iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 9. 2018
21:00 na ČT1

1 2 3 4 5

30 hlasů
55595
zhlédnutí

13. komnata

Zpěvačka, dcera Petry Černocké bojovala o své místo na hudebním výsluní a trpěla bulimií, před níž utekla na druhý konec světa

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

13. komnata Báry Vaculíkové

  • 00:00:24 Říká se, že jablko
    nepadá daleko od stromu.
  • 00:00:27 Někdy se ale může zakutálet
    a po cestě se trochu otlouct.
  • 00:00:30 Potvrzuje to i případ
    Báry Vaculíkové,
  • 00:00:32 dcery zpěvačky Petry Černocké
    a Jana Aleše Vaculíka,
  • 00:00:36 bývalého zpěváka a textaře
    skupiny Kardinálové.
  • 00:00:39 Bára se zakutálela až do Austrálie,
    překonala zákeřnou bulimii,
  • 00:00:43 vrátila se do Česka
    a rozjela tu kariéru swingové divy.
  • 00:00:47 A to i přesto, že v dětství
    prý málem vyskočila z okna,
  • 00:00:50 aby nemusela cvičit na klavír
    a vzteky prokousla kytaru.
  • 00:01:02 Jak jsi jako dítě vnímala to,
  • 00:01:04 že tvoje máma je Saxana,
    že je populární?
  • 00:01:07 -Musím říct, že to jsem zjistila
    spíš z vnějšku,
  • 00:01:10 než že bych si toho všimla sama.
  • 00:01:12 Pro mě asi nejsilnější moment byl,
    když jsem přišla do 1. třídy
  • 00:01:16 a přiběhla za mnou nějaká holčička
    a říkala:
  • 00:01:18 Jé, ty jseš ta dcera Saxany!
    Tak s tebou já budu kamarádit!
  • 00:01:23 -Ty děti zkraje si neuvědomujou,
    že je to něco zvláštního.
  • 00:01:27 Pak ve škole se najednou objeví
    ta věc, že ty jejich rodiče
  • 00:01:31 něčím jsou známý, slavný.
  • 00:01:34 Ale to už mají tak zažitý,
    že jim to nepřijde divný.
  • 00:01:41 -Zažila jsem spoustakrát,
  • 00:01:43 že to přijetí bylo extrémně vlídný.
  • 00:01:45 Takže vím, co to znamená
    mít svým způsobem protekci.
  • 00:01:49 V těhletěch chvílích
  • 00:01:51 zvlášť u těch doktorů
    se to strašně hodí.
  • 00:01:55 Ale jinak myslím, že jsme hodně
    žily si pro sebe.
  • 00:02:01 -Bára se narodila hlavně
    díky mému manželovi,
  • 00:02:06 s kterým jsme se téměř sice
    již rozcházeli.
  • 00:02:09 Ale já jsem říkala,
    teď máme zájezd do Ruska
  • 00:02:12 a to všecko, já ti, já nevím.
  • 00:02:14 A on říkal, nad čím přemejšlíš?
    Kolik je ti roků víš?
  • 00:02:19 Takže to bylo jednoznačný.
  • 00:02:20 Ve 30 letech to miminko
    bylo tak akorát.
  • 00:02:26 -Je pravda, že když jí byl rok,
    nebo o něco málo víc, tak jsem,
  • 00:02:32 tak jsem trošku odešel
    z tý domácnosti, to je pravda.
  • 00:02:35 Ale rozvedli jsme se,
    když jí byly 4.
  • 00:02:41 -Asi z toho dítě nikdy
    nemůže bejt šťastný,
  • 00:02:43 že má doma nějakou situaci,
    která se mu zdá ideální
  • 00:02:47 i s těma mouchama,
    což jsou ty hádky a ty nesoulady.
  • 00:02:51 Ale prostě se tak moji rodiče
    rozhodli,
  • 00:02:53 já jsem jim to nikdy nevyčítala.
  • 00:02:55 -Když se člověk rozvádí, ty vztahy
    jsou takový, není to objektivní.
  • 00:03:01 Vždycky se ty lidi k sobě chovaj
    takovým způsobem,
  • 00:03:04 kterej později je třeba i mrzí,
    ale u nás to ušlo.
  • 00:03:08 -Co táta? Vaši se rozvedli.
    Jak on v té rodině fungoval?
  • 00:03:12 -Jak fungoval váš vztah?
    -Klasicky víkendově.
  • 00:03:17 Asi mi to bylo docela líto,
    jako malý.
  • 00:03:19 I když táta se, myslím,
    relativně snažil.
  • 00:03:22 Jako, že chtěl bejt přítomen,
    vídali jsme se tak,
  • 00:03:26 že jsem po škole v pátek
    na něj čekala.
  • 00:03:29 Na to čekání si hodně pamatuju.
  • 00:03:31 -Hele, jako já jsem asi
    špatnej rodič.
  • 00:03:36 Já nejsem dobrej otec.
    Já prostě to s dětma neumím.
  • 00:03:41 Já je mám rád. Fakt je mám rád.
    Všecky svý děti mám velmi rád.
  • 00:03:44 Ale já myslím, že, nevím,
    jestli jsem jim dal tolik,
  • 00:03:48 kolik bych jim bejval chtěl dát.
  • 00:03:50 Nevím. Možná, že ne.
  • 00:03:52 -Potom jsme jezdili spolu někam
    na víkendy a tam táta vařil.
  • 00:03:55 To byly pro mě hezký zážitky,
    když táta vařil.
  • 00:03:57 A tančil u toho a zpíval.
    Vždycky si zpíval Beatles.
  • 00:04:01 A vařil nějakou čínu,
    což bylo docela speciální jídlo.
  • 00:04:08 Chlap ještě ke všemu!
    To mi přijde fantastický.
  • 00:04:11 Na tohleto si vzpomínám
    docela hodně,
  • 00:04:15 ale vlastně to bylo pomálu.
  • 00:04:18 Táta moc nebyl.
  • 00:04:20 -Čili vy si myslíte,
    že jste špatnej táta?
  • 00:04:22 -Já si myslím, že, no,
    špatnej bych neřek,
  • 00:04:25 ale asi ne moc dobrej.
  • 00:04:27 Myslím si, že by si zasloužily
    nějakýho lepšího, ty děti.
  • 00:04:32 Ale už se stalo.
  • 00:04:33 -To se matka nikdy nedoví,
    jak to děcko prožívá ten rozvod.
  • 00:04:37 Viditelně samozřejmě je to problém.
  • 00:04:39 Ale jak hluboko to zasáhne,
    nikdy nevíte.
  • 00:04:44 -Záhy se potvrdilo, že talent
    k hudbě a zpěvu
  • 00:04:46 po svých rodičích zdědila.
  • 00:04:48 Jenže k talentu je potřeba
    i obrovská píle a nasazení.
  • 00:04:51 A to se vůbec neslučovalo
    s Bářinou nezkrotnou povahou.
  • 00:04:55 Muzikantské geny se v ní
    ale nakonec probudily samy.
  • 00:04:58 Dnes je součástí úspěšné skupiny
    Yellow Sisters
  • 00:05:01 a do širšího povědomí
    se dostala projektem
  • 00:05:03 Mateřská.com
    a hitem Laktační psychóza.
  • 00:05:06 Ovšem nejvíc sama sebou se cítí
    jako Diva Baara.
  • 00:05:10 Tedy po uměleckým pseudonymem
    tak příznačným pro její povahu.
  • 00:05:15 -Vystupování pro lidi
    je totální relax.
  • 00:05:19 To je jako ta třešnička
    na tom dortu tý tvrdý práce,
  • 00:05:21 všeho okolo, toho trénování,
  • 00:05:23 toho skládání,
    zkoušení, produkování.
  • 00:05:26 Tak tady někde nahoře je potom
    to zpívání.
  • 00:05:30 A pro tu malou chvíli to dělám.
  • 00:05:42 Když jsem šla do puberty,
    tak jsem normálně byla v období
  • 00:05:45 všechno černý, poslouchám hardcord.
    poslouchám strašně tvrdou hudbu,
  • 00:05:52 chodím na koncerty, kde se poguje,
    všichni kouřej.
  • 00:05:57 Je tam strašně zahulíno,
    to je cool.
  • 00:06:00 Takže jsem se vymezovala
    vůči tý hudbě, kterou máma dělala,
  • 00:06:04 že se mi to nelíbí,
    že dělá to country,
  • 00:06:08 že to není vůbec můj šálek čaje.
  • 00:06:12 -Můžu vám říct, že já jsem měla
    vlastně problém,
  • 00:06:15 až když přišla puberta.
  • 00:06:17 Tam jsem se stala osobou
    téměř nevítanou.
  • 00:06:21 A můžu říct,
    že jsem se někde dočetla,
  • 00:06:24 že jedinej způsob, jak přežít
    ty puberťáky je
  • 00:06:28 hlavně je nepřestat milovat.
  • 00:06:30 Mít je rád. Ale byla jsem na hraně.
  • 00:06:33 Ona, protože je osobitá, chytrá,
    tak mi to dala.
  • 00:06:38 Pěkně mi to hodila na talíř
    tu svoji pubertu
  • 00:06:40 a nebylo to nic hezkýho.
  • 00:06:42 -Pamatuju si,
  • 00:06:43 jak jsme se handrkovaly
    o každých těch 5 minut.
  • 00:06:45 Jestli do 10, nebo do 11,
    do půlnoci!
  • 00:06:50 Až to bylo jako, tam už se
    přestalo řešit ta návratová hodina,
  • 00:06:55 protože už jsem opravdu
    chodila domů
  • 00:06:57 jen se najíst, umejt a vyspat.
  • 00:06:59 To opravdu s nějakou součinností
    v domácnosti
  • 00:07:02 nemělo vůbec nic společnýho.
  • 00:07:04 Nedalo se to ovládat už,
    myslím zvenčí.
  • 00:07:07 -Ona prostě byla ochotná
    přes celou Prahu jet
  • 00:07:09 za nějakou kamarádkou,
  • 00:07:10 která se s někým zrovna rozešla
    a byla nešťastná.
  • 00:07:13 A pro mě neudělala nic!
    Ani nevynesla odpadky!
  • 00:07:16 Víte co myslím! Já jsem se cejtila
    tak odstrčená,
  • 00:07:19 protože jsem se považovala
    za hlavní osobu jejího života.
  • 00:07:22 Ale ona už tehdy samozřejmě,
    přirozeně, což je normální,
  • 00:07:25 hledala nový vzory
    a já jsem byla vokoukaná.
  • 00:07:28 -Až někdy prostě v těch 16,
    když jí opravdu ruply ty nervy
  • 00:07:32 a já jsem fakt přišla ve 3
    a nedala jsem o sobě vědět.
  • 00:07:35 Fakt už měla velkej strach.
  • 00:07:37 Tak mě jednou takhle zmlátila
    těma rukama,
  • 00:07:39 pamatuju se, jak potom
    seděla v tý kuchyni,
  • 00:07:42 takhle si držela tu ruku
    a brečela,
  • 00:07:44 jak ji to prostě strašně bolelo.
  • 00:07:46 To byl nějakej způsob,
    snaha o komunikaci!
  • 00:07:51 Že to byla snaha o komunikování,
  • 00:07:53 mám o tebe strach
    a ty si z toho vůbec nic neděláš!
  • 00:07:55 -Ony ty malý, drobný domácí půtky,
    takový to, nechalas tam tohle,
  • 00:07:59 přines ten talíř,
    nahoře máš bordel, ukliď si to,
  • 00:08:03 to je tak asi zřejmě už otravný
    a stereotypní,
  • 00:08:06 že to ty vztahy kazí.
  • 00:08:09 Většina těch maminek,
    zvláště u kluků řeší tím,
  • 00:08:12 že to za ně všechno dělaj.
  • 00:08:14 Ale já prostě jsem jiná povaha.
  • 00:08:17 Já jsem měla pocit, že nějaká
    donucovací praktika bude fungovat.
  • 00:08:22 Nefungovalo nic.
  • 00:08:24 -Ta poslední kapka
    byla taková nenápadná.
  • 00:08:29 Já jsem jednou přišla domů,
  • 00:08:31 byla tam taková
    velmi příjemná atmosféra,
  • 00:08:34 máma ležela na koberci.
  • 00:08:36 A bylo tam tak jako,
    všude mír a klid.
  • 00:08:42 A na televizi ležela
    Annonce bydlení
  • 00:08:47 a já jsem udělala takovej
    jemnej žertík.
  • 00:08:50 Tady se někdo stěhuje?
  • 00:08:53 A máma se taky hezky usmála,
    podívala se a řekla, jo, ty.
  • 00:08:59 -Vypadá to,
    jako kdybych se jí chtěla zbavit
  • 00:09:00 a představte si, skoro to tak je.
  • 00:09:03 Protože já jsem si říkala,
    ona je dost velká a chytrá na to,
  • 00:09:06 aby si mohla do toho života vpravit
    co to všechno obnáší.
  • 00:09:10 Že ten toaletní papír neroste
    na tom záchodě sám,
  • 00:09:14 že prostě ta lednička
    není vždycky plná,
  • 00:09:16 že se je dobře zout,
    když předtím si uklidím.
  • 00:09:20 To všecko mě tak rozčilovalo,
    znáte to,
  • 00:09:23 matky se stále rozčilujou
  • 00:09:24 nad těmi nedbalými,
    nepořádnými dětmi.
  • 00:09:27 Takže jsem to vyřešila takhle.
  • 00:09:29 On asi taky každej neměl možnost
    nějakej takovej prostor zakoupit.
  • 00:09:33 To už bylo po revoluci,
    něco to stálo.
  • 00:09:36 Ale hrozně jí to prospělo,
    ona to pochopila záhy, brzo.
  • 00:09:40 Já jsem k ní přišla na návštěvu
    a protože jsem trošku zlomyslná,
  • 00:09:44 tak jsem se nezula.
  • 00:09:46 A já jsem viděla, jak mě takhle
    sleduje tím okem.
  • 00:09:49 Že už je v úplně jiný situaci,
    jako majitelka svého.
  • 00:09:57 -Život ve vlastním bytě
    a především bez dozoru,
  • 00:10:00 si Bára užívala plnými doušky.
  • 00:10:02 Po večerech zpívala
    ve dvou kapelách,
  • 00:10:04 ale přes den řádně studovala
    žurnalistiku,
  • 00:10:06 na kterou byla přijata.
  • 00:10:09 -Šla jsem v tý době hodně
    ze vztahu do vztahu,
  • 00:10:11 bylo to potom, co se mi definitivně
    rozpadnul nějakej můj
  • 00:10:16 středoškolskej vztah,
    tak jsem furt byla zamilovaná,
  • 00:10:21 ten mě vopustil, já jsem byla
    zase sama, zase nešťastná.
  • 00:10:26 Myslím, že z těch vztahových věcí
  • 00:10:28 jsem byla emocionálně potom
    vyčerpaná a hrozně smutná.
  • 00:10:35 -V té době taky začala hledat
    "pana pravého".
  • 00:10:38 Jenže ten se zdál být v nedohlednu.
  • 00:10:40 O to víc se upnula na svou vizáž
    a zacyklila se
  • 00:10:43 v negativních myšlenkách
    o vlastní postavě.
  • 00:10:46 -Já jsem hlavně bojovala
    s tou váhou,
  • 00:10:50 protože jsem si vždycky myslela,
  • 00:10:51 že mám o 5 kg víc,
    než bych měla mít.
  • 00:10:54 Takovej nesmysl! 5 kg! Co to je?
    To je úplnej blábol!
  • 00:11:00 Z hlediska zdraví,
    z hlediska vizáže, pomůže mi to?
  • 00:11:04 Když budu mít o 5 kg míň?
  • 00:11:06 Tohle mám prostě celoživotně
    v hlavě. Dneska už naštěstí
  • 00:11:09 tak nefrčím v tomhle modelu,
    ale tenhleten pocit,
  • 00:11:14 jako žena, od svejch 18, dívka,
    jsem vždycky měla pocit,
  • 00:11:18 že mám o 5kg víc!
  • 00:11:20 To je jedno, kolik jsem měla!
    Vždycky jsem měla o 5 víc.
  • 00:11:22 -Sebeopovržení
    se začalo prohlubovat.
  • 00:11:25 Do pasti ji dostávaly
    záchvaty přejídání
  • 00:11:27 a následné vyvolávané zvracení,
  • 00:11:30 protože přemíře jídla
    nedokázala odolat.
  • 00:11:33 -Poprvé k tomu dojde, kdy prostě
    stláskáš strašně moc věcí za sebou
  • 00:11:37 a vlastně ti je z toho tak špatně,
    že ti je jasný,
  • 00:11:40 že když se vyzvracíš,
    tak ti bude líp.
  • 00:11:42 A vlastně v tom taky tak lítaj
    ty emoce.
  • 00:11:44 Cítím se špatně, hrozně špatně.
    Vyzvracím se. Cejtím se líp.
  • 00:11:47 Cejtím se líp.
    A zase se cejtím špatně.
  • 00:11:50 Takže je to taková
    emocionální houpačka.
  • 00:11:53 To je strašně vysilující,
    zaprvé
  • 00:11:55 a zadruhé s tím nejde
    úplně dobře fungovat.
  • 00:12:00 -Co si vlastně přejídáním
    bulimička sytí?
  • 00:12:04 -Nabízí se emoce.
    Emočně se dosycují.
  • 00:12:08 Protože jídlo obecně v rodině
  • 00:12:11 je jeden z hlavních projevů
    rodinné kultury.
  • 00:12:14 To, jak spolu žijeme,
    to, jak pro nás je to typické.
  • 00:12:17 A jídlo, kromě té výživové hodnoty,
    má i obrovskou hodnotu sociální.
  • 00:12:23 -Jak to probíhalo prakticky?
  • 00:12:25 Šla jsi třeba do restaurace,
    objednala sis 8 chodů,
  • 00:12:27 pak sis odskočila na záchod,
    nebo sis doma vařila?
  • 00:12:30 -Já jsem neměla peníze na to!
    To mně bylo 18!
  • 00:12:34 Vůbec žádný restaurace!
  • 00:12:36 Navíc, to už je taková
    kompulzivní věc.
  • 00:12:40 To už stláskáš úplně cokoliv.
  • 00:12:43 Ještě nechceš, aby u toho
    na tebe někdo koukal.
  • 00:12:46 To rozhodně v soukromí.
    Co dům dal, viď?
  • 00:12:53 Splácáš, co tam je.
    Jseš tam sama. Nikdo nepřijde.
  • 00:13:08 -Absence vztahu,
    nebo nedosažitelnost vztahu
  • 00:13:11 vlastně znamená emoční nedosycování
    a emoční prázdnotu.
  • 00:13:15 A svým způsobem je lepší
    prožívat bolest a trýzeň,
  • 00:13:20 než neprožívat nic.
  • 00:13:22 -Čili, sytím se bolestí,
    abych vůbec něco cítila?
  • 00:13:24 -Ano.
  • 00:13:25 -Dneska už to vidím hodně
    jako sebepoškozování.
  • 00:13:28 Takový to prostě, ta neláska.
  • 00:13:30 Že se nedokážeš přijmout takovej,
    jakej jseš.
  • 00:13:35 Ale v tý době jsem to
    hodně vnímala,
  • 00:13:38 že teď jsem se najedla,
  • 00:13:40 tohle už si nemůžu dovolit strávit
    v tom mým těle,
  • 00:13:45 protože bych přibrala.
  • 00:13:47 Takže to bylo takový,
    tohle už je moc.
  • 00:13:50 Takže zase se půjdu vyzvracet.
  • 00:13:52 Teď jsem si dala normální jídlo,
    tak se půjdu vyzvracet.
  • 00:13:55 Takže už to bylo takový
    jako obsedantní v tý hlavě,
  • 00:14:00 spíš jako program,
    jedeš den ze dne, nechci přibrat.
  • 00:14:04 -Jak vypadá typická bulimička?
  • 00:14:06 -Typická bulimička,
    na rozdíl od typické anorektičky
  • 00:14:09 vůbec nemusí trpět podváhou,
    ale naopak, naprosto typicky,
  • 00:14:16 má postavu buďto normální,
  • 00:14:18 nebo může mít dokonce
    mírnou nadváhu.
  • 00:14:21 Protože je tam ten faktor
    přesycení, vyzvrácení.
  • 00:14:25 Tzn., ono tam vždycky
    v tom organizmu
  • 00:14:28 z výživového hlediska, zůstane.
  • 00:14:31 A pokud jsem prošla tím prvním,
    anorektickým vývojovým stadiem,
  • 00:14:36 maminka mě naučila, že být žena
    je v pořádku v ženském světě,
  • 00:14:42 tak jsem v podstatě tím ženstvím
    nějakým způsobem vybavená
  • 00:14:45 a nepotřebuji uplatňovat
    ty podvědomě regresivní tendence,
  • 00:14:50 nebýt žena, nedospět.
  • 00:14:53 Takže u té bulimie je opravdu
    daleko typičtější, jsem žena
  • 00:14:58 a teď potřebuju, aby mi to potvrdil
    ještě ten mužský svět.
  • 00:15:01 Že pro něj,
    jako žena jsem v pořádku.
  • 00:15:04 -To okolí prostě ti sem tam
    hodí nějakou kritiku.
  • 00:15:08 Já jsem na to byla vždycky
    úplně strašně citlivá.
  • 00:15:10 A v nějakejch 16 poprvé
    jsem chodila s klukem,
  • 00:15:14 kterej mě tady štípal
    pod tou podprsenkou a říkal,
  • 00:15:17 podívej, ty tady máš špek
    a byl takovej kalokagathie,
  • 00:15:22 dokonale stavěnej, chytrej,
    veselej kluk,
  • 00:15:26 kterej mě pořád upozorňoval na to,
    že nejsem úplně štíhlá.
  • 00:15:30 Což jsem jako nebyla. Ale myslím,
    že ne nějak nezdravě.
  • 00:15:36 Že jsem prostě nebyla ten typ.
    Ani máma není.
  • 00:15:39 Nemáme to v rodu, nějaký
    úplně štíhlý postavy,
  • 00:15:43 vždycky jsme byly takový
    krev a mlíko.
  • 00:15:47 A z těch dalších věcí,
    který mi utkvěly,
  • 00:15:52 jeden můj přítel mi říkal,
    mlha houstne a Baruna nám tloustne.
  • 00:15:58 To už bylo takový jako,
    taky to myslel asi ve vtipu,
  • 00:16:01 ale hrozně se mě to dotklo.
  • 00:16:04 Taky si to pamatuju 20 let.
  • 00:16:13 -Do jak velké míry může s bulimií
    souviset to, že třeba v dětství
  • 00:16:19 absentoval otec,
    nebo nebyl přítomný?
  • 00:16:22 -Souvisí velmi. Souvisí velmi,
  • 00:16:24 protože pokud se
    jako dospívající dívka
  • 00:16:29 nemáte možnost konfrontovat
    s otcem, jak v dobrém, tak ve zlém,
  • 00:16:34 tak samozřejmě potom
    v mužském světě
  • 00:16:37 usazená a jistá si být nemůžete.
  • 00:16:40 A prožíváme se jako nedostatečné.
    Pro mužský svět.
  • 00:16:46 Resp. jako nedostatečné
    pro kohokoliv, protože v tu chvíli
  • 00:16:49 to samozřejmě zobecňujeme
    na veškeré naše okolí.
  • 00:16:53 A prožívat sebetrýzeň
    je jeden ze způsobů, jak prožívat.
  • 00:16:59 -Někdy v té době propukla u Báry
    bulimie. Tušila jste to?
  • 00:17:02 -Nevěděla jsem to! A to dítě
    je tak ohleduplný, že mi to řekla
  • 00:17:08 za dalších asi 10 let.
  • 00:17:10 To bylo zvláštní.
    Jednou, úplně nečekaně,
  • 00:17:14 prostě jsme někde seděly,
    kecaly jsme si, povídaly
  • 00:17:18 a já jsem říkala, ježíšmarjá,
    už zas mám ty svoje 2 kg nahoru
  • 00:17:24 a teď jsme nějak začaly mluvit
    na tohle téma a ona říkala,
  • 00:17:28 no, no, jsem kvůli tobě dostala
    pořádnou bulímii.
  • 00:17:33 Já jsem celej život netušila.
  • 00:17:34 -Nevšiml jsem si toho, nevím.
    a nevím, jestli to věděla Petra.
  • 00:17:37 Protože Petra,
    my spolu komunikujem.
  • 00:17:41 Poněvadž si myslím, že kdyby
    to Petra věděla,
  • 00:17:43 že by za mnou přišla a řekla by,
    hele, je tady takovejhle problém.
  • 00:17:47 Myslím, že jsme to vlastně
    nevěděl nikdo.
  • 00:17:57 -Nechtěla jsem o tom mluvit.
  • 00:17:59 Nepřišlo mi to, že bych chtěla jít
    za nějakým odborníkem.
  • 00:18:02 Dokonce jsem ani nevěřila,
    že mi nějakej odborník může pomoct.
  • 00:18:05 Protože jsem byla tak sebestředně
    přesvědčená o tom, že ten můj žal,
  • 00:18:09 ten vnitřní smutek, jak jsem si ho
    na nějaký úrovni užívala,
  • 00:18:15 prostě nechci s nikým sdílet.
  • 00:18:18 -Situace se už absolutně
    vymkla kontrole.
  • 00:18:21 Bára cítila, že musí udělat
    radikální řez.
  • 00:18:24 Jak velkou roli v tom,
    že ses rozhodla odjet do Austrálie,
  • 00:18:28 hrálo to, že jsi v té době
    už trpěla bulimií?
  • 00:18:32 -To je jeden z těch důvodů, kterej
    vlastně byl asi velkou motivací.
  • 00:18:40 Určitě to v tom hrálo velikou roli,
    protože jsem se chtěla odstřihnout
  • 00:18:44 i od týhle nemoci, kdy ve mně
    ten smutek a ty emoce
  • 00:18:48 byly takový přepjatý,
    že jsem to vlastně řešila i takhle.
  • 00:18:54 -Schvalovala jste tu cestu?
    Ještě takhle daleko?
  • 00:18:57 -Jaký, schvalovala jsem tu cestu?
    Já jsem to platila samozřejmě!
  • 00:19:00 Hlavně jako matka, ne,
    že bych to vymyslela,
  • 00:19:03 ale když Bára přišla s tím,
    že aby měla perfektní angličtinu,
  • 00:19:06 že by neškodilo,
    že by měla tenhle nápad,
  • 00:19:09 že by tam třeba dělala někde,
    že by nosila kafe
  • 00:19:12 a zároveň studovala.
  • 00:19:14 Nějak si to celý vyřídila,
  • 00:19:15 tak já už jsem jen sáhla
    do peněženky a řekla jsem,
  • 00:19:19 můžu já lépe investovat,
    než do svýho potomka?
  • 00:19:23 A to jí moc pomohlo.
  • 00:19:27 -Odjela jsem pryč,
    nikdo mě tam neznal,
  • 00:19:29 nikdo neznal žádnou moji historii,
  • 00:19:31 nikdo mě neměl
    v žádnejch souvislostech.
  • 00:19:34 Nebyla jsem dcera Černocký,
  • 00:19:35 byla jsem prostě nějaká
    mladá holka z východní Evropy,
  • 00:19:41 na vlastní pěst a mohla jsem začít
    úplně od nuly.
  • 00:19:46 -Na cestě u protinožců Báru potkalo
    jedno osudové setkání.
  • 00:19:50 Spolubydlící z Německa
    se jí totiž svěřila,
  • 00:19:53 že taky trpí bulimií.
  • 00:19:55 -Ta Němka se mnou tady sdílí
    takovej problém a u toho se směje!
  • 00:20:01 Je úplně šťastná a přitom
    je o 20 kg těžší, než já!
  • 00:20:04 Co já tady jakoby, co já tady jedu
    za svůj hlavovej program?
  • 00:20:14 To mi strašně pomohlo.
  • 00:20:17 Vlastně je to vždycky
    jen to zahlcení sám sebou.
  • 00:20:19 Jsou to jen myšlenky,
    je to jen hlava!
  • 00:20:22 Je potřeba čistit tu černotu,
    kterou na sebe člověk navazuje.
  • 00:20:27 Si sám! Je potřeba rozpustit.
  • 00:20:33 -Je to běžný způsob,
    jak se dá vlastně bulimie překonat?
  • 00:20:37 -To, že odjedu na druhý konec světa
    je svým způsobem útěk.
  • 00:20:41 Ale to ještě neznamená,
    že je to nutně špatně.
  • 00:20:43 Protože tím, že odjedu,
  • 00:20:46 jsem v jiných aspektech
    nucena dozrát.
  • 00:20:50 Protože odjedete, tzn.,
    vy jste nucena
  • 00:20:53 se nějakým způsobem adaptovat
    na vnější svět.
  • 00:20:57 Vnější svět je v podstatě
    mužský princip.
  • 00:21:03 Takže tím, že já se sama naučím,
    něco sama překonám,
  • 00:21:07 etabluji se v tom vnějším světě,
  • 00:21:09 je samozřejmě další střípek
    do tý mozaiky,
  • 00:21:11 kterej tam moh
    velmi dobře zafungovat.
  • 00:21:14 -Co se tam tedy dělo konkrétně?
    Co se odehrálo?
  • 00:21:17 Protože ty jsi vlastně
    jakoby po cestě vyřešila i bulimii.
  • 00:21:22 -Nebyl to můj úplně pimární zájem,
    ale stalo se to.
  • 00:21:26 Stalo se to nějakou léčbou štěstím,
    sluncem, novejma zážitkama,
  • 00:21:30 dobrodružstvím, tím,
    že jsem přestala na to myslet.
  • 00:21:35 -Nakonec Bára strávila v Austrálii
    celý rok.
  • 00:21:38 Naučila se nejen postarat se
    sama o sebe,
  • 00:21:41 ale především si uvědomila
    bezvýchodnost bulimické závislosti.
  • 00:21:46 V jakých situacích hrozí,
    že bulimik,
  • 00:21:50 který tuto chorobu překonal,
    do ní může zase spadnout?
  • 00:21:53 -Tady bychom se museli bavit o tom,
    co znamená slovo překonal.
  • 00:21:57 Protože, chápeme-li bulimii
    jako nějaké vývojové stadium,
  • 00:22:01 vývojovou fázi, tak překonat ji
  • 00:22:03 znamená v podstatě projít tou fází
    a dozrát.
  • 00:22:08 -Zase bych řekla, že to zvládla
    tou svojí jako,
  • 00:22:12 když někdo chválí svoje dítě,
  • 00:22:13 není nic otravnějšího pro ty,
    který to sledujou.
  • 00:22:17 Ale myslím si, že je dost chytrá.
    Že to něco dělá!
  • 00:22:20 Že když si to člověk umí dobře
    racionálně promyslet,
  • 00:22:24 že to taky pomůže!
  • 00:22:25 I když je to nemoc jako každá jiná,
    těžko se s tím bojuje.
  • 00:22:31 Doufám, že tam zabralo to,
    že si to nějak dobře promyslela.
  • 00:22:36 -Nevěřím tomu, že by mě to mohlo
    zasáhnout takovou měrou.
  • 00:22:43 Není to tak, že bych byla
    sama se sebou totálně spokojená.
  • 00:22:47 Když prostě si ráno stoupnu
    ve vytahaným triku před zrcadlo,
  • 00:22:52 tak ještě furt lepší,
    než když si to triko sundám.
  • 00:22:55 Vidím tam ty věci,
    ty nedokonalosti,
  • 00:22:57 který už asi nebudou lepší,
  • 00:22:59 pokud nezačnu tady běhat
    po Stromovce s nějakou partou žen.
  • 00:23:03 -No, jde to jinak.
  • 00:23:04 Minule jsme zrovna seděly na kafi
    a já jsem říkala něco, jako,
  • 00:23:08 hele, víš co, dáme si tohleto,
    my už stejně hubený nebudeme.
  • 00:23:11 A Bára říkala, nebudem.
  • 00:23:13 Je to o tom, se s tím srovnat.
    Cvičinkat a míň papat.
  • 00:23:21 -Snažila jsem se opravdu najít
    ten moment, kdy se začnu mít ráda.
  • 00:23:27 A myslím, že jsem opravdu
  • 00:23:29 toho dosáhla až skrze toho mýho
    současnýho partnera.
  • 00:23:33 Kterej mě na to velmi upozorňoval.
  • 00:23:35 Že prostě bych se měla mít
    víc ráda,
  • 00:23:38 že je na tom potřeba zamáknout.
  • 00:23:41 Ten to vzal, myslím,
    za ten správnej konec.
  • 00:23:50 Když se mi narodilo dítě,
    tak si myslím,
  • 00:23:53 že jsem si sebe poprvé v životě
    dokázala za něco vážit.
  • 00:23:57 Že jsem měla pocit, že ten nejlepší
    výrobek mýho života,
  • 00:24:01 je ta moje dcera.
  • 00:24:04 Žena, jako taková,
    určitě jsem se cejtila až jak máma.
  • 00:24:08 Do tý doby jsem byla holka.
    I když už trošku přerostlá.
  • 00:24:13 Žena rozhodně až s tím dítětem.
  • 00:24:16 Má to samozřejmě další rovinu,
    že když se ti narodí dítě,
  • 00:24:19 tak nejen nabyde to sebevědomí,
    ale zároveň narostou ty strachy.
  • 00:24:25 Že máš další věc, o kterou se
    ve svým životě bojíš
  • 00:24:28 a najednou se o něco bojíš víc,
    než o sebe.
  • 00:24:35 Vlastně, umět se za něco pochválit,
    sama, já umím pochválit jiný!
  • 00:24:40 Ale sama sebe, to mně dlouho nešlo.
    Dlouho jsem se neuměla.
  • 00:24:45 Myslím, že už dneska umím.
    Už jsem s tím docela srovnaná.
  • 00:24:51 Skryté titulky
    Eva Svobodová

Související