,
    a tam bylo: "Pozdravuj Ufizzi,"
  • 00:11:18 to byla přezdívka nějakýho člověka,
    kterej tady chodil pravidelně,
  • 00:11:24 "Kolu," to byla přezdívka
    zase jinýho člověka,
  • 00:11:29 "a ostatní. Trpím v Praze."
    No něco takovýho.
  • 00:11:33 Já ten telegram mám.
  • 00:11:45 -On se i trochu znal s plzeňským
    primátorem Gustavem Radou,
  • 00:11:51 a snažil se pořád svůj tlak vyvíjet
    ve směru pozitivním pro Plzeň.
  • 00:11:59 Když se schylovalo
    ke zbourání Centralu,
  • 00:12:03 tak se tady zdvihly vlny odporu.
  • 00:12:07 Nehledě na ně
    město urychleně Central zbouralo.
  • 00:12:13 Tenkrát byla okolo kostela hradba.
    Asi se taky opravoval kostel.
  • 00:12:18 A na té hradbě byly různé plakáty.
  • 00:12:22 A Kovařík briskně namaloval
    Gustava Radu,
  • 00:12:26 jak krumpáčem kope do kostela
    a napsal tam:
  • 00:12:31 "Gusto, ještě kostel!"
    No a to mu teda Gusta neodpustil.
  • 00:12:35 On si těch malérů udělal víc,
    asi i ve Svazu,
  • 00:12:39 takže se mu pak všechno vrátilo.
  • 00:13:11 -V noci přijel
    jeden náš známej z Ameriky
  • 00:13:15 a říkal, že na hranicích
    jsou vojska, a že se mu to nelíbí.
  • 00:13:20 A my jsme říkali:
    "Prosím tě, neblázni,
  • 00:13:24 to si v dnešní době nedovolí."
  • 00:13:28 My jsme bydleli v paneláku
    a bydleli tam taky letci z Líní.
  • 00:13:34 A hroznej pofírung,
    auta a houkačky a rachot.
  • 00:13:42 A to už překročily
    "spojenecká" vojska hranice.
  • 00:14:03 -Nějakej třetí den
    jsme se přesunuli před rozhlas,
  • 00:14:07 který se stal centrem odporu.
  • 00:14:10 Tanky se držely
    tak 100, 200 metrů od rozhlasu.
  • 00:14:14 Celej park na Náměstí Míru
    a kolem rozhlasu,
  • 00:14:17 to bylo plný tisíců lidí.
  • 00:14:21 Asi třikrát jsme tam
    dokonce v parku spali.
  • 00:14:24 -Pomalu padla Praha, zůstala Plzeň.
    Plzeňskej rozhlas, kterej vysílal.
  • 00:14:30 No a u Jirky v ateliéru
    bylo centrum,
  • 00:14:33 dělaly se tam plakáty, čaj
    a takovýhle nezbytný věci.
  • 00:14:39 -Z rozhlasu přinesli stůl,
    papíry 70 krát 100 cm,
  • 00:14:43 a maloval hesla proti okupantům
    "Idítě damój," a takovýhle.
  • 00:15:03 -My, jako študentky
    zdravotní školy,
  • 00:15:10 když jsme chodily do fakultní
    nemocnice s mediky na praxi,
  • 00:15:14 tak jsme potom chodily
    do nejbližší hospody, na Belveder.
  • 00:15:17 A tam se vyskytoval
    zvláštní člověk,
  • 00:15:20 který neustále popobíhal,
    neustále se bavil se ženami
  • 00:15:24 a všimla jsem si toho,
    jak vždycky, když přijde k pultu,
  • 00:15:27 tak tam má svoji sklenici
    se svým jménem.
  • 00:15:31 Tak jsem si to přečetla
    a říkala si:
  • 00:15:33 "Tak to je opravdu Kovařík,
    tzv. Kovárna."
  • 00:15:37 A on mě zřejmě taky zaregistroval,
    takže mě několikrát oslovil,
  • 00:15:41 jestli bych nechtěla,
    že by mě namaloval.
  • 00:15:43 Ale jsem bohužel
    byla vychovávaná v měšťácké rodině,
  • 00:15:48 kde se takovýhle věci
    moc neuznávaly.
  • 00:15:51 Takže mně to připadalo nemravný
    a vždycky jsem ho odmítla.
  • 00:16:03 -V roce 1970 měl mít výstavu
    v Praze v Galerii U Řečickejch.
  • 00:16:07 Ta proběhla tak,
    že výstavu tam navěsil,
  • 00:16:10 ve tři hodiny
    proběhla tisková konference
  • 00:16:13 za účasti pražskejch
    i plzeňskejch novinářů,
  • 00:16:16 ve čtyři hodiny
    se dostavila Státní bezpečnost,
  • 00:16:20 všechny z výstavní síně vyházela,
    výstavní prostory zapečetila
  • 00:16:23 a to procesí, který přijelo
    na tu výstavu z Plzně,
  • 00:16:26 se mohlo otočit a jet domů.
  • 00:16:29 -Ten Rada osobně jel do Prahy,
    takhle mi to bylo řečeno,
  • 00:16:34 přijel sem na Ústřední výbor
  • 00:16:37 a řekl,
    že to je velkej kontrarevolucionář.
  • 00:16:40 A pak jsme šli do nějakejch hospod
    a Jirka tohle dovedl na povrch.
  • 00:16:44 To dovedl mužně,
    on nebyl řádná plačící děvka.
  • 00:16:48 Ale samozřejmě,
    že ho to strašně žralo.
  • 00:16:52 -Přijel do Plzně a já jsem
    k němu přišla na návštěvu.
  • 00:16:56 A najednou jsem viděla
    ty prázdný zdi
  • 00:16:59 a Kovaříka strašně smutnýho.
  • 00:17:02 A tam jsem pochopila,
    že v podstatě k sobě patříme,
  • 00:17:06 a že to jeho zoufalství
    je i moje zoufalství,
  • 00:17:10 že nemůže vystavovat to,
    co umí,
  • 00:17:13 a to, co dokáže,
    nemůže lidem nikdy dát.
  • 00:17:16 Byl nešťastnej, byl zoufalej
    a v tý době jsme se začali stýkat.
  • 00:17:22 Pronásledovali ho hlavně Mévald,
    kterej byl šéf partaje.
  • 00:17:27 Ten proti němu těžce šel
    a tím absolutně skončil.
  • 00:17:31 Nejhorší na tom bylo,
    že plno jeho kamarádů,
  • 00:17:35 kteří dělali ve výtvarnictví
    a byli tam i šéfové,
  • 00:17:38 tak se ho v podstatě zřekli
    a dokonce ho i odsoudili.
  • 00:17:42 A to Kovařík strašně těžce nesl,
  • 00:17:45 protože byl ve svý podstatě
    strašně čestnej člověk
  • 00:17:48 a nikdy v životě
    by nic takovýho neudělal,
  • 00:17:51 co udělali jeho tzv. přátelé.
    Byli dokonce i "přátelé",
  • 00:17:54 kteří když ho viděli jít po ulici,
    tak přecházeli na druhou stranu.
  • 00:17:58 A myslím si,
    že to ho opravdu hodně vzalo.
  • 00:18:02 -Jirka nesměl vůbec vystavovat,
  • 00:18:05 nesměl dělat
    tzv. společenské zakázky.
  • 00:18:09 To byly zakázky do architektury.
  • 00:18:12 I když třeba výtvarníci
    by ho brali,
  • 00:18:15 tak vždycky přišlo shůry,
  • 00:18:19 ze stranických
    a lidosprávních orgánů,
  • 00:18:23 že zakázka nemůže být provedena.
  • 00:18:27 -Byl zatracenej, vyhozenej
    ze Svazu výtvarných umělců
  • 00:18:31 a bylo pro něj,
    dá se říct, i obtížný uživit se
  • 00:18:35 a především udržet ten ateliér.
  • 00:18:39 Protože když už nebyl členem,
    tak se snažili ho vypudit.
  • 00:18:45 Čili dá se říct,
    že s velkým úsilím se udržel
  • 00:18:49 a obtížně se i uživil,
  • 00:18:53 ale pořád to byl člověk velkorysej
    a nikdy nebyl ušlápnutej.
  • 00:18:59 -I já, která jsem byla
    porodní asistentka,
  • 00:19:02 tak jsme žili jako bohémové.
  • 00:19:05 Chodili jsme po hospodách
    s jeho přáteli,
  • 00:19:07 chodili jsme ale ovšem
    spolu i na koncerty,
  • 00:19:10 chodili jsme spolu do divadla.
  • 00:19:13 Přesně opak toho,
    než jsem žila ve svý rodině.
  • 00:20:04 -Tehdy to bylo jiný,
    každý musel mít razítko v občance,
  • 00:20:08 anebo musel být evidován
    ve Svazu výtvarných umělců,
  • 00:20:14 což mu nahrazovalo
    zaměstnanecký poměr.
  • 00:20:18 Takže se dostal
    až na hranici zákona.
  • 00:20:21 -Já jsem mu nabídla,
    že si ho vezmu.
  • 00:20:24 Přestože vždycky říkal,
    že se nikdy neožení,
  • 00:20:27 tak jsem mu nabídla,
    že si ho vezmu,
  • 00:20:29 protože jsem se
    v tý době dozvěděla, že ho zavřou.
  • 00:20:33 -Paragraf "Příživnictví,"
    ten mu hrozil neustále,
  • 00:20:37 protože nesměl prodávat obrazy.
  • 00:20:40 Když se oženil s Vladěnou,
    pak tam byl příjem aspoň 2000 Kčs,
  • 00:20:45 ona jako porodní bába
    něco přinesla domů.
  • 00:20:48 A pro ty estébáky už to bylo těžký,
    protože příjem tam nějaký byl.
  • 00:21:05 -Nám rodiče umřeli docela brzo
  • 00:21:08 a dostala nás na starost
    babička jako poručník a on...
  • 00:21:12 To se nedá říct, že by pomáhal.
  • 00:21:15 On vlastně nás s ní
    napůl vychovával. Byl to takovej...
  • 00:21:20 -Napůl táta a napůl kamarád.
    -No, taková zvláštní kombinace.
  • 00:21:25 Vzpomínám si, že v pubertě,
    když je člověk úplně prdlej, že jo,
  • 00:21:30 tak já mu mohla úplně všechno říct.
  • 00:21:32 Všechno podržel, poradil,
    posloužil, bezvadnej.
  • 00:21:35 -Potom jsem se seznámila
    s jeho maminkou.
  • 00:21:39 Když jsme se vzali, tak se
    neustále snažil, aby to nevěděla.
  • 00:21:42 Ona mu v kastrůlkách
    nosila jídlo do ateliéru
  • 00:21:45 a potom se tam najednou
    začaly objevovat jídla pro dva.
  • 00:21:49 A on to tušil,
    nebyl samozřejmě hloupej,
  • 00:21:51 a říkal: "Hele, matka něco ví,
    tak jdeme na návštěvu,
  • 00:21:54 ale nebudeme říkat,
    že jsme se vzali."
  • 00:21:56 Takže jsme k babičce
    chodili na návštěvu
  • 00:21:58 a babička se chovala
    absolutně dokonale.
  • 00:22:00 -Strašně ho milovala.
  • 00:22:03 Byl to benjamínek,
    takže rodinnej oblíbenec.
  • 00:22:07 Ale myslím, že ho uměla i zpražit,
    když se dozvěděla, že něco provedl,
  • 00:22:13 že se někde popral,
    tak ho dovedla i srovnat.
  • 00:22:20 -Protože byl divočák,
    tak byl někdy na ní hrubej.
  • 00:22:22 Když babička něco řekla,
    co se mu nelíbilo,
  • 00:22:25 nedokázal to zvládnout
    a křičel na ni.
  • 00:22:27 Občas přišel domů a já mu říkám:
    "Ty ses pohádal s maminkou, co?"
  • 00:22:31 A on: "Jo, jo, mě to štve,
    já jsem takovej blbec."
  • 00:22:34 A druhej den jí šel koupit kytku.
    Jednoho dne jí šel koupit ledničku.
  • 00:22:38 Za to mu zase vynadala babička,
    co jí kupuje ledničku,
  • 00:22:42 že ona se bez toho obejde,
    že on nemá peníze.
  • 00:22:45 A takhle to mezi nima
    existovalo pořád.
  • 00:22:48 Ale byla to přitom nádherná dvojka,
    když ti dva se mezi sebou hádali.
  • 00:22:51 A babička vždycky na něj křičela:
  • 00:22:54 "Zavři to okno,
    ať nás neslyší sousedi!"
  • 00:22:57 A Jirka řval:
    "Copak ti záleží na sousedech?!
  • 00:23:00 Na to já se můžu vyfláknout.
    A mně se to strašně líbilo,
  • 00:23:04 protože to bylo nejen jako
    v italský famílii, bylo to i u nás.
  • 00:23:07 Jsme na sebe řvali, ale vlastně
    jsme se měli hrozně rádi.
  • 00:23:11 A vždycky, když jsme vybouchli,
  • 00:23:14 tak potom byla
    pohoda, klid, fantastický.
  • 00:23:17 A bez tý "Itálie"
    by nebyl dobrej život,
  • 00:23:20 protože bysme si to nevyříkali,
    a nebylo by to fajn.
  • 00:23:24 -To bylo neustálý hádání,
    ale naprosto láskyplný.
  • 00:23:27 Oni to jinak neuměli.
  • 00:23:29 Držet se za ručičky,
    to vůbec neexistovalo.
  • 00:23:31 Takže i v tom jejich hádání
  • 00:23:33 jsem cítil obrovskou lásku
    a obrovskej vztah.
  • 00:23:36 On hrozně rád tancoval.
    A jeho majstrštyk byla polka.
  • 00:23:40 A on dělal takovou tu skákavou.
  • 00:23:43 A na to nezapomenu,
    byl sál, lidi tancovali
  • 00:23:48 a najednou vykoukla hlava
    Jirky Kovaříka, jak vyskočil.
  • 00:23:53 I s Vladěnou.
  • 00:23:55 A najednou dlouhou dobu nic,
    to vždycky upadli.
  • 00:24:19 -A když jste tady zmínila
    tu babičku Augustovou,
  • 00:24:23 tak my jsme tam
    mnohokrát byli na obědě.
  • 00:24:26 On nás tam Jirka v neděli zval,
    ona absolutně skvěle vařila.
  • 00:24:31 Takový ty hotovky, všelijaký
    štěpánský a svíčkový a pečínky.
  • 00:24:35 Kolikrát jsme tam v počtu pěti,
    sedmi lidí v neděli pobývali
  • 00:24:41 a pak jsme se odebrali
    někam do hospody
  • 00:24:44 na ty nekonečný diskuze o všem.
  • 00:24:49 -Jednou jsme přišli do hospody
    a penzisti si tam povídali:
  • 00:24:55 "Voni semelou všecko možný."
  • 00:24:58 S určitým respektem říkali:
    "Voni mluví vo všem možným."
  • 00:25:06 Inu poslouchali. A poslouchali
    i tací, kteří by poslouchat neměli,
  • 00:25:11 jako v každé hospodě.
  • 00:25:14 -Já jsem měl tu výsadu, že jsem
    mohl přijít bez ohlášení kdykoliv.
  • 00:25:18 Samozřejmě, že jsme měli telefony
    a někdy zatelefonovali,
  • 00:25:21 ale když byly
    nějaký háklivější věci,
  • 00:25:24 tak se telefon nepoužíval.
    To se prostě rovnou přišlo.
  • 00:25:27 Abysme na sebe neupozorňovali,
    že tam k němu jdu.
  • 00:25:30 I když on měl stejně
    trvalej odposlech.
  • 00:25:34 Takže když šlo o nějaký
    politický, háklivější věci,
  • 00:25:38 tak se rovnou ateliér opustil
    a šlo se někam do hospody.
  • 00:25:42 Ale ještě pamatuju, že když přijel
    nějaký disident z Prahy,
  • 00:25:47 tak si i z tý hospody vzali pivo
    a šli si sednout na trávník.
  • 00:25:50 -Když někam odjížděl,
    třeba jen na pár dní,
  • 00:25:54 tak mě pověřil, to jsem
    měla jít zalejt kytky do ateliéru.
  • 00:25:58 A on mě naučil,
    jak se tam dává zezadu vlas.
  • 00:26:01 Aby poznal,
    jestli tam někdo byl nebo ne.
  • 00:26:19 -Pro mě je to téměř milý obrázek.
  • 00:26:23 Je tam kus Petrohradu,
    ani nevím, kde on tam bydlel.
  • 00:26:30 Ten obraz je autentický
    ve smyslu té určité osamělosti.
  • 00:26:36 I když osamělost...
  • 00:26:38 Jirka byl extrovert a neustále
    byl obklopen houfem lidí.
  • 00:26:43 I v těch dobách
    největší osamělosti.
  • 00:26:47 Kdybych to měl brát podle sebe,
  • 00:26:50 to si myslím, že jsem
    daleko osamělejší, než on kdy byl.
  • 00:26:54 On se spíš cítil
    jakoby vykolejen mimo provoz.
  • 00:27:00 Ale dělal všechno možný,
    aby se zase zakolejil.
  • 00:27:04 Takže on byl
    neustále velice aktivní.
  • 00:27:14 -Už na začátku, když jsem
    u něj byla poprvé na návštěvě,
  • 00:27:19 a viděla jsem jeho obrazy, tak jsem
    tam viděla samý mohutný ženský.
  • 00:27:23 A nechápala jsem: "Prokristapána,
    proč děláš takhle tlustý ženský?"
  • 00:27:27 A on mi řekl: "Tak se teda svlíkni
    a já začnu malovat jinak."
  • 00:27:30 Takže to je poprvé,
    kdy jsem se svlíkla
  • 00:27:33 a Kovařík mě maloval jako akt.
  • 00:27:36 A od tý doby začala
    absolutní změna v malování aktů.
  • 00:27:40 Všechny ženy v životě
    maloval podle mě.
  • 00:27:43 Ale zajímavá je na tom jediná věc:
  • 00:27:46 že nikdy v životě tam nedal
    můj obličej, když maloval akt.
  • 00:27:50 Mně to vrtalo v hlavě
    a říkala jsem:
  • 00:27:53 "Proč tam nedáš i můj obličej?"
    A ten nemorální umělec mi tvrdil,
  • 00:27:58 že přeci to nejde,
    aby dal tvář svý manželky na akt.
  • 00:28:03 Že to nepřipadá v úvahu.
    Což mi připadalo absolutně směšný.
  • 00:28:07 Ale prostě to tak fungovalo.
  • 00:28:10 -Bez ženy se člověk neobejde
    v životě ani v malování.
  • 00:28:15 Prostě nejde to. Patří tam
    a provází mě celej můj život.
  • 00:28:19 Pravda je, že jsem dřív maloval
    trošku baculatější,
  • 00:28:23 korpulentnější dámy.
  • 00:28:27 Ale po zkušenosti,
  • 00:28:30 konkrétně po sňatku s manželkou,
    která je asi tenhle typ,
  • 00:28:35 jsem logicky, protože se stala
    mým modelem, i vnitřním modelem,
  • 00:28:41 tak jsem přešel na tohle
  • 00:28:44 a vyhovuje to i symbolismu,
    kterej mě zajímá.
  • 00:28:48 -Vyžadoval ode mě, abych mu sehnala
    různý svý kamarádky,
  • 00:28:52 který byly tzv. skládací.
  • 00:28:54 Tzn. hubený, vysoký,
    který se dobře skládaly
  • 00:28:58 a dobře se přeměňovaly
    na různý polohy při aktech.
  • 00:29:02 A dělal i dvojakty,
    samozřejmě dělal i lesbičky.
  • 00:29:06 A na to používal,
    to je špatnej výraz,
  • 00:29:10 chtěl, abych
    na to vzala nějakou kamarádku.
  • 00:29:14 Ale ta doba byla tehdy prudérní,
    každá řekla:
  • 00:29:18 "Ty ses zbláznila,
    já a aktem, no to nejde!"
  • 00:29:21 -Byl virtuózní kreslíř,
  • 00:29:24 řekl bych, že tak trochu navázal
    na Bohumíra Krse,
  • 00:29:28 plzeňskýho malíře a kreslíře.
  • 00:29:32 Jednoduchou linkou
    vystihnul velice rychle figuru.
  • 00:29:36 A zatímco obrazy maloval pomalu
    a přemalovával,
  • 00:29:40 tak kresby dělal
    suverénně a rychle.
  • 00:29:44 Na těch především je patrný talent.
  • 00:29:48 Obrazy jsou i záležitostí
    vysedět to a dát si s tím tu práci.
  • 00:30:09 -Lidi měli Jirku rádi,
  • 00:30:12 že se i hledaly
    zakázky někde jinde.
  • 00:30:16 Jihočeši přišli s tím,
    že by si ho vzali do kolektivu
  • 00:30:21 a že by mohl pracovat.
  • 00:30:24 Tak dělal nějakou zakázku
    na albrechtickým hřbitově.
  • 00:30:28 A pro národní výbor tehdy dělal
    nějakou kamennou mozaiku.
  • 00:30:33 Což ho vždycky
    trošičku povzbudilo i výtvarně,
  • 00:30:38 protože výtvarník,
    který dělá do šuplíku,
  • 00:30:42 to je pro něj strašný psychicky.
  • 00:30:45 -Nesmíme zapomenout
    na ty Albrechtice,
  • 00:30:49 který byly o rok dřív,
    než ta mozaika v Písku.
  • 00:30:53 To jaksi uniklo pozornosti
    Státní bezpečnosti.
  • 00:30:57 Takže Kovařík
    se na to připravoval asi rok
  • 00:31:01 a udělal přesně padesát kartónů.
    Některý až dva a půl metru vysoký.
  • 00:31:05 Byli to svatí pro ambity,
    kapličky a půloblouky
  • 00:31:09 na albrechtickým hřbitově,
    kde jich má těch kapliček přes sto.
  • 00:31:27 A potom na to
    Státní bezpečnost nějak přišla,
  • 00:31:31 tak ho tam odsud vyhodili,
    doslova vykopali.
  • 00:31:35 -Jirka, když tenkrát dělal
    ty náboženský obrazy,
  • 00:31:38 tak studoval bibli.
  • 00:31:41 Já si dobře pamatuju,
    že když jsem tam za ním přijela,
  • 00:31:44 bavil se normálně s hrobníkem,
    dělal fresky,
  • 00:31:47 na hrobech jedli chleba s máslem
  • 00:31:50 a mezitím tam
    pořád tvořil a tvořil.
  • 00:31:53 To bylo takový zvláštní.
  • 00:31:55 Potom jsme seděli v místní hospodě
    a přijeli jeho přátelé,
  • 00:32:00 operní pěvci z Olomouce
    a já nevím odkud ještě.
  • 00:32:05 A večer v té hospodě zpívali árie.
  • 00:32:09 A chudáci ti místní si chtěli říct
    nějaký slovo mezi sebou,
  • 00:32:14 ale Kovařík je tak seřval,
    že budou poslouchat operní pěvce,
  • 00:32:19 že ti lidi byli úplně mimo.
    A nechtěl pochopit,
  • 00:32:23 že někdo jinej nemá
    takovej vztah k umění jako on.
  • 00:32:27 -Kovařík měl do roku 1968
    spoustu zakázek.
  • 00:32:31 Dá se říct, že se trefil do doby,
    poněvadž on jako realista
  • 00:32:35 nebyl v rozporu s tím,
    co se tehdy požadovalo.
  • 00:32:41 Naopak měl všechny zakázky
    udělat ke spokojenosti zadavatelů.
  • 00:32:48 No a to se pak změnilo. Zůstalo
    několik realizovanejch prací.
  • 00:32:53 Dožily se až do nedávné doby,
  • 00:32:56 kupříkladu vitráže na nádraží
    v Mariánských Lázních,
  • 00:33:00 které byly zničeny
    asi až před pěti lety.
  • 00:33:03 A tady, v Plzni, v Bohemii,
    se ta jeho mozaika zase zazdila.
  • 00:33:07 Takže některé věci
    jsou ještě vidět.
  • 00:33:10 Ale především další společenské
    zakázky mu nepřicházely.
  • 00:33:14 Velmi obtížně se uživil.
  • 00:33:17 Někteří přátelé mu pomáhali,
    Vladek Kotyza občas.
  • 00:33:21 A někteří další mu přihráli nějaký
    ten kšeft. Ale měl to asi těžký.
  • 00:33:26 V této hospodě jsou fotografie
    jeho španělského cyklu,
  • 00:33:31 ve kterém především se vyžíval.
    Kdyby nebyl bejval zavrženej,
  • 00:33:36 tak ten španělskej cyklus namaloval
    a dělal jiný věci.
  • 00:33:40 Tím pádem, když neměl zakázky,
    tak ho neustále přemalovával.
  • 00:33:44 Dělal ho snad celou tu dobu
    normalizace a je to škoda.
  • 00:33:49 Samozřejmě,
    že to je dílo vynikající,
  • 00:33:52 ale ono už bylo vynikají
    ještě než ho začal předělávat.
  • 00:33:56 -Těch dlouhých 20 let jsem
    se nesměl hnout prakticky z baráku.
  • 00:34:00 Já jsem nesměl
    ani na den do Drážďan.
  • 00:34:03 Vždycky jsem dostal odmítnutí,
    mám jich celej štos:
  • 00:34:07 "Není v zájmu republiky,
    abyste vycestoval."
  • 00:34:11 Takže do Španělska jsem cestoval
    jenom ve svejch snech.
  • 00:34:15 A možná,
    že právě to pomohlo tomu cyklu,
  • 00:34:18 že to dostalo
    takovou odtažitou atmosféru.
  • 00:35:00 -Řekl bych, že on asi nepotřeboval
  • 00:35:03 nějakou přílišnou inspiraci
    z té reality.
  • 00:35:07 I když jsou obrazy,
    že sám sebe namaloval
  • 00:35:11 u takový zdi v Plzni,
    jak je osamělej.
  • 00:35:14 Tam někde ta realita je,
    ale není podstatná, řekl bych.
  • 00:35:20 On hodně vycházel z antiky.
  • 00:35:23 -I to Španělsko jsem bral
    vlastně za součást antiky.
  • 00:35:27 Je to Mediteránní oblast,
    která mě vždycky vzrušovala.
  • 00:35:31 Je to zřejmě takový komplex
    z klasickýho gymnázia,
  • 00:35:35 kde jsem zrovna moc neprosperoval.
  • 00:35:39 Můžu se přiznat, že jsem
    v kvintě prasknul z řečtiny.
  • 00:35:43 Udělal jsem sice reparát, ale
    nicméně nějakou jizvu to nechalo.
  • 00:35:48 Ale asi takovou pozitivní.
  • 00:35:54 -Vadilo mi, že přemalovává.
  • 00:35:57 A nikoho z nás
    v 70. či 80. letech nenapadlo,
  • 00:36:02 že nemá peníze na plátna.
  • 00:36:05 Protože barvy, křídy, tužky,
    takovýhle věci měl vždycky.
  • 00:36:10 To mu vozili přátelé
    a spolužáci z ciziny.
  • 00:36:14 Ale nenapadlo nás,
    že nemá plátna
  • 00:36:18 a dokonce ani papíry
    neměl pořádný.
  • 00:36:23 Ale on o tom nikdy nemluvil
    a nikomu z nás to nedocvaklo.
  • 00:36:28 -Neřekl si o to?
    -Ne. Nikdy si o nic neřekl.
  • 00:36:31 -Nikdy si nebědoval,
    nikdy se nesvěřoval s tím,
  • 00:36:35 že má nějakej špatnej osud.
  • 00:36:38 Vždycky se choval, jako že člověk
    kterej neběduje, je silnej.
  • 00:36:52 -V 70. nebo 80. letech
    mu z galerie v Itálii
  • 00:36:56 nabízeli desetkrát, že mu dají byt
    a bude pro ně malovat.
  • 00:37:03 Nebo Pražáci ho lákali do Prahy
    a správně argumentovali:
  • 00:37:07 "Tady není na výtvarníky,
    který nemá režim rád, tolik vidět.
  • 00:37:11 Tady se
    mezi náma třema tisícema schováš."
  • 00:37:15 Ale on byl patriot, měl tady matku,
    měl tady rodinu,
  • 00:37:19 měl tady svý kamarády,
    a na Plzeň nedal dopustit.
  • 00:37:36 -Kdykoliv komukoliv
    řekl do očí, co si myslí.
  • 00:37:39 Což mě se líbilo,
    takovou upřímnost, to se nevidí.
  • 00:37:43 Ale byla spousta lidí,
    kteří byli v nějaké pozici
  • 00:37:46 a ti se mu mstili
    neskutečným způsobem.
  • 00:37:49 Ti mu ubližovali ještě víc,
  • 00:37:52 kvůli tomu osobnímu uražení,
    než bylo nutno.
  • 00:37:55 Ale on jinej neuměl bejt.
  • 00:37:58 -On absolutně nesouhlasil
    s příchodem sovětskejch vojsk
  • 00:38:02 a rozhodl se, že to nikdy neodvolá,
    že ten názor nikdy nezmění.
  • 00:38:06 Na krajským národním výboře
    seděl za kulturu nějakej Vindl
  • 00:38:12 a ten ho dokonce dvakrát pozval
    na ten krajskej výbor
  • 00:38:17 někdy v 80. letech
    a snažil se ho donutit k tomu,
  • 00:38:21 aby dal do Pravdy
    nějakej článek "Mýlil jsem se."
  • 00:38:28 Dokonce při té druhé návštěvě
    už to bylo jen 10 řádek,
  • 00:38:33 už to zhustili.
    Ale Kovařík řekl "To nepodepíšu."
  • 00:38:38 -Tím sám sebe chytil do pasti, což
    se muselo objevit i na jeho povaze.
  • 00:38:43 Neříkám, že byl zahořklej,
  • 00:38:47 ale musel sklapnout,
    což mu bylo proti srsti.
  • 00:38:51 -Vzpomínám,
    jak jsem občas přijela ze školy
  • 00:38:54 domluvila se s Jirkou a šli jsem si
    spolu sami sednout na pivíčko.
  • 00:38:58 Probrali jsme kdeco.
  • 00:39:00 A jednou mi říkal,
    a to mi připadá pro něj typický,
  • 00:39:05 a toho jsem si nejvíc cenila,
    že jeho nikdy neuvidím na kolenou.
  • 00:39:42 -Veřejnost Kovaříka viděla
    jako bouřliváka,
  • 00:39:47 kterej chodí jenom po hospodách.
    Ale to byl těžkej omyl.
  • 00:39:51 Protože Kovařík maloval,
    maloval a maloval.
  • 00:39:55 -Někdy se taky stalo,
    a on neměl rád být vyrušen z práce,
  • 00:40:00 že mu někdo zatelefonoval
    občas jsem to byl já, to je pravda,
  • 00:40:05 a říkal: "Jirko, pojď na jedno."
  • 00:40:09 A on se vykrucoval:
    "Ježíš, teď to nejde!"
  • 00:40:13 A pak řekl:
    "No tak možná jedno, že jo."
  • 00:40:17 No tak se mohlo stát,
    že to jedno se protáhlo.
  • 00:40:22 Ale potom, to už se samozřejmě
    nijak pracovat nedá.
  • 00:40:26 -V ateliéru jinej člověk,
    po hospodách jinej člověk.
  • 00:40:29 Po hospodách křikloun,
    uměl nadávat, uměl se smát,
  • 00:40:33 uměl sedět s lidma,
    co byli zedníci, řemeslníci,
  • 00:40:37 ve 4. kategorii, v hospodě.
    Bavil se s nima, měli ho rádi.
  • 00:40:41 A zrovna tak dokázal
    sedět s muzikantama.
  • 00:40:45 -My se s Jirkou seznámili
    nejdřív v hospodě.
  • 00:40:49 Protože Plzeň je malá
    a nemá tolik hospod,
  • 00:40:52 aby byly malířský hospody
    a muzikantský hospody.
  • 00:40:55 Takže jsme se potkávali U Morávků,
    Malej Jadran, Velkej Jadran,
  • 00:41:00 kde měl ty krásný fresky.
  • 00:41:03 Čili když tam nebyl,
    tak vlastně s náma byl.
  • 00:41:06 A dost často
    v 70. letech Belveder.
  • 00:41:09 -Hospoda Malá Hvězda taky,
    to je někde na Borech.
  • 00:41:12 -Takže jsme na Malý Hvězdě.
    -No, tak to je oblíbená destinace.
  • 00:41:17 Tady se prosedělo
    a proklábosilo spousty času.
  • 00:41:24 -Ať jsme přišli kamkoliv,
    tak ho skoro každej znal.
  • 00:41:28 I ten poslední Škodovák.
    Protože nerozlišoval,
  • 00:41:33 s kým sedí u stolu a s každým
    se bavil o jakýchkoliv problémech.
  • 00:41:37 Takže to byla
    obecně známá osoba v Plzni.
  • 00:41:40 -Takže sociální rozdíly...
    -Ty rozdíly ho vůbec nezajímaly.
  • 00:41:44 -On měl strašně rád hospody,
    když tam bylo málo lidí.
  • 00:41:50 "Nedělní dopoledne," říkal,
    "to je úžasná doba."
  • 00:41:54 Nebo vůbec hospoda po ránu,
  • 00:41:58 ještě když tam je
    trošku čuch zatuchliny,
  • 00:42:02 určitá nevětranost
    a nikdo tam není,
  • 00:42:05 nikdo ho jaksi nevyrušuje,
    tak to byla úžasná atmosféra.
  • 00:42:10 -Nesmím zapomenout na to,
  • 00:42:13 že si ironicky, sarkasticky,
    dělal legraci ze všeho okolo.
  • 00:42:18 I z těch nejvážnějších věcí,
    které se dotýkají lidí.
  • 00:42:22 Ale zároveň si uměl dělat
    bezvadně srandu i ze sebe.
  • 00:42:28 To byla zábava od rána do večera.
  • 00:42:31 Kdybych snad chtěl,
    aby se nějakej čas vrátil,
  • 00:42:35 tak by to byl
    pouze ten čas s Kovaříkem.
  • 00:42:50 -Otec byl starší pán,
    když jsem se narodil, bylo mu 52.
  • 00:42:54 Takže jsme spolu měli
    spíš kamarádskej vztah,
  • 00:42:57 přes výchovu tu byla matka.
  • 00:43:00 Dělali jsme spolu neustále kraviny,
    vymýšleli jsme blbosti,
  • 00:43:06 házeli jsme slečnám
    pod nohy petardy a podobně.
  • 00:43:10 Toho se často účastnil
    Zdeněk Živný, taky malíř,
  • 00:43:15 kterej měl vyloženě
    čertovskou povahu řekněme.
  • 00:43:19 Takže celkem chápu,
    že byli kamarádi s otcem.
  • 00:43:22 -Tenkrát Zdeněk Živný říkal,
  • 00:43:26 že už to pak byl bohém
    s přistřiženejma křídlama.
  • 00:43:30 Protože předtím
    si dělal dost, co chtěl.
  • 00:43:34 A pak, když se narodil Štěpán,
    tak Živný říkal,
  • 00:43:37 že když si chce vyskakovat,
    řekne mu Vladěna,
  • 00:43:41 že mu nepůjčí Štěpána a už krotne.
  • 00:43:45 -V momentě, kdy se mu narodilo
    dítě, tak se absolutně změnil.
  • 00:43:49 Nezajímaly ho ženy, já ho musela
    nutit, aby šel do hospody.
  • 00:43:53 Říkala jsem:
    "Panebože, tady se nedá vydržet."
  • 00:43:56 Nejstrašnější bylo, že moji rodiče
  • 00:44:00 mi v době těhotenství
    zaplatili byt 1+1 v paneláku.
  • 00:44:04 A Kovařík jednoho dne přišel
    a řekl: "Tady bydlím."
  • 00:44:07 Člověk, kterej se mnou
    nechtěl nikdy v životě bydlet
  • 00:44:11 a chtěl být vždycky samostatnej,
    v ateliéru měl svoje lůžko,
  • 00:44:15 tak ho najednou zrušil
    a přišel domů.
  • 00:44:18 A já jsem byla v šoku,
    protože doma nebylo jenom dítě,
  • 00:44:22 který najednou tam bylo navíc,
    ale byl tam i můj manžel.
  • 00:44:26 A já jsem se tam najednou
    s nima nevešla.
  • 00:44:38 -Moc peněz u nás v rodině nebylo,
  • 00:44:41 takže velmi rád vzpomínám
    na vernisáže,
  • 00:44:44 kam mě otec i matka brali.
  • 00:44:47 Protože tehdy ty vernisáže
    vypadaly o něco líp než dnes,
  • 00:44:51 byla tam spousta chlebíčků
    a dobrot, na který jsem se těšil.
  • 00:44:55 Takže jsem se najedl,
    pak jsem tam neskutečně zlobil,
  • 00:44:58 několikrát jsem někde zmizel
    a podobně.
  • 00:45:01 Ale otec to toleroval
    a byl v tomhle benevolentní.
  • 00:45:05 -Všichni se smáli, že když jsme
    s dítětem přišli na vernisáž,
  • 00:45:08 tak se tam točilo kolem tatínka
    a tatínek se točil kolem něj.
  • 00:45:11 A když mu řekli: "Hele, Jirko,
    kdy půjdeš do hospody,"
  • 00:45:14 tak řekl: "Ale jen v 11 dopoledne."
    Protože on přece měl svýho syna.
  • 00:45:17 A to bylo teda
    i pro mě nesnesitelný.
  • 00:45:20 -Já jsem jednou šel
    s dětma na Bolevák
  • 00:45:23 a potkali jsme tam Jirku
    s malým Štěpánem.
  • 00:45:27 A on mi říkal,
    jak mu Štěpán sype písek do očí
  • 00:45:31 a že se mu to tak líbí.
  • 00:45:34 -Svýho syna miloval, nikdy ho
    nemlátil, na výchovu jsem byla já.
  • 00:45:38 Dokonce mi říkal
    "matka gestapačka,"
  • 00:45:41 když jsem občas dítě seřezala,
    když zlobilo.
  • 00:45:44 Protože dítě odmítalo poslouchat,
    protože to dítě milovalo svýho otce
  • 00:45:49 a otec miloval jeho
    a mohlo si dělat, co chtělo.
  • 00:45:52 -Vzhledem k tomu,
    že mě vychovávala matka,
  • 00:45:55 tak ta byla ta přísná v rodině.
    S otcem jsme měli takovej koníček,
  • 00:46:00 že jsme si večer sedli,
    malovali jsme si spolu a kreslili.
  • 00:46:04 A vzpomínám si, že mi častokrát
    zakázala si s ním kreslit.
  • 00:46:08 Otec samozřejmě, protože
    neměl úplně výchovný geny v sobě,
  • 00:46:12 tak potají mě nechal
    do toho čmárat, i přes ten zákaz.
  • 00:46:16 Takže takhle vznikly
    spousty kresbiček,
  • 00:46:19 který byly i na výstavách
    a podobně.
  • 00:46:35 -Já jsem si říkala,
    že kvůli němu by se snad i sklonil.
  • 00:46:39 Ale nesklonil se.
    Ale přišel za mnou a říkal:
  • 00:46:43 "Víš, Marie,
    já už musím trošku zabrzdit,
  • 00:46:47 už mám vůči tomu klukovi
    nějaký povinnosti.
  • 00:46:52 Takže si myslím, že v těch letech,
    co se narodil Štěpán,
  • 00:46:56 že se Jirka zklidnil
  • 00:46:59 a zklidnil se
    i dozor orgánů nad Jirkou.
  • 00:47:03 Zřejmě už nedělal
    ty buřičský věci, kdy napadal lidi.
  • 00:47:09 -Náš vzor, ten náš guru,
  • 00:47:13 jaksi...
    Jaksi nám trochu zlidštěl.
  • 00:47:29 -V roce 1989,
    jak si samozřejmě pamatuješ,
  • 00:47:32 tak tu byly různý srocení a tak.
  • 00:47:36 A když se začala situace vyvíjet,
    tak mi zavolal Jirka,
  • 00:47:40 že je třeba malovat plakáty a nosit
    je na vysokou školu studentům.
  • 00:47:44 Zadal mi, co mám psát
    a on hned u všeho byl,
  • 00:47:48 jakmile se začalo něco dít.
    Dostal se do svého živlu,
  • 00:47:52 a tam, kde skončil v roce 1968,
    tady hned navázal.
  • 00:47:56 A bylo ho zase všude plno.
  • 00:47:58 -Já jsem s ním zažívala
    tu revoluci,
  • 00:48:01 oba dva jsme toužili po tom,
    aby se změnil systém.
  • 00:48:04 A jeho představa bylo, že kvalitní
    lidi, což by i on se svým uměním,
  • 00:48:09 aby se dostali ke svojí práci,
    aby jí mohli odvádět.
  • 00:48:12 Ale bohužel, měl tu smůlu,
    že jemu se to nevedlo.
  • 00:48:16 Nevycházel s politikama
    ani v té nové době,
  • 00:48:20 protože byl tvrdej,
    odmítal kompromisy, křičel na ně.
  • 00:48:25 Prostě byl to Kovařík.
  • 00:48:28 -Slibovali "Tohle se změní,"
    dobrý plány, jak se co udělá.
  • 00:48:31 Ale když potom viděl,
    jak se to děje v praxi,
  • 00:48:34 tak, jak už jsem říkal,
  • 00:48:36 já si myslím, že by se
    stejně nedožil dnešních dnů.
  • 00:48:40 že by byl imrvére naštvanej.
  • 00:48:42 -Kovařík byl opravdu člověk,
    kterej byl vysoce angažovanej.
  • 00:48:48 Byl to takovej ten občan,
  • 00:48:51 kterej se pro obec
    snažil dokázat maximální pozitivno
  • 00:48:56 a byl velice nezištnej.
  • 00:48:59 A mohl, když byl 20 let
    za normalizace odstrčenej,
  • 00:49:03 tak mohl všechny síly napřít,
    aby to svoje dílo zhodnotil.
  • 00:49:09 Aby se zviditelnil v Praze,
    aby začal prodávat.
  • 00:49:14 A on se místo toho
    hádal s ouřadama.
  • 00:49:18 A trošku si tím i možná
    po umělecké stránce uškodil.
  • 00:49:25 Ale zase pro Plzeň
    to mělo pozitivní vliv.
  • 00:49:29 To spíš svědčí
    o jeho ušlechtilosti.
  • 00:49:32 -V tomhle nedávno renovovaným
    komplexu je kaple svatý Barbory
  • 00:49:36 s nádhernejma,
    pozdně gotickejma freskama.
  • 00:49:39 Za tím je křížová chodba,
    kde byla výstava plastik.
  • 00:49:43 To kdyby se otevřelo veřejnosti,
    to by bylo kouzlo.
  • 00:49:46 A to si představte,
    tenhle celý komplex, tenhle klenot,
  • 00:49:50 jaký to je zločin ho vlastně ukrást
    veřejnosti touhletou stvůrou.
  • 00:49:55 -Roky 1993-94
    nebyly šťastný pro Kovaříka,
  • 00:49:59 protože neměl žádnou práci.
    Neměl vyřízenej pořádně důchod.
  • 00:50:03 A když mu ho vyřizovali,
    tak ho měl minimální,
  • 00:50:06 to přede mnou tajil.
  • 00:50:09 Já jsem mu několikrát nabízela,
    že se vrátím do práce,
  • 00:50:12 že budu pracovat a vydělávat
    a on řekl, že to nepřipadá v úvahu,
  • 00:50:16 že jsem ho živila za léta komunismu
    a chce mi to vrátit zpátky.
  • 00:50:20 Takže nechtěl a odmítal, abych
    se vrátila do práce na porodnici.
  • 00:50:24 Takže peněz nebylo v rodině moc.
  • 00:50:27 Opravdu, žili jsme
    velmi, velmi skromně.
  • 00:50:31 Ale byli jsme šťastná rodina.
  • 00:50:34 Až je konci jsem viděla,
    že kdykoliv přišel domů,
  • 00:50:38 najednou začal studovat bibli,
    Masaryka,
  • 00:50:42 a měl zvláštní otázky a ptal se,
    jestli je Bůh a odpovídal si sám,
  • 00:50:48 že "Přeci by nenechal umřít děti
    hlady někde v Africe,"
  • 00:50:52 a že by nedovolil, aby dětem
    se stalo tohleto a tohleto.
  • 00:50:56 A pořád jaksi bojoval sám se sebou.
  • 00:50:59 A já jsem vůbec netušila,
    že v té době tvoří obraz,
  • 00:51:02 kterej jsem nikdy neviděla,
    a to byl Ježíš Kristus.
  • 00:51:06 Nikdy nikdo ho neviděl,
  • 00:51:09 vlastně jsem ho našla
    až po jeho smrti.
  • 00:51:12 A absolutně jsem byla vyděšená
  • 00:51:15 nebo překvapená z toho,
    co jsem uviděla.
  • 00:51:19 Jirka v té době byl v depresi
    a já půl roku taky,
  • 00:51:22 protože jsem neustále měla pocit,
    že zemře.
  • 00:51:26 -Já jsem s ním mluvila
    těsně předtím.
  • 00:51:29 Protože udělal
    obraz generála Pattona,
  • 00:51:33 tak na radnici projednával,
    co se na něm líbí a nelíbí.
  • 00:51:38 On to tak měl kolem památníků.
  • 00:51:41 A na ulici mi ukazoval
    desky kreseb,
  • 00:51:46 co on na té radnici projednával
  • 00:51:49 a šel tam odsud strašně naštvanej.
  • 00:51:53 -Měl v podpaží plno věcí,
  • 00:51:56 čili umím si představit,
    že vlezl nedopatřením do silnice.
  • 00:52:00 Zrovna tak se mohlo stát,
    že ho někdo strčil.
  • 00:52:03 Ale kdo to dneska může říct.
  • 00:52:20 -Protože lidi ho nevyndali
    zpod toho auta, pod kterým byl,
  • 00:52:25 tak mu natekl horký olej do očí.
    Takže měl spálený víčka
  • 00:52:29 a otázka by byla,
    jestli by někdy v životě viděl.
  • 00:52:33 A Kovařík, malíř,
    kterej by neviděl,
  • 00:52:36 nevím, co by v životě dělal.
  • 00:52:38 Protože on sice miloval
    svoji rodinu, ale vždycky mi říkal,
  • 00:52:43 že pro něj malování je to jedna
    a rodina je to dvě.
  • 00:52:47 A já jsme v tom nikdy neviděla
    problém, protože jsem věděla,
  • 00:52:52 že to pro něj znamená
    všechno na světě.
  • 00:53:01 -Jirka byl prostě
    něco konstantního.
  • 00:53:05 A nenapadlo mě,
    že by prostě mohl nebejt.
  • 00:53:09 -To byla prostě
    šokující skutečnost.
  • 00:53:15 Že...
  • 00:53:19 Jak je život prostě zranitelnej.
  • 00:53:27 POTLESK A VOJENSKÝ POCHOD
  • 00:53:56 -Kovařík chtěl v Plzni
    udělat sochu generála Pattona.
  • 00:54:01 "Toho muže," někde se o tom
    zmiňuje, "kdy ještě čest byla ctí."
  • 00:54:06 -Jednou zničehonic zazvonil,
  • 00:54:09 v září roku 1994 s tím,
  • 00:54:12 že všechno musíme dát stranou,
    všechny rozpory,
  • 00:54:16 a že se musíme
    pustit do práce na projektu.
  • 00:54:19 Přinesl haldu výkresů,
    který okamžitě rozbalil, a říkal:
  • 00:54:24 "Tohle musí bejt takhle,
    támhleto musí bejt takhle.
  • 00:54:28 Tady musí bejt ten bazének vepředu,
  • 00:54:31 V něm by měla téct voda,
    bylo by to jako takový schody.
  • 00:54:35 Dva sloupy, vlajky
  • 00:54:38 a hlavně tu hvězdu veprostřed,
    z bílýho carrarskýho mramoru.
  • 00:54:42 Takhle si všechno
    doslova naporoučel.
  • 00:54:46 Řekl, jak to chce,
    s tím, že já musím udělat projekt.
  • 00:54:49 V té době ho srazilo auto
    a on už se toho nemohl zúčastnit.
  • 00:54:56 Tehdy jsem si uvědomil,
  • 00:54:59 že bych to měl udělat
    jako vzpomínku a památku na Jiřího,
  • 00:55:03 a udělali jsme tady projekt
    jeho necenzurovaný myšlenky
  • 00:55:08 tak, jak on to myslel.
  • 00:55:12 -Osud Kovaříka
    je takovej typickej,
  • 00:55:15 jednak pro tu dobu,
    a jednak pro Plzeň.
  • 00:55:19 I když byly jiný doby, tím myslím
    i doby před 2. světovou válkou,
  • 00:55:24 tak mám pocit, že Plzeň
    má takovou zvláštní polohu.
  • 00:55:28 Ona je, dá se říct,
    takový nejbližší centrum k Západu,
  • 00:55:34 ale zase je příliš blízko Praze.
  • 00:55:37 Kovařík po dostudování byl v Plzni
    velice dobře nastartovanej.
  • 00:55:43 A po tom roce 1968
    mu takhle sklaplo
  • 00:55:47 a po roce 1989
    se v podstatě mnoho nezměnilo.
  • 00:55:51 Počátkem normalizace,
    když jsem mluvil s lidma z Prahy,
  • 00:55:56 tak ho tam hodně znali.
  • 00:55:59 Dneska už ho tam
    asi nikdo znát nebude, že jo.
  • 00:56:03 -A co jsem i já zažila,
    byla jsem s ním v ateliérech
  • 00:56:07 za staršíma výtvarníkama.
    Několikrát v ateliérech pana Hodka,
  • 00:56:13 a u Františka Kolihy,
    který byl jeho velký přítel.
  • 00:56:18 On prostě cítil,
    že musí za těma staršíma lidma,
  • 00:56:23 který se už nemůžou
    tolik výtvarně projevovat.
  • 00:56:27 Tak aspoň za nima zašel,
    popovídal si.
  • 00:56:30 Oni měli velikou radost, pro ně
    to byl svátek, když tam přišel.
  • 00:56:35 -On byl ryzí demokrat s touhou
    po spravedlivé společnosti,
  • 00:56:40 kde vyšší princip mravní
    má cenu zlata.
  • 00:56:46 A to je přesně všechno to,
    co tady dnes nemáme.
  • 00:56:53 -Kovařík byl především bohém,
    byl to výbušnej člověk,
  • 00:56:57 až někdy zběsilej,
    dokázal lidem nadávat.
  • 00:57:01 Ale dokázal lidi milovat
    a dokázal jim,
  • 00:57:04 kdykoli potřebovali
    a zazvonili u jeho dveří, pomoct.
  • 00:57:08 -Když jsme s Mírou pracovali
    na té monografii,
  • 00:57:11 tak jsem si prvně uvědomil,
  • 00:57:13 jakej byl vlastně otcův
    životní příběh v jeho celistvosti.
  • 00:57:17 Do té doby jsem znal
    mnoho epizodních událostí.
  • 00:57:20 Ale až tehdy jsem si uvědomil,
    že kdybych byl na jeho místě,
  • 00:57:24 a kdybych žil jeho život,
  • 00:57:27 tak bych ho chtěl žít
    úplně stejně, jako on.
  • 00:58:17 Skryté titulky:
    Stanislav Vyšín
  • 00:58:22 Česká televize 2017

Související