iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 4. 2013
21:55 na ČT1

1 2 3 4 5

32 hlasů
23507
zhlédnutí

13. komnata

Známá rozhlasová reportérka a spisovatelka Pavla Jazairiová dokázala traumata z dětství bez rodinného zázemí přetavit v řadu poutavých knih.

27 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

13. komnata Pavly Jazairiové

  • 00:00:25 Otázka cestování
    je velmi komplikovaná,
  • 00:00:28 protože pro spoustu lidí
  • 00:00:30 to může být takový
    útěk dopředu,
  • 00:00:33 těkání to může být
    a také pro mnoho lidí je.
  • 00:00:36 Mě zajímá práce
  • 00:00:39 a asi jsem
    skutečně reportér.
  • 00:00:44 Hlas vynikající reportérky,
  • 00:00:45 cestovatelky a spisovatelky
    Pavly Jazairiové
  • 00:00:49 znají posluchači
    z rozhlasového éteru.
  • 00:00:52 Stala se symbolem
    kultivovaných reportáží
  • 00:00:55 a své zážitky zúročila
    v podobě poutavých knih.
  • 00:00:59 Možná získala svou kočovnou
    povahu již v dětství,
  • 00:01:02 i když o časté cestování
    v té době příliš nestála.
  • 00:01:07 Toužila být
    se svou maminkou,
  • 00:01:08 se kterou bohužel
    neměla jednoduchý vztah.
  • 00:01:12 -Račte.
    -Děkuji.
  • 00:01:14 Já jsem se narodila
    ve Francii,
  • 00:01:16 a to tedy v malém městečku
    Munsteru v roce 1945,
  • 00:01:21 takže hned na konci války.
  • 00:01:23 Moje matka studovala
    medicínu v Praze.
  • 00:01:27 A jak víme, tak fašisté
    zavřeli všechny vysoké školy,
  • 00:01:31 takže potom tu medicínu
    dostudovala ve Francii.
  • 00:01:35 Můj otec byl krásný muž,
  • 00:01:38 aspoň ženy
    si to o něm myslely.
  • 00:01:41 A byl to obchodní cestující,
    byl to Holanďan.
  • 00:01:44 Oni spolu nežili,
  • 00:01:46 ale pravděpodobně
    se občas vídali,
  • 00:01:48 takže pak měli ještě jedno
    dítě, o pět let mladšího bratra.
  • 00:01:53 Moje matka byla velmi
    samostatný člověk
  • 00:01:57 a myslím si, že ona
    si vůbec nepředstavovala,
  • 00:02:00 že by mohla někdy žít
    v normálním manželství,
  • 00:02:03 protože moje matka,
    v tom jsme si asi podobné,
  • 00:02:05 si chtěla dělat,
    co chtěla.
  • 00:02:07 A můj otec byl to,
    čemu se říká bohém,
  • 00:02:11 v životě neměl byt,
    neměl ani kus nábytku,
  • 00:02:16 postel neměl vlastní.
  • 00:02:18 Jakou roli ve vašem
    životě hrál táta?
  • 00:02:21 Bohužel asi musím říci,
  • 00:02:22 že můj otec v mém životě
    nehrál žádnou roli, až na to,
  • 00:02:25 že když člověk později
    stárne, tak si uvědomuje,
  • 00:02:30 že se mu velmi podobá.
  • 00:02:34 Ve Francii jsme měli byteček,
  • 00:02:37 bylo to sice
    ve velmi dobré čtvrti,
  • 00:02:39 ale byl to byt
    pro služebnictvo,
  • 00:02:42 záchod byl na chodbě,
    ten byl pro všechny společný
  • 00:02:45 a sprcha byla pouze
    každá dvě patra.
  • 00:02:48 A byl tam takový
    skřípavý výtah,
  • 00:02:50 na který si
    velmi pamatuji,
  • 00:02:52 jak tady hrál velkou
    úlohu v mém dětství.
  • 00:02:54 Já vzpomínám na moji matku,
    že byla velmi krásná a voněla.
  • 00:02:58 A já jsem ji velmi,
    velmi milovala.
  • 00:03:01 A byla hodně pryč.
  • 00:03:03 Já jsem na ni často čekala,
    pozdě, dlouho do večera,
  • 00:03:07 protože ve Francii
    se pracuje dlouho.
  • 00:03:10 A někdy už jsem se nemohla
    dočkat, tak si pamatuji,
  • 00:03:14 že jsem stála na té dlouhé
    chodbě u toho výtahu
  • 00:03:17 a poslouchala jsem,
    jestli jede výtah
  • 00:03:18 a kde asi staví.
  • 00:03:21 Matka paní Pavly neměla
    ve Francii snadný život.
  • 00:03:25 Proto Pavla často bývala
    u dědečka a babičky v Praze.
  • 00:03:28 Odloučení od maminky
    těžko snášela,
  • 00:03:30 stejně jako každé malé dítě.
  • 00:03:33 Ani nevím, kde jsem
    byla víc, i když si myslím,
  • 00:03:35 že jsem byla
    podstatně víc v Čechách.
  • 00:03:38 Chodila jsem Nad Zámečnicí
    na školu, to byla Praha 5.
  • 00:03:43 Ta škola byla fajn,
  • 00:03:44 protože jsem měla
    hodnou paní učitelku.
  • 00:03:46 Ve Francii jsem chodila
    také ráda do školy,
  • 00:03:50 tam to bylo úplně jiné.
  • 00:03:52 My jsme ještě psali
    na břidlicové tabulky křídou,
  • 00:03:56 takhle jsme se učili psát.
  • 00:03:58 Ve Francii jsem
    neměla kamarádky,
  • 00:04:01 kdežto v Čechách
    jsem měla kamarádky.
  • 00:04:03 Takže to byl rozdíl.
  • 00:04:04 Když o tom přemýšlím,
  • 00:04:06 tak já jsem nedochodila
    jedinou třídu v jedné zemi,
  • 00:04:09 což mi nějakým způsobem
    hrozně vadilo.
  • 00:04:13 Když paní Pavla
    střídala prostředí,
  • 00:04:14 nebo byla nucena
    střídat prostředí,
  • 00:04:17 jak té intimní rodiny,
    tak prostředí školy,
  • 00:04:22 ale ne jen školy,
    ale i kultury.
  • 00:04:25 Protože ona se pohybovala
    v rozličných školách,
  • 00:04:29 kulturách, v rozličných
    sociálních skupinách.
  • 00:04:31 Nedostala vlastně
    příležitost někde ukotvit
  • 00:04:36 a získat někde tu základní
    jistotu, že tam patří.
  • 00:04:42 Moje matka, která žila,
    pracovala ve Francii,
  • 00:04:45 vždycky na chvilku přijela
    a já jsem strašně nechtěla,
  • 00:04:49 aby odjížděla.
  • 00:04:52 A pamatuji si, že jsme ji
    šli vždycky vyprovázet
  • 00:04:55 na Wilsonovo nádraží
    s dědečkem.
  • 00:05:00 A moje matka měla v té době
    takový leopardí kožich.
  • 00:05:06 Já jsem ji vždy držela
    za ten kožich,
  • 00:05:08 držela jsem se té hebké
    kožešiny a věděla jsem,
  • 00:05:12 už jako malé dítě,
    že matka odjede,
  • 00:05:17 že tam za chvilku nebude.
  • 00:05:19 A je zajímavý ten pocit
    relativity času.
  • 00:05:23 Když vidím
    v nějakém filmu,
  • 00:05:25 jak ti odsouzenci čekají
    na smrt, ještě žijí
  • 00:05:28 a vědí, že za chvilku
    nenávratně zahynou.
  • 00:05:34 Tak přesně tenhle
    pocit si pamatuji.
  • 00:05:37 Že teď ještě žiji
    a za chvilku už nebudu žít.
  • 00:05:41 Protože já se pustím
    té kožešiny,
  • 00:05:45 moje matka nasedne do vlaku,
    ještě se podívá z okénka
  • 00:05:49 a ten vlak odjede.
  • 00:05:58 Já jsem milovala
    svého dědečka,
  • 00:06:00 přišel mi velice
    hezký a hodný.
  • 00:06:03 Bohužel brzy
    můj dědeček zemřel,
  • 00:06:06 to mi bylo, já nevím,
    sedm let, nebo kolik.
  • 00:06:10 Moje babička
    měla sama čtyři děti,
  • 00:06:16 nebyla moc vysazená
    na holčičky.
  • 00:06:18 Vím, že mě zesměšňovala,
  • 00:06:20 když jsem chtěla
    být hezky oblečená,
  • 00:06:22 nepěknými jmény
    mě pojmenovávala.
  • 00:06:25 A stejně tak
    se chovala i k mé matce.
  • 00:06:31 Moje matka žila hodně sama
    a ve svém světě.
  • 00:06:36 Moje babička
    ji asi vedla k tomu,
  • 00:06:41 že ženy jsou méněcenné.
  • 00:06:44 Vím, že moje matka
    si stěžovala,
  • 00:06:45 že vždycky šila velmi
    neforemné šaty,
  • 00:06:48 aby vlastně nebylo vidět,
    že ona je žena.
  • 00:06:54 Když jsem šla do puberty,
    chodila jsem za školu
  • 00:06:56 a moje matka to nějakým
    způsobem ignorovala,
  • 00:07:01 tak já jsem své matce
    všechno říkala,
  • 00:07:04 já jsem se jí svěřovala,
    já jsem k ní měla důvěru.
  • 00:07:07 Ale ji to nezajímalo.
  • 00:07:08 Tak jsem rostla,
    jako dříví v lese.
  • 00:07:11 Když mi bylo 14 let,
  • 00:07:11 tak jsem údajně
    byla dost nezvladatelná,
  • 00:07:14 takže se moje babička,
    můj strýc a moje teta rozhodli,
  • 00:07:17 že by bylo lepší,
    kdybych šla do internátu.
  • 00:07:19 A tenkrát v té době
    to bylo také tak,
  • 00:07:23 jako socialistická myšlenka
    kolektivní výchovy,
  • 00:07:27 našla jsem takový dopis.
  • 00:07:30 Tak mě dali do internátu
    na I. P. Pavlova.
  • 00:07:34 Nenáviděla jsem ten internát.
  • 00:07:37 Bylo mi nesmírně líto,
    že nemůžu být doma.
  • 00:07:39 A vždycky, když jsem
    na sobotu a neděli
  • 00:07:41 přijela na Na Cibulka,
    což bylo kousek tramvají,
  • 00:07:47 tak jsem dělala
    všechno možné,
  • 00:07:48 abych se tam nemusela
    v pondělí vrátit.
  • 00:07:51 Nechtěla jsem být v internátu.
  • 00:07:53 Tak jsem tam byla rok
    a využila jsem to k tomu,
  • 00:07:55 abych pořádně
    propadla ve škole.
  • 00:08:00 Když dítě nenávidí prostředí
    "odlidštěné" nebo prostředí,
  • 00:08:05 které mu nedává
    možnost pěstovat
  • 00:08:08 a mít blízkou vazbu s lidmi,
    kteří o něj pečují,
  • 00:08:11 nemá vlastně vůbec nikoho,
  • 00:08:14 ke komu může utéci
    se svými starostmi,
  • 00:08:17 tak je to další potvrzení
    toho nevědomého pocitu:
  • 00:08:21 "Jsem v životě sama,
    jsem ve světě sama
  • 00:08:24 a musím se sama o sebe
    dokázat starat."
  • 00:08:26 Což muselo nutně posilovat
    i tu "rebeliózní" povahu
  • 00:08:30 nebo tu rebelii.
  • 00:08:35 Po ročním pobytu
    na internátu
  • 00:08:37 Pavla nastoupila
    na "dvanáctiletku",
  • 00:08:40 ale ani tady se nestala
    oblíbenou spolužačkou.
  • 00:08:43 Přesto jí nové prostředí
    umožnilo setkání
  • 00:08:46 se spřízněnou duší.
  • 00:08:48 Potkala se s Annou Fodorovou
  • 00:08:50 a jejich přátelství trvá
    už přes padesát let.
  • 00:08:55 Vím, že se Pavla
    objevila v naší škole,
  • 00:08:59 že to bylo
    takové zjevení,
  • 00:09:01 prostě přišla odněkud úplně
    odjinud, ze západu, z Francie.
  • 00:09:07 A Pavla vypadala
    úplně jinak.
  • 00:09:10 Vypadala jako
    Bridget Bardot.
  • 00:09:12 Byla hvězda, měla dlouhé
    blonďaté vlasy
  • 00:09:17 a všechno kolem ní
    bylo úplně jiné.
  • 00:09:21 Můj dědeček a moje babička
    byli ti žhaví komunisté,
  • 00:09:26 takoví ti
    absolutní komunisté.
  • 00:09:29 Moje matka neprožívala
    50. léta u nás,
  • 00:09:32 tak mi nějakým způsobem
    dala do hlavy, že teď,
  • 00:09:36 když Stalin zemřel,
    tak ho všichni pomlouvají.
  • 00:09:39 A já jsem to opakovala
    takové velmi hubené dívence,
  • 00:09:43 když mi bylo 15
    nebo 16 let.
  • 00:09:46 A ona se na mě podívala
    a řekla: "Co to povídáš?
  • 00:09:49 Vždyť Stalin byl vrah."
  • 00:09:51 A já jsem jí řekla:
    "Stalin byl vrah?"
  • 00:09:55 A tak jsme se spřátelily.
  • 00:09:57 Ta subtilní hubená dívenka
    byla dcera Lenky Rainerové,
  • 00:10:04 to byla velmi zajímavá
    českoněmecká spisovatelka.
  • 00:10:10 A to prostředí, do kterého
    jsem se díky Anně dostala,
  • 00:10:13 bylo tedy naprosto jiné,
    než to, které jsem znala.
  • 00:10:16 Já jsem koukala.
  • 00:10:21 Pavla byla expanzivní,
    živá, plná energie,
  • 00:10:30 tak mě to velmi přitahovalo,
  • 00:10:32 ale něco ve mně
    muselo přitahovat ji.
  • 00:10:35 Pavla v sobě měla
    veliké rebelství
  • 00:10:37 a Pavla byla vyloženě
    jako ta "persona non grata",
  • 00:10:42 to bylo hrozné.
  • 00:10:44 Bylo nám patnáct.
  • 00:10:46 A všechno si pamatuji,
    i knihy, které Pavla měla,
  • 00:10:50 ona měla Livre de Posch,
    ona měla "paperback",
  • 00:10:55 a to tady neexistovalo.
  • 00:10:57 Ty knihy měly takovou
    omamnou vůni,
  • 00:11:00 voněly, jako citrón,
    taková citrónová vůně.
  • 00:11:03 A všechno bylo jiné
    a jak říkám,
  • 00:11:07 bylo to velice exotické.
  • 00:11:14 Lenka Rainerová
    byla židovka,
  • 00:11:18 mluvila se mnou o věcech,
  • 00:11:19 o kterých se mnou nikdo
    nikdy nemluvil.
  • 00:11:23 O kultuře, o literatuře,
  • 00:11:25 já jsem tam do té rodiny
    začala chodit
  • 00:11:27 a dostala jsem vzdělání.
  • 00:11:30 Nejen výchovu,
    ale i vzdělání.
  • 00:11:33 Moje matka a Lenka
    Rainerová se neměly rády.
  • 00:11:36 Lenka nějak moji matkou
    opovrhovala
  • 00:11:39 a moje matka na Lenku
    Rainerovou možná žárlila,
  • 00:11:42 ale nikdy o ní
    nic pěkného neřekla.
  • 00:11:44 Matka si samozřejmě
    byla vědoma toho,
  • 00:11:46 že jsem pod jiným vlivem
    a to se jí nelíbilo.
  • 00:11:49 Takže to byla moje taková
    druhá náhradní rodina.
  • 00:11:53 Pavlu po roce ze školy
    opět vyhodili
  • 00:11:55 a musela jít
    manuálně pracovat,
  • 00:11:57 což rozhodně pro
    šestnáctiletou dívku
  • 00:11:59 nebylo jednoduché.
  • 00:12:02 Moje matka usoudila,
    že bych mohla chodit
  • 00:12:03 do večerního gymnázia.
  • 00:12:05 To jsem chodila,
    což mě strašně nebavilo.
  • 00:12:09 V té škole se stalo to,
    že já jsem si přečetla inzerát,
  • 00:12:13 že Československý rozhlas
    hledá francouzštinářku,
  • 00:12:18 a já uměla dobře francouzsky.
  • 00:12:20 Ten inzerát
    mi změnil život.
  • 00:12:22 Já jsem udělala nějaké
    zkoušky do rozhlasu,
  • 00:12:27 pak mi napsali, že bych mohla
    za někoho zaskakovat,
  • 00:12:30 tak mě přijal nějaký Zaorálek.
  • 00:12:33 Takový hubený chlap,
    který mi ale dal svoji důvěru,
  • 00:12:37 tím spíš, že z mého
    Národního výboru mu napsali,
  • 00:12:41 že jsem člověk, který nemůže
    pracovat v rozhlase,
  • 00:12:44 asociální živel,
    a to se mu právě líbilo.
  • 00:12:47 Nechal mě natočit reportáž
  • 00:12:49 a zjistil, že můžu
    fungovat jako redaktorka,
  • 00:12:52 a dokonce mi dal
    hodinový pořad.
  • 00:12:54 A já jsem
    začala pracovat
  • 00:12:56 v tom rozhlase
    ve francouzštině,
  • 00:12:59 maturitu jsem neměla,
    tu školu jsem nedokončila,
  • 00:13:02 ale rozjela jsem to
    po této linii.
  • 00:13:08 Už si nepamatuji, v jakém
    roce, to byla spartakiáda
  • 00:13:11 a já jsem tam byla poslána,
    abych dělala reportáž.
  • 00:13:15 Tam jsem se seznámila
    s takovým malým chlapíkem,
  • 00:13:19 arab, moc hezký, ale hlavně
    se ke mně choval zdvořile.
  • 00:13:25 Nabízel mi jablka,
    v té době v létě luxus,
  • 00:13:30 a dokonce cigarety.
  • 00:13:33 A to byl Mufid Jazairi.
  • 00:13:36 My jsme spolu
    nějakou dobu chodili,
  • 00:13:38 já jsem se potom rozhodla,
  • 00:13:40 že bych přeci jen
    žila raději ve Francii,
  • 00:13:43 a že bych tam
    mohla vystudovat.
  • 00:13:45 To mi bylo nějakých 20 let.
  • 00:13:47 On se se mnou tady na pražském
    nádraží Mufid srdečně rozloučil
  • 00:13:51 s myšlenkou,
    že už se nikdy neuvidíme.
  • 00:13:54 Ale já, když jsem
    přišla do Francie,
  • 00:13:56 tak jsem zjistila,
    že nejsem sama.
  • 00:13:58 Takže jsem se vlastně
    rozhodla velmi rychle,
  • 00:14:01 že si to dítě
    pochopitelně nechám,
  • 00:14:04 a že je mi úplně jedno,
  • 00:14:05 jestli bude mít
    nebo nebude mít otce.
  • 00:14:07 Zkrátka budu mít dítě,
  • 00:14:09 také jsem mu to
    takhle nějak napsala.
  • 00:14:13 A on a moje matka
    mě přesvědčili,
  • 00:14:16 abych se z té Francie vrátila,
    abychom měli svatbu,
  • 00:14:21 pobuzující myšlenka
    pro člověka, jako já.
  • 00:14:26 A narodil se Nisan.
  • 00:14:29 Moje babička
    mého otce ze začátku,
  • 00:14:34 jak jsem se dozvěděl,
    nepřijala nejlépe.
  • 00:14:38 Vadilo jí, že je to arab,
    že je to cizinec.
  • 00:14:42 Babička byla takový
    předválečný levičák,
  • 00:14:45 můj otec byl zase
    Írácký komunista,
  • 00:14:49 skutečně to byli idealisté,
  • 00:14:51 tak se možná
    v mnoha věcech shodli.
  • 00:14:53 Myslím si, že se časem
    spřátelili, a že se respektovali.
  • 00:15:00 Když byl mému synovi rok,
  • 00:15:03 tak mě tenkrát můj manžel
    Mufid Jazairi řekl:
  • 00:15:07 "Pojedeme do Sírie
    na prázdniny."
  • 00:15:09 A tak jsme jeli
    do Damašku.
  • 00:15:12 Teď jsem najednou
    viděla ten arabský svět
  • 00:15:14 a viděla jsem, jak na zemi
    sedí žena s malým děťátkem.
  • 00:15:18 Já jsem měla také malé dítě.
  • 00:15:20 A strašným způsobem
    jsem se vyděsila,
  • 00:15:25 že lidé takhle můžou žít.
  • 00:15:28 A odtud je můj zájem
    o třetí svět.
  • 00:15:34 Mufid Jazairi je nesmírně
    inteligentní člověk,
  • 00:15:37 který je stvořen k tomu,
    aby byl starým mládencem.
  • 00:15:40 A podle toho vypadalo
    naše manželství.
  • 00:15:43 Takže já na jedné straně
  • 00:15:46 nesmírně hladová
    všeho možného,
  • 00:15:49 respektive jsem chtěla
    zároveň pracovat, cestovat,
  • 00:15:53 chodit na procházky.
  • 00:15:56 A Mufid, který je více
    takový usebraný,
  • 00:15:59 tak ten raději
    četl noviny, telefonoval,
  • 00:16:03 měl své arabské přátelé
    a hlavně dělal politiku,
  • 00:16:06 to ho vždycky
    velmi zajímalo.
  • 00:16:09 A já jsem hlavně zjistila,
  • 00:16:12 že mě takový mladý chlap
    vůbec nezajímá.
  • 00:16:16 A v té době
    jsem si právě začala
  • 00:16:18 s tím Honzou Zaorálkem,
  • 00:16:20 který mě náhodou
    vzal do redakce.
  • 00:16:23 Ale je třeba říci,
    že on byl velmi překvapen,
  • 00:16:26 že jsem tuhle záležitost
    začala já a on do toho spadl.
  • 00:16:33 My jsme spolu
    začali chodit,
  • 00:16:36 vyvinula se z toho
    veliká láska,
  • 00:16:39 která byla
    mimomanželská,
  • 00:16:41 takže jsme se
    s Mufidem rozvedli,
  • 00:16:44 s Honzou jsme se sestěhovali
  • 00:16:47 a já už mezi tím
    měla dvě děti.
  • 00:16:50 Ale na tom je velmi
    pozoruhodné,
  • 00:16:52 že Mufid a Honza se spřátelili
    a my jsme dokonce jeden rok
  • 00:16:56 žili všichni spolu
    v jednom bytě.
  • 00:16:59 Naše matka, si myslím,
    že byla velmi dobrá matka.
  • 00:17:01 Ona pochopitelně
    nebyla jednoduchá.
  • 00:17:04 A myslím si, že to se tak
    nějak přeneslo i na nás,
  • 00:17:07 i na mě,
    i na mého bratra.
  • 00:17:08 Že nám předala věci,
    které nejsou běžné
  • 00:17:11 v jiných rodinách,
  • 00:17:13 že s námi cestovala,
    že nám ukazovala různé věci,
  • 00:17:16 hodně jsme byli obklopeni
    věcmi, hlavně z třetího světa.
  • 00:17:23 Tady začínáme v Poustce.
    Tady chodíme pro vodu.
  • 00:17:28 Když mě vyhodili
    z Rozhlasu po 68. roce,
  • 00:17:34 tak s Honzou Zaorálkem,
    mým manželem,
  • 00:17:38 já jsem se rozvedla,
    vzala jsem si Honzu Zaorálka
  • 00:17:40 nebo on si vzal mě.
  • 00:17:42 Honza Zaorálek odešel přímo
    z rozhlasu z vlastní vůle,
  • 00:17:46 protože už tam také
    nemohl dělat.
  • 00:17:48 On z toho byl nemocný,
    on prostě nemohl psát to,
  • 00:17:51 co oni chtěli.
  • 00:17:53 Koupili jsme si domek
    tady v pohraničí,
  • 00:17:56 já jsem tlumočila, psala,
    měli jsme malé děti.
  • 00:17:59 Ty děti vyrostly,
    chodily tady do školy,
  • 00:18:02 chodily na Gymnázium
    ve Frýdlantě.
  • 00:18:05 A když pak dospěly k tomu,
    že budou studovat,
  • 00:18:08 tak jeden odjel do Ostravy,
    druhý do Prahy.
  • 00:18:12 Bohužel
    Honza Zaorálek zemřel,
  • 00:18:13 on byl také o 19 let starší
    než já, tak mě opustil.
  • 00:18:18 Musím říci, že to pro mě
    byla obrovská ztráta.
  • 00:18:21 A tak je mi líto, že se
    nedožil Sametové revoluce.
  • 00:18:30 Co se týče médií,
    tak my jsme odešli od té linie,
  • 00:18:37 kdy pomáhají lidem myslet
    a naopak nyní bych řekla,
  • 00:18:41 že média znemožňují
    lidem myslet.
  • 00:18:43 Dělají všechno pro to.
    Asi je to účelové.
  • 00:18:49 Zdejší příroda i lidé,
    kteří v ní žijí, jsou zranitelní,
  • 00:18:54 jako ten tvoreček
    se zdáním upířích zubů.
  • 00:18:58 Snad proto, že jsou tito horalé
    stále divocí, skromní,
  • 00:19:02 o tolik rozdílnější, než my
    a náš přetvořený svět.
  • 00:19:07 Z chudé horské půdy
    dobývají skromné živobytí.
  • 00:19:10 Ale jim stačí.
  • 00:19:13 Přetrvávají a s nimi
    i bohatství jejich přírody,
  • 00:19:17 jejich víry a jejich kultury.
  • 00:19:19 A možná právě oni
    znají pravdu.
  • 00:19:25 Mě už nezajímalo
    pracovat v radiožurnálu,
  • 00:19:28 protože tam už nebylo
    místo na souvislosti,
  • 00:19:32 to byly jen
    takové výkřiky.
  • 00:19:35 A považovala jsem to
    za ztrátu času a chtěla jsem,
  • 00:19:38 ve svém věku už mám právo
    na to, abych mohla mít klid,
  • 00:19:41 abych si mohla
    psát, co chci.
  • 00:19:43 Titulní strana
    nové knihy,
  • 00:19:45 která se bude jmenovat
    "Jediný svět",
  • 00:19:48 ukazuje ten
    jediný svět, jaký je.
  • 00:19:50 A ukazuje také Indii,
    jaká je, nepojmenovatelná.
  • 00:19:55 To máte směs všech těch
    elektrických drátů,
  • 00:20:00 takže je to nebezpečné,
    ale ten člověk se v tom vyzná.
  • 00:20:04 Každý člověk
    by se měl snažit
  • 00:20:06 vyznat se ve svém
    vlastním chaosu, nejdřív.
  • 00:20:09 Potom by se měl snažit
    vyznat se v chaosu místa,
  • 00:20:13 v kterém žije,
    což je bohužel,
  • 00:20:16 jak dobře ukazuje
    příklad České republiky.
  • 00:20:20 To lidé nedovedou.
  • 00:20:22 Proč jste vlastně začala psát?
    Jak to vzniklo?
  • 00:20:25 Svědectví.
  • 00:20:32 -Ano?
    -Dobrý den, tady je Milan.
  • 00:20:34 Dobrý den, paní Jazairiová,
    dobrý den.
  • 00:20:36 Prosím vás, já teď potřebuji...
  • 00:20:39 Ona je solitér,
    naprostý solitér,
  • 00:20:41 dělá si všechno po svém.
  • 00:20:43 Tím životem si jde tak,
    jak ona chce,
  • 00:20:46 jak si to řídí a podobně
    postupuje i v těch knížkách.
  • 00:20:48 Pavla Jazairiová
    odjíždí do světa hledat...
  • 00:20:54 A to je právě ten otazník.
    Co vlastně?
  • 00:20:57 Já bych řekl,
    že ona to také neví.
  • 00:20:59 Jsou tam scény,
  • 00:21:01 které se vám zaryjí
    do paměti, když to čtete.
  • 00:21:03 Nachází rozčarování,
    hlubokou prázdnotu,
  • 00:21:06 nejistotu, stejné druhy
    nenávisti, záští.
  • 00:21:10 A ta Pavla Jazairiová tohle
    velice citlivě vyhmátne.
  • 00:21:15 A ten otazník, co vlastně
    najít někde jinde,
  • 00:21:19 za čím vlastně jít,
    ten tam vždycky je.
  • 00:21:21 Ale vždycky znovu
    a znovu se vrátí domů.
  • 00:21:24 Chvilku vydrží
    v té Poustce
  • 00:21:26 a už se rozhlíží,
    kam by zase vyjela.
  • 00:21:30 Moje matka se o mě příliš
    nezajímala, možná proto,
  • 00:21:32 že jsem byla dívka.
  • 00:21:35 Mnohem více se zajímala
    o mého bratra.
  • 00:21:37 Ona nikdy nevěřila,
    že já budu něco dělat.
  • 00:21:42 Ale já jsem psala svoji první
    knihu, trvalo to dlouho,
  • 00:21:46 přepisovala jsem to,
    vůbec jsem to neuměla,
  • 00:21:50 pomáhali mi lidé
    z nakladatelství
  • 00:21:51 a novináři mě povzbuzovali.
  • 00:21:54 A když už jsem tu knihu
    dopsala a ta kniha vyšla,
  • 00:21:58 tak teprve v té chvíli se o to
    moje matka začala zajímat.
  • 00:22:03 Mě to strašně urazilo,
  • 00:22:05 že vlastně neviděla
    celou tu cestu k té knize.
  • 00:22:08 A že ona teprve potom,
  • 00:22:11 jako bych si získala
    trochu uznání,
  • 00:22:14 protože mi, do háje,
    vyšla kniha.
  • 00:22:17 Také ta kniha
    nemusela nikdy vyjít.
  • 00:22:19 Ona začala spoléhat
    sama na sebe
  • 00:22:22 a neopírat se o své blízké,
    o své příbuzné.
  • 00:22:24 A musela v sobě najít
    sílu a zdroje k tomu,
  • 00:22:28 aby mohla fungovat
    a mít pro sebe příjemný život.
  • 00:22:32 Tahle nevýhoda ji v podstatě
  • 00:22:35 pomohla k tomu
    vnitřně se nastartovat.
  • 00:22:43 Je nějaké místo, které je
    pro vás, pro život ideální?
  • 00:22:47 Tak samozřejmě tady.
  • 00:22:49 Tady jsem doma,
    mluvím svým jazykem,
  • 00:22:50 jsem ve svém prostředí.
  • 00:22:52 A já jsem byla v životě
    i v jiných zemích,
  • 00:22:55 i jsem musela žít,
  • 00:22:58 tak já bych nechtěla
    žít jinde, než doma.
  • 00:23:00 To v žádném případě.
  • 00:23:01 Jinak se mi moc líbí
    na Sardinii.
  • 00:23:04 To je také taková divoká
    země, hodně přírodní.
  • 00:23:08 Tak já to vezmu,
    kolik nás je?
  • 00:23:09 -Šest, ne?
    -Šest.
  • 00:23:11 Musíme si tam nějak sednout.
  • 00:23:14 Pavlo, a není vám
    tady smutno?
  • 00:23:15 Ne, nikdy, naopak.
  • 00:23:20 Mě je smutno,
    když tady nejsem sama.
  • 00:23:23 A jste hlídací babička?
  • 00:23:25 Jsem hlídací babička
    se Selmou,
  • 00:23:28 protože mě to zajímá.
  • 00:23:30 S ní jsem ráda,
    musím říci.
  • 00:23:33 -A Selmě je kolik?
    -Teď jí bylo šest.
  • 00:23:38 Když potom moje matka
    byla nemocná,
  • 00:23:40 když byla stará,
    tak měla nejrůznější choroby,
  • 00:23:43 ona byla fyzicky
    velmi křehká.
  • 00:23:46 A na konci už měla i demenci,
  • 00:23:49 takže ona byla vlastně
    trošku šílená.
  • 00:23:54 A nechtěla si nechat pomáhat.
  • 00:23:57 Bylo třeba,
    abych sama dospěla.
  • 00:23:58 K tomu mi také pomohla
    ta psychoanalýza,
  • 00:24:01 protože jsem pochopila,
    že jsem dospělá,
  • 00:24:03 že moje matka je stará,
    nemocná, ubohá.
  • 00:24:07 Takže nějakým způsobem
    se to aspoň srovnalo ve mně.
  • 00:24:10 Jinak matka trvala na tom,
  • 00:24:12 že bude sama až do velmi
    pozdní nemoci.
  • 00:24:17 Pavlo, když maminka
    zemřela, měla jste pocit,
  • 00:24:20 že jste si něco nevyříkaly?
  • 00:24:23 Jistě, jistě.
  • 00:24:25 Chtěla bych o ní
    také víc vědět.
  • 00:24:27 Já lituji toho, že ona mi
    o sobě nevykládala více.
  • 00:24:30 A proč myslíte,
    že to tak bylo?
  • 00:24:32 Ona měla takovou povahu,
    ona byla nesmírně uzavřená.
  • 00:24:36 Ona neměla nijak velký
    kontakt s realitou,
  • 00:24:40 která by se dala
    přesně vyjádřit.
  • 00:24:43 Co byste ji dneska řekla,
    kdybyste mohla?
  • 00:24:47 Tak mi to všechno
    o sobě vykládej,
  • 00:24:49 pověz mi, jak to bylo,
    mluv se mnou.
  • 00:24:53 Pokud mám tedy skutečně
    pojmenovat tu 13. komnatu,
  • 00:24:56 tak asi, že jsem byla
    v dětství ponechána sama sobě.
  • 00:25:02 Abych se s těmi věcmi,
    které určovaly můj život,
  • 00:25:06 abych se s tím vším
    vypořádala sama.
  • 00:25:08 Pravděpodobně to je asi ten počátek
    a tedy ta 13. komnata.
  • 00:25:15 Titulky: Klára Derzsiová,
    Česká televize, 2013

Související